Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Black angel 1. kapitola

23.12.2009 (14:15) • Pajam • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 8143×

1. Kapitola

Bella:

„Bello!“ křičela na mě moje kamarádka - sestra Katy.

„Co je? Děje se něco?“ Otočila jsem se na ni, ale když jsem viděla ten její výraz, došlo mi, že v tom nic strašného nebude.

„Jak se můžeš takhle ptát? Copak nevíš, co je zítra? Máme přece narozky, už to bude 16 let, co jsme se vylíhly. To chce pořádnou oslavu a Ďábel nám ji dovolil, no není to super?“

To mě mohlo napadnout, že bude myslet na něco podobnýho, ale má pravdu, už to bude 16 let, co jsme se vylíhly. Je to zvláštní, jak ten čas běží. Ještě před nedávnem jsem se učila, jak hýbat s křídly a zítra dostanu někoho na opatrovnictví.

„Jo, jo. Je to bezvadný,“ odpověděla jsem trošku mdle. „Taky se už těšíš na toho, koho dostaneš?“ Tam už bylo více zájmu.

„No, popravdě, dělá mi to trošku starost.“

„Proč prosím tě?“

„Víš, máme nejvíce schopností a je možný, že se ještě další projeví. Z toho vyplívá, že asi nedostaneme jen jednoho ,člověka´, ale celou rodinu nebo smečku,“ řekla trošku smutně.

„To máš sice pravdu, ale zvládli to ostatní, tak my taky, ne? Navíc nám Ďábel důvěřuje a my ho nezklameme, to mi věř.“ Chtěla jsem ji trochu povzbudit.

„Asi máš pravdu,“ zamyslela se. „Koho by jsi chtěla ty: upíry nebo vlkodlaky?“

„Já asi upíry. Jsou strašně zajímaví. Mají zvláštní schopnosti, a pak jsou strašně podobní nám, i když my máme trochu tmavší pokožku i než andělé tam nahoře. A co ty? Taky upíry?“ zeptal jsem se jí a ona se najednou začala nekontrolovaně smát.

„Co je? Řekla jsem něco?“ ptala jsem se ji udiveně, jakmile se zklidnila, tak byla teprve schopna mi odpovědět.

„Ne nic, neboj, jenom si mi vzala všechny argumenty, proč chci upíry, a pak mě napadla úžasná sázka,“ vyhrkla a už jí zase začaly cukat koutky.

„Tak povídej, co tě v tý tvý kebuli napadlo.“

„No, co když dostaneme upíry, nepovíme jim, kdo jsme hned, ale budeme mlčet a necháme je v nevědomosti, a ten, kdo se prozradí dřív, prohrává a bude muset...“ odmlčela se, ale v jejích čokoládových očí, stejných jako mají všichni černí andělé, bílí je mají modré, se objevily jiskřičky.

„Bude muset co?“ zeptala jsem se jí, když na mě pořád tak divně koukala.

„No, ten bude muset strávit minimálně týden nahoře s těma nudnýma pošukama.“ Hmm, tak to stojí za uvážení. Vidět ji, jak je nahoře mezi bílými, všichni se tam jen bezdůvodně radují a tancují, a ona mezi nima, kdy jí to po dvou dnech začne lézt na nervy. To stojí za to.

„Souhlasím, už se těším, sestříčko,“ řekla jsem s trochu ďábelským úsměvem, i když se takhle Ďábel nesměje, je to prostě přirovnání.

Rozloučily jsme se a šly do svých pokojů. Nemůžu se dočkat, až budu nahoře na Zemi. Byla jsem tam zatím jen jednou a to v deseti, když jsem se naučila proměňovat se, abych vypadala jako člověk. Asi by vypadalo divně, kdybych šla mezi mrakodrapy s křídly a rohy, no spíš růžky. My, černí andělé, je nemáme tak velký, jenom trošičku nám koukají. Alespoň nemáme svatozář jako ti nahoře a i černá křídla jsou lepší než bílá, krom toho se od nich lišíme barvou očí, vlasů (my je máme takové hnědé až do černé, zatímco oni blonďaté) a barvu kůže mám taky tmavší, i když ne o moc. Je to jakoby jsme se opalovali na sluníčku.

Vlezla jsem si do svého pokoje, který není moc velký, ale ani moc malý. Všichni ostatní májí pokoj do červené a černé, jen já jsem vyjímka. Líbí se mi modrá a červená, takže mám dvě zdi vymalovaný na modro a dvě na červeno. Stejně tak je i nábytek. Můj pracovní stůj je tmavě červený, naprosto úžasný kousek, a židle je tmavě modrá. Moje postel, no jo, jednou začas neuškodí si jít lehnout, i když to nepotřebuju, snění je krásná věc; je červená s modrými nebesy. Je to všechno samostatně takové zvláštní, ale když je to dohromady, vytváří to skvělou útulnou atmosféru.

Skočila jsem na postel ještě oblečená a přemýšlela o zítřku. Bude mi 16, ještě dva roky a přestanu růst, ještě 2 dny a uvidím svojí rodinu, nebo nějakého jedince, teda pokud to budou upíři. Jak na ně asi zapůsobím. Ta sázka bude divná, pokud to bude nomád, vždyť tomu budu muset říct brzo, proč ho pořád sleduju, ale pokud to bude nějaká rodina… Třeba to budou Volturiovi, no páni, to by bylo něco. Ale u nich bych asi taky musela říct, co jsem, pokud bych nechtěla, aby se pokusili o mojí vraždu. Teda, ne, že by jim to nějak pomohlo, jsem nezničitelná.

A taky musím vymyslet co zítra. O oblečení se starat nemusím, na to mám Katy, ta už podle mě nějak vykouzlila šaty, co by se líbily mně i jí, jenom u bot si nejsem jistá. Ty jsou její úchylka, takže to znamená, že pokud nebudu chtít zítra vyprovokovat hádku, budu muset ustoupit. No jo, jednou to vydržím. I když to si říkám od osmi let, kdy se začala poprvé objevovat její neukojitelná vášeň v oblečení.

Když jsme byly malinké staraly se o nás chůvy. Maminky nemáme. Vylíhly jsme se z velkého vajíčka. Náš stvořitel a otec je Ďábel. Má mě a Katy asi nejvíc rád, protože jsme nejmocnější (já o tošku víc, ale to je jedno). Bohužel na nás nemá moc času. Vážně ho pokládám za takového taťku a nevím, co si nahoře bez něho počnu. Navíc tady v pekle je pořád teplo, zatímco tam se jim mění roční období. Teda, teď se modlím za tu Itálii.

S myšlenkami na zítřek jsem se ještě oblečená otočila na bok a raději usnula.

Prolog <<< Shrnutí >>> 2. kapitola

Autor: Pajam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Black angel 1. kapitola: