24.12.2013 (15:15) • souteznipovidky, Teryna • FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky • komentováno 0× • zobrazeno 1336×

Článok je ponechaný v pôvodnej podobe, bez opráv. 

Vánoční nápad

Emmett seděl v křesle ve svém pokoji a přemýšlel. Ale kupodivu ne nad další srandičkou nebo žertíkem čím by mohl někoho napálit. To by se mu totiž na čele neobjevila zatím malá, ale jasně rýsující se vráska. Nešťastně si povzdechl. Vánoce jsou už zítra a on ještě neví co má dát své Rosince. Nechtěl, aby to dopadlo jako minule, když Rose koupil šampón pro extra poškozené vlasy. Jak mněl vědět že si to vyloží špatně. Tenkrát se urazila, že si o jejich vlasech myslí, že jsou příšerné a měsíce s ním nemluvila. Tento rok chtěl pro ni něco mimořádné, něco na co nadosmrti nezapomene a bude se na něj usmívat se slzami dojetí v očích (teda pokud by to bylo možné) pokaždé když si na to vzpomene. Jenže co? Neměl žádný nápad, co by se mohlo Rosalii líbit. Mohl by se jít někoho zeptat, ale doma byli jen Jasper a Edward, holky totiž jeli na nákupy a Carlisle s Esme se rozhodli Vánoce strávit v Carlisleově rodném městě Londýně. No, asi půjde nakonec Rose ulovit nějakou veverku, kterou jí pak pěkně naaranžuje do krabice, aby se jí líbila. Možná by mohl přidat i mašličku. Zvedl se a pomalu se šoural z pokoje. Otevřel dveře, a když šel, ze schodů potkal Jaspera. Napadlo ho, ale že by se přece měl jen zeptat a risknout to, nakonec by mu třeba mohl poradit, ne?

„Ehm, Jaspere co máš pro Alici?“ Zeptal se jen tak jakoby nic.

„No, já ještě jaksi.“ Nervózně se Jasper zavrtěl, přešlápl a sklopil oči k zemi.

„Ještě, nevím, co jí mám dát.“ Vydechl nešťastně a smutně se na něj podíval. Tak ty taky? Pomyslel si překvapeně Emmett, a doufal, že něco vymyslí.

„Vítej do party.“ Zašklebil se a byl rád, že na to není sám. Protože komu by se chtělo vymýšlet dárek samému? Když budou dva, je to mnohem lepší.

„No, já jsem se tě zrovna chtěl zeptat, víš myslím, že Alice má těch triček co jí kupuju každý rok už po krk.“ Řekl a zamířil zpátky dolů. „Pojď, něco vymyslíme.“ Emmett šel teda za ním a při tom doufal, že by jim mohl pomoc Edward. Jenže ten jejich myšlenky moc dobře slyšel, a kdyby chtěl, šel by jim pomoc už dávno. Usadili se na gauči a Emmett spustil: „Vážně jsem na holičkách už vůbec nevím, co jí mám dát! Vždyť už má všechno, a kdybych jí nic nedal, urazila by se.“

„To já když Alici koupím nějaké oblečení vždy se na mně, zlobí, že jí je, moc velké z nekvalitní látky není značkové a tak.“ Postěžoval si pro změnu zase Jasper.

„S těmi ženskými je to fakt strašný, nikdy neví, co chtějí.“ Mračil se Emmett a pak utichli protože, každý přemýšlel. Náhle se, ale domem rozlehl cinkot zvonku, někdo tam venku zvonil jak šílený a mlátil do zvonku, až se málem rozpadl na kusy. Jasper se trochu naštvaně zvedl a po cestě nadával, kdo ho to mohl vyrušit z tak usilovného přemýšlení.

„Koho to sem čerti nesou.“ Zanadával a otevřel dveře. Spatřil před sebou vysokou postavu jen v ustřižených tříčtvrťácích, triku s krátkým rukávem a teniskami.

„Ahoj Jaspere je Nessie doma?“ Zeptal se a nahlížel do domu.

„Je s holkami na nákupech, ale jestli chceš, můžeš jít dál.“ Odvětil Jasper a pustil Jacoba do domu.

„A rovnou nám můžeš pomoct.“ Doplnil ho Emmett.

„Pomoct? S čím?“ Ptal se udiveně Jacob a rozvalil se v křesle. Jasper se mezitím usadil zpátky na gauč.

„No my nějak nevíme, co máme svým manželkám koupit zítra na Vánoce. Přemýšlíme, ale nějak nás nic nenapadá.“ Řekl Emmett a připadal si fakt zoufale, když už o pomoc žádá i vlkodlaka.

„Počkat! Cože? Ony jsou zítra Vánoce?“ Vystřelil z křesla Jacob a začal pobíhat zmateně kolem.

„Jak jsem jen mohl, zapomenou? To jsem vážně tak strašný sklerotik? Jsem v pytli, co budu dělat? Kde seženu dárek? To snad není možné…“ Lamentoval zatím, co se Jasper s Emmettem váleli smíchy po zemi. Zapomenout na Vánoce to tu ještě nebylo. Kdyby mohli, tekly by jim slzy od smíchu.

„To vůbec není směšné.“ Ohradil se uraženě a se založenými ruky na prsou se posadil zpátky. Emmett s Jasperem se mezitím pomalu uklidňovali, ale pak si zase znovu vzpomněli na Jacoba, který z křesla vystřelil jak raketa startující na měsíc a rozchechtali se nanovo. Když se konečně po půl hodině uklidnili, mohli v klidu pokračovat v rozhovoru.

„A co má vlastně za dárek Edward? Toho jste se taky ptali?“ Zeptal se Jacob.

„No ne, ale kdyby chtěl, tak už by nám dávno pomohl.“ Poškrábal se na hlavě Emmett a Jacob zamručel.

„Je to brácha nanic.“ Odfrkl si Jasper, ale nemyslel to moc vážně. Spíš mu šlo o to, aby Edwarda vyprovokoval, aby jim šel pomoct i když mu to bylo houby platné, jelikož mu Edward mohl do hlavy kdykoli pěkně nakouknout. Nakonec jich bylo, ale Edwardovi přece jen trochu líto takže se na ně šel aspoň podívat. Dole ho přivítali tři páry očí dychtivých po nějakém dobrém nápadu.

„Ahoj, ve spolek co se to tu děje?“ Dělal, jakože nic neví a opřel se o zeď.

„To přece ty dobře víš.“ Zamračil se na něj Emmett. „Cos koupil Belle?“

„Jestli si myslíte, že jsem něco kupoval tak jste pěkně na omylu pánové.“ Usmíval se Edward. „Já jsem totiž Belle…“ Udělal naschvál odmlku, aby zvýšil napětí „koupil CD, na které jsem nahrál moje nejlepší klavírní skladby.“ Dmul se pýchou.

„Ale CD jsi koupil tak nám tu nenamlouvej, že jsi všechno udělal sám.“ Připomněl mu Jasper.

„Jo a navíc CD se svými skladbami Belle dáváš každý rok k Vánocům. Jen tam vyměníš obálku a znovu zabalíš.“ Doplnil Emmett.

„Ty jo fakt? To si vážně nepamatuju.“ Zamumlal Jacob a v duchu se strachoval, že to s tou jeho sklerózou začíná být vážné.

„Ale vážně Edí, ty tvoje dárky jsou už nudné. Kdo by chtěl dostávat na Vánoce pořád to samé?“ Rýpal do něj Emmett.

„Jo, pojď se raději přidat k nám.“ Začal s přemlouváním Jacob.

„No když já nevím…“ Váhal. „Ale asi teda jo.“ Vzdal to nakonec Edward.

„Jóó!!!“ Zahalekal nahlas Emmett.

„Vymyslíme něco, než se holky vrátí. To s tím dárkem co by, jsme mohli, nějak sami vytvořit nebyl vůbec špatný nápad.“ Začal Jasper znovu nahlas přemýšlet a svraštil obočí. Všichni začali znovu usilovně přemýšlet. Edward si sedl na zem a hlavou se opřel o zeď, Jasper se zavrtěl na gauči, Emmett seděl jediný bez hnutí a Jacob sice trochu přemýšlel, ale hlavně se snažil vzpomenout, co dal Nessie vlastně minulí rok. Musel se ale hlídat protože ve stejné místnosti se, nacházel i Edward a jeho mozek, který uměl přečíst jakékoliv myšlenky. No teda Bella byla výjimka. A kdyby zjistil, že nedělá to co má… No, už teď se na něj Edward mračil. Zatímco oni přemýšleli, kolem jejich domu prošel hlouček dětí. Bylo to docela neobvyklé, jelikož jejich vila stojí dobrý kus od civilizace. Kluci dokonce na chvíli přestali přemýšlet, a dívali se na děti, které, si vesele hopsaly, a házeli po sobě sněhové koule. Sníh byl vlastně všude. Sníh. Sníh. Sníh. Sníh na sněhuláky. Pomyslel si Jacob.

„To je ono.“ Zakřičel Edward. „Přece jim můžeme postavit něco ze sněhu. Třeba je! Byl by to moc hezký dárek.“

„To je skvělí nápad!“ Usmíval se Emmett.

„Jo, kdo by do tebe řek tak skvělé nápady.“ Přidal se Jasper. Jacob už chtěl namítnout, že to byl vlastně jeho nápad, ale pak mu došlo, že má vlastně jiný problém.

„No, ale na něco jsme nepomysleli.“ Řekl, vstal a kluci ho následovali. Teda krom Edwarda ten už věděl, co se chystá udělat. Jacob otevřel dveře dokořán, vzal do hrsti kus sněhu, který se v jeho horké dlani začal okamžitě rozpouštět a pomalu začal skapávat na zem, kde se začala tvořit louže.

„A co teď?“ Zeptal se zklamaně Jasper. Tak moc se těšil na stavění sněhuláků, ale Jacob jim pomáhal vymýšlet a bylo by to vůči němu asi nefér, kdyby s nimi nemohl stavět.

„Zabalil si je do takové té nepropustné látky.“ Navrhl mu nakonec.

„Nebo si vezmi rukavice.“ Dal mu další návrh Emmett.

„Myslíš, že by to pomohlo?“ Objevil se u nich zničehonic Edward. „A myslím, že stejně žádné nemáme.“

„Hele, Edwarde má na nohou botasky a nepropálí se do země.“ Otočil se k otevřeným dveřím Jasper a podíval se na šlápoty od bot ve sněhu.

„A myslím, že nějaké rukavice ještě máme. Nessie má rozhodně nějaké ve skříni.“ Zaradoval se Emmett a vystřelil po schodech do Renesménina pokoje.

„Tak počkat tohle rozhodně ne. Nebudu tu šaškovat v nějakých holčičích rukavičkách. Stejně budou moc malé a já je nechci Ness zničit.“ Odporoval Jacob a naštvaně si založil ruce na prsou.

„No tak. Nekaž, nám to kámo a neboj, na tu tvoji tlapu to nějak narveme.“ Zašklebil se Jasper. Jacob už chtěl začít vážně protestovat, ale to už tu byl zpátky Emmett.

„Mám tu dokonce dvoje, můžeš si vybrat: palčáky nebo prsťáky?“

„Ani jedny.“

„Fajn tak nebudeš stavět.“ Pokrčil rameny Jasper. Ale to zas Jacob nechtěl. Co jiného by pak Nessie vymýšlel?

„No tak jo no…“ Zamručel a podíval se na rukavice. Obě byly moc malé, protože jeho Ness má i v dospělosti moc malinké ruky. Palčáky byly fialové se zelenými proužky a prsťáky bílé s růžovými puntíky. Oboje byly vyrobeny z takové voděodolné látky pro lyžaře. Těžká volba.

„Ale já nevím jaké. Které jsou na stavění sněhuláka vhodnější?“ zeptal se nakonec.

„Palčáky! Palčáky! Palčáky…“ Začali skandovat Edward s Emmettem.

„Prsťáky! Prsťáky! Prsťáky...“ Snažil se jejich hulákání přehlušit Jasper.

„Sketo!“ Zamračil se Emmett.

 Jacob to mezitím vyřešil tak že si na pravou ruku oblékl rukavici se všemi otvory pro prsty a na druhou levou si dal palčák. Šlo to těžko, ale nakonec se mu přece jen povedlo narvat je na ruce. Sice slyšel tiché praskání látky, ale nedělal s toho moc velkou vědu. Když tak to svede na kluky. Vždyť to byl přece jen jejich nápad, že si má obléct rukavice, které patří Ness. Kluci se mezitím dohádali a koukli, co si vybral.

„Dobrý nápad“ Ohodnotil to Emmett.

„Tak hurá na sněhuláky!!!“ Zakřičel Jasper a všichni se na něj překvapeně koukli.

Mezitím v obchodě u holek…

„Alice nemůžeme si na chvíli odpočinout? Už mně strašně bolí nohy.“ Prosila Alici Bella. Pořád ještě nakupování nesnášela.

„Nevymýšlej si! Upíra nohy bolet nemůžou.“ Zamračila se Alice.

„Ale poloupíra jo.“ Zabrblala v zadu Renesmee. Byla naštvaná, protože se dnes domluvila s Jakem ven, ale nemohla, jelikož ji teta jako obvykle vytáhla na vánoční nákupy, jak tomu říkala. Teď se Alice, podívala na Nessie. Dobře věděla, proč se jí dnes nechce tak nakupovat. Když je v dobré náladě celkem ji to baví, ovšem teď, měla náladu pod psa. A jeden pes nejspíš teď vlezl i do jejich vily protože ztratila přehled o Emmettovi s Jasperem kteří ještě neměli vánoční dárky. Snad Emmett ten jeho nápad s veverkou zavrhne a vymyslí něco rozumnějšího.

„No tak jo, na chvíli by, jsme si snad mohly, odpočinou.“ Povolila nakonec Alice. Bella, Renesmee a Rosalie se s funěním sesunuli na lavičku v obchodním domě.

„Stejně nevím, co by, jsme měly, ještě nakupovat vždyť už vánoční dárky nakoupené máme.“ Zamračila se Rosalie, která byla doteďka potichu. Nakupování měla ráda, ale tohle už jí nebavilo.

„Jo, měla jsem jít s Jakem ven, ale nemůžu.“ Přidala se Ness.

„Tys měla jít s Jacobem ven? Jak to že jsi mi o tom nic neřekla? Myslím, že jsme si domluvily, že ti budu všechno schvalovat. Za tohle by sis zasloužila domácí vězení.“ Pokárala ji Bella.

„Mami! Jsem dospělá.“ Připomněla jí Renesmee.

„Je ti sedm!“ Odporovala Bella.

„Tys zapomněla? Já jsem poloupír. Poloupír! Mami.“ Zuřila už Nessie a rozhlédla se kolem, jestli ji někdo neslyšel. Pán co kolem procházel, vykulil oči a raději rychle odspěchal na druhou stranu, protože kdo by se nebál holky, která po celém obchodě rozhlašuje, že je prý nějaký poloupír. No spíš kdo by se nebál o její zdraví.

„Mám nápad!“ Zatleskala rukama Alice jak malé dítě. „Co přichystat VVP?“

„Co je to VVP?“ Ptala se Rosalie.

„Velká Vánoční Párty!“ Vykřikla Alice.

„Párty, jako vážně párty? Jo! Jsem pro!“ Souhlasila Renesmee.

„No, ale bude to s mírou jo?“ Řekla Bella, „Nechci, aby se Renesmee na svoji první párty opila nebo něco takové.“

„Neboj, Bello bude to super, koho všechno pozveme? Musí to být párty století!“

„Ale jestli to má být tak velká párty kde bude?“ Zajímala se Rose.

„Kde asi? Přece na zahradě.“

Zpátky ke klukům co staví sněhuláky…

Všichni pilně pracují na svých sněhulácích. Nakonec se je rozhodli postavit na zahradě, kam se dostali zadními dveřmi, které do ní přímo vedly. Doteď běželo všechno v pohodě, ale klid nemůže narušit nikdo jiný než Emmett, který se najednou začal šíleně hihňat.

„Co je?“ Zeptal se Jasper.

„Nic. Hih. Hihi.“ Hihňal se Emmett.

„Nekecej a řekni!“ Přidal se Jacob.

„Ale, ale já… to… totiž…“ Hihňal se dál Emmett a k hihňání se přidalo i chrochtání.  Jasper se otočil na Edwarda a povytáhl obočí. Edward se jen ušklíbl a zavrtěl hlavou.

„Kruci dělej to vyklopit nebo se neudržím!“ Zuřil už Jacob.

„Jo jo klid.“ Klidnil je přes svoje hekání smíchu Emmett.

„Tak pohni.“ Začínal být vážně Jazz netrpěliví. Jediný Edward byl v pohodě.

„No já nevím…“ odmlčel se „Jaké má Rose prsa.“ Řekl, a kdyby mohl tak by zčervenal. „Jakože nevím, jak je mám vymodelovat a ten tvar velikost a tak.

„A tomuhle jsi se, hihňal celou dobu? Celou dobu?“ Ptal se nevěřícně Jasper.

„Jo.“ Zahihňal se znovu.

„Tak to by, jsi snad mněl vědět.“ Řekl něco konečně Edward.

„Ale já jsem vážně na holičkách.“ Povzdych si Emmett.

„Improvizuj.“

„Podívej se na nějakou její fotku a udělej to podle ní.“

„Je jedno jaké je uděláš. Jestli moc malé nebo velké, aspoň bude vědět co zlepšovat.“ Lítali návrhy, až začali splývat do hromady.

„Fajn, já něco vymyslím.“ Uklidňoval je Emmett. Stavění dále probíhalo v klidu ale ne na dlouho.

„Kruci.“ Zanadával Jacob.

„To je blbý.“ Přidal se Edward.

„Co s tím budeme dělat?“ Zeptal se Jacob Edwarda.

„Nevím.“

„Co je?“ Zeptal se Emmett.

„Musíme asi trochu pozměnit plány.“ Povzdychl si Jacob.

„Proč? Co se děje?“ Ptal se i Jasper.

„Do zítřka roztaje všechen sníh.“ Odpověděl Edward.

„Co? Jak je to možné? Jak si to poznal?“ Ptal se Emmett.

„No jak je to možné nevím a já jsem to nepoznal to on.“ Ukázal na Jacoba a Jasper se na Jacoba podíval s obličejem: Jak to sakra víš?

„Na tyhle věci mám čich.“ Řekl a pokrčil rameny.

„Někdy se hold hodí mít vlkodlaka.“ Přiznal Edward.

„A co teda uděláme?“ Ptal se smutně Emmett. Nechtělo se mu znovu vymýšlet.

„Něco mně napadlo ale asi je to kravina.“ Poškrábal se na hlavě Edward.

„Co? Co tě napadlo?“ Ptal se zvědavě Jacob a začal se trochu obávat, co Edward vymyslí.

„Tebe se to netýká. No napadlo mně, že vlastně upíři jsou dost chladní a tak by stačilo obejmout sněhuláky, aby se neroztopily.“

„Jo ale to tam budeme až do rána? Celou noc?“ Třeštil šokovaně Jasper oči.

„Nemáme na výběr, pokud chceš, aby tvůj sněhulák přežil.“

„Ale co můj?“ Hlesl smutně Jacob.

„Neboj, vezmu ho pod svoje ochranná křídla.“ Slíbil mu Emmett a Jacob se zhrozil, ale pak si uvědomil, že vlastně nemusí nic dělat a radostně se ušklíbl.

„To se pleteš, ty budeš hlídat, aby nám holky nelezly do zahrady. A vymyslíš něco, aby nás nehledaly.“ Rozkázal mu Edward.

„Copak jsem nějaký hlídací pes?“ Zabrblal Jacob a pustil se jako všichni ostatní zpátky do stavění sněhuláků.

„Já už mám hotovo.“ Ozval se po chvíli Jasper. „A vy?“

„Já budu hotový asi tak za pět minut.“ Ozval se Edward.

„U mě to bude už jen chvilička.“ Přidal se Emmett.

„A ty Jacobe?“ Zeptal se Jasper a podíval se na něho.

„No, mně to bude ještě chvíli trvat.“ Přiznal, a když viděl nechápavé pohledy, jak mu to může tak dlouho trvat zamračil se a dodal. „Zkuste si stavět v takových rukavičkách.“ Ukázal svoje obrovské ruce narvané do dvou rozdílných rukavic.

„Tak jo, ale pohni, už se nemůžu dočkat, jak uvidím vaše výtvory.“  Pochechtával se Emmett. A po nějakém čase mněly sněhuláky opravdu všichni hotovi.

„Tak na tři.“ Začal odstartovávat Jasper. „Raz, dva tři!“ Zavolal a všichni naráz otočili své sněhuláky, takže vznikl pěkný kroužek sněhuláčích holek. Všichni dychtivě okukovali díla ostatních. Edwardova Bella měla zamilovaný pohled a jako oblečení tričko s úzkými džínami. Emmett své Rose vytvaroval do vlasů povedenou růži a udělal jí hodně, ale opravdu hodně odvážné šaty. Jasper se pokusil vytvarovat Alice oblečení podle nejnovějšího čísla jednoho časopisu a vytvořil jí obrovský náhrdelník. Jacob si dal na své Nessie samozřejmě taky záležet a jako oblečení jí udělal tílko s extraminiminisukní.

„Cos jí to oblékl? Tohle by si Renesmee v životě nevzala.“ Naštval se Edward. To si možná jen myslíš – pomyslel si v duchu Jacob a vzpomněl si, jak k němu přišla Ness právě v tomhle oblečení.

„Cože?!“ Vykřikl Edward. „S tou si to ještě vyřídím.“ Dále ale už nemohli otálet, protože sníh zažínal pomalu roztávat. Kluci objali své sněhuláky (Emmett přibral i Jacobového) a udržovali je v chladu. Jacoba vyhnali před dveře hlídat, aby nikdo nešel na zahradu. Asi po dvaceti minutách přijelo žluté Porsche, z kterého vystoupily Alice, Rosalie, Bella a Renesmee.

„Nessie!“ Vykřikl Jacob a hnal se ke své drahé polovičce.

„Jaku!“ Zapištěla Ness a skočila mu do náruče. „To je moc milé že jsi na mně počkal. Promiň, že jsem nebyla doma a nešli jsme ven, ale teta mně donutila jít na nákupy.“

„My jsme měly jít ven?“ Zeptal se překvapeně Jacob.

„Ano.“ Zamračila se Nessie, ale pak se rozesmála a holky s ní.

„Ty, Jaku?“ Zeptala Renesmee.

„Ano Nessie?“

„Proč máš na rukou moje rukavice?“ Chechtala se, protože pohled na Jacoba v dvou různých rukavicích byl opravdu k popukání.

„Ehm“ odkašlal si Jake a rychle si je sundal.

„Kde jsou ostatní?“ Ptala se zvědavě Bella.

„Oni… jaksi… prostě… no…“ Blekotal a rychle přemýšlel, co si má vymyslet.

„Stalo se jim něco?“ Strachovala se Alice.

„Ne, oni odešli na… na lov.“ Dořekl konečně.

„A ty jsi nešel s nimi?“ Ptala se se zdviženým obočím Rosalie.

„Čekal jsem tu na Nessie.“ Vymluvil se.

„Aha, ale aspoň se nám nebudou plést pod nohy. Budeme totiž na zahradě pořádat párty.“ Usmála se Alice.

„Cože? Na zahradě?!“ Vykřikl Jacob.

„Není to super?“ Radovala se Renesmee.

„Ale, ale, vy to nemůžete pořádat na zahradě.“ Snažil se jim to Jacob rozmluvit a přemýšlel jak z toho ven.

„Proč? Co jste na ní zase provedli? To vám nestačilo minule, když jste si na ní udělali chovnou farmu medvědů grizzly?“ Mračila se Bella.

„To ne, ale ono jaksi.“ Nervózně se rozhlížel po okolí jako by mu snad mělo napovědět. „Spadl na ni meteorit.“ Vyhrkl najednou, ale měl chuť si jednu fláknout za to, co jim právě řekl. „Hodně meteoritů a ona je celá zničená takže jsme se rozhodli ji uklidit, ale kluci se šli před tím posilnit.“

„Asi by jsme se ale na ni měli jít podívat.“ Ušklíbla se Rosalie.

„Ne! Ona je tak zničená že kdyby jste tam šli tak by jste dostali asi infarkt! Půjdu tam počkat na kluky a pak ji s nimi uklidím.“ Slíbil jim.

„No dobrá ale, jestli tam zase kujete nějaké pikle tak si nás nepřejte.“ Řekla Bella a společně s holkami šly chystat párty do domu. Ještě slyšel hlasité „bum“ když Nessie uklouzla na louži z roztopeného sněhu, než si mohl konečně oddechnout.

To bylo o fous, otřel si zpocené čelo Jacob a běžel na zahradu za kluky.

„To jsi tomu teda dal.“ Slyšel jen, co přišel na zahradu.

„Hele nevěděl jsem co říct a tohle ze mne prostě nějak vypadlo.“ Pokrčil nevině rameny.

„Budou čekat celou noc, než dojdeme z lovu.“ Povzdych si Jasper.

„A já měl u Rose zamluvený předvánoční…“ Začal Emmett, ale pak si uvědomil, co to vlastně říká.

„Musíme přece za dárek pro ně něco obětovat ne? Tak se uklidněte.“ Objal těsněji svého sněhuláka Edward, ale měl sto chutí se hned vrhnout na Bellu.

„Už se těším na ráno.“ Povzdech si Emmett.

O něco později…

„Sakra!“ Zanadávala, když podlaha, po které šla, vydala praskavý zvuk. Rozhlédla se, jestli to neslyšel. Věděla že hlídá. A taky moc dobře věděla, že tam něco venku chystají. Jacob moc dobře lhát neuměl a ona nedokázala svojí zvědavosti odolat. Potichoučku, aby ji nikdo neslyšel, docupitala ke dveřím, co vedly, do zahrady a dotkla se kliky. Už jen malý kousek a bude vědět, jaké tajnosti tam mají. Potichu se zachichotala a stiskla kliku.

„Kam si jako myslíš, že jdeš?“ Zaburácelo za ní a ona leknutím uskočila.

„Já… no… nic jen se procházím.“ Vypadlo s ní nakonec.

„Hele Bells, já vím, že jsi zvědavá, ale do zahrady prostě teď nemůžeš.“

„Já vím, ale zajímalo by mne, co tam kujete za pikle.“ Povzdychla si.

„Nic nekujeme, uklízíme bordel po meteoritu.“ Zamračil se Jacob.

„Snad si nemyslíš, že jsme ti to věřily.“ Ušklíbla se Bella.

„Hm, tak ale teď pryč mám hlídat!“

Konečně ráno!

Do rána se už nikdo nepokoušel podívat se na zahradu. Když se Nessie konečně probudila, šly se tam holky podívat.

„Jsem tak natěšená!“ Poskakovala samou radostí Alice.

„Já by jsem se moc netěšila. Kdo ví, co zase vymysleli.“ Bručela Rose. Když konečně došly ke dveřím Jacob tam nebyl.

„Není tu, to je znamení že můžeme jít na zahradu!“ Radovala se Renesmee.

„Tak jdeme.“ stiskla kliku Bella, „Jeden, dva, tři, teď!“ Zavolala a otevřela dveře dokořán.

„Veselé Vánoce!“ Ozvalo se sborové zvolání. Dívky to dojalo tak že skákaly svým polovičkám okolo krku.

„Ach, Edwarde tak moc jsi mne překvapil, čekala jsem zase CD.“ Objala ho pevně Bella.

„Jazzi, moc děkuji, ale co jsi mně to udělal za oblečení? Mohl jsi víc pozorovat módní trendy, tohle se už dávno nenosí.“ Řekla Alice a Jasper jen přikývl.

„Emme, tohle je ten nejlepší dárek co jsem od tebe dostala, ale mohl jsi mi rovnou říct, že jsem tlustá.“ Posmutněla trochu Rose.

„Ale ty vůbec nejsi tlustá!“ Vykřikl Emmett.

„Tak proč jsi mne tak vymodeloval?“ Optala se a Emmett se nechápavě podíval na ultraštíhlého sněhuláka.

„Jé, Jaku děkuji, zato že jsi mi zničil, ty rukavice to opravdu stálo.

„Kdy jsem ti zničil rukavice?“ Zamračil se Jacob.

Když se dost vynadávali na sněhuláky a holky ujistily kluki že se jim opravdu moc líbí, ozvala se Alice.

„Tak teď zase máme my překvapení pro vás.“ Zatleskala radostně rukama. „Uspořádali jsme párty!“

„Jóó!“ Zakřičeli kluci sborem a vrhli se do domu. Zbytek dne si pak krásně užívali. Tančili, oslavovali, líbali a potom i něco trochu víc. Na závěr si, ale společně zazpívali Jingle Bells. Blížili se ke konci a taky by pokračovali, kdyby nezaslechli, jak někdo hlubokým hlasem huhlá „Hou, hou, hou.“

„Santa?“ Ptal se s, zdviženým obočím Jasper.

„Santo! Santo! Já jsem věděl, že přijdeš!“ Křičel Emmett.

„Ale houby Santa.“ Odfrkl někdo. „ Jen jsem zkoušel dělat sovu.“

„Já jsem říkala, že to nepoznají, sova totiž dělá hú, hú, hú.“ Upozornil ho pro změnu ženský hlas.

„Mami! Tati!“ Vykřikl Edward a řítil se ke dveřím. Po něm ho následovali všichni ostatní kromě Jacoba a Nessie, která na ně volala: „Ahoj dědo, ahoj babi!“

„Slyšeli jsme, jak krásně zpíváte tak jsme se chtěli jít přidat.“ Ozvala se Esme, která byla zrovna zavalená pod horou svých dětí.

„A taky jsme přivezli spoustu dárků.“ Připomněl se Carlisle.

„Počkat! To jdeme slyšet až do Londýna?“ Ptala se Alice.

„No vlastně my jsme vlastně v Londýně nebyli.“ Přiznal Carlisle, „Byli jsme kousek odtud a pozorovali, jak si bez nás poradíte.“ Dořekl a všichni na něj zírali s pusou dokořán. To bylo teda vážně překvapení!

„Po pravdě kluci ti sněhuláci se vám moc povedli. Jo a Jacobe pěkně si mně s tou zahradou vyděsil. Chvíli jsem si myslela, že mluvíš pravdu.“ Usmála se Esme.

„S jakou zahradou?“ Zeptal se nechápavě, ale už ho nikdo neslyšel, protože se všichni znovu pustili do zpívání. A po posledním slovu písničky Jingle Bells se celým Forks ozývalo „Šťastné a veselé“ nabité radostí a láskou.

Autor: souteznipovidky, Teryna, v rubrice: FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky

Sdílet

Diskuse pro článek Vánoční nápad od Teryna: