Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Arova princezna - 12. kapitola + Epilog

08.03.2012 (07:00) • baroslava • FanFiction na pokračování • komentováno 45× • zobrazeno 7811×

Arova princezna

12. kapitola

O dva roky později:

Asi před měsícem jsme se přestěhovali zpět do Forks, malého městečka, kde nesvítí slunce, protože je pod baldachýnem mračen. Edward mi chtěl udělat radost a koupil domeček po mých rodičích, kam jezdíme, když chceme být sami. Poslední dobou je má drahá polovička tajemná. Pořád si s Alicí o něčem štěbetají. Prý to má být překvapení. S Edwardem jsme se domluvili, že tenhle víkend strávíme v našem hnízdečku lásky. Edward odjel asi před hodinou, že tam potřebuje něco dodělat. Všechny věci tam máme, tak si nemusím nic balit. Bylo sedm večer a já se chystala za ním odjet. Vzala jsem si kabelku a odcházela z našeho pokoje do obývacího. Přitančila ke mně Alice.

„Tak si to užij, sestřičko!“ řekla vesele a v duchu si zpívala něco v japonštině.

„Díky.“

Odešla jsem do garáže k autu. Nasedla jsem a rozjela se. Po deseti minutách jsem přijížděla na upravený trávník před dům mých rodičů. Esme ho trošku poupravila. Teď vypadal jak chaloupka vystřižená z katalogu. Vystoupila jsem a zamkla auto. Otevřela jsem vchodové dveře a naskytl se mi pohled na obývací pokoj přeplněný květinami. Vonělo to tu překrásně. Všude stály vázy s liliemi. Okvětní lístky tvořily cestičku po schodech nahoru. Opatrně jsem našlapovala na tu krásu přede mnou. Cestička vedla do ložnice. Otevřela jsem dveře a v ložnici plálo snad tisíc svíček. Byla to nádhera. Lístky lilie byly poházené po posteli ve tvaru srdce. Neměla jsem slov. Všimla jsem si Edwarda, jak stojí v rohu místnosti.

„Je to překrásný, Edwarde,“ řekla jsem a dál zírala na tu nebeskou krásu. Edward ke mně přistoupil a ovinul paže kolem mého pasu.

„To jen pro tebe, má lásko,“ pošeptal mi do ucha.

„Posaď se prosím,“ řekl a popostrčil mě k posteli.

Sedla jsem si. Klekl si na jedno koleno přede mě.

„Vím, že jsme spolu krátce, ale potřebuju tě. Jsi moje slunce, které mi svítí na cestu. Jsi můj vzduch, který jako jediný potřebuju k dýchání. Jsi moje štěstí, které přetrvává. Jsi moje jediná. Přes sto let tě miluju. Pro tebe vzdal bych se života, a proto se tě ptám, Isabello Marie Swanová, chceš si mě vzít za manžela?“ zeptal se.
Vytáhl krabičku, kterou otevřel. Blýskal se tam nádherný prsten, posetý drobnými kamínky do tvaru oválu.
Neměla jsem slov. Poprvé za sto let mě někdo zaskočil.

„Jistě, že vezmu,“ řekla jsem a skočila mu do náruče. Bylo slyšet, jak si úlevně vydechl.  

„Miluju tě,“ pošeptal mi.

„Miluju tě.“

Kousek se odvrátil a nasadil mi ten překrásný šperk na prsteníček.

„Je po mé pravé mamince,“ řekl Edward radostně.

„Je překrásný. Všechno je překrásné. To je to, co jste s Alicí tajili?“ zeptala jsem se.

„Ano. Ona jako jediná o tom ví a slíbila mi, že počká, než jim to řekneme sami.“

Políbila jsem ho na rty a dívala se na prsten. Edward mě objímal a pusinkoval krk.

„Paní Isabella Cullenová,“ řekla jsem a otočila se na Edwarda, který byl blahem bez sebe.

Víkend utekl jako voda. Nemohla jsem se vynadívat na ozdobu mého prstu. Byla jsem šťastná, až to bylo k zbláznění. Bylo mi strašně líto, že nastal čas odjezdu.

„Jedeme?“ řekl Edward smutně.

„Lásko, mně je to také líto, že odjíždíme, ale mysli na naše líbánky a svatební noc.“

„Máš pravdu. Před sebou máme plno času a hezkých vzpomínek, ale nevím, jestli se tomuhle víkendu něco vyrovná,“ řekl s úsměvem na rtech.

Oba jsme chvíli přemýšleli a naráz vyhrkli: „Ne!“ Začali jsme se smát.

Nasedli jsme do auta a jeli domů. Dorazili jsme domů. Vešli jsme do obývacího pokoje.

„Můžete na moment všichni sem?!“ zeptal Edward radostně.

Upíří rychlostí všichni přiběhli.

„Tak povídej, Edwarde,“  popohnal ho Carlisle.

„Chtěl bych vám představit budoucí paní Cullenovou.“ Otočil se na mě s úsměvem, který mě hřál na duši. Ukázala jsem rodině ruku, na které se mi třpytil prsten.

„Pane bože. Gratuluji!“ vyhrkla Esme radostně a objala nás.

„To je úžasná zpráva. Gratuluji.“

„Jupí, bude svatba!“ hulákal Emmett.

„To je skvělé. Oficiálně sestřička. Úžasné,“ řekla Rose a objala mě.

„Chtěla bych poprosit Esme, Rose a Alici, jestli by mi nepomohly s přípravami na svatbu?“ řekla jsem s úsměvem.

„Já to věděla. Musíme toho tolik naplánovat. Kytice, šaty a datum. Kdy to chcete vůbec mít?“ zeptala se nadšeně.

„Chci se, co nejdříve provdat za tohoto úžasného muže, kterého moc miluji,“ řekla jsem mu a políbila ho.

Alice zatleskala. „Holky, pojďte. Musíme toho tolik udělat,“ řekla a vláčela je ke stolu do kuchyně.

„Moc tě miluju,“ pošeptal mi Edward.

 
Epilog

Stála jsem v pokoji před zrcadlem v těch nejkrásnějších svatebních šatech. Vlasy jsem měla vyčesané do spletence, z kterého vykukovaly pramínky vlasů. Na stříbrné sponě jsem měla závoj. Vše bylo připraveno. Čekalo se jen na mě. Nakonec jsme se rozhodli svatbu uspořádat před domem. Sešla jsem opatrně dolů s Alicí, kde stáli Carlisle, Aro, Emmett a Jasper. Edward byl již na svém místě. Na svatbu jsme pozvali i mé přátelé z Volterry.

„Chtěla bych poprosit Ara a Carlislea, aby mě společně odvedli k oltáři.“

„Bude nám potěšením,“ řekli oba najednou.

„Dobře, ale honem na místa. Už musíme začít,“ řekla Alice nedočkavě.

„Isabello Marie Swanová, berete si zde, Edwarda Cullena, za svého právoplatného manžela? Budete ho milovat a ctít po celou věčnost vašeho bytí?“ zeptal se kněz.

„Ano, beru.“

„Edwarde Cullene, berete si zde, Isabellu Marii Swanovou, za svou právoplatnou manželku? Budete ji milovat a ctít po celou věčnost vašeho bytí?“

„Ano, beru.“

„Vyměňte si prstýnky… Můžete políbit nevěstu.“

Autor: baroslava (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Arova princezna - 12. kapitola + Epilog: