Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Because it's fantastic! - 5. kapitola

19.07.2010 (09:30) • Lucka002 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3084×

„Ale, ale, koukněte! Bella nás opět navštívila.“ Slyšela jsem, jak řekl někdo z party vlkodlaků. Jake protočil oči a vydali jsme se směrem k nim.

„Ahoj,“ řekla jsem na přivítanou a oni mi pozdrav mnohohlasně oplatili.

„No to je dost, alespoň budeme mít chvilku myšlenkovej klid,“ zasmál se Embry.

„Myšlenkovej klid?“ ptala jsem se zvědavě, ale Jake je přerušil a poslal je po svých. Všichni kluci se začali smát, ale odešli.

„Nemusel jsi je posílat pryč,“ vyčetla jsem mu, když jsme opět došli na pláž.

„Mám je v hlavě každý den, tak si jednou můžu odpočinout a být jenom s tebou,“ řekl nesmlouvavě a já jsem se musela zasmát nad jeho výrazem.

„Dobře,“ kapitulovala jsem a padla jsem do písku. Je tu krásně. Není tu nijak velké teplo, ale Jake je takové moje slunce, při svých 40-ti stupních je s ním příjemně. Objal mě. Netrvalo to dlouho a bylo mi vážně teplo.

„Neřekl jsi mi, jak je možné, že ti rada starších dovolila, abys mi řekl své tajemství," promluvila jsem po chvíli ticha.

„Jak to myslíš?“ ptal se, protože jsem otázku vypálila, aniž bychom se dnes o legendách a pravdě o vlkodlacích bavili.

„No, říkal jsi, že o vás ví jen ti, kteří jsou členy rady starších, vlkodlaky, nebo ti, do kterých se členové smečky otiskli, tak jak je možné, že to vím já, když nejsem ani jedno?“ ptala jsem se ho zmateně, protože tahle otázka mi v hlavě bloudila a narážela do stěn, takže jsem na ni neustále myslela. Byla jsem vážně zvědavá. Usmál se nad tím, že vím o co jde a co mi vlastně včera říkal. Asi ho potěšilo, že jsem ho opravdu poslouchala.

„No,“ začal, „to je složitý. Když všichni viděli, co dokážeš a taky to, kdo jsi, tak uznali, že ty naše tajemství neprozradíš, protože máš sama své velké tajemství. Dalo mi to práci, abych je ukecal, ale nakonec jsem to dokázal.“ Teprve teď mi to došlo. No jasně, vždyť oni by mě mohli taky kdykoli prásknout, takže se držíme navzájem v hrsti, ale výhoda je, že jsme přátelé, spojenci, něco jako rodina odlišných. Nikdy dřív mě nenapadlo, že existuje někdo jiný, stejně jiný, jako já. A najednou se přátelím s partou vlkodlaků!

„Ale teď už poslouchej,“ řekl a začal znovu vyprávět historii o jejich vzniku. Bájné legendy, které popisovaly je i „studené“. Když jsem se ptala, kdo jsou ti studení, tak mi to objasnil a já jsem se dozvěděla o existenci upírů. Mělo mě napadnout, že na světě bude spousta bytostí, které známe jen z mýtů a bájí, smyšlených vyprávění a povídaček.

Leželi jsme na písku a Jake mě objímal. V jeho náruči jsem se cítila v bezpečí a pohodlně. Bylo mi teplo a pomalu se začal projevovat můj spánkový deficit, který byl silnější a silnější, takže jsem se mu nakonec poddala. Upadala jsem do říše snů, vnímala jsem sny, které se mi honily hlavou, ale jedno z toho bylo silnější, než jen pouhý sen. Bylo to tak skutečné! 

„Miluji tě, Bello,“ ozvalo se někde mezi sny a realitou. Na svých rtech jsem ucítila teplé rty, které se přitiskly na ty mé. Je to sen? Jistěže je to sen, protože moje fantazie je dost bujná. Nevím, o kom se mi zdálo, ale byl to příjemný sen. Poddávala jsem se tomu polibku. Proč by taky ne, když je to jen pouhý sen.

Rychle jsem vyskočila, protože jsem uslyšela budík, který mě vtahoval zpět do reality. Došlo mi, že jsem pořád na pláži a že vedle mě leží Jacob, který se taky díky mému budíku probudil.

„Co to sakra je?“ ptal se, protože se mu nechtělo vstávat.

„Tomu se říká budík,“ odpověděla jsem a rychle jsem se zvedala ze země.

„Musím domů, nastavila jsem si budík, protože jsem nechtěla přijít domů pozdě. No a vidíš to, měla jsem kliku,“ řekla jsem a už jsme bok po boku kráčeli vedle sebe, až k mému náklaďáčku, který byl zaparkovaný u Billyho domu.

„Promiň, že jsem usnula, ale byla jsem vážně unavená a nevím, jak je to možné,“ omluvila jsem se mu, protože mě to mrzelo. Neslyšela jsem všechny legendy a příběhy, které jsem chtěla znát, ale mám dost času, abych se všechno dozvěděla. Dnešek není poslední den světa.

„Neomlouvej se,“ usmál se. „Já jsem taky usnul, takže je to jedno.“ Spolu jsme se zasmáli a já jsem nastoupila do auta. Vyjížděla jsem z La Push a v hlavě se mi objevil obrázek usmívajícího se Jacoba, který mi mával na rozloučenou. Ten kluk je můj skvělý kamarád. Tolik mi rozumí a jsem ráda, když s ním mohu mluvit o tom, o čem nesmí nikdo jiný vědět.

„Ahoj,“ zavolala jsem do domu, jehož ticho rušil jen zvuk televize.

„Bello, ty už jsi doma?“ divila se mamka, když jsem za ní došla do obývacího pokoje.

„Jo, jsem, chtěla jsem přijít dřív, když jsem včera přišla tak pozdě,“ vysvětlila jsem jí. Viděla jsem na ní, že je ráda, že jsem doma tak brzo a odploužila jsem se do pokoje. Byla jsem ráda, že jsem neusnula po cestě domů, protože jsem pořád byla docela rozespalá, ale vydržela jsem to. Došla jsem si do koupelny, kde jsem se naložila do horké vody, ve které jsem strávila asi půl hodiny, dokud nebyla voda studená, a pak jsem se v noční košilce natáhla na postel. Trochu jsem si pootevřela okno, protože mi bylo teplo a zachumlaná v peřině jsem spokojeně usnula.

Znovu jsem se ocitla v říši fantazie, která neměla hranice. Plavala jsem v moři, kde mě hladily vlny a slunce mě šimralo po tváři. Sen se přesunul a já jsem ležela na pláži. Ležela jsem na rozpáleném písku, který mi symbolizoval léto a krásné počasí, které se ve Forks moc nevyskytuje. Nade mnou se objevil nějaký kluk. Neviděla jsem mu do obličeje, ale znovu říkal, že mě miluje a přitiskl své rty na ty mé. Výboje elektřiny probíhaly celým mým tělem. Opětovala jsem neznámému polibky a užívala jsem si chvíle, které jsem s ním trávila. Vadilo mi, že jsem neviděla jeho tvář, ale bylo mi s ním příjemně.

Zvláštní sen…

4. kapitola - Shrnutí - 6. kapitola

 Děkuji za komentáře, které tu necháváte.

Autor: Lucka002 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Because it's fantastic! - 5. kapitola: