Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Basta così 20. kapitola

11.11.2011 (07:00) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 37× • zobrazeno 6710×

Pomalu mě postavil na zem, když jedna jeho dlaň drapla moje pozadí a stejně toužebně mi jej zmáčknul… Zavrněla jsem jak napapané koťátko a moje tělo pod každým novým dotekem chtivě tálo. Tak přeci jen mi ta mrška štika neuplave!

Zavěsila jsem se Edwardovi kolem krku a znovu se pustila do ústního smlouvání s jeho sexy rty a mrštným jazykem. A i on mi stejně obratně odpovídal na každou novou toužebnou námitku a chtivé stěžování, kterým jsem ho doslova zaplavovala. Moje ruce se bez dalšího prodlévání vrhly do akce. Stáhla jsem mu už tak rozervanou košili a pokračovala jeho spodním dílem. Rozepnula knoflíček a hned po něm snížila i zip…

Rifle už měl najednou až u kotníků, ale jeho skvost neustále zakrývala ta bílá elastická bavlna. Proč to vůbec nosí? Látka džínů by se mu stejně nikdy nemohla zařezat…

„Jsi si jistá, že tohle chceš?“ zeptal se znovu tiše mezi polibky.

„Vypadám snad, že jsem si to rozmyslela?“ prskla jsem dotčeně a hned na to rezolutně čapla jeho ruku, abych ji mohla navést tam, kde ho to přesvědčí na sto procent. Roztáhla jsem nohy a jeho dlaň už samovolně pohladila mokré kalhotky.

„Ještě nějaké zbytečné otázky?“ pověděla jsem naprosto nadrženě a odpovědí mi byly jen jeho prsty, které zapadly pod ten kousek látky, který nás držel odděleně. Tělem mi projel takový záchvěv vzrušení, že se mi málem podlomily nohy.

„Bože, tohohle se nikdy nenabažím…“ zapředl mi do ucha a hned na to opět rozpohyboval ty svoje šikovné prsty. Chtě nechtě jsem musela uznat, že ten kluk byl vážně zručnej. Opětovně jsem spojila naše rty a rukou se vydala na průzkum do jižních krajin. Chtěla jsem si tu mršku štiku pořádně ohmatat dřív, než jí dám zelenou ke vstupu. A podle mého očekávání… to byl vážně kus.

Edward prohnul pánev a boky vyrazil kupředu, až se mi pořádně natiskl do dlaně. Tělo se mi v očekávání nedočkavě třáslo. Jemně jsem tu jeho vybouleninu stiskla a on mi jako odpověď zavrčel do úst. Hm… Možná bych se už konečně mohla podívat i z blízka?

Právě ve chvíli, kdy jsem se chystala vklouznout pod tu už tak odstávající gumu jeho boxerek, se ode mě odtáhl, na zádech rozepnul zip těch mini šatů a pak je ze mě jednoduše stáhnul. Konečně jsem na sobě měla tolik oblečení co on. Což znamenalo jen spodní prádlo a pouze dole.

Edward si znovu couvnul a ten jeho půlnoční pohled mi brnkal na chtivá vlákýnka v celém těle. Kdyby už alespoň jednal a pořád jen nekoukal… Jako by najednou zamrzl, a tak jsem k němu natáhla ruku a přitáhla si ho k sobě. Neprotestoval, a to bylo jeho jediné štěstí!

„To se budeš jenom koukat? Nebo máš někdy v brzké budoucnosti v plánu mě…“

Byla jsem ale umlčena a to dost nevybíravým způsobem. Začal mě totiž sprostě zahrnovat přívalem polibků. A já mu to s největším potěšením dovolila, vlastně… přesně na to jsem celou tu dobu čekala.

Jeho studené tělo na tom mém rozpáleném. Nebylo nic lepšího…

Ani jsem se nenadála a oba jsme byli konečně bez toho otravného kusu prádla. No ale jak už jsem jednou říkala, Edward je nakonec, tedy jen když chce, velmi šikovný a zručný. Jeho pohled mi nyní našeptával, že on už couvnout nehodlá, takže jsem se uklidnila a nechala se unášet mojí nekonečnou touhou a sladkou chtivostí po tomhle kusu tvrdého masíčka…

Nějak jsme se dopachtili až k posteli, po které naše těla pomaloučku nacouvala až doprostřed matrace. Ta jeho rozhodná tvář a žádostivý pohled mi motaly hlavu víc jak veškerý alkohol, co jsem ještě pořád měla v oběhu. Edwardovy oči chtivě sklouzly k mým prsům a pak velmi pomalu ještě níž. Nepatrně jsem od sebe nohy víc roztáhla.

„Dneska už nemíním…“

Ťuk, ťuk, ťuk… Ozvalo se zběsilé klepání na dveře pokoje. Ne! Vřísklo vyděšeně moje stále podnapilé podvědomí. Edwardovo obočí se stáhlo a v očích mu pro změnu místo touhy vzplál hněv. Prudký a všepožírající vztek…

„Co chceš, Alice?“ zavrčel a jeho tělo se celé otřáslo.

„Promiň, že ruším, ale máš dole návštěvu a nedokážu se jí zbavit…“ povídala podle mě až příliš pobaveně. Edward najednou ztuhnul a ani se nehnul. Normálně by mě zajímalo, kdo ho v tuhle hodinu otravuje, tentokrát ne. No byl to jistě někdo nenormální, to bylo víc jak jasný! Návštěva těsně k půlnoci?

Edward se na mě nešťastně vrhnul a líbal mě tak vášnivě, až jsem se štěstím málem zalknula. Tohle bylo teda něco… Pak se ale příliš rychle odtáhl a s obličejem zkřiveným do vzteklé grimasy vstal, následně se upíří rychlostí obléknul a pak se obrátil na mě.

„Hned jsem zpátky,“ řekl. „Ani se odtud nehni!“ Pohrozil mi napřímeným ukazováčkem, tak jsem se jen místo souhlasu na posteli svůdně propnula a lapila ho do jednoho hodně vášnivého pohledu.

„Nikam neuteču,“ zavrněla jsem a on si jen nervózně prohrábl vlasy. Pak jeho pohled chaoticky přeskakoval ze mě na kliku u dveří, a tak to opakoval nejméně půl minuty. Nakonec to však vzdal, upravil svého částečně zkroceného kamaráda v kalhotách a už byl pryč.

Bez něj mi tu najednou bylo smutno a hlavně se mi do těla vkrádal chlad, ale ten nechtěný. Nebo to spíš bylo tím, že když nebyl nikde poblíž, vychladla jsem já? Asi jo. No alespoň to bylo jediné rozumné vysvětlení… A tak jsem si vklouzla pod deku, alespoň tedy po pás.

Po další ztracené minutě se mi začínala zavírat víčka a klížit oči. Zděšeně jsem zamrkala, abych se trochu probrala, ale nic naplat, za chvíli už jsem byla tuhá doslova jak poleno. A byla to hlavně Edwardova vina, protože mě tady nechal ležet takhle ladem…

Pamatuju si ještě, že se mi o něm zdálo. Jak jeho paže vklouzává pod moje záda, rty na mém čele. Pohyby mých rukou a pak mlha… Chtěla jsem tam s ním ještě chvíli zůstat, a tak jsem na něj s prosíkem zavolala, ale nic. Do snu už se mi nevloudil, pacholek jeden.

*

Ráno jsem se probudila doslova skokem. Vypálila jsem do sedu a v okamžení na mě zaútočily vzpomínky ze včerejška. Byly tak jedovaté jako stovka škorpionů a způsobovaly vážně nesnesitelnou a šílenou bolest hlavy. Doslova jako by mě tam někdo bezustání mlátil. Tucty jehliček se mi zabodávaly a zase vysouvaly ven. Bezradně jsem zaskučela, když se vedle mě něco pohnulo.

„Dobré ráno, Růženko,“ oslovil mě usměvavý Edward. Úlekem jsem div neposkočila a nezakončila to s přistáním na zemi. Kriticky jsem pohledem sklouzla po mém nahém… počkat! Měla jsem na sobě košili. Edwardovu ke všemu. Jenomže já se přece neoblíkala, a kdyby mě do něčeho chtěla navlíknout Alice, byla by to jednoznačně jedna z těch saténových šíleností. Že bych si nepamatovala úplně všechno?

„Donesl jsem ti něco k snídani a jo, oblíkl jsem tě já. Aby ti nebyla zima, nebo víš… kdyby sem někdo vtrhnul bez zaklepání,“ osvětloval mi celou tuhle podivnou situaci Edward. Zdál se být taky trochu mimo a působil tak nějak stydlivě. Co se to s ním děje? Natáhl se pro tác, který doposud nečině spočíval na nočním stolku a přisunul se blíž… Na můj vkus až nějak moc blízko ke mně.

„Na,“ zašeptal a položil mi ten náklad na nohy hned, co jsem se opřela o pelest postele.

„Díky,“ zamumlala jsem téměř nesrozumitelně, ale právě jsem si detailně vzpomněla, co všechno jsem vlastně včera prováděla tady ve vile. Hlavně před Emmettem. Ach to né! Zaskučelo zničeně moje nitro a veškerý předešlý hlad se rozplynul jak pára.

Vzala jsem si pilulku aspirinu, zapila to sklenicí vody a pak se opřela o stěnu. Chvilka meditace nemůže ublížit. Hlava mě ještě nikdy takhle nebolela… Stárneš, prsklo na mě vysměvačně moje podvědomí. A po několika minutách nic nedělání jsem si ale na něco vzpomněla.

„Kdo to za tebou vlastně včera přišel?“ zeptala jsem se jen tak, aniž by mě to skutečně zajímalo. Potřebovala jsem se jen trochu sžít s mojí novou hanbou. Doufám, že nebudu muset opustit pokoj…

„Opravdu to chceš vědět?“ zeptal se starostlivě a já mu na to souhlasně přikývla. Konečně jsem vyhrabala moji ztracenou soudnost a zrodil se i dříve chybějící zájem.

„Jessica,“ zabrblal a povzdechl si.

„Aha,“ vydechla jsem mírně smutně, i když by mi to mohlo být jedno. No nebylo. Spíš se uvnitř mě míchal smutek společně s dalšími doposud nepoznanými pocity. Asi ani tak neznámé nebyly, ale já si je jen spíš nechtěla pojmenovat. Bylo to tak jistější.

Edward se ke mně nahnul a začal šeptat.

„Včera ji sem poslala Tanya s Rose. To proto přišla. Nakukaly jí samé nesmysly, takže se pak nechtěla dát odbýt…“

„Tak proto ti to trvalo tak dlouho,“ pověděla jsem konečně skoro nezaujatě, třebaže hrudník mi najednou tak divně pnul a Edward vedle mě se právě divně mračil. Prvně koukal do blba a pak se jeho pohled zastavil na mě. Raději jsem se pustila do snídaně a ukousla si z jednoho kousku toho nepřeberného množství sladkého pečiva, co bylo tak úhledně naskládáno na tácku. Němě jsem přežvykovala a snažila se potlačit tu dotěrnou bolest na prsou.

„Jo, nemohl jsem ji odeslat zpět řádně mířeným kopancem do zadku, takže po dlouhých deseti minutách jsem se jí konečně zbavil… nadobro.“ Poslední slovíčko mi zašeptal do ucha a moje srdce se opětovně rozbušilo na celé okolí. Ksakru! Pohled mu znenadání zněžněl a mě na dno žaludku místo spolknutého sousta spadl spíš kus kamene. A on pokračoval.

„Bello, chtěl bych si s tebou promluvit o…“ Jeho slova ale přerušilo neodbytné klepání na dveře. Přepadla mě vzpomínka na včerejšek, to se nám sem dobývala Alice. Kdopak to byl tentokrát?

Edward vztekle zavrčel, ale já neváhala ani na vteřinu a dotyčného pozvala dál, protože to, co měl ten upír vedle mě na srdci, jsem slyšet rozhodně nechtěla. A nakonec to nebyl nikdo jiný, než dotěrný Emmett.

„Co tady chceš?“ bručel vztekle ten můj jelimánek. Ach, ještě že jsem tu jeho diskusi ukončila hned v začátcích. Věděla jsem jasně, kam ten jeho proslov směřuje. Chtěl si ze mě udělat jednu z těch svých chvilkových prostitutek, ale na to ať okamžitě zapomene!

„Bell!“ výskl Emm a už jedním ladným skokem parkoval na posteli a ke všemu hned kousek ode mě. Ten upír z druhé strany teď hodně nebezpečně vrčel.

„Klídek, Edwarde, chtěl jsem jen vidět ty Belliny zuby! Prosím, ukaž mi je…“ protáhnul jako nějaký malý zlobivý kluk, i když vlastně on nic jiného ani nebyl. Vážně jsem začínala mít pochybnosti o jeho mentální vyspělosti a zralosti, a co s ním ta blonďatá ježibaba vůbec dělá? Naplácá mu, když zlobí? Přečte pohádku na dobrou noc a zakončí to pusinkou na čelíčko? Br…

Sakra, on mluvil o mých zubech?!? Jestli to slyšely ty dvě peroxidové nádhery, jsem v dost hluboký jámě! Přesněji v prdeli… Zatraceně! Srdce se mi opětovně rozbušilo, ale tentokrát strachem.

„Pst,“ prskla jsem po něm vztekle.

„Neboj, Alice vzala ty dvě hned brzo ráno na nákupy a Carlisle s Esmé už jsou v práci. Zůstal tu jen Jasper, a ten už ví všechno,“ osvětlil mi ten rozumbrada.

Oddechla jsem si, ale taky jen do doby, než to můj mozek zkalkuloval a vyšly mu z toho dost nebezpečné počty. Já sama v domě společně s třemi upíry. A všichni byli muži... Naštěstí dva z nich, ale šťastně ženatí, takže jsem se znovu uklidnila. Polkla jsem další sousto, jazykem přejela po zubech, abych zkontrolovala, jestli se mi někde něco nezachytilo a hned na to vysunula špičáky.

„Wow,“ zamrmlal zasněně Emmett a Edward pořád jaksi divně vibroval. „Můžu si šáhnout?“ zaprosil hned na to. Odkývala jsem mu to a on se okamžitě jal s horlivostí dítěte seznamovat s mými prodlouženými zoubky. Edward teď už jasně vrčel a dokonce se tak divně napnul. Co zas má?

„Mohl bys Bellu nechat nasnídat? Navíc jsme tady něco probírali, takže pokud už si viděl všechno, můžeš zase stejně rychle vypadnout?“ vyštěkal ten načučenec vedle mě. Já jsem ale měla úplně jiné plány a rozebírání naší krátké společné budoucnosti v ní rozhodně nebylo.

„Jo jasně,“ vydechl smutně Emmett a odtáhl se. „Promiň, Bell.“

„To nic,“ ubezpečila jsem ho a pohladila po tváři, načež Edward, jehož obličej se najednou objevil hned vedle toho mého, skutečně hlasitě zavrčel. Otočila jsem se k němu a propíchla ho naštvaným pohledem. Za to ten jeho, jakmile Emmett utekl, sklouznul k peřině.

„Jdu se osprchovat,“ vypadlo ze mě v rychlosti a jeho oči znovu vyhledaly ty moje. „A sama,“ dodala jsem nekompromisně a on mi to jen odsouhlasil.

Ve sprše jsem zůstala déle, než bylo potřeba, ale chtěla jsem nad vším v klidu popřemýšlet. Edward byl najednou nějaký jiný. Jako by ho někdo vyměnil a nechal nám tady jeho lepší kopii. Moc dobře jsem si pamatovala ten včerejšek. Moje mysl si promítala každičký jeden okamžik, za který bych se měla stydět. A jedno mi bylo jasné okamžitě… Díky tomu, co se stalo, jsem konečně pochopila, jak se na Edwarda koukám.

Nejenže jsem na něj žárlila a působilo mi šílené problémy ho vidět s někým jiným, navíc jsem v jeho blízkosti měla další zvláštní pocity. A moje chytřejší já tušilo, co to znamená. Hloupě jsem se do toho zmetka zabouchla. A to se rozhodně nemělo stát. On ani neví, co je to láska… Ten mamlas nemyslí ničím jiným, jak tou bambusovou tyčí mezi jeho nohama.

Vysíleně jsem si opřela čelo o kachličky a povzdechla si. Co bych měla dělat?

V autě si ode mě držel odstup, to si pamatuju. No když jsme se vrátili k nim domů, všechny jeho předešlé zábrany opadly, i když… já ho vlastně nenechala ani vydechnout nebo nadechnout, takže? Rozhodla jsem se pro jasné řešení. Vyspím se s ním a tím to všechno ukončíme. On mě prostě potřebuje dostat, aby dal pokoj, a já mu tuhle šanci vlastně s radostí poskytnu.

Vypnula jsem vodu a oblékla se do županu. Vlasy lehce vysušila ručníkem a vrátila se do pokoje, který byl ale momentálně úplně prázdný. Bylo od něj sladké, že mi chtěl nechat soukromí. Otevřela jsem dveře a obezřetně vykoukla na chodbu. Nikde nikdo…

Sešla jsem po schodech a opatrně se rozhlížela okolo. V obýváku ani pata. Pak jsem nakoukla do kuchyně a konečně našla to, co moje střízlivé tělo hledalo. Edward stál u linky a něco tam pachtil.

„Co to…“

„Připravuju oběd,“ vyhrkl mírně překvapeně.

„Kolik je hodin?“ vylezlo ze mě zhrozeně. Upíři nevědí, že se obědvá až kolem…

„Bude dvanáct,“ osvětlil mi a já si teprve teď uvědomila, že jsem se sprchovala téměř hodinu. Ups…

„A co to tam kuchtíš?“ Vykoukla jsem zaujatě zpoza jeho paže. Zapékané těstoviny? Nebo tak by se to možná dalo nazvat…

„Esmé mi dala pokyny jak na to,“ pověděl stydlivě a dál se věnoval dotváření jídla. Když pak pekáč naplnil až téměř po okraj, strčil ho do předem předehřáté trouby. Dokonce ani nezapomněl nastavit časovač… Teda! Překvapením mi spadla čelist. A když se ke mně konečně otočil, to už zase padala ta jeho. A sakryš, ten župan se mi nahoře jaksi malinko rozhrnul.

Ovšem Edwardovo okouzlení netrvalo moc dlouho, nakonec se zamračil.

„Proč ses nepřevlíkla?“ vypadlo z něj obviňujíc.

„A musím?“ zapředla jsem svůdně.

„Jo, co kdyby tady byl Emmett nebo Jasper,“ prskl naštvaně. A založil si ruce na prsou. Takhle nazlobenej Edward byl k sežrání…

„Tak o nich nemluv, ať sem nepřijdou,“ dobírala jsem si ho pořád tím sladkým hláskem.

„Neboj, jsou na… lovu,“ vydechl už zase klidně.

„Nebyli včera?“

„Hm… jo, ale asi nám chtěli dát soukromí,“ pověděl pevně. Moje oči musely doslova spokojně zazářit, protože Edward skoro ucouvl. Koutek mi souhlasně vyskočil vzhůru.

„Ale snad se mě teď nebojíš?“ utahovala jsem si z něj. Přesto uvnitř mě vzplál pořádný požár a opět pohlcoval úplně všechno, co mu přišlo do cesty.

„No dovol,“ zasyčel dotčeně.

„Tak to bychom mohli dokončit to, co jsme začali včera v noci, ne? Mezitím se ti to tady upeče…“

„Bello,“ promluvil rázně a naprosto mě utnul. „Chci si s tebou prvně promluvit,“ zopakoval to, co už jsem jednou slyšela a doufala, že už znovu neuslyším. Musela jsem jednat a to teda pořádně rychle.

„Můžeš mi to říct potom,“ zaprosila jsem nedočkavě a navíc taky věděla, že ho vlastně vyslechnout vůbec nechci.

