Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » A Member of Guard - 7. kapitola

A Member of Guard - 7. kapitolaSituace se přiostřuje. Caius konečně začíná rozpoznávat své city, ovšem dokáže si je správně vyložit?

20. července 2005, Pisa

 

„Chtěl jste se mnou mluvit?“

Poté, co dveře ateliéru tiše zavrzaly, ani se nenamáhal zmapovat nově příchozí. Dobře věděl, kdo byl původcem oněch opatrných, přesto rychlých kroků, tlumených gumovou podrážkou semišových bot. Namísto pozdravu jen smočil štětec v černé barvě a jal se pokračovat ve zdokonalování kouře kolem hořící budovy. Aby tak zapomněl na realitu. Tu, v níž mu dnes jediná osoba, jíž byl schopen důvěřovat, vmetla do obličeje skutečnost, že by bez jediného mrknutí oka vyměnila jeho důvěru za deset minut s Edwardem Cullenem.

„Caie,“ oslovila ho měkce, jako by se bála, že pokud nebude dost opatrná, on se sebere a zmizí jí před očima. Upřímně řečeno, v tu chvíli neexistovalo nic, za co by byl vděčný víc než za Ethelin odchod.

Byť si to nedokázal, a koneckonců ani neuměl, přiznat, cítil se potupen a zrazen. A když se Caius Volturi naposledy cítil potupen a zrazen, byla z toho vlkodlačí genocida.

 

„Co vidíš v tom obrazu?“ otázal se, odkládaje paletu na nedaleký starožitný stolek. V momentě, kdy se sklonil, ucítil lehkou vůni mandarinek, jež naznačovala, že se rusovláska přesunula z původní pozice u dveří přímo vedle něj.

„Och,“ vydechla překvapeně, nakláněje hlavu na stranu. Následně vzala mezi zuby spodní ret a několikrát jej lehce skousla. Tento její počin v něm vyvolal podivnou potřebu vyzkoušet, jak silné skousnutí by její ret vydržel, než by na něm jeho zuby zanechaly viditelnou ránu…

Raději rychle odvrátil hlavu zpět k hořícímu přístavišti. Ne, nemohl si dovolit vést takové myšlenky; zvláště ne v situaci, kdy se jí chystal dát lekci za Cullena.

„Já… nejsem si jistá. Tedy, určitě je tam dům a před ním spousta lodí. Řekla bych, že jde o přístav, ale nezdá se, že by někde byla voda, takže možná… jen možná, ten dům vstává z prachu. A co se lodí týče...“ Na moment se odmlčela, netrpělivě přešlapuje na místě. „Všude je tu spousta černé... nejspíš jsou to záchytné body v, uh, temnotě…?“

Znovu, jako dnes už asi po padesáté, se zadíval na obraz před sebou. Přičemž uvažoval, jak jenom mohla v tom hořícím pekle vidět nějaká pozitiva…

„Zvláštní. Umění má spoustu podob; někomu přináší klid, jiní se ho děsí,“ ozval se nepřirozeně chraplavě. „A ty jsi, zdá se, až moc klidná na někoho, kdo se peleší s nepřáteli.“

„Pelešit se? Ale no tak, to je i na vás dost zastaralý termín.“ Nevěnuje Caiovi jediný pohled, natáhla se na stolek pro štětec. Instinktivně sevřel její zápěstí v dlani.

„Varuju tě, Ethel. Šla jsi za ním; to klidně může znamenat, že ses ukázala na slunci, stejně jako on. A jestli zjistím, že se tak stalo, nechám tě postavit před soud za zradu.“

„Dost,“ škubla sebou, čímž vytrhla svou ruku z upírova sevření. „Co je to s vámi?! Od začátku jste věděl, co mám v plánu; mohl jste mě kdykoli zastavit.“

„Snažil jsem se, neposlechlas! Máš vůbec tušení, že se Jane s Corin div neplazily před Arem, aby tě ušetřil trestu?! Zradilas nás, Ethel!“ řval Caius. To samozřejmě nebylo nic nového; řvaní na její osobu bylo jednou z jeho přirozeností. Rusovláska dokonce nabyla podezření, že si svými prudkými reakcemi v uvozovkách vháněl krev do žil.

„V tom případě máme odlišné vnímání slova „zradila“. Já si nejsem vědoma, že bych udělala něco, co by podkopalo vaši důvěru ve mě – která je, mimochodem, i bez Cullena rovna nule,“ odvětila vyrovnaně.

„Takže podle tebe je moje chyba, že ses rozhodla bránit upíra, který porušil Zákon?!“

„Ach, nech si ty duchaplné repliky! Dobře víš, že tady vůbec nejde o mě! Kdyby byl na Cullenově místě kdokoli jiný, ani byste si nevšimli, že jsem odešla!“

Malou místností se rozhostilo ticho. Nikoli tíživé ani hutné; právě naopak. Jednalo se o jedno z těch překvapených, z určitých úhlů pohledu až šokovaných tich.

Vážně mu právě, poprvé ve svém tři tisíce let dlouhém životě, potykala?

Za předpokladu, že ignoroval fakt o tom, že se tak stalo v hádce, kdy se oba stěží drželi, aby si nevjeli do vlasů, se jednalo o zásadní pokrok v tom, co velmi optimisticky nazýval vztahem.

 

Jako první se z rozsáhlého ohromení s povzdechem probrala Ethel. „Myslím, že bude lepší, když na dnešní den jednoduše zapomeneme. Omlouvám se, zašla jsem příliš daleko. Neměla jsem se nechat unést. Co se Ara týče, dám vše do pořádku.“

„Nepochybně,“ ušklíbnul se trpce.

„Jestli je to vše…“

„Není; sednout.“ Jediným pohybem jí přes půlku pokoje podsunul židli. Ethel si najednou nebyla jistá, zda ji usadil náraz dřevěného okraje do kolenní jamky nebo Caiův autoritativní, chraplavý rozkaz.

„Co ti chtěla moje žena?“

„Víte, že za mnou byla?“

„Jistě. Poslal jsem ji, chtěla si s tebou promluvit v soukromí,“ zdůvodnil prostě, načež se sám přemístil na okenní parapet, do rusovlásčiny bezprostřední blízkosti. Slunce neslunce… kdo by se staral?

„Aha, hádám, že to vysvětluje, proč se objevila ze všech lidí zrovna u mě.“

„Odbíháš od tématu, Ethel. Proč s tebou chtěla mluvit?“

„Požádala mě, abych vyzvedla její objednávku v Tacomě (USA).“

„Jakou objednávku?“

„Kolekci džínů z dílny Levi Strauss, třiadvacet BlackBerry pro stráže, několik dekorací do interiéru od Marks and Spencer, a – jako třešničku na dortu – novinku v automobilovém průmyslu, jménem Ford Mustang. Ten vás vyjde nejdráž.“

Ford Mustang

„Na to s sebou potřebuješ doprovod Santiaga s Corin? Zvláštní, jeden by řekl, že upírka – byť tak drobná – dokáže pár krabic unést sama, kor když je může vézt v autě, jehož model jsem koupil už před třemi měsíci.“

„To jsem se včera snažila vysvětlit i vaší ženě; bohužel, neposlou –“

 

„Nejsem idiot,“ zasyčel nebezpečným tónem. Takovým, o kterém si rusovláska byla jistá, že by mu rozhodně neměla odporovat. Všimla si nepatrného pohybu jeho těla svým směrem, a to když ji přišpendlil na židli tak, že se rukama po obou stranách držel opěrek. S obličejem jen pár palců od jejího ucítil typickou vůni mandarinek, čínské růže a… krve. „Ve Státech jsou stovky upírů, devadesát procent z nich mi k tomu dluží laskavost. Jestli jenom pomyslíš na něco jiného než džíny, mobily, skříně a auto, dozvím se to ještě dřív než ty sama. A pak už tě nezachrání ani Corin. Potrestám tě sám, Ethel; tak, že na to do smrti nezapomeneš. Rozumělas?“

S jistým zadostiučiněním sledoval, jak se žena ze všech sil snažila zamaskovat svou nejistotu rádoby nicneříkajícím pohledem do jeho očí. Tušil, že ty jeho měly barvu temného rubínu, neboť cítil jakousi neodbytnou potřebu; ovšem nebyl si jistý, zda se i tentokrát jednalo o touhu po krvi.

 

„Myslím, že to risknu,“ špitla vyzývavě, zatímco on měl sto chutí vzít její křehké, zrádné tělo do náručí a přitlačit ji ke stěně silou, která by jí způsobila přinejmenším několikaminutovou bolest.

Opravdu si ta ženská neuvědomovala, že ji mohl lusknutím prstů nechat zabít? Teoreticky vzato byl její pán – ona jeho služebná. To znamenalo hned dvě věci: zaprvé, Caius ji mohl kdykoli propustit ze svých služeb a následně bez výčitek na místě zabít, zadruhé, v momentě, kdy by tak učinil, by mu Aro urval hlavu. A když už ne on, tak Marcus určitě.

Kruci, kde byla lidská spravedlnost, když ji potřeboval?! 

 

„Jak myslíš.“ Naposledy se pokusil zbavit veškerých myšlenek na nestoudnosti, které měly následovat po přiražení její osoby ke stěně, načež se raději přesunul zpět k plátnu. Neschopen se zbavit obrazu jejích skousnutých rtů, chopil se štětce, počínaje do kouře nesouvisle čmárat bílé čáry. Do hajzlu, co se to s ním dělo?!

 

Ethel ještě pár vteřin zaraženě posedávala na židli v rozkladu. Caius přitom jako by slyšel proudy jejích myšlenek. Loudaly se jí myslí, jako se řeka neochotně dere deltou do moře. Bylo mu jasné, že si nehodlala připustit některá evidentní fakta, stejně jako si on neplánoval uvědomit například to, že v ní dnes – na malou chvíli – spatřil tu odhodlanou, smrtelnou ženu oděnou do sněhobílé tógy, jež zaníceně bušila zatnutými pěstmi do jeho kamenné hrudi. Tehdy mu vzdorovala pro Didyme a jeho upřímně zajímalo, za koho bojovala tentokrát.

 Krev jí mocně pulzovala v žilách; její silné, živé srdce s každým bouchnutím otupovalo jeho nadlidský sluch. Nemohl se soustředit na nic jiného… a vlastně ani nechtěl. Dokud mu na tváři nepřistála první přesně mířená facka. K druhé pak nedošlo jen proto, že se včas vzpamatoval, uhýbaje dráze její levé ruky.

V tu noc se cítil ohromen. Jak mu mohla jedna šílená ženská tak účinně zamotat hlavu? Její krev voněla stokrát lépe, než nejlepší perský parfém. Tisíckrát přebila lahodnou vůni jasmínu, stokrát přirozený pach pinií na Olympu, ba co více. Caius si byl jistý, že kdyby tehdy v Persepolis vedle Athenodory stála tahle drobná dáma, podle krve by jednoznačně volil ji.

Rozzuřeně zatnul dlaně v pěsti, jelikož najednou nevěděl, na co se měl soustředit přednostně; jestli na způsob, jak účinně zamaskovat, že o nic na světě nestál tolik jako o kapku její krve, nebo na fakt, že se za žádných okolností nesměl dostat do její blízkosti, neboť kdyby se tak stalo, jistě by z toho nevyvázla živá.

 

Roztržitě domaloval poslední záblesk v temnotě, když v jeho mozku zapadlo poslední ozubené kolečko do přesně padnoucí jamky. Náhle, jako blesk z čistého nebe, si uvědomil tři tisíce let evidentní fakt, kterého si za tu dobu musel všimnout každý, kdo ho alespoň trochu znal.

„La tua cantante,“ vydechnul ohromeně Aro včera odpoledne nad vztahem té nepodstatné holky a přidrzlého vegetariána. No jistě…

 

Z ničeho nic se všechno zdálo být jasnější. Proč Ethel nemohl dostat z hlavy ani ve chvílích, kdy byl ponořen hluboko v nitrech jiných žen, které se mu zcela odevzdávaly; z jakého důvodu si nedokázal představit věčnost bez ní; i kolik času strávil v její přítomnosti, aniž by se cítil znuděn či otráven.

Tua cantante – všechno by to vysvětlovalo.

Bizarní, že ještě dnes odpoledne se mladému Cullenovi vysmíval do obličeje za tu jednu z mála slabostí, které pro upíra existovaly. O pár hodin později tu přitom stál on sám s totožným problémem. 

Ethel Ivaškova podle všeho byla La sua cantante*.

Caius praštil štětcem o stěnu. Dřevěná věc se při dopadu rozpadla téměř na prach, ovšem to ho ani v nejmenším nezajímalo.

Všichni to museli vědět; všichni, včetně jí. Tisíce let jim byl pro smích. Všem.

Ne, tohle šílenství muselo skončit.

V mžiku vyrazil ze svého skromného ateliéru v Pise přímo do teplé letní noci. Zbyl po něm jen typický zápach temperových barev, smíšený se stále přetrvávající vůní mandarinek. Její vůní mandarinek…


* La sua cantante – Jeho pěvkyně.

 

Další kapitola je na světě! Jakpak se vám líbila? 
Omlouvám se za další odmlku, ale času pořád ubývá – co se dá dělat. Proto prosím o trpělivost... Nebojte, myslím na vás a opravdu svědomitě píšu! 8-|

Za korekturu bych, jako vždy, chtěla poděkovat Barunce, jejíž pomoc, přípomínky a rady jsou nedocenitelné. :) 

No, co nás čeká příště? Ethel se vydá na americký kontinent, kde na ni čeká hned několik překvapení. A jak už to tak bývá, ne všechna budou příjemná. :) 

Ještě jednou se omlouvám za zpoždění. 

Pište, komentujte, ozývejte se,

Vaše Maggie :)


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek A Member of Guard - 7. kapitola:

 1
06.02.2015 [18:52]

MyHeartBeatsForDorneJak jsem řekla, další díl je napsaný. Čeká se na zveřejnění Emoticon

7. Lil
30.01.2015 [19:07]

napiš prosím další díl, je to super Emoticon

6. Maybelline
19.01.2015 [11:15]

Posledni dve kapitoly jsem precetla jednim dechem. Zacinam se do toho opravdu dostavat, hrozne se tesim na dalsi. Vic v e-mailu. Doufam, ze dalsi bude brzy. ;)

10.01.2015 [11:13]

MyHeartBeatsForDorneAhoj všichni. Převelice vám děkuji za komentáře a ujišťuji vás, že nespím na vavřínech Emoticon Další kapitola bude co by dup ;)

4. simona
22.12.2014 [9:04]

:3 uzastne

3. petra
08.12.2014 [0:22]

Prosím pokračuj Emoticon Emoticon

2. Ivet
30.11.2014 [10:35]

Jupí, další kapitola, snad se v příští kapitole dočkáme nějáké akce, nejlépe smrti té brécy Antikrálovny

1. ema99
28.11.2014 [19:30]

super Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!