Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Vánoční zázraky od Sundance

Vánoční zázraky od SundancePoviedka Vánoční zázraky od Sundance sa umiestnila na 9. mieste.

Článok je ponechaný v pôvodnej podobe, bez opráv. 



Sundance - Vánoční zázraky

Zasněně jsem koukala z okna svého pokoje a nevnímala, že se mi můj bratr směje nebo že mě mamka volá na večeři. Všude tam venku jen malé létající vločky a nic než bílo. Stromy jsou přebarvené a střechy domů dostaly také jiný nátěr. I když v tomto období nezpívají ptáci, nekvetou květiny a po zahradách a parcích se nehoní děti, je to moje nejmilejší období. Zima a led – má slabina i radost. Vánoční čas, Silvestr nebo jen obyčejná koulovačka patří k mým nejlepším chvílím za celý rok.

Povzdechla jsem si a otočila svůj vozík tak, abych mohla projet do chodby, odkud se dostanu do kuchyně. Moji rodiče i se starším bratrem už seděli kolem stolu a čekali, až přijedu k nim.

„Mami, dneska budu spát u Setha. Chce se mnou něco probrat a taky se koukneme na ten novej film,“ oznámil jí David a dal si do pusy další sousto palačinek. Seth je něco jako vlkodlak. Mění se v obrovského vlka, kdykoli se mu zachce, a zase zpět. Má chránit naši rezervaci před upíry – před Cullenovými. Je tu ještě pár kluků, kteří jsou stejní jako on. Třeba mamky synovec nebo moji spolužáci ze školy. I David se přeměňuje. Poprvé se mu to stalo asi před dvěma lety, když se hodně naštval na otce, že mu nechtěl dovolit, aby si koupil motorku. Začal se třást a bum – byl z něj veliký vlk přímo v našem obývacím pokoji.

Rodiče moc nechtějí, abych s někým z kluků byla o samotě nebo moc blízko. Prý se bojí, aby se náhodou nepřeměnili, ale když jsem se zeptala na Davida, proč u něj můžu být tak blízko a o samotě, tak mě jen poslali do mého pokoje se slovy, že je to můj bratr.

Mamka zvedla pohled od talíře a zadívala se na něj. „Dobře, to se hodí. Zítra k nim totiž jedeme, takže tam můžeš zůstat. Jsme od Sue pozvaní na oběd.“

„A bude Leah doma?“ zeptala jsem se okamžitě. Je to dvojče Setha a moje nejlepší kamarádka už od školky, jelikož ostatní z Forks a okolí se se mnou odmítali bavit, protože jsem na vozíčku. Ona ne. Pochopila, že za to nemůžu. Vlastně za to nemůže nikdo. Když jsem se narodila, už jsem nohama hýbat nemohla, ale bylo pozdě na to, aby se to dalo napravit. Naučila jsem se s tímto problémem žít, tak proč se kvůli tomu trápit? Ano, každý den dělám nějaké cviky, protože mi doktor řekl, že ještě není úplně vyloučené, že budu chodit. Cvičím už od dětství, ale pořád jsem nedosáhla nějakých pozitivních výsledků.

Mamka se usmála. „Jo, bude. Říkala, že se na tebe moc těší,“ pověděla mi a ještě pořád s úsměvem na rtech se znovu pustila do jídla.

„Vy dvě byste si měli pořídit vlastní byt. Takhle to u nich i u nás působí jako hotel. Jednou je ona tady, podruhý ty u nich. Koupíte si vlastní bydlení a nikdo nebude mít problém,“ zahučel David s pohledem upřeným na vidličku.

„Hlavně ty, viď?“ osopila jsem se na něj.

„Jo, hlavně já. Mohl bych v tvým pokoji pořádat mejdany a kluci by tam mohli přespávat. To by byl ráj,“ povzdechl si a smutně zavrtěl hlavou. Chudáček malý.

„A potom by to tu nebylo jako hotel? Místo Leah by tu spali tvoji kamarádi, takže myslím, že někdo, kdo je skoro v rodině, je tu vítaný víc, než ti tví kámoši,“ usmála jsem se na něj sladce a spořádala poslední sousto. Talíř jsem dovezla do dřezu a oznámila rodičům, že jdu zpět do svého pokoje. Bylo to takové mé místečko, kam nikdo moc nechodil a já tam měla klid.

„Dobře, zlatíčko, ale nezapomeň, že za chvíli má přijít teta s Embrym,“ připomněla mi mamka a pousmála se na mě.

Odkývala jsem jí to a zase projela chodbou k sobě do pokoje. Zavřela jsem za sebou dveře a s vozíkem přijela až k oknu, odkud jsem se zase nekonečně dlouho dívala ven na padající bílé vločky. Zítra jsou Vánoce, tak doufám, že napadne dostatek sněhu na to, abychom mohli aspoň postavit sněhuláka. Nejsme moc výtvarně nadaná rodina, ale myslím, že něco, co se podobá sněhovému mužíkovi, zvládneme.

Nechápala jsem, proč musíme jít zrovna na Štědrý den ke Clearwaterovým. Jistě, jsem ráda, že budu s Leah, ale je pravda, že Vánoce jsou rodinné svátky. Každý si myslí, že oni už skoro patří do rodiny, ale pořád si myslím, že bychom svátky měli trávit jen spolu.

Z mého proudu myšlenek mě vyrušil až můj bratr, který se z čista jasna objevil ve dveřích mého pokoje. „Už je tu teta s Embrym. Mamka vzkazuje, že stačí, aby ses dole jen ukázala a chvíli tam pobyla, prej potom budeš moct jít zase do svýho pokoje a k Sethovi nejdu,“ oznámil mi a ani nečekal na odpověď a zbyl po něm jen rozvířený vzduch.

„Super,“ zamumlala jsem si pro sebe a rukou popohnala kola vozíku, abych to měla co nejdřív za sebou. Neměla jsem Embryho zrovna v lásce. Připadal mi takový zaražený a s nikým se moc nebavil. Párkrát jsem ho ve škole slyšela mluvit si pro sebe.

„A tady je moje milovaná neteř,“ usmála se na mě teta, když jsem vjela do obýváku. Všichni seděli tak, aby tvořili takový nepravidelný kruh, díky kterému na sebe každý viděl.

„Jsem tvoje jediná neteř,“ připomněla jsem jí a opětovala její objetí, když ke mně přišla a rozpřáhla náruč. Naopak jí jsem měla moc ráda.

„A právě proto jsi ta nejmilejší,“ rozesmála se a vrátila se zpět na své místo. Jen jsem zakoulela očima, ale na rtech mi vyrostl široký škleb.

Strávila jsem tam s nimi víc času, než jsem si plánovala, ale vůbec mi to nevadilo. Embry sice celý večer seděl zabořený v křesle a koukal do neznáma, ale jinak to bylo fajn. Prý přišli hlavně proto, že zítra letí na dovolenou do Španělska, tak aby se s námi rozloučili a popřáli nám hezké svátky.

„Hej, neusni nám tu,“ napomenul mě můj milovaný bratr, když mi začala padat víčka a já se je snažila udržet. Moc se mi to nevedlo.

„Dio, jestli jsi unavená, tak si jdi klidně lehnout,“ poradila mi mamka. Připadalo mi to jako víc než dokonalý nápad.

„Jestli to nevadí, tak bych šlááá.“ Nebylo to úmyslně, ale na konci věty jsem si pořádně zívla. Všichni se zasmáli a dokonce i tomu bručounovi Embrymu vyletěly koutky úst nahoru. Vánoce dělají divy. „Tak dobrou noc.“

Všichni mi také popřáli a já se unaveně, ale spokojeně odebrala do svého pokoje. Vysprchovala jsem se a už skoro ve spánku spadla na postel. Jsem ráda, že se mi chce tak moc spát, protože kdybych se musela třeba hodinu převalovat v posteli, byla bych na zítřek ještě nervóznější. Doufám, že dostanu novou kytaru, pomyslela jsem si těsně před tím, než jsem se propadla do říše snů.

 

***

 

Ráno jsem se probudila s úsměvem na rtech. Je to tu – Štědrý den. Posadila jsem se na posteli a začala s dlouhým procesem zvaným usazování na vozíček. Když jsem byla menší, musel mě na něj vždycky někdo posadit, ale po čase jsem začala mít zuby toho, jak jsem byla na někom pořád závislá, a zkusila to sama. Párkrát mi ujel a já spadla na podlahu, ale nevzdávala jsem se a po pár dnech jsem zjistila, jak na to.

Vyčistila jsem si zuby, učesala si hnědé kudrliny a trošku se nalíčila, pak jsem byla připravená se ukázat světu.

„Hej, bacha!“ vyjekl David, když jsem ho na chodbě málem přejela.

„Kdybys chodil jako normální člověk, tak bych se tě ani nedotkla,“ obořila jsem se na něj a se zavrtěním hlavy se od něj vzdálila – i když ne na moc dlouho. Ukázalo se, že on taky ještě nesnídal.

„Dio, ke Clearwaterovým nakonec nepůjdeme. Nějak jsme nedomysleli fakt, že nějaké dárky se prostě z daného místa přenést nedají, takže oni přijdou k nám. No, snad se sem vejdeme,“ zamračila se mamka mezi dveřmi do kuchyně a odešla do obýváku. Stoupla si do jeho středu a rozhlížela se kolem dokola. Nejspíš se snažila vymyslet, jak to tam zařídit tak, abychom si nemuseli sedat na podlahu, kdykoliv někdo přijde. Myslela jsem si, že to už před pár lety vzdala, ale asi má větší výdrž, než jsem si myslela.

„Mami, nechci ti nic říkat, ale jinak to tu nedokážeš vymyslet. I když to tu všelijak přestěhuješ, tak tu pořád bude tolik místa, kolik ho tu je teď,“ mrkla jsem na ni a rychle vjela do kuchyně. Ano, bála jsem se o své zdraví víc, než o nohy svého otce. „Promiň, tati.“

„V pohodě, já už jsem si zvykl, proto jsem si na nohy radši nazul bačkory,“ zasmál se a nalil si kávu. Zády se opřel o kuchyňskou linku a sledoval mě a Davida, jak snídáme.

Bylo něco kolem páté hodiny, když se domem rozezněl zvonek. Nikdo se nehlásil, že by šel otevřít, tak jsem se toho chopila já.

„Ahoj Dianko,“ pozdravila mě Sue a pohladila po tváři. Byla to hodně drobná žena, ale když její manžel Harry umřel, musela se o sebe a děti postarat sama, takže se z ní stala hodně silná a sebevědomá dáma, které se jen tak něco pod nohy nepřiplete.

„Di!“ vyjekla Leah hned, co se objevila v našich dveřích. Nestačila jsem ani říct švec a už mi visela na krku. Hodně široce jsem se usmála a objetí jí opětovala. „Tolik si mi chyběla, kočko,“ pousmála se, když jsme se od sebe odtáhly.

„Ty mě taky,“ odvětila jsem a zaostřila na posledního člena jejich rodiny.

„Ahoj Di,“ zazubil se na mě Seth. Mezi ním a mnou to bylo trošku komplikovanější. No dobře, hodně komplikované. Byly časy, kdy se mi líbil. Bylo mi něco kolem třinácti a byla jsem v pubertě – ne že bych teď nebyla. No, prostě jsem se před ním styděla a takové ty věci, které většinou dělají holky, když jsou bláznivě zamilovaní.

Nějakou záhadou se to dozvěděl můj brácha a vyžvanil mu to. Seth byl moc milý a hodný na to, aby si o tom se mnou promluvil, takže jsem jenom musela počkat, dokud to nepřejde. Uběhly tři roky a já se z toho dostala, ale pořád je to mezi námi napjaté. Uvidíme, co se dnes stane, protože na Vánoce se přeci dějí zázraky.

„Ahoj Sethe,“ usmála jsem se na něj a uhnula mu, aby mohl projít dovnitř. „Ostatní jsou v kuchyni a nejspíš mi jí vosí hnízda. Sakra, Davide, jestli mi nenecháš, tak uvidíš!“ zakřičela jsem na něj dostatečně nahlas, aby mě slyšel.

Když jsem se objevila v kuchyni, ležel na tácku poslední kousek cukroví. Šáhla jsem po něm těšně před mým bratrem. Vyplázla jsem na něj jazyk a hnízdo snědla.

„Dobře, tak teda ode mě nedostaneš dárek,“ řekl a založil si ruce na prsou v odmítavém gestu.

„Ty pro mě máš dárek?“ vyjekla jsem a zvědavě se na něj podívala. Většinou mi dal jen nějakou voňavku nebo něco podobného, ale tohle vypadalo na něco vážnějšího. Hm…

„Jo, ale nejsem si jistej, že ti ho dám,“ zazubil se a rychle utekl do jiné místnosti. Nechtěla jsem se za ním drát i s vozíkem, tak jsem radši zůstala stát na místě.

„No, tak jdeme večeřet, ne?“ zeptala se moje mamka a začala nosit jídlo na stůl. Všichni jsme jí šli pomoc a za chvíli mohli jíst.

„Tak dobrou chuť,“ popřála nám Sue a mi jí to oplatili. Nejsme moc vychovaná rodina, takže místo toho, aby u stolu bylo hrobové ticho, jsme křičeli jeden přes druhého. Někdo chtěl podat dochucovadlo nebo přílohu a jiní si prostě chtěli vyměnit své názory. Seděla jsem potichu za stolem a šťourala se v jídle. Neměla jsem hlad a ani chuť. Byla jsem docela zvědavá, proč jsme nemohli být u Sue. Říkali, že kvůli nějakému dárku, ale jakému?

„No, myslím, že tak do dvou hodin umřeš hladem,“ šťouchl do mě loktem Seth. Zvedla jsem k němu zmatený pohled.

„Proč?“

„Vždyť si ještě nic nesnědla,“ poukázal na můj ještě pořád plný talíř a nadzvedl obočí.

„Já nemám hlad,“ odvětila jsem mu a ukázala na ten jeho. „Ale koukám, že ty se k nám chodíš vždycky jenom najíst.“

„Ne, já se k vám i chodím koukat na televizi a… No, to je jedno,“ pousmál se mile a pohled stočil zase do talíře. Nechala jsem to být a zapojila se do konverzace. Pomalu začali všichni dojídat a nosit své talíře do dřezu.

„Tak se Diana konečně dočkala rozbalování dárků,“ dělal si ze mě srandu taťka a pohladil mě po vlasech. Nechala jsem ho, ať mě doveze až do obýváků. Pod ozdobeným stromkem už bylo plno velkých i malých krabiček zabalených v různě barevných papírech. Některé věci měly divné tvary a jiné byly k rozeznání hned.

„Tak jdeme na to,“ popohnala nás mamka a vzala první věc, která jí přišla pod ruku. „Tohle je pro Davida.“ Podala mu to a tak to šlo pořád dokola. Mamka rozdávala dárky podle popisků, dokud tam nezbyl poslední, který měl tak divný tvar, že se nedalo uhádnout, co v něm může být. Doteď jsem dostala nějaké oblečení, voňavky, kosmetiku a ještě pár drobností.

„Tenhle je pro tebe,“ pousmála se mamka a dárek velikost televize mi podala.

„Pro mě?“ žasla jsem a tu podivnou věc přijala. Obracela jsem ji v rukou a přemýšlela, jestli by nebylo lepší, kdybych ji otevřela ve svém pokoji, ale pak jsem si uvědomila, že všichni čekají na mou reakci.

„Ano, pro tebe, zlato. Všichni jsme se na tenhle a ještě jeden dárek složili, tak doufám, že se ti to bude líbit.“ Sue byla celá nedočkavá a ostatní taky neseděli zrovna v klidu, tak jsem vzala za mašli a rozvázala ji, potom jsem začala roztrhávat balicí papír.

„To snad nemyslíte vážně,“ vydechla jsem, když sem spatřila to, co bylo uvnitř. Nemohla jsem uvěřit, že jsem to podle tvaru neodhadla. „Kytara? To jako fakt? Ale vždyť jste mi pořád říkali, že ta stará je ještě v pořádku,“ vrtěla jsem hlavou, ale smála jsem se u toho. „Já mám novou kytaru!“

Všichni se od srdce radovali se mnou. Dala jsem ruce na správná místa a začala na ni brnkat jednoduché písničky. Po pár minutách už bych mohla zahrát i nějaké metalové, kdyby mě ostatní nevyrušili s tím, že pro mě ještě něco mají.

„Jdi se podívat tam, kde stávalo tvoje staré křídlo, jelikož teď tam už nestojí,“ zazubil se na mě David a následoval mě do zimní zahrady. Ano, náš dům má i ji.

Vjela jsem tam a nevěřila vlastním očím. Stálo tam úplně nové, neposkvrněné piano. Bylo celé bílé, ale židličku mělo černou. Přes něj se táhla široká červená stuha a nahoře byla obrovská mašle.

„T-to je pro mě?“ zakoktala jsem se. Vykulila jsem na ně oči a rozesmála se. „Já mám novou kytaru a piano? Děláte si ze mě srandu? Děkuju, doopravdy moc,“ poděkovala jsem jim všem a každého zvlášť objala. Všichni mi náruč otevřeli, ale když jsem se dostala k Sethovi, tak chvíli váhal, ale nakonec mi ho s odstupem opětoval. Co s ním, sakra, je?

Celý večer jsem hrála buď na piano, nebo na kytaru, ale pořád jsem z něčeho loudila nějaké zvuky. Najednou se mi vrátilo to staré nadšení pro hudbu, které se postupem času vytratilo, když mi přestaly fungovat nástroje. Teď mám nové a můžu hrát, kolik budu chtít a co budu chtít.

Kolem desáté hodiny večer se Sue a Leah přišla rozloučit, že už půjdou domů. Obě jsem je objala a popřála krásné svátky, ale když jsem řekla, ať to vyřídí i Sethovi, tak se jen uculily a odešly. Koukala jsem jako sůva z nudlí. Co tím chtěly říct?

Jen jsem pokrčila rameny a zase začala brkat na kytaru Little Things od One Direction. Když už jsem se to naučila zahrát skoro bez chyb, tak jsem se pustila i do broukání. Jen tak jsem si pobrukovala do rytmu, dokud píseň neskončila. Zakončila jsem to přejetím všech strun trsátkem, když se za mnou ozval potlesk.

Trhla jsem sebou a rychle se otočila. Málem mi spadla brada až na zem, když jsem tam spatřila Setha. Ležérně se opíral o futra dveří a tvářil se pobaveně. „Co tu děláš? Už jste měli být dávno pryč,“ vyjekla jsem a odložila kytaru.

„Jo, holky taky už šly, ale mně se ještě nechtělo, tak jsem doufal, že si se mnou popovídáš,“ zazubil se na mě a došel až ke křídlu. Koukal na něj tak zamyšleně, až jsem se začala pošklebovat.

„Copak? Chtěl bys naučit hrát?“ zasmála jsem se.

Trošku váhavě se na mě podíval. „Naučíš mě to?“

Už po několikáté za tento den jsem málem musela hledat oči. Myslela jsem to jako srandu, ale ukázalo se, že on to myslel smrtelně vážně.

Přikývla jsem a dojela až k vyvýšenému místu. Rodiče mi tam nechali udělat rampu, takže jsem po ní vyjela nahoru a začala s lekcemi.

„Nejdřív se musíš naučit noty, pak budeme moc pokračovat, takže…“ Začala jsem mu dávat pokyny a učit ho vše potřebné. Měl docela hbité prsty, takže jsem mu snadno ukázala různé klávesy a přesně o půlnoci začal hrát jednoduchou skladbu od Vivaldiho. No dobře, zas tak lehká nebyla, ale on to zvládl bravurně. Neudělal jedinou chybičku a celou dobu byl tak soustředěný, že se mi vrátil ten starý pocit, který jsem cítila, když jsem byla v jeho blízkosti.

„Supééér.“ Nebyl to úmysl, ale na konci věty jsem si musela zívnout. No, nějak se mi to nepovedlo zakrýt a já jsem zahučela skoro na celý dům. Poslední dobou mi to zívání leze do mluvy.

Seth se zasmál a přestal hrát. „Nejspíš bys měla jít spát. Jsou dvě hodiny ráno a zítra budu chtít další lekce, takže bys měla být odpočatá. Dobrou,“ pousmál se a pohladil mě po tváři.

Nestačila jsem ani otevřít pusu a byl pryč. Co to mělo být? Jaký další lekce a to pohlazení? Ale ne, už je to tu zase – ten hřejivý pocit, když na něj myslím. V tu chvíli jsem si uvědomila, proč jsem s ním přestala trávit čas.

Uklidila jsem noty a všechny učební materiály a šla se vykoupat. Většinou si sprchu užívám, ale dneska jsem v ní nemohla vydržet déle, než bylo nutné. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem se už doopravdy těšila do postele, nebo tím, že jsem nechtěla myslet na Setha.

Všivák jeden se mi zase vkradl do hlavy a ani se nezeptal…

 

Probudila jsem se v rozházených peřinách a s hlavou položenou na vlastní ruce. Zasmála jsem se a posadila. Po ránu jsem většinou drzá, moc nemluvím a hodně dlouho mi trvá, než se dám do pořádku, ale dneska je nejspíš ta jediná výjimka v roce, kdy hned po vzbuzení budu kypět energií a humorem. Super, takový den jsem si přála už dlouho, zasmála jsem se v duchu.

Celý den proběhl ve vánoční pohodě a rodinné atmosféře. Seth se doopravdy stavil na „další lekce“, jak sám řekl, ale po půl hodině jsme skončili vleže na podlaze a povídali si o všem možném. Nakonec téma padlo na kluky a holky. Celou dobu jsem se červenala jako rajče a mumlala jako neandrtálec. Snad mě pochopil.

I další dny byly takové, jako ty předtím. Já a ten mladý a hodně otravný vlk jsme se stali nejlepšími kamarády. Začali jsme si říkat všechno a myslím, že to bylo přesně to, na co Sue s Leah čekaly. Nechápala jsem, co tím sledovaly, ale snad to nebude něco, co by nás mohlo rozházet.

Ani jsme nestačili mrknout a byl Silvestr. Zase jsme se všichni sešli u nás doma a už od osmi hodin večer slavili příchod nového u nás v obýváku. Všichni jsme se tam opět nějak nasáčkovali a bavili se. Všichni přes sebe pokřikovali a dělali povyk, když někdo s někým nesouhlasil. Já jsem je jen s tichým smíchem pozorovala a doufala, že se dožiju půlnoci, jelikož to bylo doopravdy hodně komické.

„Vážně si myslíš, Davide, že kdyby se zrušily pošty, měl by se svět daleko lépe? Potom by sis pro to objednané zboží musel jezdit až do té firmy, která ho vyrábí,“ oznámila mu Sue a vítězně se na něj usmála. Celý večer debatovali o takových kravinách, jako je tahle.

„Ale potom by ta jejich auta nejezdila všude. Každý den, když vyjdeš z domu, jich jenom za tu chvíli vidíš víc jak dvě, tak jaký je v tom smysl? A když jsem měl jízdy v autoškole, tak jsem kvůli němu zajel s autem do stoky, tak mi tu neříkej, že je to takhle snazší,“ ohradil se bratr a dál se s ní hádal. Jen jsem se celou dobu culila a poslouchala, jak ho teta vždycky usadí.

„Je to docela vtipný pohled, co?“ ozvalo se mi u ucha. Nadskočila, až jsem Sethovi málem vylila pití, které držel v ruce.

„Jé, promiň, to jsem nechtěla, já jsem se tě jenom lekla,“ omlouvala jsem se okamžitě. Když jsem viděla, že se mu nic nestalo, zazubila jsem se a konečně odpověděla na jeho předešlou otázku. „Jo, to teda je.“

„No, aspoň se vyblbnou teď a nebudou otravovat ve tři hodiny ráno,“ zasmál se a upil ze své skleničky.

„Brácha je schopný usnout kdekoli a kdykoli,“ poznamenala jsem pobaveně.

„No, v tom případě nemáme žádný problém, protože moje mamka to má podobně.“

„Hej, vy dva, pojďte, už je skoro půlnoc, jde se ven. Máme tu pár světlic, tak je vypustíme,“ informoval nás rozesmátý David a vyběhl ven za Leah. Jen jsme se na Setha podívala se zvednutým obočím a s pokrčením ramen se vydala za nimi. Mezi hlavními dveřmi je práh, který nejde odstranit, jinak by to taťka už udělal, tak jsem se přes něj snažila přejet, ale jako vždycky to nevyšlo.

„Počkej, pomůžu ti,“ nabídl se nejblíže stojící vlk, chytil vozík za držadla a přes tu zákeřnou věc mě i s mým jediným dopravním prostředkem přenesl. Na zem mě položil až hodně daleko ode dveří.

„Ehm, díky,“ zamumlala jsem a se sklopeným pohledem sjela z rampy na chodník před naším domem.

Přijela jsem k ostatním a na tváři mi vyrostl široký úsměv, když jsem uviděla, jak se taťka s Davidem trápí s rachejtlemi.

„Na, Diano Callová, tady máš prskavku a koukej se na ni, my tu zatím opravíme tu rachejtli,“ vrazil mi taťka do ruky dlouhý drát a do druhé zapalovač. Proč ne? Zapálila jsem si svůj vlastní ohňostroj a doopravdy ho i sledovala. Nevím, nějak se mi zalíbilo, jak od toho létaly jiskry a zhasly až po nějaké době. Nějaká dokonce stihla dopadnout do sněhu, který je ale zabrzdil a jejich jiskru jim odebral.

„Deset! Devět!“ začali všichni společně odpočítávat. Byla jsem asi mimo smysly déle, než jsem si myslela. A než jsem se vzpamatovala, zbývalo jenom pět vteřin do nového roku.

Přidala jsem se k nim. „Pět, čtyři, tři, dva, jedna! Hurááá!!!“ Všichni křičeli a radovali se z nového roku, jen já dokázala být šťastná potichu. Dokonce se i chlapům podařilo vystřelit rachejtle, které měly snad sto barev.

Užasle jsem hleděla na nebe pokryté všemi různými barvami a nemohla zastavit mou padající bradu, která se nejspíš chystala propadnout až do Číny.

Někdo neznámý si vybral zrovna tuhle chvíli, aby mě zezadu objal. Když jsem se otočila, abych zjistila, kdo to je, narazila jsem svými ústy na ty jeho. Seth. Tu vůni bych poznala všude. I když tohle bych si ještě před pár lety přála ze všeho nejvíc, teď už mi to nepřipadalo jako dobrý nápad. Chtěla jsem se odtáhnout, ale zezadu mi hlavu chytla horká ruka. Nechtěl, abych se odtáhla, došlo mi.

Po chvilce přemýšlení jsem mu polibek začala oplácet. Nebyl žádný vášnivý ani tvrdý, bylo to prostě jen milé a sladké popřání do nového roku. I přes svou teplotu neměl rty horké, ale příjemně hřály.

„Šťastný nový rok, Di,“ popřál mi, když se ode mne o pár centimetrů odtáhl. Měl na rtech hrozně šťastný úsměv a v hnědých očích novou jiskru. „Tohle jsem toužil udělat už hodně dlouho,“ pošeptal mi do ucha a zasmál se hrdelním smíchem.

„Tak proč jsi to udělal až teď?“ zeptala jsem se ho drze a pohladila ho po tváři. Byla jsem na něj hodně otočená dozadu a on si toho všiml, tak přešel dopředu a sehnul se.

„Protože jak na Nový rok, tak po celý rok,“ odpověděl a dal mi pusu. Málem se ze mě stal karamel, jak sladké mi to přišlo. Roztáhla jsem rty do úsměvu a dala mu pusu na nos.

„Děkuju,“ šeptla jsem mu do ucha.

„Za co?“

„Za tohle všechno. Za ty chvíle, které jsem strávila s tebou.“ Jen za tyhle dvě věty se mi vehnala taková červeň do tváří, že si ani nepamatuju, kdy jsem ji tam naposledy měla.

„Nemáš za co,“ pousmál se.

„Mami, dlužíš mi dvacet dolarů!“ zakřičela najednou Leah a nastavila ruku před Sue. „Já ti říkala, že nakonec budou spolu.“

„Vy jste se vsadily?“ vyjekla jsem překvapeně a trošku i naštvaně. To, že se tady někdo vsází o to, jestli spolu budeme chodit, je trošku moc, ne?

„Jo, mamka říkala, že ty už se od něj nenecháš zblbnout, ale já jsem měla přesně opačný názor. Vyhrála jsem, takže naval prachy,“ řekla své matce a založila si ruce v bok.

„Vy jste se doopravdy vsadily?“ hlas mi vyletěl o oktávu výš. „To se doopravdy nudíte až tak, že uzavíráte sázky o něčím životě?!“ Nemohla jsem tomu uvěřit.

„Ale Dio, vždyť to byla jenom sázka,“ namítla Leah a strkala si vyhrané peníze do kapsy od kalhot.

„Jo, Leah, byla to jen sázka, ale s čím přijdete příště?“ křičela jsem a cítila, jak mi tělem začala pulzovat krev. Čím víc jsem byla naštvaná, tím víc jsem ji cítila a tím víc jsem se třásla. Věděla jsem, co by to znavena, kdybych byla kluk, ale jelikož jsem opačného pohlaví, nevěděla jsem to.

Třas se každou vteřinou zvětšoval. Po pár minutách přestal, ale já už jsem nebyla tam, kde jsem byla před chvílí. Stála jsem pár metrů před mým vozíčkem. Já jsem stála. Doopravdy jsem na obou nohách stála a mohla se dívat n svět ze své normální výšky. Počkat!

Sklonila jsem hlavu a nadskočila. Měla jsem vidět svůj červený top, ale místo toho jsem viděla zrzavý kožich a čtyři nohy. Radši jsem zamrkala, abych zjistila, jestli se mi to jen nezdálo, ale opak byl pravdou. Chtěla jsem promluvit nebo aspoň vykřiknout, ale místo toho jsem zavyla. Přesně jako vlk, kterým jsem teď byla.

Zděšeně jsem se podívala na ostatní. Stáli tam jako přikovaní a jen se na mě koukali. Nevěděli, co máme dělat – přesně jako já.

Nejdřív pobral rozum Seth a taky se přeměnil. Bylo mu jedno, že měl na sobě oblečení, prostě zareagoval instinktivně.

„Di, musíme se honem schovat. Jsme moc na očích,“ ozval se mi v hlavě zděšený hlas a najednou se pískově hnědý vlk přede mnou rozběhl k lesu. Běžela jsem poslušně za ním. Teprve jsem přicházela na tajemství čtyř nohou, takže jsem občas škobrtla.

„Sethe, já jsem vlk!“ oznámila jsem mu hodně vyděšeně, když jsme se zastavili pár metrů od kraje lesa. Už jsme se nemusela bát, že nás někdo uvidí, protože teď nás skrývaly větve stromů.

„Jo, já to vidím. Ale vždyť se nikdy žádná holka neproměnila, tak jak je to možné?“ ptal se sám sebe, ale to mě zaujala jiná věc. Předtím jsem běžela, jako kdyby to bylo normální, ale já jsem se nikdy nenaučila stát na nohou. Nikdy dřív jsem se nemohla postavit na vlastní nohy, ale teď jsem na nich stála a dokonce běžela.

Popošla jsem o pár kroků dozadu a pak zase dopředu. Do strany a nakonec zkusila vyskočit. Dopadla jsem na tvrdou zem a nepodlomila se mi kolena.

„Sethe, já stojím!“ ozvala jsem se radostně a popoběhla. Bylo to tak fascinující.

„Dianko, ty jsi vlk?“

„Ne, teto, je ze mě medvěd,“ odpověděla jsem si jen tak v hlavě.

Pískový vlk to samozřejmě slyšel a vyprskl smíchy. Bylo to podobné štěkotu psa.

„Dio, tohle není sranda,“ pokáral mě David, když se taky přeměnil. Nikdy jsem ho jako vlka neviděla, ale měl podobnou barvu kožichu jako já, jen o trošku tmavší.

„No, když to tak vezmeš, tak docela jo,“ poznamenal Seth a vysloužil si tak dost nehezký pohled od mého bratra.

„Hele, ty buď potichu, protože ona se přeměnila kvůli tobě. Kdybys jí nedal pusu, tak by se nedozvěděla o tý sázce a nenaštvala by se,“ uzemnil ho. To mě ale hodně naštvalo.

„Nesváděj všechno na něj. Kdyby mě nepolíbil, přeměnila bych se jindy. Třeba by to na mě přišlo zrovna, když bych byla ve škole, co potom?“ ječela jsem na něj v mysli.

„Fajn, tohle můžeme vyřešit někdy jindy, teď musíme řešit to, jestli se dokážeš přeměnit zpátky,“ promluvil po chvíli a povzdechl si. „Dokážeš to, Dio?“

„Pokusím se,“ odvětila jsem pořád ještě trochu naštvaně a zaběhla za široký strom. Kdyby se mi to náhodou povedlo, nepotřebuju, aby mě viděli nahou.

„Když jsi byla malá, nevadilo ti to,“ zasmál se bratr a já měla chuť mu dát pěstí. No, naneštěstí jsem se zrovna na něco soustředila, tak snad příště.

Mí rodiče se Sue a Leah nás jen trošku zmateně a starostivě pozorovali. Určitě nevěděli, co si říkáme nebo co se chystáme udělat, takže jim zbylo jen čekat.

Stála jsem tam a ze všech sil se soustředila. Snažila jsem se znovu cítit to teplo, které mě celou pohltilo, když jsem se měnila. Celým tělem jsem se pokoušela ho znovu ucítit, ale marně.

Zklamaně jsem otevřela oči – pořád jsem byla moc vysoká.

„Zkus to ještě jednou, určitě se ti to povede,“ podporoval mě Seth a celý nedočkavý přenesl váhu na jiné nohy.

Poslechla jsem ho a celý proces zopakovala, jen jsem se víc soustředila na tu část, když mnou projel ten hřejivý pocit. Silně jsem tiskla víčka k sobě a v hloubi duše doufala, že se mi to povede, protože jsem si moc přála stát na nohou jako člověk. Doufala jsem, že když jako vlk stojím, tak by mi to mohlo zůstat i jako člověku.

Ozvalo se jen tiché lup a já ležela v jehličí schoulená do klubíčka. Hned ke mně přiběhla Leah a podívala mi svůj kabát. Nebyla mi zima, ale vzala jsem si ho, abych tam neležela nahá. Oblékla jsem si ho a zapnula. Nohy jsem cítila, ale když jsem se pokusila vstát, podlomila se mi kolena a já spadla na zem.

„Hej, opatrně, kočko, nebo si něco uděláš,“ přiběhl ke mně Seth a vzal si mě do náruče. Pěkně hřála a bylo mi tma příjemně, ale přesto jsem to toužila zkusit ještě jednou.

„Prosím, polož mě na zem, chci to ještě jednou zkusit,“ poprosila jsem ho a zadívala se mu do očí.

Váhal, ale nakonec přikývl. „Ale budu tě podpírat.“
Jen jsem přikývla a usmála se. Pomalu mě postavil do jehličí, ale pořád měl ruce kolem mého pasu. Dokázala jsem se udržet, tak jsem zkusila udělat krok vpřed. Dokázala jsem to, ale když jsem udělala další, zase mě zradila ta proradná kolena a já si to zase namířilo nosem přímo k zemi, ale zachytily mě Sethovy ruce.

„Neboj, prostě se to budeš muset naučit stejně, jako se to učí malé děti,“ uklidnil mě můj vlk a dal mi pusu na čelo. „Víš, vždycky jsem tě měl hodně rád, ale když jsem se přeměnil a poprvé tě viděl, otiskl jsem se do tebe,“ přiznal se a sladce se usmál.

„Proč si mi to neřekl?“

„Protože jsem se bál, že mě odmítneš,“ zamumlal zahanbeně a vyhoupl si mě do náruče.

„Myslíš, že se naučím chodit?“ zeptala jsem se s hlasem plným obav. Doopravdy jsem se moc bála, že když už jsem takhle stará, tak už to nepůjde.

„Určitě jo. Já ti s tím pomůžu,“ řekl a políbil mě. Ostatní kolem se jen zasmáli a odebrali se k odchodu. Asi nepotřebovali vidět své dva příbuzné, co si vyznávají lásku.

Tehdy to byla ta nejkrásnější zima, jakou jsem kdy zažila. Nejen že jsem se naučila chodit, ale i běhat a skákat. Nakonec mě kluci přijali do jejich smečky a spolu s nimi jsem chránila rezervaci. 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vánoční zázraky od Sundance:

 1
03.01.2013 [23:44]

alicecullenhale2 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
pekné... Emoticon
krásny koniec... Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!