„Já nevím,“ odpověděl sklesle, ale soudě podle jeho zažehlého pohledu bylo jasné, že mám vyhráno.

„No tak, Edwarde,“ zaševelila jsem medově a nedočkavě se na něj natiskla.

V okamžiku už se jeho tričko válelo na zemi a já mu znovu obratně rozepínala zip u kalhot.

„Tak moc tě chci,“ zašeptala jsem mu do ucha a nakonec i skousla lalůček. Naštěstí neotálel dlouho, vyhoupnul si mě do náruče a odnesl do svého, vlastně prozatím našeho pokoje.

Shodil mě na postel, až jsem znovu nadskočila a župan sám povolil. Nechal mě úplně odhalenou před jeho černým pohledem. Moment na to už jsem dokonce byla nahá úplně.

Koukala jsem se na toho dokonalého upíra přede mnou a přemýšlela, jestli budu někdy schopná se od něj nadobro odloučit. Už teď mi v mysli jasně varovně blikalo slovíčko ‚ne‘, takže nalhávat si opak asi ani nemělo smysl. Můžu se o to však pokusit. Snaha se vždycky cení…

Konečně si stáhnul spodní prádlo a já se mohla zase pokochat tou dokonalou souměrností jeho bezbožně dokonalého těla. Na něm se opravdu nešetřilo, zamrkalo zmámeně moje slušné já a mělo co dělat, aby nezačalo prachobyčejně slintat. No Edward na další pozvánku nečekal, vymrštil se jako panter při lovu a dopadl přesně mezi moje nohy. Vytřeštila jsem na něj moje chvilkově vyděšené oči, ale jeho pohled byl tak oddaný, až mi málem zauzloval žaludek.

Polibky zasypával každičký kousek mého těla. K vnitřní straně mých stehen jsem ho ale nepustila, nemusí vidět to, co se tam tak jasně rýsovalo. Michaelovy zuby… jeho otisk. Značka… Zrak se mi na okamžik zamlžil, ale vybojovala jsem tenhle tvrdý souboj nad starými vzpomínkami.

Jeho prsty mi jemně přejížděly po kůži a hladily mě snad úplně všude. Svíjela jsem se pod ním a raději se ani nekoukala, protože jsem cítila, že mě sleduje. Nedokázala bych mu oplácet stejnou mincí. Nechtěla jsem se dívat do těch jeho temně lživých očí, které toho tolik nalhávaly, ale pravda nakonec byla úplně jinde.

Protáhla jsem paži mezi našimi těly a dlaní chňapla po tom, po čem jsem tak neodbytně zatoužila. Na omak byl tak neskutečně tvrdý a zároveň ještě jemnější jak oblázek broušený mořem. Vůbec jsem nedýchala, když jsem si ho navedla k mému, už pomalu téměř rozbolavěnému středu a polaskala se v tom vlhkém centru alespoň jeho špičkou.

Přetočil se, takže jsem teď seděla na něm s koleny u jeho boků a s dlaní, která pořád pevně svírala svůj poklad.

Edward naprosto zkameněl a jen mě pozoroval. Tohle byl ten pohled, který byste chtěli vidět u někoho, komu na vás skutečně záleží, kdo vás bezmezně miluje a ne u toho, pro koho jste jen chvilkovou zábavou. Raději jsem znovu semkla víčka a vytěsnila tyhle stupidní myšlenky z hlavy. Sama jsem to chtěla, takže nemám právo si stěžovat…

Vypadalo to, že to nechal na mě. Jeho ruce mě něžně hladily na bocích a já konečně znovu našla tu ztracenou odvahu. Pomalu jsem se spustila dolů a přijala tak všechno, co mi tenhle upír nabízel.

_____________________________________________________________________

Doufám, že se splnily vaše tužby. K dvacáté kapitolce už se hodilo, aby to spolu ti dva rozlouskli. Takže?

Edward Bellu konečně dostal… Nebo to snad nakonec bylo naopak? Jak se ale jejich vztah nevztah bude vyvíjet dál? A co má Edward na srdci? ;-)

Nechte se překvapit…

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Basta così 20. kapitola: