Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Tři oříšky pro Popelku - DeSs

21.09.2010 (21:00) • souteznipovidky • FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky • komentováno 0× • zobrazeno 2221×

DeSs

Tři oříšky pro Popelku

„Bell, jedu s Jakobem a Billym do té botanické zahrady, nechceš jet s námi?“ křičel otec z verandy a obouval se do fosforově žlutých holínek.

„Ani mě nehne!“ opověděla jsem otráveně a odporoučela se do obýváku.

„A co chceš dovést?“ otravoval dál.

„Třeba co ti cvrkne do nosu!“ zařvala jsem na něj nasupeně. Co bych měla chtít z botanické zahrady? Semínka? Kůru nebo listy na památku? Encyklopedii rostlin? Bonsaj? Dělá si ze mě prdel?

Z verandy se ozval smích, tupá rána, jak narazil do futer, protože zase nedával pozor na cestu, šustění igelitové pláštěnky od Newtonů za dolar – protrhne ji i silnější dešťová kapka – a nakonec zabouchnutí dveří.

Měla bych jet do práce k Newtoným, za chvíli mi začíná směna. Ale co, těch pár šlupek, které si tam vydělám, mi scházet nebude. Kašlu na to, Edward mi určitě kdyžtak přispěje.

Takže Jacob a Billy jsou taky pryč, Cullenovi zabíjí nevinná lesní zvířátka a já jsem osaměla.

Vlastně jsem slíbila Angele, že jí odpoledne pomůžu psát nějaká oznámení. Čert aby to vzal, lopotit se někde zadarmo. Psaní mám dost ze školy, jen ať si to napíše sama, tohle není moje věc. Vlastně ani nevím, proč jsem jí to slíbila. Zánět šlach má už Ben, tak co bych mohla mít já? Neštovice? Ty by ode mě určitě chytit nechtěla.

Nakonec jsem to vyřešila snadněji, zvedla jsem sluchátko a nechala ho viset ze stolu, teď se mi nedovolá a já jí pak někdy řeknu, že jsem na to zapomněla a byla v botanické zahradě! Jsem geniální, na mě by neměl ani Albert, děda jeden vyšinutej!

Vzala jsem si z lednice pivo a víno – musím otestovat, co je lepší. Sedla na pohovku, hodila nohy na stůl a zapnula televizi. S plechovkou piva v jedné ruce a ovladačem v druhé jsem se mohla z fleku pasovat na dnešní královnu obýváku, a taky jsem to udělala.

Ohnala jsem se po otravné mouše. Lechtala mě na nose už nějakou dobu a pořád se vracela. A zase jsem ji nechytla! Naštvaně jsem se posadila, že si dojdu pro repelent, ale rychle jsem se zase vrátila do původní polohy. Přede mnou stál Charlie a culil se jako fagan, který právě něco provedl a byl přistižen při činu. Podezřívavě jsem si ho měřila…

„Ahoj Bells, vidím, že sis udělala krásný večer,“ usmál se na mě. Večer?!? Cože?!

Uprostřed obýváku svítil lustr a okna byla zatažená, pruhy, která závěs neschoval, byly černé jako noc. No jo, ona je noc. Sakra! Rychle jsem se snažila objevit plechovky a sklenici od vína, ale nikde jsem je neviděla. Chtěla jsem je nenápadně zasunout pod pohovku.

„Už jsem to uklidil,“ usmál se na mě Charlie v očividně dobré náladě.

„Byla tady Angela a Ben,“ snažila jsem se vymluvit. „Tak jsem jim nabídla.“

Doufala jsem, že mi uvěří i přes to motání jazyka.

„To nevadí,“ usmál se znovu smířlivě.

„Fetoval jsi?“ vypálila jsem na něj.

„Jenom malinečko,“ zašišlal a ukázal mezi prsty asi tří centimetrovou vzdálenost.

„Cože!“ vyhrkla jsem.

„Pěstovali tam i marjánku a různé koření, prý je to neškodné a zdraví prospěšné, tak jsme to zkusili,“ pokrčil nevinně rameny. „A potom jsme procházeli dál a Jake narazil do nějakýho stromu, byl trochu dezorientovaný, ale to je prý normální vedlejší účinek. No, strom se otřásl a tohle mi spadlo na kebuli!“

Vytáhl ruce zpoza zad a s vítězným úsměvem mi strčil nějakou suchou větev až pod nos. „Sice mi to spadlo na hlavu a necvrklo do nosu, ale to je skoro to samé, ne?“  Tak on mě lechtal tím chraštím a bavil se u toho?

S hraným veselým úsměvem spíš podobným úšklebku jsem si ten oschlej smeták vzala a prohlížela. Hned z toho opadaly poslední zbytku suchých listů a zůstaly jen tři buráky. Odtrhla jsem je a chtěla vylousknout a sníst, přece jen jsem od rána nejedla – jen pila. Když jsem chtěla zuby rozkřápnout první, Charlie mi to zase překazil.

„Ako try oriešky pre Popolušku!“ vyhrkl nadšeně. Když si všiml mého nechápavého pohledu, vysvětlil: „Billy byl móóóc hodný a naučil mě La Pushské nárečí!“

„Aha. Tati, od kdy rostou buráky na stromě?“ zeptala jsem se ho a matně si vybavovala proslov pana profesora Tannera o nějaké podzemnici olejné.

„A kde by rostly, prosímtě?“ zeptal se vyděšeně. „Jasně že na stromě, v obchoďácích těžko, ale to bys už mohla vědět!“ dodal přísně.

„Jasně, tati, poučím se,“ usmála jsem se a zmizela v patře ve svém pokoji. Jíst to nebudu, bůh ví, jak to zmutovali a jestli po tom nebudu mít vředy nebo něco podobného. Buráky jsem tedy hodila na stůl a šla se převléct do pyžama s veverkou, i když se mi spát nechtělo. Vždyť jsem vlastně spala posledních 24 hodin!

Ale Edward by už mohl být z lovu doma, říkal, že večer přijde. A já budu čilá, nebudu muset v noci spát… Šlehnutého Charlieho už snad neprobudí ani motorová pila řezající mu ruce nebo nohy…

Ale co na sebe? S veverkou ho určitě nesvedu. Sakra, kdybych tak poslechla Alice a v tom obchodě se spodním prádlem nezačala řvát jako na lesy, že se mě pokouší s Jasperem unést a neutekla! Vyrazila jsem tedy ke stolu pro nůžky, že si nějaký oděv trochu upravím, když jsem si toho všimla.

Na stole ležela tlustá bichle, která tam ještě před chvílí zaručeně nebyla. Kolem ní byly rozbité burákové skořápky! Přišla jsem blíž a přečetla si její název: Velká encyklopedie o sexu aneb Jak to dělají motýlci.

Na to jsem vůbec nepomyslela, měla bych se teoreticky připravit! Ta pohádka o Popelce je snad vážně pravdivá! Vzala jsem tří tisíc stránkovou naučnou knihu a začala číst. Když jsem toho měla po třech minutách plné zuby a nepřečetla ještě ani obsah, začala jsem jí listovat a dívat se na obrázky. Kupodivu jsem za chvíli věděla, jak přesně na to!

Jenže tohle nevyřešilo můj problém s oděvem. Vrátila jsem se tedy ke stolu a začala v tom bordelu hledat nůžky. Propisky, fixy, zvýrazňovače, tužky, kružítka, pravítka, úhloměry, sešity, papíry s poznámkami, učebnice, gumy… Naštvala jsem se a polovinu věcí shrnula na zem a měla tak stejnou plochu na míň předmětů a větší šanci na nalezení. Na stole nezůstaly, zohnula jsem se tedy na zem, že to přeberu tam. A světe div se, našla jsem tam něco úplně jiného!

Zvedla jsem kožený kus látky – podprsenku velikosti zakrslé mandarinky z hadí kůže, kalhotky téže velikosti i materiálu, síťované punčocháče po stehna se samodržícím lemem a stejné rukavice do poloviny paží. A pod tím vším stočený mrštný bičík.

No, je to trochu proti mému vkusu, ale Edwardovi by se to mohlo líbit. No co, nic tím nezkazím. Sundala jsem si tričko s veverkou a začala se soukat do těch cárů kůže. Bič jsem si dala z boku za kalhotky, abych ho neztratila. A zjistila jsem, že Popelka byla fakt hubená.

Raději jsem se vyhnula zrcadlu, přece nechci dostat mrtvici ještě před tím. Zalezla jsem do postele a čekala a čekala a čekala. Uběhla hodina, dvě a pořád nic.

Neříkal mi, že se uvidíme až ráno? No jo vlastně! Plácla jsem se dlaní do čela, já jsem ale slepice. Rychle jsem se vymotala z přikrývky a doběhla k otevřenému oknu. Určitě už jsou doma a lesem je to ke Cullenům jenom kousek. Navíc, třeba potkám někoho ze smečky a doveze mě tam na zádech – no tak jo, trochu nepravděpodobné.

Už jsem přehazovala nahou nohu přes parapet, když mi došlo, že jsem na něco zapomněla. Třetí burák! Rychle jsem se zase vrátila a v tom bordelu na zemi ho začala hledat.

Když jsem přehazovala znovu nohu přes parapet, vyklouzl mi z ruky a skořápky se rozletěly po celém pokoji. Tentokrát v něm nebyla ani obrovská tlustá knihy, ani hromada oblečení. Ale docela malinká čtveratá věc. Tak jsem tedy znovu vrátila nohou do pokoje a sehnula se k té věcičce.

Vzala jsem ji do rukou a přečetla název výrobku: Burákový kondom.

Tak teď už snad můžu vyrazit!

Autor: souteznipovidky, v rubrice: FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky

Sdílet

Diskuse pro článek Tři oříšky pro Popelku - DeSs: