Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bezdomovkyně (12)

xD Bez komentáře :D Já z toho nemohla! xD

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Bezdomovkyně (12)Ahoj, je tu další kapitola. Bella se nakonec vrátila na ulici. Vaše Zuzu a Mňamka.

16.03.2012 (21:15) • swanbellacullen • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 3248×

Měla jsem v sobě nejistotu. Nedokázala jsem se pořádně rozhodnout, co chci. Nechtěla jsem se vrátit zpátky na ulici, tady to bylo lepší. Ale co když se přece jenom Edward přetvařuje? Už jsem si zvykla se starat sama o sebe, nechci se na nikoho spoléhat a čekat, než mě někdo podrazí. Rozhodla jsem se. Vrátím se tam, kde jsem bývávala.

Hned, jak jsem se vzbudila, tak mi sklouzly oči ne Edwarda. Seděl hned naproti a díval se na mě. Vypadal docela smutně. Moc jsem se v něm nevyznala.

„Tak jak ses rozhodla?“ Neřekl to moc nadšeně, ani mile.

„Chci se vrátit tam, kde jsem byla,“ odpověděla jsem mu.

„Ty se chceš opravdu vrátit na tak hnusný místo? Co ti tady vadí? Moje přítomnost?“ Ne, nechtěla jsem se vrátit. Ale jdu na všechno tak rychle. Musím si promyslet, co vlastně chci.

„Ano, chci se vrátit. A pokud jde o tvoji přítomnost, tak jsem ti to říkala už včera. Pamatuješ? Já nikomu nevěřím. A myslím si, že dělám dobře.“ V očích mu byla vidět lítost, ale hned ji zahnal.

„Tak ty si myslíš…“ šeptl a bylo ticho.

Nevěděla jsem, co mám dělat. Čekala jsem, že každou chvíli vybuchne, ale zatím se ovládal. Měl na sobě neutrální výraz a já nemohla rozpoznat, jestli se zlobí nebo je rád. Po chvilce váhání jsem se nakonec začala zvedat.

„Kam jdeš?“

„Říkala jsem ti, že se chci vrátit.“ Někdy mi opravdu připadá, že nevnímá.

„Opravdu si to nechceš rozmyslet?“ Co si mám rozmýšlet? Čekání na zklamání?

„Ne.“

„Tak tě aspoň doprovodím.“ Připadalo mi to, jako když smlouvá.

V tichosti jsme vyšli z továrny a šli k mému místečku. Cestou nikdo nepromluvil. Bylo to docela divný. Měla jsem pocit, jako bych ho zranila. Ale nevím, proč a čím. Vždyť jsme se znali tak krátce.

Byla jsem mu za všechno vděčná a ráda bych s ním zůstala, ale nemůžu nikomu věřit. Hlavně když ho znám pouze tři dny. Byla jsem hloupá.

V životě jsem udělala hodně chyb, které se nejspíš ani vrátit nedají. Zbývá mi se s tím vypořádat sama. Jen doufám, že jednou najdu štěstí.

„Pořád to nechápu,“ řekl najednou Edward.

„A co přesně nechápeš?“ Nevěděla jsem, o čem momentálně mluví.

„Proč mi nevěříš? Proč nechceš, abych ti pomohl...?“ On mě předtím vůbec neposlouchal!

„Už jsem ti to říkala! Nemůžu věřit jen tak někomu. Nechci, aby přišlo zklamaní a podraz. Já chci pomoct, ale prostě… Zkus mě pochopit. Znám tě jenom tři dny a na důvěru to není moc času. Promiň.“ Ani nevím, proč jsem se mu omlouvala. Ale cítila jsem, že musím.

„Mně ale můžeš důvěřovat. Vážně ti chci pomoct. Nechci ti ublížit. To bych ani nedokázal.“ Proč jen zní tak smutně? Bolí mě to, když se tak tváří. Vypadal, jako když trpí.

„Promiň, ale nejde to, vážně. Ani kdybych chtěla. Prostě nemůžu, tak už to prosím pochop a nedělej mi to ještě těžší, než to je.“ Pane bože, vážně jsem to řekla?

„Nejspíš to nikdy nepochopím. A já ti to rozhodně těžší nedělám.“ Zdá se mi to, nebo přidával na hlase?

„To je ale potom tvůj problém.“ Měla jsem pocit, že to nakonec skončí hádkou.

„Jo, nejspíš máš pravdu. Je to můj problém.“ Bylo mi ho docela líto. Nevím proč, asi jsem moc přátelská a důvěřivá, a to je chyba.

Po chvilce váhání jsem se opět rozešla a Edward hned za mnou. Šli jsme zase v tichosti. Byly slyšet jenom naše kroky, zpívání ptáčků a někdy i šum listí, když se mezi ně prodral slabý větřík.

Už jsme byli blízko. Poznávala jsem to tu. Šli jsme kolem obchodu s pečivem a před ním byla lavička, kde jsem prosila o peníze. Jediné, co jsem na tom místě nesnášela, byla ta krásná vůně čerstvě upečených rohlíků anebo jiného pečiva.

Zašli jsme za roh, kde bylo moje místečko. Vypadalo to tu skoro stejně. Jediné, co se tu změnilo, bylo to, že tu byl větší nepořádek. Ale co jsem mohla čekat? Služku, která by to tu udržovala? To rozhodně ne.

„Děkuju. Za všechno.“ Otočila jsem se na Edwarda. Chvíli na mě koukal a čekal. Nejspíš si myslel, že si to rozmyslím. I když ta myšlenka byla lákavá. Ale když viděl, že jsem plně rozhodnuta, otočil se a odešel. Bez jediného slova.

Teď už se nejspíš nikdy nedozvím, čím je. Proč mě to napadlo až teď? Mohla jsem se zeptat. Ale pochybuji, že by mi to řekl.

Otočila jsem se zpátky k popelnici. Popošla jsem k ní a vedle ležela stará matrace. Docela jsem se divila, že tu ještě zůstala. Ale byla jsem ráda. Rozhodně jsem nechtěla spát na tvrdém asfaltu.

Sedla jsem si na tu matraci a přemýšlela. Co teď? Co se životem? Přestávala jsem doufat, že bych někdy mohla žít normálně. Vlastně jsem asi totálně blbá, že jsem si to vůbec myslela. Já už nikdy nebudu normálně žít. Z té myšlenky, že budu celý život na ulici, se mi vehnaly slzy do očí. Nechci být celý život na ulici. Ale je to dost pravděpodobné.

Lehla jsem si a přemýšlela jak se tomu vyhnout. Po tvářích se mi kutálely slzy, které jsem nemohla zastavit. Potřebuju změnit svůj život. Chci ho změnit. Možná se mi to nepodaří, ale aspoň se o to pokusím. Za to nic nedám a rozhodně nic neriskuju. Pouze zklamání.

Schoulila jsem se víc do klubíčka a zavřela oči. Nechala jsem být všechny otázky, myšlenky a vzpomínky, které se mi pořád vracely. Pomalu jsem upadala do nevědomí a cítila jsem, jak se mi celé tělo uvolňovalo. Nakonec jsem podlehla spánku a naštěstí i bezesného.

 

Menší překvapení. :D Snad se bude líbit, mně osobně se líbí. Dělala ho zuzinecckaa. :)

Autor: swanbellacullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bezdomovkyně (12):

« Předchozí   1 2
2. swanbellacullen
16.03.2012 [19:38]

swanbellacullenOu, děkuju a omlouvám se. Emoticon Je pravda, že v češtině plavu. Emoticon Korektora sice mám, ale jaksi neměla čas. Emoticon Ještě jednou se omlouvám a děkuju. Příště si dám větší pozor.

1. Neyimiss
16.03.2012 [19:18]

NeyimissČlánek jsem ti opravila, ale měla jsi v něm spoustu chyb. Doporučuji ti najít si korektora, který ti články bude kontrolovat předtím, než je sem vložíš.
Jinak si dej příště větší pozor na:
* otázka musí vždy končit otazníkem, nikoliv tečkou;
* čárky (!);
* shoda podmětu s přísudkem (!);
* přímou řeč - příště se drž následujícího konceptu:

Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.

Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.

Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."

* ji/jí;
* mě/mně;
* chybějící písmena;
* krátké/dlouhé samohlásky;
* překlepy.

« Předchozí   1 2

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře