Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alecovo rozhodnutí - 7. kapitola

01.03.2013 (20:30) • petruss11 • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1272×

Už jsme byli jen dvacet kilometrů od Forks, když Jane zavětřila Carlisleův pach na nedaleké louce. Sice jsme ho nechtěli rušit při lovu, ale přijít do jeho domu bez ohlášení by bylo horší.

Ještě než jsme přiběhli na mýtinu, poznal jsem ten strašný zápach vlků. Co ti, sakra, dělají s Carlislem na lovu?! Pak jsem poznal i další pachy, byli tam všichni Cullenovi a mnoho vlků. Radši jsme oba zpomalili.

Nakonec jsme na louku došli skoro lidskou chůzí, ale nás čekalo nemilé překvapení. Všichni Cullenovi a vlci byli připraveni v bojové pozici. No, jasně! problesklo mi hlavou. Alice nás určitě musela vidět ve své vizi a myslela si, že je hodláme napadnout. Alice musela mít ještě jinou vizi, protože se Carlisle postavil do své normální pózy a tiše promluvil.

„Jaký je důvod vaší návštěvy? Pokud vím, nic protizákonného jsme neudělali.“

Hned jsem se z toho snažil vymluvit, aby nás nezabili rovnou.

„Ne, nic jste neprovedli. Důvodem naší návštěvy je požádání o azyl,“ snažil jsem se opatrně a trochu poníženě. „Víme, že nás nemáte zrovna v lásce, ale byli jsme vyhozeni od Volturiových a Carlisle je jediný cizí upír, který si nás alespoň trochu oblíbil,“ domluvil jsem a na louce zavládlo hrobové ticho. Všichni asi přemýšleli, jestli to není další Arova lest. Po chvíli se ozval Edward.

„Pročetl jsem si všechny jejich myšlenky a není v nich nic, co by naznačovalo zradu či lest.“

Pak se ozval Jasper: „Ani jejich pocity nic takového neprokazují.“ Ano, Jasper vlastně umí rozpoznávat a ovlivňovat pocity. Bylo divné, že se o něm Aro nikdy nezmínil, vždyť měl dost úžasnou moc.

„A proč vlastně hledáte azyl zrovna u nás?“ zeptala se ještě trochu nechápající Esme.

„To vám podrobně vysvětlíme později, bez vlků,“ zavrčela Jane.

„Ano, promiňte,“ začal se omlouvat Carlisle. „Ještě než půjdeme, všechny vás představím. Toto jsou Jane a Alec. Alecu, Jane, toto jsou Jacob, Leah, Brady, Embry, Quil, Sam, Jared, Paul a Collin, pak zde je ještě Seth, ale ten hlídá Renesmee. Nás už nejspíše znáte, ale radši nás znovu představím. Já jsem Carlisle a zde je má žena Esme, toto je Edward se svou ženou Bellou, zde je Jasper se svou ženou Alice a nakonec Emmett s jeho ženou Rosalie.“ Když nás všechny představil, vyměnili jsme si krátké ahoj (nebo u vlků zavrčení) a nakonec jsme se rozešli.

My pokračovali v tichosti za Cullenovými. Najednou se někde za mnou vynořil Emmett a objal mě se slovy: „Tak vítej do rodiny, brácho!“ Dost mě vyděsil, ale na to si asi budu muset zvyknout. Otočil jsem se a viděl, jak se Alice, Jasper a Jane uculují, přede mnou smích zadržoval Edward, který si přečetl moje myšlenky. Jo, to bude ještě legrace v téhle rodině.

+++

Došli jsme ke krásnému domu. Byl celý moderní a prosklený, prostě překrásný. Carlisle nás hned zavedl dovnitř, kde jsme se málem srazili s Renesmee, které teď bylo asi sedmnáct, takže zde budeme znovu nejmladší, super. Otočil jsem se a zjistil, za kým běžela. Utíkala za Jacobem, pak ho objala a políbila.

Pár sekund po ní přiběhl Seth, spatřil nás a zčistajasna si klekl na jedno koleno, začal jsem se zmateně rozhlížet po všech přítomných, ale všem se v obličeji zračil stejný údiv jako mně, tedy skoro všem – Jacobovi se ve tváři zračil strach. Protože Setha znal asi nejlépe, také jsem se začal bát, znovu jsem na Setha pohlédl a zjistil, komu patřil jeho pohled. Celou dobu se díval na Jane a na ní bylo vidět, že se jí líbí.

Pohled Setha

Seběhl jsem rychle dolů za Renesmee, jestli ji ztratím, Jacob mě zabije. Přiběhl jsem do obýváku a tam stála celá rodina Cullenových a s nimi i Alec a Jane. Zadíval jsem se Jane do očí a klesl jsem na koleno, bylo to, jako kdyby mě gravitace už nedržela na zemi, ale jen ona. Nechtěl jsem nic jiného, jen být po jejím boku, být jejím přítelem, bratrem i ochráncem. Moc dobře jsem věděl, co to znamená, znal jsem to od Sama a Jacoba. Já se otiskl.

Pohled Jane

Vešli jsme do domu, kde nás málem srazila Renesmee, jak utíkala za Jacobem. Za ní se zjevil krásný kluk. Měl překrásné tmavé vlasy, břicho jako pekáč buchet, ale nejhezčí byly jeho oči. Do těch bych se mohla dívat klidně hodiny. Moc dobře jsem věděla, co ten pohled znamená, znala jsem to od Aleca, který to prožil před pár dny. Já se zamilovala a ještě ke všemu do vlka.

Najednou si Seth (tak alespoň myslím, že se tak jmenoval) klekl na koleno a zadíval se kamsi do dálky. Trochu jsem se kolem sebe rozhlédla a viděla, že všichni byli stejně překvapeni jako já. Tedy až na Jacoba, který vypadal vyděšeně. Potom se trochu vyděšeně začal tvářit i ten zrzek (myslím, že se jmenoval Edward), protože si asi přečetl Sethovy a Jacobovy myšlenky. Co se asi mohlo stát?

Z myšlenek mě vytrhl Jacobův hlas.

„Jane, Sethe, potřebuji si s vámi o něčem promluvit,“ řekl to tak přísně a autoritativně jako Aro, takže jsem se za ním bez řečí vydala.

Běželi jsme pár minut lesem, až jsme doběhli na malý palouček. Tam se Jacob konečně zastavil a přísně se na nás otočil. Měla jsem pocit, jako by si nás zavolali do ředitelny, ale vždyť jsme se neznali ještě ani dvě hodiny, jak jsme mohli něco provést? No, sice bych to zvládla, ale o nic jsem se nepokusila, vždyť jsem si s ním ani nepodala ruku. Což mě přimělo se k němu otočit a pořádně se představit.

„Ahoj, já jsem Jane, Jane… Cullenová,“ představila jsem se svým novým příjmením. Doufám, že se už tak budu moct představovat. A pokud ne, Alec mě učil, že je lepší žádat o odpuštění než o svolení. Je to docela dobrá rada. Ress Alecovi asi musí hodně chybět, nedokážu už si bez Setha představit jediný den, a to jsem mu řekla zatím jen jedno slovo. Alec znal Ress mnohem déle a také zašli mnohem dále.

Z myšlenek mě znovu vytrhl Jacobův hlas, který však nepatřil mně.

„Sethe, co sis myslel, otisknout se do ní! Ona je nepřítel! Podporoval bych kteroukoli tvoji volbu, jen kdyby to nebyla ona!“ To poslední bylo jako rána do mého mrtvého srdce. Jeho vůdce mne nepřijal. Seth mě ochranářsky obejmul a já z jeho dotyku byla v sedmém nebi. Sice jsem ještě stále netušila, co ten otisk znamená, byla jsem však nadšena, že mě Seth chce chránit.

Po pár minutách se u nás objevil i zbytek rodiny, ano, už jsem jim říkala rodina. Dost mě překvapilo, co tam dělali, pak jsem si uvědomila, že Edward určitě četl Jacobovi myšlenky a Alice pro nás asi taky neviděla zrovna nejlepší budoucnost.

Všichni si stoupli ke mně, jen Renesmee pomalu pokračovala k Jacobovi, který se mezitím stihl proměnit do vlčí podoby. Přešla až k němu, podívala se mu do očí a začala mu potichu něco šeptat.

Pohled Renesmee

„Jacu, Jane je teď mou sestrou, chci, aby ses k ní tak choval a byl na ni milý,“ promluvila jsem potichu. Chvíli se zamyslel a pak mi v myšlenkách poslal.

„Když on se do ní Seth otiskl, copak to můžu nechat jen tak, vždyť se tě pokusila zabít.“

„Ano, pokusila, ale to jen plnila příkazy Ara.“ Já to jen tak nevzdám, pomyslela jsem si.

„To není důvod! Mě o její nevině nikdy nepřesvědčíš! Vždyť se dost dlouho krmila lidskou krví,“ oponoval mi.

„Jakeu, ona neznala jiný způsob! Je to má sestra, buď to akceptuj, nebo odejdi.“ Vím, to bylo kruté, ale já se s ním nechtěla dál hádat a věděla jsem, že mě jen tak neopustí. A měla jsem pravdu, smutně sklopil hlavu, přešel k Jane a nechal se od ní pohladit. Já to vážně dokázala, já ho vážně přemluvila! uvědomila jsem si a byla jsem na sebe pyšná. Pak jsem přešla k Jane, objala ji a zašeptala:

„Promiň, on to tak nemyslel.“

„Vždyť já vím,“ šeptla tak potichu, že jsem ji neslyšela skoro ani já.

Po pár chvílích jsme se všichni vraceli domů jako rodina. Věděla jsem sice, že Jacob Aleca a Jane jako rodinu nikdy brát nebude, ale bude se kvůli mně alespoň snažit.

Tak doufám, že vám ty změny pohledů moc nevadily. Jenom - kolik lidí to asi tak čte? Stačí třeba jen smajlík do komentáře. Moc se omlouvám za zpoždění, ale není to moje vina.

Petruss11

Autor: petruss11 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Alecovo rozhodnutí - 7. kapitola: