Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Because it's fantastic! - 26. kapitola

14.12.2010 (20:30) • Lucka002 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1870×

„Věřím ti, Edwarde. Miluji tě a odpusť mi to, jak jsem se chovala,“ zašeptala, když popadla dech a vyhledala moje rty. Tenhle polibek byl zatím ten nejodvážnější, který mezi námi proběhl. Po chvíli jsem se musel odtáhnout, protože jsem cítil, že se přestávám kontrolovat. I Bella byla zřejmě ráda, protože znovu zapomněla dýchat. Chtěl bych vědět, co si asi myslí, ale něco, co ji chrání, mi nedovolí vidět její myšlenky. Zkoumavě jsem se na ni podíval a ona po chvíli znervózněla.

Bella:

Edwardův pokoj byl krásný stejně tak jako zbytek domu. Vzpomněla jsem si na všechno a s mou znovuobnovenou pamětí se mi vrátila i má síla. Byla jsem silnější, ale zatím to byl jen můj pocit, ještě jsem nic nezkoušela. Něco uvnitř mě mi říkalo, že na to ještě není vhodná chvíle. Když jsem tu byla naposledy, tak jsem byla rozčílená a zničila jsem mu stůl. Dnes tu však byl nový a zcela identický.

„Proč se na mě tak díváš?“ zeptala jsem se, když jsem už nemohla vydržet Edwardův zkoumavý pohled. Srdce mi tlouklo jako splašené a on to musel slyšet, protože tohle by nepřeslechl ani normální člověk, natož upír! Zase se usmál tím svým pokřiveným úsměvem, při kterém mi tuhla krev v žilách. Je nemožné, že někdo takhle nádherný může milovat někoho, jako jsem já! Vždyž jsem proti němu nic, jediná zvláštní věc je ta, že jsem čarodějka.

„Přemýšlím o tom, jak je možné, že všem lidem dokážu přečíst mysl, ale ta, kterou bych četl ze všech nejradši, je mi uzavřená,“ vysvětlil a mně chvíli trvalo, než mi došel význam jeho slov. Překvapeně jsem na něj vykulila oči a Edward se rozesmál. Pochopila jsem správně význam jeho slov?

„Ty dokážeš přečíst myšlenky všech lidí, ale jenom moji ne? Je se mnou něco špatně?“

„Bello, právě jsem se ti přiznal, že čtu lidem myšlenky a ty si myslíš, že je něco v nepořádku s tebou?“ začal se smát a uslyšela jsem i hlasitý smích, který patřil někomu, kdo byl v dolním patře. Podle hlasu bych to tipovala na Emmetta. Cítila jsem, jak se mi do tváří hrne krev. Taky mě mohlo napadnout, že jako upíři nebudou úplně obyčejní! Ale když to úvážím, tak mě to ani nepřekvapuje, protože jsem na nich nenašla vlastně nic obyčejného...

„Jak je možné, že umíš číst myšlenky?“ zeptala jsem se. Zvědavost mě přemohla a já jsem vyslovila svůj dotaz nahlas. Lehce se usmál a já jsem ho pohladila po tváři, lehli jsme si vedle sebe a dívali jsme se vzájemně do očí. Edwardovy oči měly opět barvu roztaveného zlata. Jeho pohled byl tak tajemný a přitom tolik čitelný. Zdálo se mi, že bych dokázala přečíst jakoukoli jeho emoci, prostě cokoli. Kdyby ho něco trápilo, tak bych to určitě viděla.

„Po přeměně získají někteří upíři jistý talent. Pravděpodobně jsem ve svém lidském životě byl hodně chápavý a dokázal jsem nějak vycítit, co se ostatním lidem honí v hlavě, po přeměně se tato schopnost zesílila a já dokázal přečíst mysl každého, až do chvíle, kdy jsem poznal tebe,“ odmlčel se. Čekala jsem, až bude pokračovat a pauzu mezi jeho vyprávěním jsme vyplnili polibky. Vážně se mi zdálo, že vzduch je zbytečný. Mně k životu stačí Edward!

„Jasper dokáže cítit, ale také ovládat lidské emoce. Dokáže u tebe vyvolat strach, klid, bolest i smutek, ale on používá ty veselejší pocity. Má sestra Alice dokonce vidí budoucnost,“ mluvil, jako kdyby to nic neznamenalo. Pro něj to bylo asi normální, ale já jsem z toho byla v šoku. Všechno to, co dokážu, je tak prosté v poměru, co umějí oni. Vždycky jsem si připadala výjimečná, přestože nikdo netušil, kdo jsem a co dokážů. Teď se ale cítím tak nějak zvláštně a možná i trochu hloupě. Je dokonalý a já pomalu ztrácím i poslední pocit, že bych se mu mohla někdy vyrovnat.

„Ona vidí budoucnost?“

„Ano, vidí, ale jen to, co už bylo rozhodnuto. Proto viděla tebe, že se chystáš do La Push, a já jsem za tebou hned vyjel. Když tě ten čokl napadl, tak viděla, že tvá budoucnost zmizela. Bylo to tím, že nevidí vlkodlaky.“ Myslím, že náš výraz byl při vzpomínce na mé zranění stejný. Bylo v něm spousta bolesti a strachu, ale v Edwardově tváři se ještě zračil vztek. Vím, jak moc rád by Jakeovi ublížil, ale já už jsem mu ublížila dost a nechci, aby trpěl znovu.

„Nemysli na to,“ zaprosila jsem ho. Nadechl se a všechen vzduch hned vydechl. Pak se na mě usmál, ale stejně jsem viděla, že má moje zranění před očima. Teprve teď mi došlo, že on už viděl, jak vypadám pod tím obvazem. Viděl, že mám tak ošklivou jizvu ještě ve chvíli, kdy jsem byla v nemocnici. Viděl můj obličej ve chvíli, kdy mi zachránil život.

„Máš pravdu,“ usmál se na mě. „Musím ti něco vrátit,“ zvedl se a přešel po místnosti ke stolku. Otevřel jeden ze šuplíků a vytáhl truhličku, kterou jsem hned poznala. Překvapeně jsem zalapala po dechu, myslela jsem si, že jsem ji ztratila. Když mi Charlie přivezl autíčko, tak jsem v něm nic nenašla, tehdy jsem si na nějakou truhlu nepamatovala, ale teď ji poznávám. Napadlo mě, že Edward by možná byl rád, kdyby viděl to, co se v ní ukrývá.

„Kde jsi ji našel?“ zašeptala jsem a hypnotizovala jsem ji pohledem. Znovu se ke mně vrátil a dal mi ji do rukou. Skoro jsem cítila tu energii, která je v truhle ukrytá. Zdá se mi, že je tam ještě něco jiného, než jen vzpomínky. Zamyslela jsem se nad tím, jestli mám Edwardovi ukázat to, co v ní je. Jsou tam vzpomínky, které by možná znát neměl, ale jsou to i jeho vzpomínky. Má na to jisté právo, je součástí minulosti, která je v truhličce ukrytá. Pandořina skříňka...

„Když jsi byla na operačním sále, tak jsem se vrátil pro tvé auto a našel jsem ji na sedadle. Vzal jsem ji a chtěl jsem ti ji vrátit ve chvíli, až si vzpomeneš.“

„Mám ji otevřít?“ zeptala jsem se, když domluvil. Podíval se na mě trochu překvapeně. Měl by vědět, co se tehdy stalo… Co si myslela a jak to všechno vnímala. Vím, že ho to jistě dlouhou dobu trápilo. Řekl mi, že si nikdy nemyslel, že by někoho mohl milovat tolik jako Anabeth, ale mě miluje mnohem víc.

„Bello, to je jen tvá věc. Když jsi tu byla naposledy, tak kvůli té truhle a mé hlouposti jsi skončila v nemocnici. Nechci tě nutit, abys ji kvůli mně otvírala,“ zašeptal a já jsem ho znovu pohladila po tváři. Byl smutný a to se mi vůbec nelíbilo. On si snad vyčítal to, co se stalo, ale za to on rozhodně nemůže, to já jsem Jacoba rozzlobila!

„Edwarde, tohle je naposledy, co slyším, že za to, co se stalo, můžeš ty! Ty jsi nic neprovedl a za nic nemůžeš, byla to má chyba a tím to hasne!“ rozčílila jsem se a viděla jsem na něm, že nesouhlasí. Podívala jsem se na něj pohledem, který nepřipouštěl námitky, a on mě tedy němě pozoroval. Zavřela jsem oči a nad truhlu, kterou jsem měla na klíně, jsem natáhla ruku. Znovu jsem cítila, jak se celá energie z mého těla soustředí do jednoho místa a na truhle se objevuje zámek, který umožní její otevření.

„Bells, nemusíš to dělat,“ namítl, ale já jsem ho umlčela polibkem.

„Musím, protože si zasloužíš vidět to, co tahle věc ukrývá.“

Krabička se s cvaknutím otevřela a my jsme se zadívali na její obsah. Byly tam fotografie, které jsem si ještě nestihla prohlédnout. Další věcí byly papíry, které ukrývaly tajemství, které se nás týkalo. Spousta informací o čarodějkách, vlkodlacích, upírech. Nevím, jak tohle všechno zjistila, ale bylo toho neuvěřitelné množství. Spoustu věcí jsem už věděla, protože mi toho Jacob o vlkodlactví hodně řekl, ale některé informace pro mě byly nové. Například ta, že moje prababička kdysi dávno chodila s jedním z vlkodlaků.

Edwarda to zaskočilo stejně tak jako mě, ale celou dobu mě držel za ruku a já jsem z něj cítila, že tuhle kapitolu má uzavřenou. Jsem ráda, že jsem mu všechno ukázala. Má právo to vědět a já před ním nechci nic tajit. Není k tomu důvod, miluji ho.

„Děkuji,“ zašeptal do mého ucha, když jsme vše prohlédli. Usmála jsem se na něj a vtiskla jsem mu polibek do jeho ledové dlaně.

„Nemáš zač, byly to i tvé vzpomínky.“ Truhlici jsem chtěla uzavřít, ale Edward mě zadržel a došel ke svému stolu. Vzal do rukou starou fotografii. Byla zcela stejná, jakou měla i má prababička. Krásný Edward stál vedle Anabeth a zamilovaně ji pozoroval. Tázavě jsem se na něj podívala. Proč mi sem nese svou fotku?

„Chtěl bych ji přidat k těmto vzpomínkám. Anabeth zůstane v mé mysli jako krásná vzpomínka, ale to je minulost. Ty jsi můj život, navždy,“ vysvětlil a položil fotku k ostatním věcem. Zapečetila jsem tuto Pandořinu skříňku a položila jsem ji zpět do Edwardova šuplíku. Dobře vím, že tady bude v bezpečí.

25. kapitola - Shrnutí - 27. kapitola

Kapitola sice není nejdelší, ale přesto doufám, že se Vám líbila. :-)

Budu se těšit na komentáře, které tu necháte, protože právě komentáře jsou to, co každého autora popohání a dodává mu energii na psaní dalších kapitol.

Vaše Lucka002

Autor: Lucka002 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Because it's fantastic! - 26. kapitola: