Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Basta così 19. kapitola

23.09.2011 (07:45) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 44× • zobrazeno 8075×

„A teď! Chci tu dvojitou whisky s ledem,“ zaštěbetala jsem opileckým hláskem a hlava se mi už pořádně motala. A ačkoliv na mě alkohol tak silně nepůsobil, přece jen jsem jeho příznaků pozbyta nebyla, takže s velkým množství jsem se prachsprostě opila. Naštěstí jsem ale střízlivěla rychle a i vedlejší příznaky jako bolení hlavy a nevolnost mě moc netrápily.

„To už by stačilo!“ zahřměl mi za zády ten známý hlas, až mi koutky vyskočily vzhůru k obloze.

„Edwarde?“ odškytla jsem jeho jméno a unaveně se o něj opřela. Byl tam a jeho tělo bylo najednou tak zatraceně pevný a sexy. Stačilo zvednout hlavu a mohla jsem se mu podívat do té andělské tváře, protože se nade mnou jistě ochranářsky tyčil. „Ty už jsi s Leou skončil?“ ptala jsem se posměšně, třebaže uvnitř mě to tak divně bolelo. Naštěstí mi hrany pomohl otupit právě alkohol a vědomí, že s Leou skutečně nemohl mít nic víc, jak pouhé cicmání. „To bylo vážně nějaký…“

„Ani jsme nezačali,“ prskl otráveně a natočil si mě k sobě. Jeho oči byly černé jako půlnoční obloha a přesto téměř hladily. Nebo se mi to možná jen zdá… „A my dva už půjdeme domů-“

„Tak to ne,“ vyštěkl někdo poblíž mě. A jo, to byl Rick. Otrava jeden! Nespokojeně jsem si mlaskla nad tím, že nás ten blbec vyrušil u tak dokonale intimní chvilky. Prsty mě doslova brněly, jak se chtěly dostat pod Edwardovu košili a přejet mu po té skvostné hrudi. Ta hladká kůže… Neslintám náhodou? „Jste tu teprve chvíli!“

„Byli jsme tu dost dlouho, že, lásko,“ pověděl sladce výhružně a zvedl mě z té barové stoličky.

Tak to prrr, on se mě dotýkat může a já ne? Pohotově jsem mu vytáhla cíp košile z riflí, a pak pod ni stejně rychle a šikovně vklouzla rukou. Edward naprosto ustrnul, tak jsem měla alespoň možnost mu prsty lehce přejet po tom dokonale vypracovaném břiše…, když jsem pak ale moje všetečné a chtivé prstíky zahákla za lem kalhot, ruku mi urychleně vytáhl.

„Hej! To není fér! Ty můžeš a já ne?“ prskla jsem vztekle, že mě tak jednoduše odtrhl od mého potěšení.

„Ne tady…“ Nestačil ale nic dalšího říct, protože jsem mu svojí pusou zalepila tu jeho a rukou mu znovu zajela pod košili.

„Teda takhle neodbytnou tě neznám, zlato,“ zavrčel mi do ucha, hned poté, co se ode mě osvobodil. Jeho hlas byl tak zvláštně hrubý. Možná se musel přemáhat? No koho to ale zajímalo, já měla chuť se bavit, žít, tancovat a milovat se s…

Položila jsem si ukazováček na bradu a zamyslela se. No, ale ono vlastně nebylo nad čím, jediný, kdo je tady momentálně k mání, je vlastně můj Edward. Rick je na chlapy, takže nic… Stejně by sis ho nevybrala, prsklo na mě spokojeně moje opilé podvědomí. Ty buď ticho, teď tady velím já a říkám, že chci cítit Edwardovu ledovou kůži na mých rozpálených dlaních…

„Bello, jsi tu se mnou?“ ptal se mě zmateně Edward a mával mi před obličejem rukou.

„No jo, broučku, to víš, že tu jsem… jenom pro tebe,“ zaštěbetala jsem vzrušeně, ale jako naschvál se mi zamotala hlava. Přistála jsem v Edwardově voňavém náručí, které mě okamžitě zažehlo mezi mýma najednou nedočkavýma nohama. Možná bychom se měli dostat pryč zavčas, nebo se na něj vrhnu hned a tady!

Moje neurony už nebyly jen opilé, ale zase se zmateně motaly v tom známém rauši, který mi zařizovala jen Edwardova blízká přítomnost. Urychleně jsem se narovnala, abych ho mohla čapnout za ruku, a z úst mi bezděčně uniklo jedno tiché zachichotání. Moje prsty se automaticky propletly s těma jeho.

Otočila jsem se na Ricka a dala mu pusu na tvář, abych se odsud co nejdřív dostala. Chtíč se ve mně mlel a hořel jak zažehnutá vatra, vlastně jsem byla úplně mimo touhou po tomhle překrásném upírovi. Chci ho! Jo, jo a moc! Tak už dělej… Našeptávala mi moje zlá opilá polovička.

„Pozdravuj tu mrchu Leu,“ vypadlo ze mě tak nějak škodolibě vítězně, aniž bych celistvost věty přerušila opileckým škytáním. „My už musíme,“ škyt, „máme na práci daleko zajímavější věci!“ Znovu jsem se zahihňala jak pominutá, a už jsem Edwarda táhla pryč.

Tedy snažila jsem se ho za sebou táhnout, ale kdyby nechtěl, nepohnul by s ním ani kamion, jenomže se nějak ochotně nechal. Lidi mi téměř ustupovali stranou, když zahlédli můj zarputilý výraz, a já jen tajně doufala, že u toho nemám vystrčenou špičku jazyka, jak jsem se horečně snažila se odsud dostat co nejdřív. Najednou mě ale zastavil… Edward. Proč zatraceně!

Přitáhl si mě do náruče, omotal mi ruce okolo pasu a pomalu se mnou začal tančit. Koukala jsem na něj naprosto překvapeně a moje roztoužené a navíc i podroušené nitro nebylo sto pochopit tohle Edwardovo zákeřné chování. Vždyť já se tady míním roztéct… a on si začne tancovat?

„Co to tady na mě hraješ? A cos to sakra předváděla u toho baru?“ zavrčel s tím svým náznakem výhružnosti, ale já už se toho pacholka nebála ani náhodou. To si mohl nechat jedině zdát, že já si z něj ještě někdy sednu na prdel… Klidně se s ním poperu, když to ale skončí tak, jak chci já! V okamžiku mě polila další vlna chtivého horka.

„Co-“ škyt, „nic...“ Unaveně jsem si hlavu opřela o jeho rameno, nosem pěkně k tomu mužnému krku, který pořád tak překrásně voněl. Ten pacholek mě sváděl, už jen tím svým macho-upířím odérem. Jak se v jeho blízkosti jedna nemá slastí rozletět na prach, když ho chci, jen si čuchnu… Teda spíš šňupnu!

„Ty se přece nemůžeš až takhle zřídit - nebo snad jo?“ vyhrkl nevěřícně a určitě mu na tváři pohrával ten jeho provokativní úsměv. Jen se směj! Přiblížila jsem se rty k sloupu jeho hrdla a špičkou jazyka ho tam jemně polechtala. Znovu ztuhnul a zavrněl jak ochočená kočička. No vidíš, že to jde! Hodnej chlapeček…

Jedna moje ruka pohotově spadla až k jeho pozadí, které jsem následně, a k mému opilému údivu to šlo, pořádně zmáčkla. Sice pěkně ztuha, ale nakonec se to skutečně povedlo… Takovej zadek, to by bylo škoda si s ním nepohrát, no ne? Když si jen mlhavě vzpomenu, že jsem měla strach, abych si na něm náhodou nevylámala ty moje roztomilé špičáčky, ale kdo to mohl vědět? Na toho šmejda Michaela jsem moc makat nesměla a vlastně ani nechtěla…

„Bello! Tys… jak?“ vyhrkl ten nevěřící Tomáš…

„Myslím, že stejně-“ škyt, „- jako když jsem tě kousla,“ vylezlo ze mě se zapředení a provokativně jsem se otřela klínem o ten jeho. Odměnou mi však bylo jen prudké nadechnutí a jeho temný pohled. Hrudník mu tak jaksi divně zavibroval…

„Tohle už nedělej,“ vydechl rozhozeně, až mi ho na malý okamžik bylo i líto. Alespoň že já se nemusím ovládat.

„Co - tohle?“ vypadlo ze mě nevině a zopakovala jsem klínovou proceduru, načež Edward skutečně potichu zavrčel, v momentě se ode mě odtáhl a rozčíleně se na mě podíval. No jistě nebyl jen naštvaný, protože ta rozkošná malá boule, která právě zdobila jeho rifle, neustále narůstala.

„Ups…“ zašeptala jsem s falešnou rozpačitostí, ale ten spokojený úsměv, z pohledu mezi jeho nohy, mi z tváře jen tak zmizet nedokázal. Pokusila jsem se nenápadně přiblížit, i když… Co tak mohlo uniknout upírovi? Jak v mrákotách jsem natáhla dlaň k jeho…

„Jdeme!“ štěkl a čapnul mě za tu ruku, kterou jsem chtěla polaskat tu narůstající bouličku…

„Ale…“

„Žádný ale, řekl jsem, že jdeme!“ prskl rozladěně a už mě násilím táhl ven z podniku. Nebylo to ani nijak daleko, vlastně jsme už stáli téměř u východu, jenomže moje mysl a oči neustále pokukovaly po Edwardově spodní partii. Ať už zepředu nebo naopak, pokaždé to byl pohled pro bohy…

Dotáhl mě až k autu, opřel o něj a chytil za ramena.

„Co to vyvádíš?“ vztekal se jak malej klučina.

„Já?“ zaševelila jsem naprosto nevině. Samozřejmě jsem to jen předstírala…

„Nehraj si se mnou!“

„Ty už mě nechceš?“ vylezlo ze mě s mírnou dávkou smutku.

„Co - tohle sem teď nemotej, vlastně, moc dobře víš, jestli tě chci nebo ne, ale to je teď nepodstatný, zajímá mě spíš, co to mělo tam uvnitř znamenat!“ zahřměl nedočkavě. „Snažíš se mě zbavit ovládání mezi tolika lidma?“

„Ne, jen - tě chci,“ vypadlo ze mě tiše, loupla po něm nevinnýma očima a trhnula rameny.

Nevěřícně mě pozoroval, ale mě už tahle trapná hra na slušnou holku přestávala bavit. Natiskla jsem se na něj tělem a jednu nohu mu omotala okolo boku. Jestli se mi bude bránit i tentokrát, tak si najdu někoho, kdo mi bude na chvíli po vůli.

„Bello,“ zakňoural v tom vášnivém polibku, do kterého jsem nás oba strhla. Líbilo se mi, že mi v hlavě žádný nicotný hlásek nenalhával, abych si s tímhle skunkem nic nezačínala. Moje alkoholové opojení dalo totiž kloudnému myšlení pomyslný roubík, za který jsem byla vážně moc ráda.

„Musíme domů, tady…“ Raději jsem ho opět ústně umlčela. A ani netuším jak, ale nějak jsem se dostala do auta na sedadlo spolujezdce, a Edward horečně startoval motor auta. Naskočil okamžitě.

„Ty!“ vykřikla jsem rozlíceně a pokusila se ho praštit, třebaže to spíš bolelo mě, jak jeho. „Jak,“ škyt, „jsi mě sem dostal?“ Zvedla jsem na něj výhružně obočí, ale ten temný pohled mi na malý okamžik úplně zavřel pusu. Edward vypadal, jako by nad něčím velice intenzivně přemýšlel. Do mých uší se dobelhalo něco jako: ‚To nemůžu…‘ Co má zase za problém? On přece může všechno, vždyť je to sexy upír.

„Co nemůžeš, brouku?“ vypadlo ze mě mručivě a prsty jsem mu přejela od tváře k bradě a sjela dolů po tom dokonalém krku, přesně tam, kde byly pořád tak drze rozepnuté dva horní knoflíčky. Ta sladce hladká kůže mi nedala spát a já jako na povel zvlhla dvakrát tolik.

Edward se neklidně zacukal, poposedl si, snad se chtěl zbavit i mých všetečných prstíků, ale nepodařilo se mu to. Každopádně si neustále opakoval, to nemůžu, to nemůže…, co to sem, zatraceně, zase motá?

Hlava se mu vytočila mým směrem a zhluboka se nadechl. Z hrdla mu v další vteřině vyklouzlo jedno bolestivé zaúpění s větou, která mě konečně potěšila: „Ty mě vážně chceš!“ No jistě, konečně ti to došlo, ty rozumbrado. Asi bych měla znovu přehodnotit jeho upíří extrémně rychlé, na extrémně dlouhé vedení. Rozhodla jsem se čile pokračovat směrem dolů, přitom jsem pomaloučku rozepínala knoflíček po knoflíčku...

„Přestaň!“ okřikl mě jak malou holku, čímž mě teda neskutečně urazil. Jestli si myslí, že jsem dítě, tak mu teprve ukážu, čeho je teda sladká Isabellka schopná! Odepnula jsem si pás… vlastně, kdy jsem se to vůbec pásala? No nic, stejně je to jedno.

„Co to děláš?“ vyhrkl zhrozeně a poulil na mě svá temná očka. Možná bys mohla být i básnířka, vysmálo se mi moje ožralé podvědomí. To by třeba šlo, ale teď mám na práci něco úplně jiného!

Zatvářila jsem se jak neviňátko samo.

„Škrtil mě,“ pověděla jsem sladce, aniž bych můj spalující pohled odtrhla od jeho rozepnutých knoflíčků. To, co se rýsovalo pod tou rozhalenou košilí, mi do žil vlévalo odvahu a chuť pokračovat. Ať to stojí, co chce! V další vteřině jsem se tak rychle, jak toho moje poloupíří tělo bylo schopné, přemístila do Edwardova klína.

„Bello!“ vykřikl naprosto zaskočeně a dupnul prudce na brzdu. Naštěstí mě nezapomněl připoutat do svého ochranného náručí, jinak bych asi proletěla sklem a s ladností obyčejného kusu létajícího masa přistála na silnici. „Bože, co to vyvádíš?“

„Beru si tě, když se k ničemu nemáš!“ prskla jsem naštvaně. Copak si ten pacholek nevšiml, jak se mu svíjím okolo malíčku?

„Nejde to,“ vydoloval ze sebe skrz pevně scvaknutou čelist.

Tohle měl být ten samolibý a sprostý Edward? Ten, který s žádnou holkou nechodil a chtěl jen sex? Kdy, do háje, takhle změknul…

No ale já s ním dál nemínila nijak diskutovat a jala se rozepínání dalších knoflíčků, ovšem bez předešlé jemnosti, prostě jsem to vzala a neurvale rozervala. Jakmile na mě svádivě vykoukl ten jeho hrudník, dlaně se mi v okamžiku pustily do prozkoumávání toho svalnatého terénu přede mnou, a ten chlad, který mu z těla sálal, mě dostával téměř do kolen.

Edwardovy ruce mě chladily na bocích… A ouha, šaty se mi jaksi vysunuly těsně pod břicho, ale ne že by mi to snad nějak překáželo, právě naopak. Spokojeně jsem se podívala do jeho obličeje a očekávala ten nebesky temný pohled, ale nic. Jeho oči byly křečovitě semknuté a dech dost mělký.

Ach Edwarde, nebraň se mi…

Moje rty se přisály k tomu jeho božímu krku a začala jsem ho žertovně sát, okusovat a líbat. Dostávalo se mu ode mě snad úplně všeho, a co on? Nečině seděl s pořád zavřenýma očima. To mám za všechnu svoji dobrotu?

Ale Bella se rozhodně nevzdává, kocourku.

Jednou dlaní jsem pomalu a takticky sjížděla po malých krocích dolů a nedočkavě očekávala vstupní bránu do jeho kalhot. A ano, zanedlouho jsem se k ní skutečně dopracovala, jenomže ten pacholek se celý napnul, vyvalil na mě oči a pak už jsem zase seděla na mém vychladlém místě.

Ts! Naštvaně jsem si založila ruce na hrudi a ani mě nenapadlo si tu vyhrnutou část šatů srolovat zase pěkně dolů. Nechápala jsem, proč mě Edward tak zatvrzele odmítá, vždyť dneska odpoledne, předtím než nás vyrušila ta potvora Alice, to chtěl dost jasně. Teď zřejmě taky, protože mému všetečnému pohledu neuniklo, že jsou mu ty jeho rifle dost těsný, přesto se mi bránil. Nechápala jsem to.

Vypadal jak ‚socha řeckého boha‘ v těžké křeči, tak pevně měl semknutou čelist a rukama téměř drtil volant. V klubu jsme se neohřáli ani hodinu a už si to pádíme znova domů? A to mě ten mezek dokonce drze odmítnul. Mezi nohama jsem cítila ten kluzký rybníček, který toužil jen po té Edwardově mrštné štice…, tak proč mi ji zatraceně nedopřeje? Začínala mě lehce pobolívat hlava z toho množství otravných otázek.

„Za chvíli budeme doma, tak se pokus chovat slušně,“ promlouval ke mně Edward a jeho boule se taky jak zázrakem vytratila, což mě absurdně rozesmutnilo. A já marně doufala, že už se alespoň ta štika umoudřila, protože já na ni pořád ochotně čekala.

Smutně jsem se koukla z okna a všimla si, že už skutečně parkujeme před tou jejich mega luxusní vilou. V obýváku se sice svítilo, ale jinak byl celý komplex ponořen do tmy. To se mi hodí! Než jsem ale stihla sáhnout po klice, už mi otvíral ten ledový ničema. Jenomže co čert nechtěl, ta košile na něm sotva držela a mému pohledu se tak nabízel ten extrovní unikát pod ní. Konečky prstů jsem mu znova přejela po hrudníku a Edward o krok ustoupil. Nevěřícně přitom vrtěl hlavou…

„Chovej se slušně,“ vyhuboval mi, ale mým nemotorným smyslům neuniklo ani to pobavené uculení. Takže on si mě bude dobírat? V momentě jsem mu skočila do náruče a omotala si nohy okolo jeho pasu. Tak! A teď se mě zkus zbavit! Prsklo na něj jedovatě moje stále opilé podvědomí. Dneska je vážně nějaké drzé…

Možná mi chtěl nadat nebo jinak protestovat, tak jsem moje netrpělivé rty v okamžení spojila s těma jeho medově studenýma a podnikla jeden rychlý jazykový nájezd. Nezmohl se na nic víc, než na tichý sten. Pomohlo to! Edwarda to nejen umlčelo, ale navíc se i po chvíli zapojil.

Konečně!

Prsty se téměř automaticky zapletly do jeho jemných vlasů a já měla chuť ho těmi lačnými polibky udusit. Z povzdáli jsem ještě zaslechla, jak bouchly dveře od auta, pak se s mým malým nákladem na sobě rozešel k té obrovské Cullenovic vilce…

Chtivě jsem mu téměř rvala vlasy a on mi spokojeně tiše vrčel do úst, zatímco spolu naše jazyky nepřestávaly vášnivě zápasit. Byla jsem na něm nalepená jak správně přisáté klíště a jemu se to k mé naprosté spokojenosti líbilo. Když…

„Co to má znamenat?“ prskla naštvaně Alice někde za mými zády. Edward se odpoutal od mých žádostivých polibků, což mě tentokrát opravdu naštvalo, a ta mrcha moje kamarádka taky. Ona vážně ví, kdy se objevit na scéně. „Cos to s ní udělal?“ vyjela na něj jak smyslů zbavená.

„Wow, teda brácha,“ ječel někde zezadu Emmett. Ten jeho dotěrný hlas bych poznala kdekoliv… „Teda, tos ji musel nejmíň požádat o ruku, když se k tobě takhle má, a ty ji necháš… Dokonce u nás doma!“ Předváděl se ten komediant.

„Zřídila se takhle sama, bez mojí pomoci!“ štěkl popuzeně směrem k Alici.

„Tanya a Rose se kamsi vytratily a Jasper s našima si odskočili…“ objasnila mu polovičně takhle protivka.

„Cože?“ vyjekla jsem dotčeně. „Ta blonďatá mrcha tady není? A já tajně doufala, že si konečně poslechne, jak se to správně mezi dospělýma dělá,“ dodala jsem na oko zkroušeně a moje nedočkavé rty se opětovně přilepily na ten neodolatelný Edwardův krk. Jemně jsem ho tam okusovala a líbala. Uvidíme, jak dlouho se tady dole míní zdržet.

„No ty vole, to je teda síla,“ pověděl rozumbrada Emm a já si téměř představila ty jeho oči na vrch hlavy.

„Okamžitě ji ze sebe sundej, ty zmetku!“ štěkla na něj jeho střapatice sestra. Ts… Tak to teda ani omylem, děvenko! Víš, kolik mi to vůbec dalo práce?!

„No dovol…“ Ani to nestačil dopovědět, protože na moje mazlení zavrněl jak ochočená kočička.

„Edwarde!“ Přerušil jeho spokojené vrnění pod mými zkušenými doteky ten černovlasej skrček! Já ji vážně zaškrtím jak hada! Ne, pokoušu…

„Snažím se jí ze sebe dostat celou dobu,“ vyštěkl napůl zkroušeně, ale z jeho hlasu odkapávalo i to krásné vzrušení. Tak se mi to líbí…

„Cože? Tys s ní spal?“ vyhrkla vyděšeně a jistě by ho nejraději zakousla…, ale neboj, Al, o to se postarám sama. Z hrudníku se mi ozvalo spokojené zamručení, když mě Edwardovy chtivé ruce neustále pevně držely.

„No jistě, vždyť je to jeho holka, ne?“ dodal věčně nechápavý Emmett. Chudinka malá…

„Nepleť se do toho!“ zaječela vztekle Alice na celý dům. „Teď ti ji pomůžu sundat…“

V momentě jsem měla úplně rudo před očima a moje špičáky se automaticky obranně vysunuly. Hlava se natočila směrem k té otravné potvoře, která dřív bývala mojí kamarádkou a já hrdelně zavrčela. Doufám, že ji to dostatečně odradí si zahrávat s rozvášněnou Bellou.

„A kurva…“ sykl někde z povzdálí Emm.

„Ani se o to nepokoušej,“ vylézalo ze mě v doprovodu toho výhružného vrčení a přitom jsem nezapomněla cenit ty moje překrásné zoubky.

„Vidíš sama,“ výsměšně se pousmál Edward. „Chce mě…“ Políbil mi nos a pomalu se rozešel ke schodišti. „Já tady moji malou Bellu uložím do peřin, a ty se zatím postarej o Emmetta, ať před Rosalií nic neprokecne!“ Pak už vyběhl schody tak rychle, že jsem cítila, jak mi prudce zavlály vlasy.

Jakmile se ozvalo další bouchnutí dveří a klíček v zámku, spokojeně jsem mu zamručela do úst. Teď už mě neodmítne, a jestli naše divoké radovánky má poslouchat Emmett s Alicí, tak ať! Můj zubatý úsměv se opět vrátil do normálu.

Pomalu mě postavil na zem, když jedna jeho dlaň drapla moje pozadí a stejně toužebně mi jej zmáčknula… Opičáku!

Zavrněla jsem jak napapané koťátko a moje tělo pod každým novým dotekem chtivě tálo. Tak přeci jen mi ta mrška štika neuplave!

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Basta così 19. kapitola: