Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Because it's fantastic! - Prolog + 1. kapitola

Because it's fantastic! - Prolog + 1. kapitola(Ne)Obyčejný příběh jedné (ne)obyčejné dívky. Bella bydlí ve městečku Forks spolu se svými milujícími rodiči, ale něco s ní je jiné. V něčem je jiná než ostatní. Chcete zjistit v čem? Tak si to přečtěte. Prosím, abyste tu nechali komentáře. Děkuji

Nikdy jsem si nemyslela, že můj život bude jednoduchý, ale proč by měl být? Už odmala jsem byla jiná než ostatní. Byla jsem trochu rychlejší, trochu chytřejší, trochu odlišná. Nikdo si toho nevšímal, protože to byly jen drobné rozdíly. Klid jsem měla až do svých patnácti let, pak se vše změnilo.

 

„Bello, vstávej. Musíš do školy!“ Slyšela jsem mamky hlas, který ke mně doléhal z dálky, protože jsem stále ještě napůl spala. Pomalu jsem rozlepila oči, které byly slepené ospalky. Můj pohled padl na budík, který mi ukazoval, že už jsem si svůj spánek prodloužila o deset minut. Mizera jeden! Zase nezvonil! Pomalu jsem se vykutálela z postele a došla jsem do koupelny. Upřela jsem na sebe pohled do zrcadla a omyla jsem si obličej studenou vodou, která vytékala z kohoutku umyvadla. Studená voda zapracovala a já jsem konečně pořádně rozlepila oči a mohla jsem si říct, že jsem probuzená. Umyla jsem se, vyčistila si zuby a vrátila jsem se zpět do svého pokoje, kde jsem se oblékla.

Malou chvíli mi zabralo to, než jsem našla vhodné oblečení, ale vzhledem k tomu, že v našem malém městečku, které má počet obyvatel jen něco málo přes tři tisíce, usilovně pršelo, tak mé rozhodování nebylo nijak těžké. Vytáhla jsem tmavé džíny, ke kterým jsem si vzala světle modré tričko a přes něj mikinu. Jednoduché a rychlé. Popadla jsem tašku a vydala jsem se dolů, kam mě lákala vůně kakaa. Vyšla jsem z pokoje, ale na mé cestě mě zastavilo zrcadlo, které bylo přímo proti mně na zdi. Ta šedá mikina se k tomu modrému tričku vůbec nehodí! Myslela jsem si, že ano, ale ne. Tak jo, teď je čas, abych použila záložní plán. Podívala jsem se na svoji mikinu v odrazu zrcadla a soustředila jsem se na její barvu. Pod tíhou mé mysli se barva mikiny pomalu začínala měnit na světle modrou.

„To je lepší,“ řekla jsem si, když byl můj výtvor hotový. Seběhla jsem dolů a mamka zrovna zasedala ke stolu, aby se spolu s taťkou a mnou najedla.

„Ahoj, jak jste se vyspali?“ zeptala jsem se, když jsem si sedla ke stolu.

„Výborně, ale už bohužel musím jít,“ zabědoval taťka, nasadil si odznak a policejní bundu a vyrazil ven. Je totiž policejní náčelník, a tak musí být v práci brzo.

„Nebyla ta mikina šedá? Mám dojem, že ano, protože jsem ti ji kupovala teprve nedávno,“ řekla Renée a káravě se na mě podívala.

„Já vím, že byla šedá, ale není to takhle hezčí?“ zeptala jsem se s úsměvem na rtech, ale věděla jsem, že mi to bez pokárání a přednášky neprojde.

„Bello, nemůžeš svůj dar používat tak lehkovážně. Já vím, že jsi mladá, ale to, co vlastníš je dar, který máš ty a je jen málo lidí, kteří vládnou něčím podobným. Máš to v krvi, tak se prosím chovej trochu rozumněji. Já sama jsem nezjistila, jaké to je umět tolik věcí, ale vím to od své matky, která to ví od své matky. Musíš být opatrná.“ Podívala jsem se na ni a přikývla jsem na znamení, že to chápu. Já vím, že bych ten „dar“ měla využívat opatrně, ale jsem sedmnáctiletá holka, která chce jen trochu legrace a kamarádů. A to mám, takže sem tam nějaký prohřešek na svém daru přežiju.

„Už musím jít, uvidíme se po škole. Jo! Přijdu asi až večer. Pa, mami,“ zavolala jsem na ni, když jsem vycházela ze dveří. Venku už pršelo míň, a tak jsem si jen nasadila kapuci a proběhla jsem mezi kapkami deště až ke svému autu. Můj starý náklaďáček, který už nějakou dobu přesluhuje je můj miláček. Taťka ho pro mě koupil od svého kamaráda Billyho Blacka. Byl to sice vrak, ale Jacob, tedy Billyho syn a můj nejlepší kamarád, ho opravil. Otočila jsem klíčkem v zapalování a motor s naříkáním naskočil. Pomalu jsem vyjela od domu a zamířila jsem si to ke škole. Už z dálky jsem viděla, jak se pár mých kamarádů opírá o Tylerovo auto. Zaparkovala jsem co nejblíže k nim a vyšla jsem za nimi.

„Máš novou mikinu?“ ptala se Jessica a sjížděla mě pohledem.

„Moc ti to sluší, vypadáš skvěle!“ přiznala mi bod Angela.

„Jo, je nová. Díky Ange,“ řekla jsem a rozhlédla jsem se po parkovišti. I když jsem si myslela, že přijdu pozdě, tak jsem tu byla poměrně brzo, protože parkoviště nebylo nijak přeplněné. Lidé se trousili a povídali si, nikdo nikam nespěchal.

„Jak se máte? Myslela jsem si, že přijdu pozdě, ale jak tak koukám, tak jsem tu ještě včas!“ zasmála jsem se spolu s ostatními.

„No, Bello, nedivil bych se, kdyby jsi přijela pozdě, protože to auto nemůže jet snad ani padesát, aby se nerozpadlo.“ Podívala jsem se na Erica a napůl jsem se usmála.

„Nepomlouvej moje autíčko, je to ten nejspolehlivější dopravní prostředek, jaký znám.“ Všichni se začali smát a já jsem neudržela vážnou tvář a musela jsem se k nim přidat. K mému náklaďáčku jsme se potom už nevraceli, ale stejně jsem si stála za svým. Vyšli jsme pomalu do třídy, sedla jsem si vedle Angely a povídaly jsme si o všem možném, než nás příchod profesora vyrušil.

„Dobrý den, posaďte se,“ řekl na úvod, ale to bylo obvyklé. Neobvyklé bylo to, že to vůbec nebyl náš profesor, ale jiný učitel.

„Dnes tu budu suplovat za vašeho vyučujícího, ale nebojte se, učit se budeme,“ řekl a třída si povzdychla. Nejspíš nás chtěl napomenout, ale najednou začal pšíkat, a tak neměl prostor pro mluvení. Když se vzpamatoval, tak se podíval do třídy, která se vesele bavila.

„Promiňte, ale včera jsem ležel na mezi a čekal na králíka, jenže on nepřišel, a tak jsem nastydl.“ Jediná věta vyvolala ve třídě výbuch smíchu a učitel hned měl naši plnou pozornost, protože jsme čekali, co se bude dít dál a co nám bude povídat. Vykládal nám o vesmíru a o fyzikálních jevech, které občas proložil nějakou veselou historkou. Zrovna mluvil o rychlosti a vzpomněl si na další skvělý příklad z praxe.

„Dívka jde za svým chlapcem, který vlastní krásnou motorku a nasedne si za něj. Jedou a chlapec na sídlišti přidá. Dívce vlají vlasy, ale u obchodu najednou je slyšet pískot gum a lidé se otáčejí za tím, kdo zastavil. No, co myslíte, že se stalo? Jak přidal, tak dívku ztratil a teď čeká, až ho doběhne.“ Třída opět propukla v mnohohlasný smích a učitel se k nám přidal. Je tu nový, protože ho neznám, ale tohle byla skutečně jedna z nejlepších hodin fyziky.

„Tak to je poprvý, co mě po fyzice bolí smíchy břicho!“ Podívala jsem se na Mika a znovu jsme se rozesmáli. Šla jsem s Angelou a Jessicou po chodbě až do další, novější budovy, kde máme hodinu a cestou jsem potkala pár kamarádů, tedy bylo jich víc než pár.

„Dneska jsi krásně sladěná do barvy, ale to ty jsi vždycky! Já vážně nechápu, kde bereš to nové a krásné oblečení.“ Povzdychla si Jess a já jsem se na ni usmála.

„Já ti sama nevím. Asi se mi samo objevuje ve skříni.“ Angela se rozesmála a s uslzenýma očima se na nás podívala.

„Tak takovou skříň bych taky potřebovala!“

To je nás víc, ale já za to nemůžu, že si pomáhám svou mocí k novějším a hezčím kouskům. Jsem oblíbená a k tomu patří hezké oblečení a určitý styl. Není na tom nic špatného. Společně s holkama jsme došly až do učebny číslo 225, kde jsme dnes měly mít biologii. Biologie mě celkem bavila, ale ne s tímhle profesorem. Nemám ho ráda, protože je protivnej, ale dostávám dobré známky, takže od něj mám pokoj.

„Dneska to bude hrozně dlouhý,“ řekla jsem Ange, když jsem se za ní otočila, protože sedí v lavici za mnou spolu s Ericem. Měla jsem pravdu, bylo to nekonečné, ale o to víc jsem byla ráda, když na mě před školou čekal Jacob, se kterým jsme dneska měli podniknout cestu za novinkami, jak mi řekl do telefonu.

No uvidíme...

 Shrnutí - 2. kapitola


 

Prosím vás, abyste tu nechali komentář. :-) Moc děkuji a doufám, že se vám bude tato povídka líbit. :-)

 

 

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Because it's fantastic! - Prolog + 1. kapitola:

 1
1. Lucík
02.06.2011 [20:35]

juj vypada to fakt nadejne budu cist dal a uvidim :) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!