Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Black angel 28. kapitola

12.02.2010 (16:30) • Pajam • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 6896×

28. kapitola

Edward:

Hned poté, co Bella odběhla do lesa, jsem šel do našeho pokoje a převlékl se do věcí, co mi nechala Alice. Byla to bílá košile a rifle. Skočil jsem si ještě pro šlehačku, jahody a mini foťák. Emmett by mi neodpustil, kdybych ji pak nevyfotil, už tak litoval, že nemohl předělat kameru na její ložnici.

Zastavil jsem před dveřmi do pokoje, foťák strčil do kapsy a nadechl se. Doufal jsem, že mi to zvýší odvahu, ale pořád jsem měl pocit, že se chystám udělat něco nesprávného.

„Kdo je?“ slyšel jsem zevnitř.

Otevřel jsem dveře. „To jsem já Tanyo.“

„Ahoj Edwarde,“ ozval se její úlizný tón a já měl co dělat, abych se nepozvracel.

Edwarde to zvládneš, hlavně z toho teď nevycouvej! ozvala se povzbuzující myšlenka od Alice.

„Mám pro tebe překvapení,“ snažil jsem se mluvit svůdným hlasem, ale na ní bych mohl i řvát a ona by si rozdílu nevšimla.

„Jaký?“ opět ten podlézavý tón.

„Co si zahrát trochu na lidi,“ usmál jsem se a zatřepal šlehačkou. Přišla blíž ke mně a nalepila se na mé tělo.

„Hmm, a jak?“ Nesmíš se pozvracet! Nesmíš se pozvracet!

„Jen si lehni,“ nakázal jsem jí.

Pozor Edwarde, svlékne se do naha, varoval mě opět duševní hlas Alice. Z těžka jsem polkl. Musím to nějak zvládnout.

Přesně jak Alice řekla, začala se svlékat a pokládat na postel. Musím říct, že jde, ale na věc. Usnadnila mi to, ale mnohem raději bych tady viděl Bellu než jí.

Zhluboka jsem se nadechl a připravoval se na nejhorší.

Ježiši, pospěš si. Už jí uklidňuje i Jasper svou mocí, řvala na mě zase ona, ale tentokrát mě spíš potěšila. Bella žárlí! Chudáček.

Rozhodl jsem se to už moc neprodlužovat a začal třepat šlehačkou. Nejdřív jsem ji obkreslil tvary, které mělo mít spodní prádlo, kdyby nějaké měla, a potom jí na břiše udělal mřížku. Zatímco ona vzrušeně vzdychala a podivně se usmívala, hrál jsem na ní piškvorky. Když bylo každé políčky plné, buď křížkem nebo kolečkem, hodil jsem na to jahody, potichu jsem vyndal foťák a svou práci vyfotil. Alespoň trošku mi to zvedlo naládu. Hned na to jsem v hlavě uslyšel jedinou, pro mě nejočekávanější větu. Zdrhej! Nadšeně jsem vystartoval a za sebou nechal Tanyu a jediné slovo.

„Sorry,“ pak se po mě v pokoji slehla zem a já už pospíchal ze dveří k Belle. Jen co mě uviděla, nádherně se usmála a já jí políbil na čelo.

„Trvalo ti to,“ vytkla mi, ale šlo na ní vidět, jak je ráda, že jsem u ní.

„Dej mi rychle ten foťák, tenhle pohled bude taky stát za to,“ zazubila se Alice a natahovala ke mně ruku. Ochotně jsem jí ho dal a stoupl si za Bellu, objal jsem jí kolem pasu a díval se na schodiště.

Dlouho jsme čekat nemuseli a Tanya scházela schody. Alice náruživě mačkala spoušť a blaženě se usmívala. Bella se pokoušela zachovat vážnou a nechápavou tvář, ale vůbec jí to nešlo. Já se jen za ní schovával a snažil jsem se vypadat smutně, jenomže to nešlo. Tanya byla pořád nahá jen ve stékající šlehačce a opadajících jahod. Ještě že bylo o dokumentaci postaráno, protože tohle Emmett musel vidět!

Tanya, jakmile zporovala, že nejsme sami, se zasekla a zůstala stát. Ani se nehla a jen po nich házela nechápavé pohledy. Jakmile se její zrak soustředil na mě, nahodila rozzuřený výraz, ale mé herecké nadání jí přesvědčilo k tomu, že mě to neuvěřitelně mrzelo a v myšlenkách mi posílala, že mi odpouští, a že si to vynahradíme. Musel jsem se přemlouvat, abych se jí nevysmál, protože hned potom jí musím vytáhnout na lov. Bože, za co mě trestáš?

„Co jste tu vyváděli?“ zeptala se odrovnaně Bella a otočila se na mě. Strašně moc se snažila nesmát, ale už její oči prozrazovali, že z pohledu opatlaný Tanyi má škodolibou radost. I Jasper to vycítil, ale ten už se od začátku válel na zemi, protože nemohl snést ty emoce. Ani pokořující od Tanyi mu náladu nezkazily.

„Nic lásko, přísahám. Tanya asi měla chuť na šlehačku,“ držel jsem se své role, ale tohle mi nedalo.

Zmiňovaná si jen uraženě odfrkla a odešla nahoru. Šlehačka z ní přitom zkapávala. Už vím, co budu objímat za chvilku – mop.

Okamžitě potom, co se za ní zaklapli dveře, se Bella s Alice rozesmály, až nemohly popadnout dech. Já to už taky nevydržel a spadl na kolena k Jazzovi. Kdyby tu byl Emmett, postekl jsem si.

Společně jsme se nějak dobelhali ke gauči a těžce na něj dosedli. Byl jsem si jistý, že kdybychom byli lidé museli by nás bolet bránice. Snažili jsme se zklidnit, protože by nás mohla Tanya poslouchat, ale i tak, kdykoliv jsme se na sebe podívali, zacukaly nám koutky a vyprskli jsme smíchy.

„Za deset minut příjde Emmett s Rose, pak můžeme říct, že jdeme ukázat Belle les,“ zašeptala Alice a spokojeně se usmála. V myšlenkách si vychvalovala, jak jí všechno hezky vychází.

Nedočkavě jsme se koukali na dveře a opravdu. Přesně za deset minut jsme je uviděli. Museli zůstat před domem, protože mají být přece na lovu. Jenom by mě zajímalo, kam schovali Jeep.

Rychle jsme vyrazili před dům. Alice ještě zakřičela něco v tom smyslu, že jdeme Bellu provětrat a ať za námi raději nechodí. Mířili jsme někam hluboko do lesa. Nikdo ani nevěděl kam, důležité bylo, aby nás neslyšela. To, že jsme v bezpečné vzdálenosti jsme poznali tak, že se Alice s Jasperem, který vycítil její emoce a ještě na něj útočily ty naše, začali nekontrolovatelně smát. Já s Bellou jsme se k nim samozřejmě přidali a těm dvou nejspíš stačil jen pohled na nás.

Alice jim začala podávat foťák, protože se na nic jiného nemohla uklidnit, a i když by jim jindy udělala výklad toho jak, kdy a kde se to přesně stalo, teď je nechala aby použili svou fantazii.

Bylo poznat, kdy se dostali do galerie, protože se s chtivým pohledem skáceli k nám a drželi foťák před sebou. Muselo tam být hodně obrázků, protože se na to koukali asi pět minut. Hned po nich jsme si ho vzali my a Alice začala brouzdat. Rozhodli jsme se, že jednu fotku, tu, na které Tanya zjistila, že nejsme sami, zarámujeme a pošleme ji k nim domů. Mám takové tušení, že ani nevěděla, že nějaký foťák byl přítomen.

„Edwarde, večer si vezmeš kameru,“ vykřikoval mezi salvou smíchu Emmett. Jak jinak, než že jsem souhlasil.

„Ale ne tu z koupelny,“ zhrozila se Rose.

„Neboj, druhou mám ve svém pokoji,“ informovala ji Alice a ve svých myšlenkách si pro nás připravila další úkoly.

„Prvně, chci Edwardovi poblahopřát, že to zvládnul a stejně tak i Bella, která byla k nevydržení,“ neodpustila si a já si jmenovanou okamžitě stáhnul k sobě a políbil ji do vlasů. Za to mi věnovala jeden kouzelný úsměv. „A teď k medvědovi. Bello, mohla by jsi zjistit, jak na tom je?“ otočila se opět na mou přítelkyni. Té se v očích opět objevily ty známé orandžové plamínky a hned na to se přeměnila. Věnovala mi malý polibek a vznesla se k výšinám.

Ani ne do minuty byla zpátky a nekontrolovatelně se smála.

„Medvěd žije, ale z dálky tak nevypadá. Musela jsem zjistit jestli není mrtvý, ale když začal chrápat, tak jsem odlétla,“ usmála se na nás.

„Skvělé!“ promnula si ruce moje, podle Belly, nebeská sestřička. „Takže začneme. Edwarde, ty jí jako omluvu vytáhneš na lov. Řekneš jí něco v tom smyslu, že chceš být s ní sám a lov není nápadný. My zůstaneme doma, vymyslíme si důvod proč s tebou nejít a tím ti nahrajem do karet. Hned jak zmizíte, začnu jí vyměňovat oblečení a Rose zrcadla,“ otočila se na ní a ta s blaženým úsměvem kývla. „Emmett ještě přiváže k oknům a dveřím špagátek, aby jste potom měli čím třískat. Hned, jak se vrátíte, budeme den v klidu a teď nastává změna plánu,“ A podle jejích myšlenek k tomu horšímu.

„Bello, pokud si vzpomínáš, tak jsi se měla nejdříve přeměnit v anděla a potom na tebe měl zaútočit Jasper,“ chytla svého manžela za ruku a věnovala mu úsměv. „Jenomže, co kdybychom to obrátili? Ty by jsi hrála mrtvou a Edward by potom tvé tělo někam odnesl s důvodem, že se chce s tebou rozloučit. Emmett a Rose budou někde schováni, ale připraveni k okamžitému použití,“ věnovala jim přísný pohled. „Počkali bychom tak půl hodiny a Bella by se vrátila jako anděl. Na cestu bych jí dala jeden můj model, aby to vypadalo věrohodně,“ usmála se a zahleděla se do daleka, spíše budoucnosti, kde si představovala onen model. Jen ztěžka jsem polkl. Až tohle bude mít Bella na sobě asi se neudržím. Alice se na mě otočila a nevinně se usmívala.

Dobře ti tak, poslala mi ještě v myšlenkách a opět se otočila k další řeči.

„Já vykřiknu, protože se jí leknu, samozřejmě, a v tu chvíli vy budete třískat dveřmi a okny,“ otočila se na mě, Emmetta a Rose. „Když příjde Tanya dolu, ty jí lásko, budeš přidávat pocit strachu,“ je jasné ke komu mluvila. „Pak to bude jen na tobě Bello, musíš jí nějak přimět, aby se bála ještě víc,“ podotkla, ale Bella si zkousla ret a zkrabatila čelo, podíval jsem se na ní nechápavě a ona si povzdechla.

„Asi by jste měli něco vědět, myslela jsem si, že to není důležitý, ale nejspíš tě tím potěším,“otočila se na Alice, která to už viděla, ale v myšlenkách si představovala minulou módní přehlídku.

„Mám další schopnost – plamínky,“ řekla potichu a zklopila hlavu, jakoby se za to styděla.

„Já vím a bude to vypadat skvěle,“ začala se smát má potrhlá sestra Alice a tleskala při tom packama – vypadala jako malé, asi tříleté, dítě.

„Ale já s tím neumím. V pekle jsme na to přišli chvilku před narozeninama a já neměla možnost se to naučit ovládat. Nechci nikomu ublížit!“ zděsila se.

„Půjde ti to skvěle,“ nenechala si zkazit náladu.

„Já s tím opravdu neumím, musím se to naučit pořádně. I kdybych měla ublížit jenom Tanye, mrzelo by mě to,“ byla vyplašená. Víc jsem si jí stáhl na sebe a silněji objal. Vděčně se na mě usmála.

„To nevadí. Mezitím, co já budu dělat její šatnu a Edward půjde s ní na lov, tak můžeš s Jazzem a Emmettem trénovat,“ vyřešila to celkem rychle.

„Já ti nevím Alice, co když jim ublížím?“ strachovala se.

„Neublížíš, viděla jsem to, a kdyby něco, tak tam budu dřív než se to stane,“ přesvědčovala ji.

„Alice, když-“ měl jsem nutkání se jí zastat, ale proti ní neměl nikdo šanci.

„Ale, chce. Už se rozhodla,“ vítězný úsměv dominoval její tváři. Kdyby teď Bella změnila názor asi by jí zaškrtila.

„Takže všechno důležité jsme vyřídili. Edwarde pojď se mnou, musím ti dát kameru. Ostatní snad vědí, co dělat,“ otočila se na ně, ale jinou odpověď, než ano neschvalovala.

Nedobrovolně jsem tedy pustil Bellu a poslušně se za ní belhal. Z myšlenek jsem ještě pochytil, že Bella zůstane tady a bude trénovat s Jazzem, Emmett udělá okna a dveře a Rose si připravý zrcadla, která schovala v garáži.

U Alice v pokoji jsem si vysloužil kameru s přesnými instrukcemi, jak ji používat, a kdy ji vytáhnout. Zatímco ona si už připravovala zmenšené oblečení, jsem šel za Tanyou. Pokud tohle všechno výjde zasloužil bych si alespoň měsíční dovolenou, samozřejmě, že s mým andílkem.

Lehce jsem zaťukal. „Ahoj Tanyo, můžu dál?“ zeptal jsem se šeptem.

Místo odpovědi mi otevřela dveře a obdařila mě úsměvem, podle ní svůdným, podle mě byl na zvracení.

„Ahoj Edwarde,“ řekla nějak moc zvesela.

„Ahoj, víš, celá rodina je s Bellou v lese a já se vymluvil, že půjdu na lov. Tak mě napadlo... nechceš jít se mnou?“ zeptal jsem se zdvořile a neustále si říkal jediné. Ta, s kterou mluvíš je Bella. Nepomáhalo to.

„Jistě,“ smála se div, že se jí huba neroztrhala. Čapla mě za ruku a táhla ven. Před domem jsem převzal iniciativu já. I když by se mi možná líbil pohled na překvapenou Tanyu, jak zírá na Bellu, která by měla být momentálně v plamenech, polkl jsem. V ohni vyrůstala, nic se jí nestane! snažil jsem se uklidnit.

Začal jsem jí za sebou vláčet jiným směrem než byla Bella, rovnou k medvědu. Alice mi ještě před tím v pokoji řekla, kde by se měl nacházet.

Po necelých pěti minutách jsem ho ucítil i s menším závanem alkoholu. Doufal jsem, že si toho nevšimne, ale mé obavy byly marné. Momentálně se zaobýrala, kde by na mě mohla vyjet.

„Dámy první,“ usmál jsem se nuceně a pokynul směrem k pochrupujícímu medvědovi. Ze začátku jí trvalo než pochopila, co jsem tím myslel. A já si myslel, že upíři mají být inteligentní, ale potom ta informace dorazila na místo určené a ona vyrazila. Okamžitě jsem z kalhot vytáhl miniaturní kameru a spustil nahrávání. Objevilo se malé červené kolečko a pod ním nápis REC. Potichu jsem běžel za ní a snažil jsem se nesmát.

S velkou chutí se zakousla do medvěda a já jí četl myšlenky. Čekal jsem, kdy jí dojde, že s tím medvědem je něco v nepořádku, ale trvalo to celou minutu a mezitím byl tak z půlky vycuclý. Dal jsem si ruku přes pusu a zadržoval výbuchy smíchu. V druhé jsem stále držel kameru, ale nepřirozeně k upírovi se otřásala.

Jakmile si uvědomila, že něco je špatně, schoval jsem kameru za záda, ale dál jsem se snažil ji snímat.

„Ten medvěd je nějaký divný,“ zkonstatovala. „Vážně Edwarde, pojď ochutnat,“ nabýzela mi.

„To je dobrý, vidím to v tvých myšlenkách,“ vykrucoval jsem se.

„Vážně ochutnej. Je hnusnej, co to tady máte za zvěř?“ zeptala se rozhořčeně.

„Normální,“ odpověděl jsem jí poněkud příkce.

„Hmm...“ odpověděla jen.

„Tak půjdeme na něco jiného,“ nabídl jsem se smířlivěji.

Dali jsme se do lovu, snažil jsem se to všechno co nejvíc prodlužovat, aby měla Alice na dostatek času, ale když se po mě začala ta pijavice sápat, rozhodl jsem se jít domu. Vymluvil jsem se na Bellu, že jsem jí sliboval, jak se hned vrátím. Ještě jsem vypnul kameru.

„Edwarde, proč o mě máš najednou zájem,“ zeptala se, když jsme byli na cestě.

A do prd... co jí mám říct? „No, uvědomil jsem si, že... no, že... bych s někým chtěl být a Bella je jen člověk a příliš mě nepřitahuje,“ říkal jsem nejhnusnější lež svého života.

„A proč jí nepustíš k vodě?“ měla logické argumenty, ale v tomhle případě nemístné. Jak bych mohl opustit dívku, kterou miluju, a které jsem nevědomky daroval své srdce?

„Ona mě miluje a já bych jí nerad ublížil,“ kdyby byla tahle věta vytrhlá z kontextu, byla by to pravda, ale takhle...

„Takže za takových osmdesát let můžu čekat návštěvu?“ tvářila se nadšeně.

„Možná,“ snažil jsem se být co nejpřesvědčivější, ale slova, která jsem vypustil mě dokonale odrovnala.

Už mlčky jsme se dostali k domu a já si oddychl, úkol splněn na jedničku.

Otevřel jsem dveře a rychle jsem běžel ke gauči, kde seděla Bella. Okamžitě jsem jí políbil a přitáhl si jí k sobě do náručí. Snažil jsem se odčinit tak to, co jsem řekl.

„Taky jsi mi chyběl,“ usmála se mému počínání.

„Ty mě víc. Alice, už v životě do tvého plánu nejdu,“ otočil jsem se na svou sestru, která se mi v myšlenkách omlouvala, že to viděla, ale že jsem prý skvělý herec. To je sice hezký, ale to, co jsem řekl už ne.

„Emmet čeká venku na kameru. Nemůže se dočkat. A Tanya je momentálně ve sprše. To, že přibrala si uvědomí za pět minut a myslím, že to uslyší až v Seattlu.“

Šel jsem tedy ven, kde na mě čekal netrpělivý Emmett, chňapl kameru a už nevnímal nic okolo. Vevnitř čekala Alice a na prstech ukazovala odpočítávání.

Pět... čtyři... tři... dva... jedna

„Aaaa,“ ozval se její řev ze shora. Úkol splněn.

Tanya se vyřítila z koupelny a my jsme nevěděli co si myslet. Nejen, že měla malé oblečení, stále černé vlasy, ale ještě k tomu měla po celém těle zelenou vyrážku. Připomínalo to beďary, ale v zelené barvě. Dokonce jí jeden na obličeji praskl, odporné.

„Co to sakra je?“ ptala se nás všech co tam byli a při tom nás provrtávala pohledem. Zvenčí jsme slyšeli smích, ale ona si toho naštěstí nevšimla.

„Co se ti to stalo?“ ptala se překvapeně Bella.

„Kdo z vás to udělal,“ ukazovala na svůj obličej a dožadovala se odpovědi.

„Proboha Tanyo, co jsi to jedla, že takhle vypadáš?“ začala se smát Alice a mě tím docvaklo, že jsme našli první nepříznivý účinek alkoholu na upíra. Ještě, že Emmett se nikdy nezkoušel opít, věděli bychom to dřív a nemohli bychom teď těžit z momentu překvapení. Koutkem oka jsem zahlédl červené světýlko na kameře a Emmetta napláclýho na sklo.

Tanya se urazila a odpochodovala nahoru. Dávali jsme jí dobré čočky.

Druhý den jsme byli opravdu v klidu. Nechali jsme jí, ať si před finálem oddychne. Většinou jsme byli venku s Emmem a Rose, ale ještě jsme stihli dát kameru ke schodišti, kde by měl být vidět její obličej až uvidí Bellu jako anděla.

Pokračování příště=). Tak co pohled Edy?

27. kapitola <<< Shrnutí >>> 29. kapitola

Autor: Pajam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Black angel 28. kapitola: