Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Black angel 10. kapitola

04.01.2010 (07:30) • Pajam • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 8157×

10. kapitola

Bella:

Jedno místo by se přeci jen našlo.

A odjela jsem tam, kam za mnou ona, ani nikdo z její rodiny nemůže.

La Push.

Z jejich složky jsem zjistila, že se zdejším kmenem Quiletů mají smlouvu o území.

Od otce a z mé výuky v pekla zase vím proč zrovna s nimi. Žijí tam totiž vlkodlaci.

Jenomže ne tak obyčejní. Normální se mění pouze za úplňku, ale tito, kdy chtějí. Nebo jim rupnou nervy, což bych já nechtěla, protože bych v tomto stavu už byla přeměněna.

Podívala jsem se do zpětného zrcátka a za mnou, až nebezpečně, jelo žluté posché. Ach Alice. Jela jsem dál, i když mě mrzela moje slova, v tomto stavu, kdy přes slzy nevidím na cestu, jsem s ní mluvit nechtěla.

V La Push by měl být i anděl. Ďábel jim jí přidělil právě proto, že jsou jedineční. Jmenuje se Mischel a jednou už jsme se i potkali.

Přesně jsem poznala, kdy jsem přejela hranici, protože Alice zpomalovala až prudce dupla na brzdu. Vystoupila a jen se, s bolestí v očích, dívala na moje vzdalující se auto. Nechtěla jsem aby i ona se trápila, ráda bych to otočila, ale teď opravdu nemůžu.

Přijela jsem doprostřed rezervace a zeptala se jednoho kluka u zdejšího obchodu, jesli nezná Mischel a kde bych jí mohla nalézt.

Naštěstí ji znal a správně mě navedl k domu na konci, který byl obklopen lesi.

Zaťukala jsem a otevřela mi dívka co vypadala jako já. Vypadala sice pořád na 18, ale bylo jí mnohem více. Měla stejnou barvu očí a vlasů, ale v obličeji se lišila.

„Ahoj Mischel. Nevím jestli si na mě pamatuješ, ale já jsem Bella,“ představila jsem se jí.

„Samozřejmě, že ano. Pojď dál,“ pozvala mě do malého, ale útulného obýváčku, kde byla sedačka a 2 křesla nasměrovaná k televizi a uprostřed se nacházel malinký stolek.

„Posaď se,“ ukázala mi na gauč a já ji okamžitě poslechla, nohy jsem si přitiskla k hrudi a hlavu položila na kolena.

„Tak povídej. Co tě ke mně přivádí. Podle ubrečeného výrazu hádám, že to nebude jen nevinná návštěva,“ tipovala.

„Uhádla jsi,“ smutně jsem se na ni usmála.

„Tak co se stalo,“ přisedla si ke mně a objala mě kolem ramen.

„Pohádala jsem se s mojí nejlepší kamarádkou,“ vyhrkla jsem a zadržovala slzy.

„S Katy? Vždyť jste vypadali jako nerozlučná dvojka.“

„Ne s ní ne. S jednou z mých svěřenkyň.“

„Ty už jsi někoho dostala?“

„Hmm...“ odsouhlasila jsem jí to.

„A koho?“

„Tvý sousedy,“mrkla jsem na ni. Chvíli nevěděla koho tím myslím, ale potom jí to došlo.

„Cullenovi?“

„Cullenovi,“ odsouhlasila jsem jí to.

„A proč si se s ní pohádala?“ vyptávala se dál.

„Protože mě nechala samotnou se svým bratrem,“ tohle z ní hodně absurdně.

„A to vadí?“ smála se mému nesmyslu.

„Asi by jsi měla vědět, ještě něco víc. Oni nevědí, že jsem anděl, nevědí, že už je chráním.“

„Cože? A Ďábel o tom ví?“ divila se Mischel.

„Ten ví o všem. Víš ona to byla taková sázka mezi mnou a Katy. Vsadila jsem se, že vydržím 2 měsíce, bez toho abych jim řekla co jsem, ale ona mi nevěřila a tátovi to nejspíše nevadí, když si vsadil proti mě.“

„A o co jste se vsadili?“

„Týden v nebi. Už mám za sebou skoro tři týdny.“

„A to nic nepoznali?“

„Mají podezření, že asi nebudu normální člověk.“

„Tak se vrátíme, proč tě ta kamrádka neměla nechat se svým bratrem,“ změnila téma.

„Víš mi se tak trochu nemusíme, ale ono to mělo spíš co dělat s tím co jsem si uvědomila dneska,“ prohlásila jsem smutně.

„A to?“ tahala pořád ze mě.

„A to, že já... ehm... asi.... ale možná ne... já opravdu nevím... ono je to určitě blbost...“ zadrhávala jsem se.

„A co? Promiň, ale leze to s tebe jak s chlupaté deky.“

„No víš já se do něj asi zamilovala,“ řekla jsem smutně.

„Cože?“ vyjekla.

„Neboj je to určitě jen poblouznění. On totiž vypadá fakt hezky, ale je to namachrovanej debílek, určitě to hodně brzo přejde,“ uklidňovala jsem ji.

„Uvědomuješ si, že o tom mluvíš jako o nemoci?“ Vážně?

„Jsem blbá co? Když ono to začalo nevině, ze začátku jsme se nenáviděli, pak jsme si dělali naschvály a potom mě málem políbil.“

„Co se škádlívá... ale víš, že to může být opravdu problém?“ ptala se.

Přišla mi zpráva, rychle jsem sem koukla na mobil, ale jen nějaké neznámé číslo. Ať si každý jde po svém a mě nechá žít!

„Neboj, nikdy bych nedovolila, abychom s toho měli problém... což znamená, že pokud to bude nutný, tak na sebe ani nešáhnem,“ uklidnila jsem ji, když otevírala pusu na nějaký námitek.

Další SMS, tentokrát od Alice, teď prostě nemám čas!

„A proč si za mnou přišla?“

„Víš, já se nějak nemůžu vrátit do mého domu a do pekla se mi v tomhle stavu neche, nemohla bych, prosím u tebe zůstat?“

„To víš, že jo, vždyť jsme vlastně sestry,“ usmála se na mě.

„Děkuji,“ řekla jsem a pevně jí objala. Chvilku jsme tak byli.

„Víš, ale zajímalo by mě, proč si dostala zrovna je? Vždyť se povídalo, že jsi nejsilnější anděl, co kdy byl a měla bys tedy dostat nejsilnější rodinu Voltureovi,“ divila se nad Ďáblovým počínáním.

„Taky jsem se ze začátku divila, ale dostala jsem tu rodinu, které hrozí nejvíce nebezpečí a to jsou Cullenovi, navíc, oni si to sice neuvědomují, ale to oni jsou nejsilnější, italové sice mají početní převahu, ale moje rodinka drží při sobě a mají se rádi a jen tak se neříká, že v jednotě je síla. Kdyby nebyli tak mírumílovní, mohli by klidně vládnout upířímu světu a Aro si to moc dobře uvědomuje, proto je neustále sleduje a přemýšlí jak by je mohl zneškodnit,“ vysvětlila jsem jí situaci.

„Asi máš pravdu a podle toho jak si o nich mluvila získali dalšího silného člena, který je miluje.“

„Jo, přirostli mi k srdci dost rychle jen jeden blbec se dobývá ještě dál,“ušklíbla jsem se.

„Jak dlouho tu vůbec chceš zůstat? Věčně se před nimi schovávat nemůžeš, navíc máš určité povinnosti.“

„Já vím, jen do neděle. Taky musím chodit do školy,“ usmála jsem se.

„Ty chodíš do lidské školy?“

„To víš. Musela jsem se k nim nějak dostat aniž bych prozradila co jsem. Navíc škola není v celku až tak špatná. Díky naší paměti jde většina předmětů snadno, ale logické předměty... to je o ničem jiném. Taková matematika a trigonometrie, to je pro mě noční hrůza. Vždycky jsem si myslela, že čísla se dají jen sčítat a odčítat, ale ono se s nimi dá i dělit, nebo mocnit. Sice nevím k čemu mi to v životě bude, ale je to zajímavé. Teď bereme nějaké rovnice a tam se zamotávají i písmenka... no prostě je to zvláštní.“

„Ještě chvilku mluv a nastoupím s tebou,“ smála se.

„No jo, ale to by jsi musela nastoupit od první třídy, já mám naštěstí doučovatelku, které jsem řekla, že jsem kdysi měla soukromou učitelku, co stála za nic.“

„A koho? Třeba by mi taky pomohla?“

„Alice Cullenovou.“

„Aha,“ řekla a nastalo takové trapné ticho.

„No nic, tak já ti půjdu připravit pokoj, abys měla, kde spát pokud budeš chtít.“

„Budu ti vděčná,“ usmála jsem se na ni.

Teď jsem měla čas kouknout se co mi chtěli, protože každé číslo mi ještě během našeho hovoru dvakrát volalo.

Začala jsem s Alice.

Bello, odpusť mi. Já myslela, že to bude dobrý nápad. Nezůstávej tam prosím, vyslechni mě. Prosím, strašně mě to mrzí. Alice

Já vím, ale teď si potřebuju vyčistit hlavu a navíc za to nemohla. Já za všechno můžu. To já jsem si začala tu válku.

Zmáčkla jsem Odpovědět.

Alice, ty za nic nemůžeš, omlouvám se, že jsem na tebe křičela. Byla jse mimo, odpusť mi ty. Neboj se o mě, jsem u staré známe a v pondělí se uvidíme ve škole. Mám tě ráda. Bella.

Stiskla jse odepsat a vrhla jsem se na druhou zprávu.

Vrať se, prosím. Musím s tebou mluvit. Edward.

A kde ten sebral na mě číslo a co chce se mnou asi probýrat? To se mi chce zase nějak pomstít, nebo co? Já už se v tomhle vážně nevyznám.

Promluvíme si v pondělí, ve škole. Bella.

Odeslat. Docela stručný, ale já neměla co bych mu k tomu řekla. Uložila jsem si jeho číslo a přišla mi od něj okamžitě odpověď.

Prosím hned, nezůstávej tam. Navíc si s tebou chci promluvit v soukromí. E.

To chce se mnou opravdu tak nutně mluvit, nebo se bojí o to abych tady nezůstávala s vlkodlakama?

Teď to opravdu nejde, jsem u staré známe. Pokud chceš, tak se sejdeme v pondělí po škole u mě. Můžeš mě při tom doučovat matiku =)B.

Tak jo, už se cítím líp, ale stejně domu nepůjdu a i když si uvědomuju, že bych s ním o samotě neměla být, nějak si nemůžu pomoci.

Souhlasím, ale byl bych opravdu rád, kdyby ses vrátila domu. E.

Ráda bych mu odpověděla, že domu opravdu nemůžu, díky jeho vině, ale přišla Mischel.

„Promiň, že to trvalo tak dlouho, ale musela jsem klukům říct, že teď budu mimo.“

„To nic,“ usmála jsem se na ni.

„Co říkáš na lov?“

„Že už se mi sbíhají sliny,“ smála jsem se.

Šli jsme asi 2 kilometry lesem a až potom jsme se přeměnily a rozdělili se. Šla jsem na medvěda.

Po lovu jsem na ni šla čekat před dům.

Před ním se tyčil nějaký kluk. Polonahý a opravdu vysoký. Nejspíš to byl jeden z těch vlkodlaků.

„Ahoj,“ zašeptala jsem na něj potichu.

„Ahoj krásko. Tebe jsem tady ještě neviděl.“

„Já jsem u Mischel na návštěvě, jinak tady bydlím ve Forks,“ nejistě jsem se na něj usmála.

„A na jak dlouho?“ mluvil až příliš sebejistě.

„Jen do neděle.“

„Škoda. Mimochodem jsem Paul (poznámka pajam: Jacob mi už leze krkem a Paul se mi zdá taky dost dobrý =)),“ představil se mi.

„Bella,“ podala jsem mu ruku. On mi s ní potřásl, ale měl ji neuvěřitelně teplou, jakoby byl nemocný.

„A co tady děláš? Nechtěla by sis někam vyrazit?“

„Vylívám si srdíčko,“ usmála jsem se „Ráda a kam?“

„Hmm... třeba do kina do Port Angeles, jestli chceš?“

„Klidně a kdy?“ smála jsem se pořád jako pitomec.

„No, předpokládám, že když ji na návštěvě tak asi jen tak na rande nepůjdeš... co třeba v pondělí večer?“ navhl.

„Nemůžu mám doučování,“ a hodně zajímavou schůzku.

„Možná by to šlo už v neděli.“

„Jo to by šlo, vyzvedneš mě?“

„To si piš, takže v neděli v osm, tady,“ řekl a rychle odešel, proč tak pospíchal?

„Bello, doufám, že tě Paul nějak nerušil,“ už chápu proč tak zdrhal, no jo no zahrávat si s andělem se nevyplácí a to on jistě ví.

„Ne jen jsme si domluvili kino.“

„Zrovna s ním? Jestli s ním jdeš jenom kvůli tomu tvýmu upírovi tak ti to vymluvim hned z několika důvodů. Za prvé se neumí kontrolovat a může se přeměnit a za druhé je to strašný děvkař, tak bacha na něj,“ řekla mi Mischel už doma.

„Neboj, já s ním vážný úmysly nemám. Jen se chci nějak odreagovat od stereotypu a on asi nebude přímo nachození ten vhodný adept,“ usmála jsem se na ni.

„Ne to opravdu není,“ přidala se ke mě.

„Povíš mi něco o zdejší smečce?“ zaprosila jsem.

„Klidně, když to nikomu neřekneš.“

„Přísahám,“ na znamení vážnosti jsem zvedla ruku jako u přísahy.

„No celkem jich je 6. před nedávnem se přeměnil nový alfa smečky, takže byl zmatek, ale už je to v pohodě.

Nejstarší je Sam, předchozí alfa. Otiskl se do Emily, o tom ti, když budeš chtít budu později vyprávět,“ přikývla jsem „Druhý byl právě ten Paul, kterého si potkala. Později Jared, ten už se taky otiskl. Embry. Nový alfa Jacob a Quil.

Nejspíš bych ti měla vyprávět jejich historii, ale neumím to tak dobře jako Jacobův a Quilův otec, tak to vezmu velmi stručně. Jednou až budou ti tvý vědět o tobě tě pozvu na zdejší táborák a poví ti to oni sami.

Původně vlkodlaci nebyli, ale jen ´duchovní náčelníci´. Což znamenalo, že se mohli odpoutat duše od svých těl. Jednou, ale jistý voják ukradl tělo svého náčelníka, který byl právě v duchovním světě. Ten jen přihlížel jak voják pustoší jeho zemi, už s toho začínal bláznit, když poznal obrovského vlka, pro kterého bylo jeho tělo velké, a tak mu nabídl, že se může k němu připojit. On souhlasil, ale jednou tělo vlka nevydrželo emoce člověka a on se přeměnil. Od té doby se jeho děti přeměňují ve vlky.

Kdysi na jejich území přišli studení, pro tebe upíři, a začali zabíjet jejich oběti. V tu dobu zjistili, že jsou jejich přirozenými nepřáteli a mohou je zabíjet. Tak to pokračovala dál, jen s tím rozdílem, že jeho děti se začali měnit pouze tehdy, když se v blízkosti objevili studení a ne jako dřív v dospělosti.

Asi před sedmdesáti lety na jejich území přišli Cullenovi a i když mohli vlkodlaky zabít, rozhodli se je ušetřit a navrhnout mír. Vlkodlaci přijali, protože už z jejich očí cítili, že jsou jiní. Rozhodili si území, dali tam pár bodů, aby se chránili a žili spolu bez rozepří.

Vlkodlaci mohou být nesmrtelní, pokud se budou stále měnit. Jestli nechtějí, stačí, aby s tím přestali a začnou stárnout. Nejvíce se nesmrtelnost líbí Jacobovi, takže to vypadá, že budu mít na dlouhou dobu kamaráda,“ usmála se.

„Teď ti řeknu o otisku. Nevím jak to funguje, ale oni to popisují, jako, že se přetrhnou všechny provazy, které je dopusud drželi tady na zemi a vznikne pouze jeden, který je drží u ní. Vlastně je to láska na první pohled, ale mnohem silnější.

A abych nezapoměla. Ve vlčí podobě si můžou číst myšlenky, což jim strašně vadí a pořád si na to jen stěžují,“ smála se.

Povídala mi o nich ještě dlouhou dobu a celkově jsme skončili až druhý den odpoledne.

Pomáhala jsem jí z domácími pracemi a na večer jsem byla pozvaná k jejich táboráku.

Byli tam všichni starší, celá tlupa, Mischel a samozřejmě já. Pořád mi říkali, že kdyby nevěděli pravdu, tak by si mysleli, že jsem s ní sestra. Pokaždé, když to jeden z nich řekl, mrkli jsme s Mischel na sebe. Všichni se ke mě chovali strašně krásně, ale nemohli si odpustit, že prý smrdím. Neřekli to na plno, ale od Mischel jsem věděla, že jim vadí upíří pach, který oni mysleli.

Quil tedy navrhl noční koupání a výmluva, že voda bude studená nebo, že nemám plavky mi moc nepomohla. Účast byla pro mě povinná.

Skákali jsme tedy s útesů. Mischel se mnou hrála hru na člověka a šli jsme asi na polovinu. Oni se chtěli vytáhnout a šli až nahoru.

Vrátili jsme se až v 6 ráno a i když jsem byla poněkud unavena, chtěla jsem se vrátit domu.

„Mischel?“

„Hmm...?“ otočila se na mě.

„Je mi s tebou vážně fajn, ale už bych se chtěla vrátit domů, nevadí ti to?“

„To víš, že ne, jenom mi slib, že se tu brzy zase zastavíš.“

„Slibuji.“

Rozloučili jsme se a já jela k sobě domu. Doma už to bylo vyvětrané a nejspíš Alice mi už zavřela i okna.

Lehla jsem si okamžitě do postele jak široká, tak dlouhá. Aniž bych se převlíkla, jen zkopala boty a okamžitě usnula.

Vzbudila jsem se až v neděli v poledne. To jsem vážně spala 24 hodin? Ti kluci mě museli pořádně zřídit. Vlezla jsem si do sprchy a umyla se. Musela jsem se dneska trošku snažit s vlasy, protože mám to rande.

Paul už věděl, že jsem se vrátila domů. Mischel mu to vyřídila a popsala i instrukce jak se ke mně dostat.

Už v sedm hodin jsem byla učesaná, nechala jsem si je volně, jen čelenku do vlasů. Nalíčená, což jsem taky moc nepřeháněla. A oblečená- riflovou sukni, černé legíny a fialový top.

Překvapilo mě, že už teď se rozzvonil zvonek. Neměli jsme se sejít až za hodinu?

Šla jsem otevřít, ale za dveřmi nebyl on, ale Edward.

„Ahoj, co tu děláš?“ zeptala jsem se ho ve dveřích.

„Dozvěděl jsem se, že jsi se vrátila. Rozhodl jsem se přesunout náš rozhovor na dnešek, pokud to nevadí, ale neboj s Alici už jsem se domluvil, že tě zítra doučím matiku já,“ krásně se usmál. Mám takový dojem, že kdybych se stále nedržela těch dveří svezla bych se rovnou dolů.

„No nevadí, ale za hodinu mám s někým schůzku, tak jestli to nebude trvat tak dlouho?“

„To nevadí, tak si promluvíme zítra, taky jsem tě chtěl vidět. Slib mi že už tam nepojedeš,“ chytl mě za ruku a díval se mi do očí. Chtěla bych mu udělat radost, ale mě tam opravdu nebezpečí nehrozí jak si on asi myslí.

„To bohužel nemůžu. Je tam Mischel a já jí slíbila, že se zase co nejdřív stavím.“

Nevím jak, ale momentálně jsem byla ve stavu, že bych udělala cokoliv, co by mi řekl. Nejspíše si toho byl vědom, protože mě opět chytl jednou rukou za bok a něžně mě táhl dovnitř. Při tom jsme neporušili náš oční kontakt. Stejně jako u něho doma, v pokoji se opět ke mě začal přibližovat. Tak strašně jsem to chtěla, ale nemohla. Tak moc ráda bych mu zamotala ruce do vlasů, ale nemohla. Sklopila jsem hlavu.

„Promiň, ale já vážně tohle nemůžu,“ proč jsem zase šeptala?

„A proč ne?“ alespoň jsem v tom šeptání nebyla sama.

„Já nesmím, jednou ti to vysvětlím, ale dneska to nejde,“ stále mě držel.

„Nikdo se to nedozví,“ ztišil ještě hlas a ukazováčkem druhé ruky mi zvedal hlavu.

„To by ses divil jak se táta dozví všechno,“ odporovala jsem mu a zase se mu dívala do jeho černě zbarvených očí. Neměl je náhodou ještě před chvílí zlaté?

„Já se tvého táty nebojím.“

„Ani kdyby to byl samotný Ďábel?“ ztěžka jsem polkla, protože se ke mě už zase přibližoval.

„Ani to mě teď nedokáže zastavit,“ pronesl a chytl mě i za druhý bok. Já už neměla vůli odporovat, takže jsem mu opravdu zapletla ruce do vlasů a pomaličku se přibližovala.

Nevím jak by to dopadlo, kdyby se náhle nezasekl.

„S kým máš tu schůzku?“ že by byl Paul už u mě?

„S jedním klukem z La Push, proč?“

„Nebudu Vás teda rušit,“ řekl naštvaným tónem, ale v očích jsem mu viděla smutek? Proč byl smutný? To už se asi nedozvím, protože se vytrhl z mého objetí a odešel. Venku jsem ještě zaslechla tiché vrčení, ale potom už jen kvýlení pneumatik.

9. kapitola <<< Shrnutí >>> 11. kapitola

Autor: Pajam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Black angel 10. kapitola: