Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Black angel 29. kapitola

15.02.2010 (12:00) • Pajam • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6596×

29. kapitola

Bella:

Druhý den jsme byli opravdu v klidu. Nechali jsme jí, ať si před finálem oddychne. Většinou jsme byli venku s Emmem a Rose, ale ještě jsme stihli dát kameru ke schodišti, kde by měl být vidět její obličej až uvidí Bellu jako anděla.

Další den ráno mě Alice okamžitě čapla za ruku a táhla ven. Nejdříve jsem nechápala a když jsem se chtěla zeptat ukázala na uši a před ústa si dala ukazováček. Takže se jednalo o Tanyu.

Vyběhly jsem ven a mířily si to někam do lesa. Nakonec jsme se zastavily jako minule, když jsme projednávali plán a já si tam pak zkoušela ty plamínky. Na nás už tam čekal zbytek. Edward ke mně hned přišel a věnoval mi krásný polibek.

„Dobré ráno,“ zašeptal.

„Bylo by lepší, kdybys byl ráno u mě,“ vytkla jsem mu.

„Museli jsme vzít Jaspera na lov, jen pro případ. A tobě připravit nějakou krev až na tebe zaútočí. Je schovaná na naší louce,“ zdůvodňoval svou nepřítomnost.

„Tak začneme,“ usmála se Alice. „Bello, na vaší louce máš přichystanou krev a oblečení, které si vezmeš až budeš dělat anděla.

Ale nejprve k tvé smrti,“ když to řekla Edward za mnou škubl, ale jinak na sobě nedal nic znát. „Mělo by to být jednoduché. Prostě si půjdeš připravovat nějaké jídlo, nejlepší by bylo maso, a řízneš se do prstu, nebo dlaně. Vyber si. Jazzi, jakmile ucítíš krev tak se poddáš instinkům a zaútočíš na ní. Edward se tě bude snažit shodit, ale bude mít málo síly, takže to nezvládne. Ty se pak budeš omlouvat a půjdeš si sednout do haly, kam já za tebou příjdu a budu tě utěšovat. Tanyu by měl zavolat Bellin výkřik.

Nakonec Edward odnese její tělo s důvodem, že se chce rozloučit osamotě. Potom nastává fáze číslo dvě. Bella se převleče do toho oblečku, co jsem jí připravila,“ můžu jen tipovat, co to je, „a půjde zpět. Edward, Emmett a Rosalie si každý vezme jedno okno nebo dveře a jakmile Bella vkročí dovnitř začnete s nimi bouchat. Bella si pak vymyslí, že si pro ní přišla a tak. Jasper jí bude zvyšovat pocit strachu. Mělo by to skončit tím, že Tanya si zabalý a uteče. Tak jaká jsem?“

„Jedno vím jistě. Na tebe už budu vždy jen hodný,“ řekl vyvaleně Emmett

Šli jsme zpátky k domu a začali poslušně plnit úkol číslo jedna.

Všichni si posedali v hale, Alice na mě mrkla a já šla do kuchyně. Vyndala jsem si z lednice maso a připravila jsem si nůž. Sakra, já zapomněla na ubrus. Mojí smrt přece nemůžu dělat bez něj.

„Lásko, už běžím,“ zakřičela jsem nahoru. Edward se na mě podivně podíval, ale Alice se mohla počůrat smíchy.

„Promiň,“ zašeptala jsem směrem k Edwardovi a běžela lidskou rychlostí do našeho pokoje, kde na psacím stole ležel můj oblíbený kousek látky. Čapla jsem ho do ruky a přitulila jsem se k němu. Krk jsem musela mít volný, aby mi ho Jasper prokousl a taky na rukou ne, aby nebyl ubrouseček od krve. Nakonec jsem to vyřešila tak, že jsem si ho dala do pravé kapsy u kalhot a cípeček mi koukal ven.

Běžela jsem zpátky dolu. Edward se tvářil trochu uraženě, tak jsem k němu přišla a lehce ho políbila na rty.

„Tebe miluju víc,“ zašeptala jsem mu do ucha a věnovala mu jeden pobavený úsměv.

„Je nepříjemný žárlit na kousek látky,“ svěřil se mi, ale v očích měl také pobavený jiskřičky. Naposledy jsem ho políbila a vrhla se na tu kudlu.

Chňapla jsem ji do ruky a začala krájet maso. Koukala jsem se na to a napadl mě jediný způsob. Dala jsem palec pod nůž a krájela jsem. Dílo dokonáno a já sykla bolestí. Nebyla velká, ale spíše nepříjemná.

„Au,“ zašeptala jsem si pro sebe.

Pak se všechno začalo dít jako ve zpomaleném filmu. Hodně špatným filmu. Jakmile se Jasper objevil v kuchyni s lačným výrazem na tváři uvědomila jsem si, že to byl hodně blbý nápad, a že mě to bude bolet. Což jsem pocítila za okamžik.

Když se jeho zuby zakously do mého krku začalo to neuvěřitelně pálit.

„Aaaa,“ zakřičela jsem. Jeho jed se dostával do mého krevního oběhu, a i když by si s tím mé tělo poradilo, bolelo to nehorázně. Jedinou útěchou pro mě bylo, že mě vysaje úplně a tím v mém těle nezanechá ani kapičku jedu. Když začal sát cítila jsem jakoby mě opouštěli síly. Soustředila jsem se na mé uměle vytvořené srdce a pomalu zpomalovala jeho zvuk.

„Jaspere, prosím, nech toho,“ slyšela jsem zoufalý křik Edwarda. Otevřela jsem oči a viděla i Alice, v jejímž pohledu narůstala panika. Snad neviděla můj konec. To je přece hloupost, jsem anděla ten se nedá zabít, ale co když přece... pokud vím, tak do žádného anděla se žádný upír nezakousl. Začala jsem pochybovat o genialitě tohoto plánu.

Psychický štít jsem raději nechala na místě. Nechtěla jsem, aby věděl jak neuvěřitelně to palí a jak moc se cítím slabá a bezradná. Jakmile dopil podíval se na mě a v očích měl vepsanou omluvu. S tím jsem ty své zavřela a vypnula mé srdce. Byla jsem mrtvá nebo alespoň tak zeslabená, že jsem se nemohla hnout.

„Edwarde, promiň, já... je mi to líto,“ omlouval se Jasper. Nevěděla jsem jestli to jen hrál nebo opravdu, ale já jsem živá, jen nemůžu snad ani promluvit.

„Bello,“ ozval se srdcervoucí křik od Edwarde a hned na to mi zvedal hlavu a pokládal si ji do klína. Hladil mě při tom ve vlasech.

„Kdo tady tak řve,“ uslyšela jsem konečně tu, pro kterou se tohle divadlo konalo. Přesně jsem poznala, kdy pochopila jaké představení dnes hrajeme.

„Edwarde, co se stalo?“ ptala se s přehnanou péčí. Nevěřila bych jí ani slovo.

„Ona...ona... ona doopravdy umřela,“ vzlykl Edward. Doufám, že to jen hrál a nemyslel ta slova vážně. Abych ho utišila stáhla jsem konečně svůj štít a poslala mu, že jsem v pořádku. Slyšitelně si oddech.

„Ale to jsi přece chtěl, nějak se jí zbavit.“ Krev, kterou jsem teď nějak postrádala, se ve mně vařila a já měla chuť vyskočit na nohy a nakopat jí zadek. Pro její dobro jsem nemohla pohnout ani prstem.

„Nech toho,“ zavrčel na ni.

„Ale teď nám přece nic nebrání, abychom byli spolu,“ nechápala. Káča jedna.

„Tanyo, vystřelil jsem si. Miluji Bellu. Jenom Bellu,“ byl náhle rozčílený. Ucítila jsem Alice, která se ke mně shýbla a nejspíš uklidňovala Edwarda, protože jeho dech začínal nabýrat na pravidelných intervalech.

„Půjdu se s ní SÁM,“ zdůraznil to slovo, „rozloučit.“

Potom mě vzal do náruče a jeho přirozenou rychlostí jsme vyběhli z domu. Kousek v lese jsem se snažila rozlepit víčka a s potěšením jsem zjistila, že na tohle jsem ještě energii měla.

„Promiň Bello, hned ti dám krev,“ zatvářil se bolestně. Uvědomila jsem si, že mám štít dole, takže musel vidět jakou námahu jsem do toho dala. Stáhla jsem ho zpět a on si jen povzdechl. Nic víc s tím udělat nemůže.

Na kraji louky mě položil opatrně do trávy a odběhl někam. Do vteřina byl zpět i s připravenou termoskou. Přiložil mi jí k ústům a já hltala. Byla stále ještě teplá, ale na ulovenou neměla. Jamile jsem dopila jednu cítila jsem se už lépe a silněji. Okamžitě mi podal druhou, ale stále mi jí přidržoval.

„Děkuji,“ řekla jsem mu, když jsem dopila.

„Lásko, ani nevíš, jak jsem se o tebe bál,“ objal mě a políbil do vlasů.

„Všimla jsem si, co se vůbec stalo? Proč jsi si myslel, že bych umřela?“

„Alice přestávala vidět tvou budoucnost a když se Jasper odtáhl neviděla vůbec nic,“ vysvětlil mi. Zkontrolovala jsem tedy oba štíty a opravdu i fyzický mě pevně objímal. Raději jsem ho stáhla aby se Alice zbytečně nestrachovala.

„Nejspíš se musel natáhnout, když si myslel, že jsem v nebezpečí,“ vydedukovala jsem a pokusila se stoupnout. Pomohl mi.

„Jsi stále slabá,“ povzdechl si.

„Tak mi ještě chytni nějakou srnku,“ usmála jsem se na něj a políbila ho na nos.

„Nechci tě tu nechávat samotnou,“ odporoval.

„A kde je Rose nebo Emmett? Ty by mi nepomohli, nechytili nějaký zákusek?“

„Ty jsou u domu, ale pokud my slíbíš, že se ani nehneš, tak ti něco chytím,“ usmál se.

„Slibuju.“

Políbil mě, a pak odběhl do lesa. Poslušně jsem bez hnutí stála a čekala, kdy se vrátí. Netrvalo to dlouho a za chvilku byl zpátky i s živou srnkou, která, ale byla nejspíš v bezvědomí. Jen její srdce jí prozrazovalo.

„Nemyslela jsem, že dostanu živou oběť,“ smála jsem se.

„Nemyslel jsem, že mě poslechneš a zůstaneš stát,“ přidal se ke mně. Podal mi srnku a já se do ní s chutí zakousla. Mnohem lepší než z termosky.

„Připravená na další část úkolu?“ zeptal se mě jakmile jsem dopila.

„Připravená,“ přitakala jsem. Začal mi podávat nějaký oblečení, ale když jsem to roztáhla myslela jsem si, že Alice uškrtím. Byl to černý, latexový obleček, který se velmi upínal na mé tělo a ještě k tomu i boty na extrémně vysokém podpatku. Být momentálně u mě tak nedožije příštích dvaceti vteřin.

„Dělá si ze mě Alice srandu a někde má pro mě schované i normální oblečení,“ doufala jsem.

„Bohužel, ale jiné tu není. Až budeš tak jdi domů. Já jdu mezitím za ostatníma, abych mohl bouchat s dveřmi,“ usmál se na mě a rychle zdrhl. Asi poznal, že na škádlení jsem opravdu neměla náladu.

Vzala jsem si ten titěrný obleček a pod ním byl schovaný kosmetický kufřík se štítkem.

Bello, vím, že se ti to asi nelíbí, ale jako Ďáblův anděl by jsi měla být odvážnější. Udělej si černý stíny a linky a nesmíš zapomenout na rudou rtěnku! Vlasy si nech jen tak. Tvá milovaná sestřička Alice.

Ano, opravdu se mi to nelíbí. Vzala jsem si tu titěrnou sukýnku a černý korzet znechuceně na sebe a otevřela ten kufřík. V zrcadle jsem uviděla nádherný kousnutí od Jaspera. Možná by Alice nevadilo, kdybych si dala ubrus kolem krku. Raději jsem to nezkoušela a hezky udělala to, co bylo v plánu.

Připravená a změněná jsem se rozzutekla zpět. Těsně před dveřmi jsem zahlédla Rose, která držela provázek od okna. Usmála jsem se na ni a vstoupila.

Alice už věděla, kdy příjdu takže se na mě jen usmála.

„A co ocas?“ zašeptala pohoršeně.

„Nechci být až příliš podobná svému otci.“ A on opravdu nevypadá jako Johnny Depp, či někdo jiný. Roztáhla jsem křídla a Alice přesně na znamení – vztyčený palec – vykřikla.

Byla by to oravdu přesvědčivá herečka, protože takový hysterický křik jsem už dlouho neslyšela. Hned po jejím vzplanutí hlasivek se začala tisknout k Jasperovi a okna začala třískat. Teď jen jestli to bylo tím ječením nebo už začali ti venku.

„Snad zase někoho nezabili,“ uslyšela jsem mumlání ze shora a podle všeho se nechystala sejít.

Vzala jsem si to tedy pod svou režii. „Tanyo!“ zavolala jsem toužebně a hodně nahlas, ale hlasem pro mě cizí. Byl takový skřípavý, jako by mluvila nějaká ježibaba než já. Rychle jsem si změnila své oči na orandžové a čekala na její odezvu.

Nemusela jsem čekat dlouho. „Kdo to je?“ ozvala se mi a začala kráčet ze schodů.

„To jsem přece já, Bella,“ usmála jsem se na ni více vtíravě. Celkově všechno jsem přeháněla. Hrála jsem, jakoby se mi po ní neuvěřitelně stýskalo a byla cílem mé touhy. Blbost, ale užívala jsem si to.

„Jak...“ dostala ze sebe a čuměla na mě jak na obživlou mrtvolu. Daleko od pravdy asi nebyla.

„Víš kdo mě poslal?“ zeptala jsem se jí a těsně před tím než mohla odpovědět jsem vytvořila 15 malých ohýnků, kteří začaly kolem mě poletovat. Musela jsem vypadat opravdu úžasně. Do toho ještě třískání oken a splašený dech Alice. Byla jsem si jistá, že Jasper měl co dělat, aby se nezačal smát.

„Kdo jsi?“ dostala ze sebe.

„Ale to už jsem ti přece říkala. Jsem Bella, vždyť mě znáš,“ zakroutila jsem nechápavě hlavou a začala se k ní přibližovat, jenomže jakmile jsem k ní udělala krok, tak ona udělala jeden zpátky.

„Co mi chceš?“ byla hodně vystrašená.

„Chci tebe,“ usmála jsem se na ní a své plamínky jsem poslala k ní, takže teď obkružovaly její postavu.

„Proč?“ kdyby mohla asi by plakala.

„Můj šéf tě chtěl dostat a já se nabýdla, že mu tě klidně přinesu. Hodně mi vadilo, jak si se motala kolem Edwarda,“ zašeptala jsem jí jako své kamarádce, která se jí svěřuje s největším tajemstvím.

„Kdo je to?“ nepřestávala na mě útočit s otázkama.

„Můj šéf? No přece Ďábel. Takovej prima chlap, jenom na něj jde senilita.“ Táta udělal přesně co jsem očekávala. Nedaleko od nás zahřměl hrom. Musel snad tušit, že si dělám srandu, ale asi mi to divadlo nechtěl pokazit. „Hups, on taky slyší všechno,“ usmála jsem se.

„Proč mě chce?“

„Mám si snad zamapatovat takový dlouhý seznam,“ zeptala jsem se ji vyjeveně. „Já si pamatuju jen své osobní důvody a popravdě, nejsi na tom zrovna nejlíp.“

„Proč mi tohle děláš?“ začala vzlykat.

„Neptala se na tohle náhodou?“ otočila jsem se znechuceně k Jasperovi a Alice. Oboum škubaly koutky, ale snažili se to zamaskovat. Na mou otázku oba přikývli. „No tak vidíš, už jsi se ptala, ale víš co?“

Zakývala záporně hlavou.

„Tak já budu na tebe hodná a nechám tě, aby sis mohla zabalit. Co ty na to, ale vem si jen něco lehkého. Dole je poněkud teplo,“ mrkla jsem na ni. Ještě chvíli tam jen přikrčeně stála, a pak se rozzutekla nahoru.

Usmívala jsem se jak debil a otočila se na ty dva, kteří teď suverénně nemohli.

„Tak jaká jsem byla?“ zeptala jsem se šeptem.

„Vynikajíci, Tanya si teď doopravdy balí, ale pak vyskočí z okna a uteče,“ usmívala se Alice.

„A mám jít za ní a přitáhnout ji zpět?“

„Ne, jen ji nech. Ty se potom rychle převlečeš do normálu, přeměniš se a posadíš se tady. Edward zařídí, aby se vrátila.“

„Jak?“

„To je jednoduchý. Před chvilinkou vyrazil a bude na ni čekat v půli cesty. Jako náhodou se potkají a on bude dělat, že se nic nestalo,“ vysvětlila mi stále šeptem.

Chviličku jsme počkali, ale když se kolem okna mihla šmouha, vystřelila Alice nahoru a mě táhla za sebou. Podala mi podobné oblečení jako jsem měla předtím. Rychle jsem si ze sebe setřela make-up a šla si sednout dolů.

„Co se teď děje?“ ptala jsem se Jaspera, protože Alice byla zahleděna do budoucnosti.

„Čekáme až se Edward z Tanyou vrátí. Emmett s Rose už vyrazili na lov,“ podal mi vysvětlení. „Bello, mrzí mě, pokud tě to bolelo,“ zkřivila se náhle jeho tvář smutkem a lítostí.

„Jazzi, to je v pohodě. Byla to vážně jenom chvilka a už je to pryč. Náhodou jsi jediný upír, který ochutnal anděla,“ usmála jsem se na něj.

Chtěl mi ještě něco říct, ale Alice ho přerušila větou: „Už jdou!“

Když se Edward objevil ve dveřích šťastně jsem vyskočila a zavěsila jsem se mu kolem krku.

„Jak bylo na lovu,“ zajímala jsem se. Jiný nápad, proč byl venku mě nenapadl.

„Bez tebe mi bylo smutno,“ usmál se a něžně mě políbil.

„Mě tady víc,“ zamumlala jsem během souhry našich rtů.

Jakmile jsme se odpojili podívala jsem se na Tanyu, ale ta se tvářila velmi obezřetně a sledovala každý můj pohyb.

„Ty jsi byla taky venku?“ zeptala jsem se ji.

„Jo, no, potřebovala jsem si provětrat hlavu,“ vyžvejkla ze sebe.

„Měla by jsi něco dělat s těmi puchýřky nebo co to je, vypadá to odporně,“ ukázala jsem na její obličej.

„Až příjde Carlisle tak se ho na to zeptám,“ mluvila jako by jí ten hlas nepatřil a stále mě probodávala pohledem.

„Stalo se něco, mám něco na obličeji?“ zeptala jsem se nechápavě.

„Ne nic, já jen, že se mi něco zdálo. Asi to bude tím medvědem,“ vymlouvala se.

„Ty jsi spala, že se ti to zdálo? Myslela jsem, že upíři nespí,“ dělala jsem ze sebe hloupou.

„Nespí, ale asi jsem měla halucinace,“ vysvětlila a raději si šla sednout na gauč. Těžce dosedla a dívala se na vypnutou televizi.

„Co jsi ji to napovídal?“ zeptala jsem se šeptem Edwarda, který se celou dobu otřásal zadržovaným smíchem.

Tak co líbila pomsta? Tak prosím zanechte komentář.

28. kapitola <<< Shrnutí >>> 30. kapitola

Autor: Pajam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Black angel 29. kapitola: