Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Amor, Eros nebo Bella? II. 9. kapitola

29.07.2011 (07:00) • SarkaS • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 3241×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

9. kapitola

„Ne, Marisso. Ani po osmi stý padesátý devátý jsem si to nerozmyslela a přísahám, jestli se mě zeptáš ještě jednou, tak ti nepřijdu ani fandit,“ říkala jsem, zatím co jsem ji dloubala prstem do ramene a výhružně se mračila.

„Dobře, dobře, už se nezeptám, ale kdyby sis to rozmyslela bylo by to fakt úžasný,“ zamrkala na mě vemlouvavě.

„Jo, leda bych si chtěla zlomit nohu v krčku, před celým podnikem. Díky, nemám zájem. Vlastně se ti divím, žes tuhle práci vzala. Jsi si jistá, že to není něco nekalého?“ ptala jsem se na to, co mě poslední dny děsilo ve všech snech, kde se nevyskytoval Cullen a občas i v nich. Byla jsem kvůli tomu mrzutá a popudlivá. I Eric se naučil vyhýbat se mi, když viděl, že moje obočí od mračení vypadá jako jednolité.

„Jo, jsem si úplně jistá. A navrch to není práce, je to pro dobročinnou sbírku,“ protáhla obličej, jako bych byla jedna z těch méně chápavých.

„Jen aby,“ zabručela jsem tak tiše, že mě neslyšela. „A co vlastně budeš předvádět?“ zeptala jsem se už zase normální hlasitostí. Marissa se tajemně zaculila.

„Nechceš spolupracovat, tak si musíš počkat jako ostatní,“ ušklíbla se a zcela nedospěle na mě vyplázla jazyk. Protočila jsem s úsměvem oči.

„Fajn, já to klidně vydržím, stejně je to za chvíli.“

„Jo, to máš tedy pravdu. Vlastně je to už dneska večer,“ řekla Marissa jakoby nic. Zasekla jsem se.

„A to ses mě fakt ještě snažila naverbovat? Ti hráblo?“ ptala jsem se vykuleně.

„Byl to jen pokus,“ pokrčila nevinně rameny.

„Ty jsi fakt neuvěřitelná. Vůbec jsem netušila, že už je to dneska. Nějak poslední dobou nevnímám čas,“ přiznala jsem a už zase jsem zněla nakrknutě. Začínala jsem být protivná i sama sobě. Blbej zrzoun!

„Hele, to je Tanya s Edwardem!“ řekla Marissa a vesele na ně zamávala. Vždyť to povídám, blbej zrzoun! Zpruzle jsem se sunula za ní.

„Ahoj, jak se máte?“ zeptala se Marissa natěšeně.

„Za poslední dvě hodiny, žádná velká změna,“ zasmála se Tanya a já se musela pousmát spolu s ní. Byla prostě správná. Taková zlatá střední cesta mezi mnou a Marissou, jen ten její ocásek mi lezl na nervy.

„Ahoj,“ pozdravil tichým sametovým hlasem a já potlačila chuť zavrčet. Vadilo mi, co se mnou dělá jeho hlas a ještě víc mi vadilo, že jsem na sobě cítila jeho pohled.

„Přijdete večer?“ zeptala se Marissa. Ztuhla jsem, kruci. Cítila jsme se rozpolcená, Tanyu bych viděla ráda, ale rozhodně jsem netoužila mít zkažený večer kvůli kácejícímu se zrzounovi. Dnes při obědě to s ním zase seklo a já měla pocit, že je to moje vinna. Alespoň podle toho, jak se na mě po probrání díval. Bylo mi z toho v tu chvíli úzko.

„Kam? Nějaká akce?“ zeptala se natěšeným tónem Tanya.

„Jo, benefiční. Je to něco na způsob akademie talentů, jenže výtěžek za vstupné a dobrovolné dary se použijí pro zdejší dětské onkologické centrum,“ vysvětlovala Marissa.

„V tom případě, tak přijdeme určitě, viď?“ otočila se s úsměvem na Edwarda. Ne, na Edwarda, ale na Cullena. Je to zrzoun Cullen! Okřikla jsem se v duchu. Ten se na ni taky usmál.

„Samozřejmě,“ pokýval. „Budeš tam vystupovat?“ zeptal se Marissy. Ta se trochu začervenala, ale pořád se rozzářeně usmívala.

„Jo, s kamarádem tam budeme mít jedno číslo.“

„S kým?“ zeptala jsem se, protože o tomhle jsem nevěděla. Ale odpověď jsem mohla čekat.

„Uvidíš. Nespolupracuješ, tak si počkej,“ zopakovala mi předchozí mantru a já neměla jinou možnost, než ji poslechnout.

…..

„K čemu jsem se to zase nechal ukecat?“ bědoval Eric, zatím co jsem ho před sebou strkala k jednomu stolku blízko pódia. Zdejší největší podnik, byl vlastně něco jako bar, klub a diskotéka v jednom. Používal se na podobné akce, jak od školy, tak od vedení města. Ale podle názvu „U Medvěda“ by rozhodně nikoho nenapadalo, že to tu bude vypadat tak dobře. Nebyl to klasický začouzený pajzl nebo na tyhle akce dlouho větrali, protože to tu nebylo vůbec cítit. Malé stolky byly rozmístěny tak, aby měli všichni dobrý výhled na pódium, kde bude probíhat program.

„Nebruč pořád, bude se ti to líbit, uvidíš,“ přemlouvala jsem ho. „Navrch, nenechal bys mě přece chodit tak pozdě samotnou, že ne?“ zahrála jsem na jeho ochranitelskou strunu.

„Nenechal,“ přiznal pořád nabručeně. „Neříkala jsi, že tu budou nějací tvoji spolužáci?“ pokusil se změnit téma. Rozhlédla jsem se, ale ty dva jsem nikde neviděla.

„Jo, ale asi ještě nepřišli. Však oni si nás najdou, prostě jim podržíme místa,“ zabručela jsem a snažila se znít mile a ochotně. Zvědavě se na mě podíval, ale naštěstí jsem ho mohla zastrčit do židle u volného stolku. Spokojeně jsem si kecla vedle něj.

„O co, že tu vlastně půjde?“ zeptal se zvědavě.

„Já ti to neřekla?“ divila jsem se.

„Neobtěžovala ses, jen jsi mi řekla, že na dnešní večer program mám a ať se nevymlouvám. Ne, že bych k tomu snad dostal prostor,“ ušklíbnul se. Provinila jsem se na něj podívala, ale usmíval se.

„Jde o charitativní akci pro nemocné děti. Dobrovolníci ze školy i mimo si připravili program a výtěžek jde do zdejší nemocnice.“ Eric se zatvářil zjihle.

„Kdybys mi to řekla hned, rozhodně bych se tak nebránil,“ zabručel, ale pořád se tvářil trochu… no prostě dojatě.

„Příště, slibuju,“ zvedla jsem prsty ve skautské přísaze, ale z dobré nálady mě vytrhl zrzounův hlas.

„Ahoj, tak jsme tu.“ Otočila jsem se a viděla ho, jak kouká přes Tanyino rameno. Srab.

„Ahoj,“ usmála jsem se na ni a jeho ignorovala. „Držíme vám místa, tak si sedněte,“ pobídla jsem je. Sama jsem seděla po Erickově levé straně. Po jeho pravici se usadila Tanya a vedle ní Edward. Naštěstí, co nejdál ode mě. „Představím vás. Ericku, tohle je Tanya a její přítel Edward. Lidi, tohle je Eric,“ objala jsem ho lehce kolem ramen. Edward se zatvářil popuzeně a Tanya se na něj překvapeně podívala. Pak k němu, ale Edward natáhl ruku a Eric mu ji stiskl.

„Teší mě, jste příbuzní?“ zeptal se. Překvapeně jsem se nadechla.

„Jak jsi to poznal?“ zeptala jsem se. Zarazil se a podíval se na Tanyu. Ta se tvářila podobně jako já.

