Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » 50x a stále poprvé - Prolog

wsdjiztu


Tak... Co tu v prologu... Edward odešel a Bella už nechtěla zůstat ve Forks... Více si přečtete níže. Přejeme pěknou zábavu, zuzinecckaa a lenusilka.

Prolog

S pláčem jsem se zase sesypala na postel. I když je to již rok, co odešel, stále mě to dostávalo. Člověk by si pomyslel, že po dvou měsících zapomenu, ale to by se pletl. Rána v mém srdci byla stále otevřena.

Už jsem nevěděla, co mám dál dělat. Lidé ve škole se mi vyhýbali, Charlie se mnou komunikoval pouze psanými lístečky na stole a já k okolí byla velice chladná. Nikdo a nic mě nezajímalo, protože jsem měla hlavu plnou jeho.

O to hůř mi bylo, když jsem všude viděla náznaky blížících se Vánoc. Ověšené obchůdky světýlky a řetězy, na lampách svítily vločky a různé jiné tvary, ale já tomu moc nevěnovala pozornost. Jen jsem ještě více přemýšlela nad tím, jaké by bylo s ním trávit vánoční svátky, oslavovat Nový rok...

Další proud slz smáčel můj obličej a já je nedokázala zastavit. Nedokázala jsem přestat se trápit, přestat se týrat myšlenkami na něj. Na jeho zlaté oči, na jeho dokonalý obličej, na jeho frustrace z toho, že mi nevidí do hlavy... Oh, jak tohle bylo daleko!

Chtěla jsem svou mysl zaměstnat nějakou činností, tak jsem se rozhodla udělat tátovi nějakou večeři. Stejně jsem nevnímala, co dělám. Mé myšlenky se stále motaly jen kolem té jediné osoby.

Večeře již byla připravena, když táta přišel domů. Akorát jsem dojídala svou porci a umývala po sobě talíř, když si táta za mnou nápadně odkašlal.

„Bells... Takhle tu už nemůžeš živořit. Byl jsem rád, když ses rozhodla tu zůstat se mnou, ale poslední dobou... No, já i máma si o tebe děláme starosti a oba bychom byli rádi, kdyby ses k ní přestěhovala zpět. Já tu moc často nejsem a nerad tě nechávám samotnou..."

„To snad nemyslíš vážně!" vřískla jsem bezmocně. Nemůžu odejít, on to nechápe...

„Neřvi na mě, to za prvé. Za druhé... Myslíš, že se vrátí? I po roce stále věříš, že se tu najednou zjeví a vše bude jako dřív? Bello, ty jen tady přežíváš a já už nemám sílu. Už nesnesu pohled na tebe, jak tu chodíš jako duch a nic tě nezajímá."

Zasekla jsem se. Tak takhle mě vidí? Lítostivě se na mě díval a povzdechl si. Asi pro něj nebylo lehké tyto slova vyslovit.

„Promiň, tati. Asi bych měla fakt odjet," odvětila jsem tiše se slzami v očích.

„Bells, holčičko, odpusť. Takhle jsem to nemyslel..."

„To je dobrý, tati," přerušila jsem ho. „Máš pravdu. Nic jiného nedělám, než jen bloumám. Čekám..." Slzy překonaly mou hráz a spustily se mi po lících až k bradě. Utekl mi vzlyk, ale to už jsem byla u táty v náručí.¨

„Já tě chápu, holčičko moje, ale už je to rok. Musíš začít žít, nic jiného po tobě nechci. Vím, jaké to je někoho ztratit..." Konejšivě mě houpal a nakonec jsem se i trochu uklidnila.

„Jdu si teda začít balit," zašeptala jsem a vymanila se z jeho náruče.

„No, nečekal jsem, že chceš odejít co nejdřív," poznamenal váhavě.

„Když už jsme se takhle rozhodli, tak už nemá cenu tu déle zůstávat. Mrzí mě to, ale všechno mi ho tu připomíná. Pokud se co nejdřív odtud dostanu, tak na něj třeba zapomenu rychleji," vysvětlila jsem své chování.

„Máš pravdu, Bells," povzdechl si odevzdaně a já konečně mohla jít do svého pokoje.

Jakmile se za mnou zavřely dveře, svezla jsem se na postel v slzách. Proč? Proč já? Komu jsem co udělala?


* * *

Dívala jsem se z policejního auta na letiště, kam mě právě táta vezl. Po našem hovoru před týdnem jsem si vše zařídila a teď jsem už jen měla nasednout do letadla směr máma.

Táta zastavil na parkovišti a vystoupili jsme. Vzal mi pár kufrů a vešli jsme do velké haly. Před odbavováním jsem se s taťkou pořádně rozloučila, a pak prošla kontrolou.

Moc jsem nevnímala, co se děje. Vím, že jsem si na nějakou dobu sedla někam, než zahlásili mé letadlo. Pak jsem se zvedla a šla k určenému východu.

Milá letuška mi ukázala mé místo a já si jen sedla a přemýšlela. Už se nesmím utápět v minulosti. Je pro mě přítomnost a budoucnost, i když bez něho. Během letu padlo v mé mysli a v mém srdci důležité rozhodnutí. Jakmile z tohoto letadla vylezu, budu ta Bella, která letěla za tátou. Budu nepoznamenaná tím, koho jsem poznala, protože teď jsou všichni pro mě cizinci. Nikdo mě nezajímá z období prožitého ve Forks.



* * *

Konečně jsem ji uviděla.

„Ahoj drahoušku, už jsem se na tebe moc těšila," řekla mi mamka, když mě objímala.

„Ahoj mami, jsem konečně ráda, že už jsem tu. Těším se domů a na přátele. Mužeme jet?" Tázavě se na mě podívala, ale nic neřekla.

Já, nepoznamenaná minulostí, jsem se radovala, že konečně jedu domů, tam, kam patřím. 


Další povídka z naší dílny. S lenusilkou se nám vyskytl nápad, jak jste již pochopili z názvu. Mno, tak doufáme, že nás za naši píli odměníte hezkými komentáři. Díkes, vaše zuzinecckaa a lenusilka.


Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek 50x a stále poprvé - Prolog:

6. martty555
26.08.2011 [17:27]

teším sa na pokračko vypadáto zaujmavo Emoticon Emoticon Emoticon

5. aniiik8
26.08.2011 [16:34]

Paráda, těším se na pokračování!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. Daynera
26.08.2011 [16:18]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

26.08.2011 [16:17]

Veubellazačíná to zajímavě, jsem zvědavá jestli to bude podobné jako ten film - mám ho moc ráda.
Takže honem další kapitolku!
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. schuchinka
26.08.2011 [15:56]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

26.08.2011 [15:29]

kiQaCULLEN Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!