Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » A Member of Guard - 6. kapitola


A Member of Guard - 6. kapitolaSoučasnost. Ethel čeká ne příliš příjemné setkání s Caiovou manželkou. Co Athenodora zamýšlí? A jak do jejího plánu zapadá rusovláska?

19. července 2005 (0:01 CET), Volterra

 „Doro,“ vydechla rusovláska s vcelku opotřebovanou náhražkou masky klidu na tváři. Ne, pro dnešní den už bylo jobovek přespříliš. „Stalo se něco? Já jsem… měla jsem za to, že dnes v noci vám se Sully dělá společnost Corin.“

„Ano. Ale jak by mohla pouhá žena mého druhu odolat pokušení setkat se s onou známou hvězdou Volterry?“ Athenodoře se na tváři usídlil nebezpečný úsměv, zatímco netrpělivě přešlápla na místě, očima obezřetně těknouc po místnosti. „Nuže, nepozveš mne dále? Vím, že trávím ve věži až příliš času, ovšem za mých dob byli hosté uváděni hostitelem.“

Oh. Tak o tohle tu šlo. Caiova manžela dnes v noci neměla kam složit hlavu, a tak se rozhodla jít neomylně do komnat jeho ochranky. Jistě… proč ne. Ethel mimoděk sjela očima až k upírčiným botám, aby zjistila, že se žena za posledního půl roku vůbec nezměnila. Jistě že ne; jak by taky mohla?

Athenodora nikdy nebyla žádná vyžle, a výrazně ženské tvary neopustily její tělo ani po přeměně; ba naopak. Upíří jed vytvaroval její postavu do jasných přesýpacích hodin.

Co se obličeje týkalo, byla jedním slovem nadlidská. Hranatý obrys tváře podporoval půvab špičatějšího nosu a vystouplých lícních kostí, čímž dodával tváři na oné pověstné aristokratické vznešenosti. Dořiny hedvábné medové vlasy tvořily kreace odrazů měsíčního stříbra na potemnělé zdi Etheliny ložnice. Jasně rudé oči pozorovaly svět netečně, chladně a naprosto bez zájmu. Pochopitelně, nijak tím přece nevybočovala z řady obyvatel Volterry. 

„Víš, že jsem pro každé porušení pravidel, ale… za to, že jsi tady, by mě Caius stáhl z kůže.“

Plavovláska naklonila hlavu na stranu, letmo pozdvihnouc jedno z dokonale klenutých obočí. Ethel by přísahala, že v ten moment v ní opět zahlédla tu vypočítavou dívku s nepopiratelným smyslem pro sarkasmus, která přišla kdysi dávno po boku svého manžela do Atén. Mladou ženu krev a mlíko, s rudými tvářemi a nebesky modrýma očima; téměř svobodnou, nepodváděnou, neobelhávanou, nezrazenou. Jenže to bylo minulostí.

 „Odkdy tobě záleží na názoru mého manžela? Nenávidíš ho.“

Máš naprostou pravdu.

„Od doby, co mě Aro za tuhle otročinu platí.“ Rusovláska neurčitě pokrčila rameny, zatímco Athenodora se dala do smíchu. Nebyl to smích upřímný, ale co se dalo dělat. Jakékoli projevy optimismu, byť hraného, byly v tu chvíli příjemným zpestřením.

„I kdyby ti dával milion na hodinu, suma by nestačila pokrýt Caiovo jednání za třicet minut.“

„Taky netvrdím, že mi platí dost,“ podotkla obezřetně, nespouštějíc oči z plavovlásčiny tváře. „Nevykládej si to nijak nezdvořile, Doro, ale musím se zeptat. Proč jsi tady? Nepředpokládám, že sis přišla vyslechnout, jak jsem zachránila zadek mladému Cullenovi.“

„Vskutku. Odpusť Ethel, málem bych zapomněla, jak podezíravou osobou jsi. Ne, nejsem tu kvůli tomu zoufalci, ačkoli tvá reakce na jeho jednání tě posunula v žebříčku adeptů pro mou… řekněme, misi na přední pozice.“

 

Myslím, že máš smůlu, Athenodoro; mě už ždímá tvůj manžel.

„Podívej, je mi nesmírnou ctí, že jsem jedním z lidí, kterým ses rozhodla svěřit svou důvěru, ať už jde o cokoli, Doro. Přesto musím-“

„Caius má milenku,“ oznámila plavovláska naprosto vyrovnaně, jako by se o informace tohoto druhu dělila každou noc. A vzala tím Ethel vítr plachet, dokonce do té míry, že si nebyla jistá, jak by měla zareagovat.

Rozhodla se tedy pro jednodušší, chladnou variantu: „Je mi líto, ale to není nic nového.“

„Samozřejmě, že není. Caius měl a má stovky milenek. Ženy se na něj, jak se to jen dnes říká, vždy lepily jako vosy na bonbon. Ovšem s žádnou z nich ze zásady nestrávil více než jednu noc; až dosud.“

Ethel se zamračila; v tom měla Dora pravdu. Caius si, chvíli poté, co se s Arem rozhodli zavřít své ženy ve věži, vytvořil určitá pravidla ohledně žen, kterých se vždy držel. Jedním z nich bylo i dodržování jistého odstupu, čímž si chtěl zachovat čistou hlavu a předejít tak možným citům.

Skutečnost, že s jednou ženou strávil více nocí, tak v rusovlásce pochopitelně vzbudila podezření.

„Hádám, že máš mou stoprocentní pozornost.“ Otevřela dveře své ložnice dokořán a ustoupila, aby tak Athenodoře dala volný prostor k průchodu. 

„Konečně, začínala jsem pochybovat, že se toho dočkám.“

Vítej v klubu, Doro, já taky pochybuju, že se tě do tří minut zbavím.

„Smím ti nabídnout něco k pití? Bohužel, obávám se, že nepotěším tvé chuťové představy. Mám tu jen poslední pytlík AB+, za to dokonale vychlazený.“

„Nedělej si škodu, nezdržím se dlouho.“ Athenodora nakrčila nos v čirém opovržení, usazujíc své velectěné pozadí do jednoho z křesel na balkónu.

„Opravdu? Jaká škoda.“

„Zpět k tématu, Ethel,“ pravila nekompromisně plavovláska. „Pátrala jsem po ní. Nemůžeš se mi divit, ta žena se zdála být unikátem. Byla jsem si jistá, že půjde přinejmenším o enormně mocnou, vlivnou, impozantní dámu. Ovšem dostalo se mi poněkud šokujícího zjištění,“ dramaticky se odmlčela. „Ta žena je člověk. Pouhopouhý ubohý smrtelník. Třiadvacetiletá studentka práv, jíž zanedlouho vyhodí z kolejí, protože její rodiče sotva zvládají platit za univerzitu,“ Athenodora pokračovala ve svém suchém popisu Caiova nového objevu, Ethel už ji však dále neposlouchala.

Oh. Tak chudé, smrtelné děvče? Jaká zásadní změna hodnot. O Caiových známostech bylo všeobecně známo, že preferoval vyrovnané ženy (pokud možno talentované upírky) před smrtelnými chudinkami…
Ethel ani nezaznamenala, kdy si skousla spodní ret. Jestli na něj měla jeho nová milenka vliv, mohl její šéf být na nejlepší cestě cítit něco víc a stát se tak lepším člověkem. Pochopitelně, měla by té ženě být vděčná; dělala přece dobrou věc.

Tak proč se teď za nic na světě nemohla přinutit vnímat ji pozitivně?

 

„Pořád mi není jasné, jak Caiova změna vkusu souvisí se mnou,“ podotkla věcně, což plavovlásku na nějakou dobu úplně umlčelo. Posléze však vytáhla koutky do mrazivého úsměvu, jenž se ani v nejmenším nedotknul jejích očí.

„Zjistíš, kde se ta malá mrcha schovává, najdeš ji, proměníš její život v peklo na zemi a nedopřeješ jí klid, dokud neodpřísáhne, že mého manžela nechá na pokoji. Vezmi si s sebou, koho chceš, ale ne více než dvě stráže. To je vše; víc nežádám. Uděláš-li to pro mne, Ethel, budu ti vděčná; a víš, že můj vděk ti plní garáž.“

„Doro,“ promluvila, co nejjistěji to šlo. „Já chápu, že tě milenky tvého manžela vyvádějí z míry. Ale pokus se nad tím ještě zamyslet. Caius je nestálý, naprosto neschopný hlubších citů. Je více než pravděpodobné, že mu zanedlouho rupne v bedně a on se vrátí zpět ke svému standardu.“

„Ne, je mi líto. Ve své situaci si nemohu dovolit riskovat. Kdyby k ní, byť jen teoreticky, cítil něco více, musím se jí zbavit; v sázce je až příliš. Ačkoli, je i ve tvém zájmu tento úkol přijmout, pokud se nepletu…“

„V mém zájmu?“

„Jistěže ano.“ Dořiny bezcitné oči konečně zakotvily na těch jejích. „Sibiřští vlkodlaci porušili zákon napadením nebohého, náhodného upíra a Volterrou se šíří zvěsti, že si Aro není úplně jistý, kdo by měl smečku potrestat. Prekérní situace, nemyslíš? Měl by dát šanci dvojčatům, nebo Felixovi s Demetrim? Stačilo by jediné slovo a…“

 

Ethel naklonila hlavu na stranu a tázavě pozdvihla jedno obočí. Ani v nejmenším se jí nelíbilo, do jak temných končin tato debata směřovala.
Athenodora se ji, zcela evidentně, pokoušela vydírat Jane a Alecem. A dařilo se jí to výjimečně dobře. Ethel mohla tušit, že plavovláska dva tisíce let ve věži neseděla se založenýma rukama.

Sibiřská smečka skýtala přes pětadvacet členů. S početní převahou, zvláště pak v případě vlkodlaků, šlo zpravidla vždy o život. Ale Alec s Jane nikdy nebyli cvičeni k boji tělo na tělo…

Ach, ta mrcha.

Rusovláska na moment zalitovala, že si tehdy v sedmdesátém druhém před Sulpicií pustila pusu na špacír. Toho dne jí vyžvanila úplně všechno o svém vztahu k dvojčatům. Od skutečnosti, že se roku 800 nedobrovolně stala jejich kmotrou, až po slib, který musela dát jejich matce na smrtelné posteli.

Budeš-li muset zradit, zraď; budeš-li muset zabít, zabij; budeš-li se muset vzdát vlastní duše, udělej to. Slib mi, že pro ně dáš život, bude-li to nutné, Ethel, ať mohu v pokoji odejít, zněla poslední slova té pohublé, staré britky. Takovému citovému vydírání se dalo jen těžko nepodlehnout.

„Ať v mojí garáži v pondělí ráno stojí stříbrný Aston Martin Vanquish,“ zamumlala rusovláska tichým, přesto důrazným hlasem, zatímco Athenodořiny rty opět zaznamenaly nepatrný, tentokráte spokojený úsměv.

Aston Martin Vanquish

„Máš ho mít, drahá.“   


Jak už bývá mým zvykem, všem děkuji za komentáře. Barunce navíc patří speciální díky za korekturu. 

 

Nu, co nás čeká příště? Caius začne tušit, že vše není tak, jak by mělo. Proto Ethel, jak se říká, přimáčkne ke zdi. Přitom si však uvědomí stěžejní skutečnost, kterou doposud přehlížel. 

Komentujte, piště, ozývejte se,

Vaše Maggie :) 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek A Member of Guard - 6. kapitola:

 1
17.11.2014 [20:01]

CatharineSarahAnnAhoj, tvoje povídka je po roce, jediná,která mne zaujala, chtěla jsem počkat jestli to vydrží, než ti sem napíšu komentář Emoticon, opravdu se mi líbí tvůj styl, kterým píšeš, a fakt, že hlavními postavami nejsou E+B tomu přidává. Doufám, že kapitoly budou přibývat rychleji, ačkoli vím, že se to brzdí v administraci. Jediná poznámka, kterou bych ti vytkla je časté střídání časových zón, více se soustřeď na současnost, občas, když přidáš nějakou kapitolu, která se odkazuje na minulost proč ne... ale když kapitoly střídáš, ztrácí se návaznost a děj příběhu upadá do pozadí. Emoticon Jinak se mi tvá povídka opravdu líbí a čekám jak navážeš dál Emoticon Emoticon Emoticon

15.11.2014 [16:28]

Bellinka1234úplne perfektné! Teším sa naďalšiu kapitolu :) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!