Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alkoholička - 13. kapitola

3.Lareth-Forks


Alkoholička - 13. kapitolaEric s Bellou na návštěvě u Cullenů. Jak to zvládnou?

Bella

Točila se mi hlava. Emmett konečně přestal dělat můj soukromý kolotoč a pustil mě ze své náruče na zem. Cítila jsem Ericův údiv na své tváři. Byl můj opěrný bod. S ním jsem si nemohla být ničím jistá, ale byl tady se mnou a já mu prostě věřila, což bylo dost zvláštní nebo dost pitomé. Podívala jsem se na Erica a přikývla, že je to v pořádku. Bylo zajímavé, jak jsme si beze slov rozuměli. Někoho to zřejmě rozčilovalo. Edward Erica propaloval pohledem. Carlisle se ujal iniciativy.

„Víme vše. Ericu, vítejte,“ bral Ericovu ruku do své. Esmé taktéž a srdečně se na něj usmívala.

 

Narážely do mě vlny pocitů. Rychle pryč! Tohle nezvládneš. Vůbec nic nezvládáš. Jsi jen člověk mezi nesmrtelnými bohy.

Měla jsem dobře připravenou masku, která představovala klid a vyrovnanost, ale ta se mohla každou chvíli zhroutit jako domeček z karet. Na tohle jsem neměla přistoupit. Nejsem připravená ani vyléčená. Oči většiny přítomných zíraly na mě. Nemohla jsem to vydržet. Ať přestanou! Jasper to musel cítit, celý se třásl. Položil ruku na hřbet mé. Jen lehounce, že se mě téměř nedotýkal.

 

„Ne!“ vytrhla jsem se mu. Nemůžu ve všem spoléhat na empatiky, jasnovidce a podobně. Jasper u mě celé ty dny nebyl a já to musela vydržet bez něj. Tak proč si nedopřát aspoň chvíli pokoje?

 

Osazenstvo zřejmě vycítilo, že z mé strany žádné přivítání nehrozí, a tak se vydalo do domu. Eric se na mě tázavě podíval. Zvedla jsem jeden koutek a nechala ho jít. Moji berličku? Přítele. A tvoji berličku!

Edward se na mě chvíli díval a já nejvíc na světě toužila po tom, abych ho měla v náruči, aby jeho hlava spočinula na mém klíně a já mu mohla cuchat bronzové vlasy. Pak tu byl taky vedlejší pocit, a to mu tu hlavu utrhnout. Byla jsem ublížená. Trochu to po tom měsíci polevilo, ale stále jsem byla. Jako by se bál, co udělám v jeho přítomnosti, a tak šel dovnitř za ostatními.

 

„Stále jsem trestanec?“ ozvala se za mnou Alice. Nadskočila jsem. Krátce jsem se na ni podívala. Otočila jsem se k ní zády a šla dovnitř.

„Bello, nemyslíš, že by sis už mohla dát pohov?“ Zbláznila se? Chtěla navždy odejít z mého života, zničili mě i mé plány do budoucna, zničili moji rodinu a já si mám dát pohov? Proč třeba neuspořádat malou rodinnou seanci? Do klobouku naházíme papírky s přáními a stížnostmi a všechno vyřešíme. Snažila jsem se počítat do desíti, ale s poskakujícím elfem okolo mi to dělalo problémy.

„Jdi pryč, Alice,“ řekla jsem tak tvrdě, jak jsem dokázala. Bojovala jsem s touhou poslat ji tam, kde slunce nesvítí, ale využila jsem eufemismu.

„To je všechno, co mi řekneš?“

„Ty jsi mi kdysi neřekla nic. Omluv mě,“ protáhla jsem se kolem ní do domu.

 

Atmosféra domu byla tichá. Rozhlédla jsem se po něm. Doufala jsem, že tu jednou budu bydlet. Nejspíš seděli v jídelně. Kulisy, odfrkla jsem si. Vyrušila mě Edwardova postava stojící u prosklené stěny. Díval se ven, ne na mě. Nevím, co se stalo s mým zdravým rozumem, ale sebrala jsem se a šla nahoru. Prošla kolem Carlisleova kříže až k cílovým dveřím. Bez zaváhaní jsem je otevřela. Vše bylo na svém místě. Edwardův pokoj. Ocitla jsem se na jeho pohovce. Hlavu jsem měla v dlaních, když mě do očí uhodila fotografie položená na malém stolku. Naše fotografie. Alice nás musela vyfotit v nestřeženém okamžiku. Stáli jsme na ní před školou. Edward mě držel kolem pasu, ruce propletené a vypadal neskutečně šťastně. A já? Ve tváři, která se vůbec nepodobala mé dnešní, jsem měla štěstí, lásku a údiv. Můj výraz říkal ‚Podívejte, tenhle kluk je můj‘. Majetnicky jsem ho držela za ruce. Vypadalo to tak nádherně. Chtěla jsem se dotknout jeho tváře na fotografii, ale cestu mi zatarasilo sklíčko, na které kapaly mé slzy. Jako by mi i ve skutečném životě něco bránilo se ho dotknout.

 

„Mám jich spoustu,“ řekl sametový hlas u dveří. Fotografie letěla k zemi, ale bílá ruka vystřelila dřív, než se stačila dotknout podlahy. Sehnul se k poličkám a vytáhl album ve zlaté vazbě. Vložil mi ho do ruky a sedl si vedle mě. Bála jsem se, co uvidím, ale zvědavost mě donutila ho otevřít. Byly tam samozřejmě fotografie, ale fotografie, o jejichž existenci jsem neměla tušení. Prolistovala jsem ho a cítila závist k Belle na snímkách. Byla tak šťastná.

„Co po mě chceš?“

„Tebe, tvoje odpuštění, tvoje štěstí.“ Otočila jsem k němu hlavu.

„Co by ti zabránilo, abys mě znova neopustil?“ ptala jsem se roztřeseným hlasem.

„To bych už nikdy neudělal.“

„Ale udělal. Zase by ses rozhodoval za mě.“

„Nerozhodoval jsem za tebe, ale za sebe.“

„Ne. Ty jsi rozhodnul, co je pro mě nejlepší. Já chtěla, abys mě proměnil. Nebylo to snad mé rozhodnutí?“

„Nevíš, co jsi žádala. Chtěla jsi, abych tě stvořil já a mé rozhodnutí bylo, že to neudělám.“ Bylo to jako chodit dokola okolo samého místa. Živě jsme diskutovali, ale šarvátka to byla tichá a i přesto se ve dveřích objevil Eric. Za ním bodyguardi Jasper a Emmett. Rozčilovalo mě to. Eric by tu měl mít Viktora.

„Isabello,“ přišel Eric do pokoje. Tvářil se varovně, tenhle výraz jsem znala. Edward vstal. Eric byl klidný, ale byl stejně asertivní jako Edward. Oba na sebe vrčeli.

Proboha, vždyť se nic nestalo. To nedokážou kontrolovat své reakce. Promluvila ta pravá. Ta, která vrhá skleničkami a je závislá na vodce.

„Jaspere,“ prosila jsem. Kroutil hlavou. Bezradně jsem stála a pozorovala scenérii. Pak Eric udělal něco překvapivého, chytnul mě za ruku sám od sebe a táhl mě s sebou. Edward chtěl jít za námi, ale Emmett ho chytil.

„Dej ze mě ruce pryč,“ syčel Edward na Emmetta. Dívala jsem se na něj, dokud jsem mohla. Pak už jsem šla po schodech dolů s Ericem.

„Ericu, co to děláš?“ ptala jsem se u vchodových dveří. Uslyšela jsem ze shora hlasitou ránu.

„Sám nevím.“

„Skvělé.“ Neví. Točila se mi hlava. To jsem teď tak potřebovala.

„Není ti dobře? Třesou se ti ruce.“

„Už je to dlouho,“ naříkala jsem. V tu chvíli se vedle mě zjevil Edward.

„S ním nikam nepůjdeš!“ Očima probodával Erica.

„Prosím?“ Jak na to přišel?

„Slyšel jsem jeho myšlenky. Svoje sebeovládání trénuje na tobě! Nezáleží mu na tom, jestli přitom zemřeš!“ prskal vzteky.

„No a?“ věděla jsem to. Eric mi to nikdy neřekl přímo, ale počítala jsem s tím.

„Když dovolíš, odcházíme,“ syčel Eric. Edward ho ode mě odhodil. Eric rychlostí blesku vstal a tyčil se nad Edwardem. Pak už jsem nestíhala. Byli skoro neviditelní, až na věci co praskaly, padaly a kutálely se kolem, když se kolem nich prohnali. Vzduchem zaznělo kovové skřípění, co trhalo uši. Než jsem se stačila vzpamatovat, bylo po bitce. Eric si plival na ucho, po kterém mu zbyla na hlavě jen zející díra. Edwardovi chybělo celé předloktí. Mírně se mi zvedl žaludek, jak si slinil na bílý pahýl s prsty. Díky bohu jim netekla krev. Stačil okamžik k tomu, aby se všechna zlost ve mně zlomila. V hlavě jsem měla naprosto vygumováno. Věděla jsem jen, že Edward je zraněný a že ho to bolí. Rozběhla se k němu a cestou škobrtla o rozbitý nábytek. Snažila jsem se mu nějak pomoct a nevšímala si jeho překvapeného výrazu. Chytila jsem tu ruku, která zrovna nebyla součástí jeho těla. V tu chvíli mi to vůbec nevadilo.

„Edwarde,“ volala jsem a z očí mi tekly slzy. Podvědomě jsem věděla, že to přežije, ale byla jsem jako v transu.

„Edwarde, prosím,“ prosila jsem, aby byl v pořádku.

„Bello, je to dobré. Podívej se.“ Tenká čára v místě, kde přiložil pahýl k lokti ještě ani nesrostla a už mi tiskl ruku. Položila jsem mu hlavu na hruď a nechala se kolíbat. Byla to automatická reakce. Svou chladnou tvář mi položil do vlasů a já byla doma. Chvíli mi trvalo, než mi docvaklo, kde jsem, a co dělám. Mozek mi nastartovaly Emmettovi posměšky, co věnoval Edwardovi.

„Edward dostal na zadek,“ smál se a sedl si uvolněně na pohovku.

„Nevím, kolik bodů je za ucho, ale za ruku určitě víc,“ rozhodoval se.

Jasper se na něj mračil a pak věnoval významný pohled Ericovi. Teprve teď jsem se na něj zaměřila. Ucho měl zpátky a zamyšleně nás pozoroval, jako všichni ostatní. Chtěla jsem se odtrhnout od Edwarda, ale držel mě pevně.

„Pusť,“ zamumlala jsem mu do košile. Chvíli to trvalo, ale uvolnil své sevření a já se postavila za Erica. Cítila jsem se mírně provinile. Alice se na Erica taky mračila. Co s ním Edward a ona mají za problém? Chtěla jsem prolomit mlčení, ale ujal se toho Jasper.

„Rád jsem tě poznal,“ podal Ericovi ruku. Něco mi uniklo? Jasper rád poznal osobu, na kterou se Alice mračí, která urvala ruku jeho bratrovi a zdemolovala celý pokoj? Pak mi došlo, že Eric je vegetarián s problémy, co se týče sebeovládání. Už jsem chtěla pryč, sedět v autě, které míří do klidného přístavu sanatoria. Chvíli jsem postávala. Vládlo rozpačité ticho. Nakonec jsem se zmohla jen na vlažné „ahoj“. S očima zapíchnutýma do podlahy jsem vybruslila z domu ven až k autu. Tam mě zaujala palubní deska. Eric se ke mně za chvíli připojil. Tvářil se nadšeně. Chtěla jsem vědět, odkud to nadšení pramení.

„Jsem rád, že jsme jeli,“ řekl mi s lehkostí. Byla jsem z toho lehce zmatená, ale uvědomila jsem si, že u jeho rozhovoru s ostatními jsem nebyla.

„Vážně?“ divila jsem se. Přikývl a usmíval se dál.

„Neřekla jsi mi o Jasperově minulosti,“ obvinil mě.

„O jeho minulosti nic nevím. Navíc jsem netvrdila, že jsem ti řekla všechno. Když dovolíš, nechám si něco pro sebe.“

„Máme mnoho společného.“

„S Jasperem?“ Po nedávných událostech mi to pomalu přemýšlelo.

„Ne, s tebou,“ pronesl sarkasticky.

„Jsi unavená. Prospi se,“ přikázal mi. Po jeho slovech jsem zavřela oči a nechala se unášet do hlubin spánku.

 

Viktor

Jane se na mě usmála, když mě vyváděla ven z hradu. Velice rád bych jí ten falešný úsměv rozdrtil. Aro to moc dobře věděl. Nedokázal bych snést její společnost každý den, natož po stovky let. Pokud by se mi dostalo jejího daru, mučil bych ji bez přestání každý den. Usmál jsem se při vzpomínce, kdy jsem skrze můj dar v podstatě něco takového udělal. Byli jsme na výpravě s Jane. Alec byl také s námi, ale byl zrovna na lovu. Můj dar jsem teprve objevoval, zkoušel jsem své možnosti. Byl jsem mladý. Náhodně jsem se Jane dotknul, ale ta se pak dva dny utápěla v bolesti. Bylo to fantastické. Alecovi to tak úžasné nepřipadalo, ale Aro si na mně zakládá. Ze vzpomínek mě vytáhlo její dětské blekotání. Ten hlas mi byl tak protivný!

„Viktore, rádi jsme tě viděli.“ To já tebe také Jane. Velice rád bych viděl, jak hoříš na hranici.

„Jane,“ nuceně jsem odpověděl. Kvůli Arovi. Bohužel, Jane byla jeho poklad.

Vyšel jsem do chladného nočního vzduchu města.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Alkoholička - 13. kapitola:

 1 2 3   Další »
12.03.2012 [19:58]

Danka2830No do riti.... Ospravedlnujem sa za vyraz ale ku*va zasa to rozdychavam!!!!!

24. Yriss
10.12.2011 [17:16]

YrissTo teda bola bitka . A Viktor sa vracia . Píšeš fantasticky a tie zvraty ... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11.07.2011 [18:14]

SummerLili Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

07.07.2011 [21:54]

NatyCullenSkvělá kapitolka, návštěva byla plná zvratů a strastí. Čekala jsem, co Bella udělá. Jestli bude uzavřená a tvrdá, nebo se rozsype jako domeček z karet. Eric je opravdu její berlička, která jí pomáhá. Moc se mi to líbilo, i když Edwardovi padnout do náruče nemusela ->nechala se zlomit... Ale jinak fajn, pěkně popsané a jsem zvědavá, co napáchá Viktor. Emoticon Emoticon

07.07.2011 [10:34]

LenuleCullenSkvěly jako vždycky :) Jsem ráda, že se Bella nějáko projevila vůči Edwardovi, ale Alice je taková divná Emoticon a Eric? Ten je nej!! Emoticon Emoticon A zajímalo by mě jak to udělají s Viktorem, každopádně se na další dílek těším Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

20. veron
29.06.2011 [15:12]

Emoticon

19. Eve
29.06.2011 [8:34]

Moc pěkný Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

28.06.2011 [21:29]

Esme119 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

17. krobas
28.06.2011 [20:32]

tak ta je přehnaná:-O
a úžasná. Píšeš nádherně domčo :-*

16. Aalex
28.06.2011 [19:00]

AalexJsem moc ráda, že Edwardovi aspoň trochu ukázala, že jí na něm záleží a že má tedy pořád ještě šanci. Jen by mě zajímalo, jak myslí Alice. Rozhodně ne hlavou, nebo jí ještě nedošlo, jak moc Belle ublížili a že ještě neudělali v podstatě nic moc pro to, aby to napravili? Jsem napnutá, proč se Ericovi tak líbil Jasper? Eric to zjevně taky hodně tajil. Že by byl taky ve válce? Moc se těším na pokračování. Skvělá kapitola. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!