„Podobné rysy,“ zabručel a zase se stáhnul. Překvapeně jsem se na Erica podívala. Podoba? Ne, žádná tu nebyla. Nebo jsem jí jen neviděla? Eric pokrčil rameny. A Tanya jen zakroutila hlavou, ale dalšího mluvení jsme byli ušetřeni. Na pódium vyšel starší muž, nejspíš jeden z organizátorů a začal s úvodní řečí. Netrvala nijak dlouho, v podstatě jen všem poděkoval, popřál štěstí účinkujícím a nám ať se dobře bavíme.

Pak to začalo, jedno číslo střídalo další. Bylo tu vše od žonglování, přes komické výstupy a ž po taneční čísla. Čas pomalu utíkal a já byla čím dál nervóznější. Marissa, přece musí jít na scénu každou chvíli a já jí moc držela palce. Byla jsem nervózní, určitě alespoň tak jako ona. Na pódiu se setmělo, a když se zase rozsvítilo seděl uprostřed na barové stoličce kluk se slunečními brýlemi. Usmíval se a v ruce držel mikrofon.

Z repráků se spustila hudba. Poznala jsem v tom známý hit Michaela Jacksona. Byl to jeden z těch méně ohraných, ale rozhodně byl stejně skvělý jako ostatní. Kluk se začal pohupovat do rytmu, usmíval se a podupával nohou, dokud neuslyšel něco co mi uniklo. V tom si přiložil mikrofon k ústům a začal zpívat. Kolem se ozvalo několik překvapených výdechů. On zněl jako on. Andělský hlas se linul místností, když z obou konců vtančily na pódium dívky oblečené v krátkých tunikách s egyptskými účesy a barevnými náhrdelníky kolem krku. Synchronizovaně se rozvlnily. Vypadalo to vážně efektně, ale to nebylo vše. Další sérii nadšených ohlasů vyvolala Marissa, která se objevila v dlouhém bílém kalasiris se zlatým límcem, do jakého se oblékaly egyptské vládkyně a na hlavě měla umně vytvořené královské symboly moci. Vypadla jako královna Nefertiti, která vyšla ze slavných obrazů.

Nadšeně jsem poskakovala na židli a měla co dělat, abych jí neprovolávala slávu. Skoro jsem ani nepostřehla dva skoro svlečené svalovce, kteří ji ovívali pernatými vějíři, když se zrovna lehce nevlnila okolo zpěváka, který viditelně nebyl proti nebo mu nepřizvukovala jako druhý hlas. Naštěstí se moje oči vzpamatovaly a já o ně mohla málem přijít, když se snažily vyvalit se za těmi polonaháči.

„Ó můj Bože,“ vydechla jsem úplně hotová. „Za tohle ji zabiju,“ prohlásila jsem a zasněně si podepřela hlavu. Tanya se uchichtla. „Tobě se snad nelíbí?“ hlesla jsem jejím směrem na půl úst.

„Víš, že bych to stejně přiznat nemohla,“ přišla mi šeptaná odpověď doprovázená vzteklým bručením. No jo, ona tu má hlídacího zrzouna, chudinka.

„Jsou chvíle, kdy ti fakt nezávidím, Tanyo. A jedna je právě teď,“ zasmála jsem se a dál skenovala pohledem výjev na pódiu. Tanya se zasmála.

„Hele, já tu pořád sedím,“ ozval se už hodně nabručený Cullen.

„Jo, já si všimla,“ vrátila jsem mu s nulovým zájmem a zamávala Marisse, která se zrovna dívala naším směrem. Ignorovala jsem jeho pobouřené odfrknutí. Mrkla na mě a pak se sesunula vedle barové stoličky se zbožným pohledem upřeným na zpěváka. Ten dozpíval a klubem se rozlehl ohlušující potlesk. Jo, rozhodně měli největší úspěch. Bylo mi jasné, že nikdo lepší už nepřijde.

Měla jsem pravdu, tohle totiž bylo úplně poslední číslo. Zatím co organizátoři se o něčem dohadovali a pak nám z pódia cosi sdělovali, já vyhlížela Marissu, abych jí mohla jako první popřát. Když se konečně objevila, neutíkala k nám, jak jsem čekala. Naopak šla docela pomalu a za loket držela toho kluka, co tak úžasně zpíval. Vstala jsem a šla jim naproti.

„Ahoj, Bells,“ smála se na mě Marissa, div se jí hlava neodklopila.

„Ahoj, zlato, byla jsi nádherná a úžasná, no prostě dokonalá! Měli jste úžasné číslo,“ říkala jsem jí, zatím co jsem ji mačkala v obětí.

„Díky,“ zasupěla. „Škrtíš,“ dodala, když jsem ji nepouštěla. Už neměla symboly moci ani korunu a vlasy se jí volně houpaly kolem tváře, ale bílý úbor si nechala.

„Promiň,“ pustila jsem ji a otočila se na kluka. Bylo mi divné, že v takové tmě nosí tmavé brýle. „Ahoj, Bella, ještě se neznáme,“ natáhla jsem k němu ruku s úsměvem. Jenže on ji nechytil. Naopak svou zvednul a mávnul mi. Jenže mával, jako bych byla o dobrých deset čísel víc napravo.

„Teší mě, Caleb,“ představil se a k mému překvapenému výrazu se nijak nevyjadřoval. Zato Marissa to být nenechala.

„Bello, Caleb tě nevidí,“ řekla jemně a připažila mi ruku, kterou jsme měla stále vytrčenou do vzduchu.

„No, s těmi tmavými brýlemi se mu ani moc nedivím,“ řekla jsem s úsměvem. Caleb se ale rozesmál.

„Ne, Bello, za to brýle nemůžou. Jsem nevidomý,“ vysvětlil pobaveně. V tu chvíli jsem cítila krev, jak se mi hrne do tváří, do uší a nejspíš i do očí. Strašně jsem se styděla.

„Já jsem pitomá. Promiň, to mi nedošlo. Mělo, ale nedošlo,“ řekla jsem zajíkavě. Mávl rukou.

„Neboj, nejsi první a určitě ne ani poslední. A mě to nevadí,“ řekl. Stejně jsem se ale cítila naprosto strašně. Dovedla jsem je k našemu stolu.

„Byli jste báječní,“ chválila je okamžitě Tanya.

„Díky,“ usmála se Marissa. Pomohla Calebovi najít židli a sama si sedla vedle mě.

„Takže líbilo?“ přesvědčovala se ještě jednou. Všichni jsme jí to potvrdili.

„To jsem moc ráda,“ usmála se.

„Měla bych vás ještě všechny představit, co?“ zeptala jsem se a nečekala na odpověď. „Calebe? Po tvojí levé ruce, to je Edward, vedle něj jeho přítelkyně Tanya a mezi ní a mnou můj bratránek Eric,“ představila jsem je rychle, aby mu třeba někdo nechtěl podávat ruku. Caleb všechny pozdravil mávnutím a oni ho pozdravili.

„Máš úžasný hlas,“ pochválila ho Tanya.

„Díky,“ usmál se Caleb přibližně jejím směrem. Marissa do mě drkla loktem a očima trhla k Erickovi. Došlo mi to.

„Jo, vy se ještě neznáte,“ řekla jsem už trochu otráveně. Otočila jsem se na Erica. Jenže ten mě teď nejspíš vůbec nevnímal, koukal na Marissu, jako na boží obrázek a div si neslintal na svetr. Stoupl si a došel k ní. Natáhl k ní ruku.

„Eric,“ vydechl. Marissa zrudla. Chytla nabízenou ruku.

„Marissa, teší mě. Ericu,“ dodala a přišlo mi, že mu tím způsobila malou mozkovou příhodu.

„Hm, tak hádám, že tady je někdo úplně ztracený případ,“ zahučela jsem si jen tak pro sebe, ale dostalo se mi hned trojího uchechtnutí. Jen dvě osoby naprosto nevnímaly.

Autor: SarkaS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Amor, Eros nebo Bella? II. 9. kapitola: