Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » 2gether-5.díl

04.02.2009 (14:21) • KateAlice • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5639×

Po tváři mě hladilo něco neskutečně studeného a pak jsem ucítila sladkou vůni,„Bells,miláčku,měla by jsi vstávat ,nebo příjdeš pozdě do školy“.Otevřela jsem oči,a nade mnou se skláněla andělská tvář,a usmívala se.Neodolala jsem a musela se natáhnout abych to krásné stvoření políbila.Když jsem se od něj odlepila,vyhrabala jsem se z postele a posbírala jsem si věci,a byla na odchodu do koupelny,otočila jsem se na něj a řekla „Uvidíme se ve škole,nebo budeš čekat před domem?“,podíval se na mě a řekla „Co myslíš?“a mrknul na mě.Šla jsem zpět k němu a políbila ho,ve dveřích jsem se opět otočila a obdařila ho andělským úsměvem,a on mi ho oplatil,tak jsem se s klidem v duši otočila,a definitivně jsem vyšla z pokoje.
Když jsem se vrátila do pokoje,už tam nebyl,ale to mi vadilo minimálně,protože za pár minut ho zase uvidím.Sešla jsem dolů,ani jsem nesnídala,vzala jsem tašku a přemýšlela co byo včera za úkoly,ale pak mi došlo že jsme žádné neměli,a na dnešek si taky nemusím brát učení.Jedeme totiž na exkurzi do botanicke zahrady.Na chvíli jsem si sedla na židly a přemýšlela co bude za 3 měsíce,a z mého přemýšlění mě vyrušil zvuk klaksonu.Vyšla jsem z kuchyně,vzala si bundu,hodila si téměř prázdnou tašku přez rameno a vyšla ven.Udiveně jsem se zarazila,protože před domem nestálo stříbrné Volvo,ale Džíp,a v něm seděli všechny Cullenovic děti.Všichni se na mě zářivé usmívaly,dokonce i Rosalie se kterou jsme se v poslední době začaly sbližovat,a Emmet na mě zuřivě mával ať si pohnu.Tak jsem vyšla,i když na pochybách,směrem k Džípu,nešlo mi do hlavy jak se tam nacpeme.Ale když jsem došla k autu,zdálo se že problém je vyřešen.Rosalie řídila,Alice seděla na místě spolujezdce,Jasper a Edward seděli vzadu,vedle sebe volné místo,a Emmet stál.Edward vesele poklepal na místo vedle sebe.tak jsem si k němu sedla,hned se ke mně sklonil a políbil mě.Rosalie šlápla na plyn a Edward se mi potichu omlouval „Promin,ale trvali na tom že aspoň občas musíme do školy jet jako rodina,snažil jsem se jim to vymluvit,ale nenechali se odbýt,pořád říkaly že rodina má být pohromadě“.Všichni se na mě vlídně usmívaly a já jsem si uvědomila,že tohle je moje rodina.
Přijely jsme ke škole,a tam už na nás čekaly dva autobusy.Místa v nich byla rozdělena podle abecedy,ale já,nevím jak se to stalo,jsem jela v autobuse s Cullenovými.Když jsem se ptala Edwarda jak to udělal,tak se na mě jen šibalsky usmál.Exkurze byla zajímavá,a obzvlášť když jsem celý den byla obklopena všemi Cullenovými.Byla jsem štěstím bez sebe,když jsem měla jejich půvabné obličeje celý den na očích.Každou chvíli se ozval smích,at to byl zvonivý smích,který vydávala Alice,nebo hluboký,který vydával Emmet.Byl to úžasný den,strávený s rodinou.Rychle to uteklo,a už jsme zase byly před školou,a hned na to jsem zase seděla na stejném místě jako ráno,ale překvapilo mě,že jsme nemířily do Charlieho domu,ale do domu Cullenových.Alice mi po cestě vysvětlovala že volala Charliemu a poprosila ho,abych dnes mohla být až do večera u nich,a Charlie,pořád v dobré náladě svolil.
Když jsme vstoupily do toho krásného domu,ve kterém jsem se cítila čím dál víc jako doma,bylo mi krásně.Všichni se smály,Esme nás všechny radostně vítala,a Carlisle,který měl dnes volno byl veselý jako vždy.Uvědomila jsem si že jim musím říct,o tom co se plánuje,ale nevěděla jsem jestli už jim to Alice neřekla.Tak jsem si odkašlala a vyklopila jsem co mě tížilo „Nevím jestli vám už o tom Alice,nebo Edward neřekly,ale po svatbě,jak všichni víte,budeme rodina.“,podívala jsem se po nich s pocitem nevolnosti ,protože na jejich obličeji nebylo žádné překvapení a tak jsem pokračovala. „Nevím jestli mě chápete správně,ale snažím se vám říct,že se stanu jednou z vás“… „tedy pokud proti tomu něco nemáte.“dodala jsem honem.Všichni se na mě stále usmívaly,a pak promluvila Esme“Zlatíčko,my už to víme,Alice to viděla už dřív,a teď to viděla znovu.Jen jsme nevěděli kdy se to stane,a tak jsme tě s tím nechtěli strašit“ale když viděla můj tázavý pohled dodala ještě „A samozřejmě že proti tomu nic nemáme,všichni tě máme rádi,a berem tě za rodinu už teď“a objala mě.Podívala jsem se po ostatních,a všichni měli stejný výraz,nadšený a nedočkavý,nakonec jsem si nechala ten nejdůležitější obličej na světě,a zklamalo mě že v jeho výrazu není to co bylo ve výrazech ostatních.Edward byl smutný.Bodlo mě u srdce při představě ,že je to kvůli mně.Udělala jsem pár kroků jeho směrem chytla ho za ruku,a řekla jsem mu“Miluju tě,to už víš,víš co jsem ti říkala v noci,že svůj život obětuju PRO TEBE,tak nebuď smutný…Prosím“,a nevnímala jsem místnost plnou ostatních.Jen jsem za sebou slyšela obdivné oddechnutí,nejspíše z Esmeina hrdla.Edward se na mě podíval,a jeho výraz se změnil,byl najednou plný lásky,ale pořád trochu smutný,Když promluvil byla jsem ráda,že jeho hlas nezní odměřeně,ale líbezně. „A ty víš co znamenáš pro mě,a víš že udělám vše proto abys byla šťastná“a pak se ke mně sklonil a políbil mě,taky nebral v potaz ty ostatní co jsou v místnosti.Když mě přestal líbat,otočila jsem se k ostatním čelem,a kývla na Alici,aby šla se mnou do garáže.Vyskočila ladně jako gazela,políbila Jaspera na tvář a otočila se na mě.Políbila jsem Edwarda,taky na tvář,a šla za Alicí.Alice se,celá nedočkavá ,otočila ke mně a řekla“Tak co potřebuješ Bello?“a já jsem se na ní nevěřícně podívala „Vždyť ty už to víš,chci ti říct,abys začala plánovat přípravy na svatbu,ale mám jednu podmínku,než budeš rozesílat pozvánky,ukážeš mi seznam…ano?“a čekala jsem na odpověď.Ale místo odpovědi mi Alice s nadšením zavýsknutím skočila kolem krku,a políbila mě na tvář.“Děkuji ti Bello,samozřejmě tvoje podmínky dodržím“,a pak mě vzala za ruku,a vedla zpět k ostatním,s blaženým úsměvem na tváři.Nebylo težké udělat jí radost,říkala jsem si pro sebe.Rozhlédla jsem se po místnosti,a našla jsem toho koho jsem hledala,a zamířila rovnou k němu.Stál stranou od ostatních,opíral se o okno,a koukal kamsi do dálky.“Ehm,Ehm“odkašlala jsem si,aby si mě všimnul.Podíval se na mě pátravým pohledem,ale když si všiml že se zubím od ucha k uchu,usmál se tím přenádherným úsměvem. „ Co jsi říkala Alici?“zeptal se se zájmem a já jsem odpověděla „Poprosila jsem jí,aby pomalu začala s přípravami na svatbu,..teda jestli ti to nevadi“dodala jsme na konci věty.Usmál se“Nevadí?...Jsem ta nejšťastnější bytost ve Vesmíru“a vášnivě mě políbil..

Autor: KateAlice, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek 2gether-5.díl: