Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Tracy Hale - VSECHNY CESTY VEDOU DO FORKS

Sraz Ostrava!!! 06


9. soutěžní povídka

Představte si naprostý opak. Bella zjistí, že Edward je upír a ona uteče z Forks.


Byla jsem si jistá, že už mě nic netáhne zpátky. Všemu je konec. Žádná křižovatka neexistuje - jen jedna jediná cesta. A pokud se po ní vydám, zřejmě bude následovat má rychlá smrt. Možná mi nebylo souzeno pochopit celou tu záležitost s upíry. Jak je to vůbec všechno možné? Stále věřím, že je to jen zlý sen. V duchu jsem si přála jedno jediné: Nikdy se do Forks neodstěhovat. "Slečno, budeme přistávat." Pohlédla jsem do očí letušky, která se nade mnou skláněla a napadlo mě, zda ona má představu o tom, že existují upíři. Ne moc daleko odtud. Přikývla jsem a sundala si z uší sluchátka, které mi ani nehrály, byla jsem příliš v šoku na to, abych poslouchala hudbu. Ani nevím, kam bych měla jít. Ovšem New York je velké město, to největší z největších - takže něco se najde. Po pár dalších minutách letadlo opravdu přistálo a cestující se začali hrnout k východu. Vyzvedla jsem si svá zavazadla na jezdícím páse a vyšla spěšně z letištní haly. Viděla jsem před sebou otáčecí dveře, ale jakmile jsem jimi chtěla bez námahy projít, musela jsem je otevřít. Něco tady nehrálo. Vešla jsem do... minulosti? V New Yorku bych čekala spoustu žlutých taxíků, mrakodrapů a moderních lidí, ovšem tohle se New Yorku vůbec nepodobalo. Kolem projelo pár kočárů spřežených koňmi. Hrklo mi u srdce. Tohle je určitě sen. "Vzbuď se," šeptala jsem si pro sebe a zavřela oči. "Hou, hou, slečno! Dávejte pozor." Rychle jsem je zase otevřela a přímo přede mnou stál jeden z těch starých kočárů. Ze sedla koně se na mě vyplašeně usmíval postarší muž. "Prosím, jaký je rok?" špitla jsem na něj a příliš moc se bála odpovědi. "1921. To byste ale měla vědět." A odjel. Zůstala jsem stát na místě jako přimrazená. Co se stalo? Začala se mě zmocňovat panika. Nechala jsem svá zazadla před letištěm... které se změnilo spíše v koňskou stáj a utíkala pryč. Po cestě na mě křičelo pár zděšených lidí, zda jsem neutekla z polepšovny. Začalo se stmívat a já se zastavila v tmavé uličce, kde nebylo živé duše. Slyšela jsem klopýtání koňských podkov a poté zvuk ustal. Vyděšeně jsem se otočila a úleva, která mě zplavila, byla neuvěřitelná - Edward. V tuhle chvíli už mi vůbec nezáleželo, zda je upír. "Ach, Edwarde! Co se děje? Proč jsme tady?" Místo aby mi vše vysvětlil, nadzvedl zmateně obočí. Chvíli si mě ustaraně prohlížel a potom konečně prohlásil: "O čem to mluvíte, slečno?" Seskočil z koně a přisoupil ke mně. Jeho oči rudě zářily a to mě vystrašilo. Tohle není Edward z Forks. V tu chvíli mi vše došlo - tohle je minulost, minulost Edwarda a já jsem jen figurka - malá figurka v ní. Mám do všeho nahlédnout, abych se nebála? Tyhle věci přece neexistují. "Voníte..." Přičichl si k mému krku. "Promiň mi vše... byla jsem hloupá a bála se, že mě zabiješ. Proto jsem utekla z Forks!" začala jsem zmateně gestikulovat rukama. "Forks? Z toho města pocházíš, mladá dámo?" Starý Edward který nic neví. Mám mu říct, co se stane? Mám mu říct, že vše vím? Nečekal, až odpovím. "Měla bys utéct... je to tady nebezpečné." Myslela jsem, že mě zabije... teď a tady. Ale on to neudělal. Řekl mi, ať uteču. Slyšela jsem vrčení vycházející z jeho hrudi. Nadzvedl mě jednou rukou a posadil na svého koně. Vzápětí se kůň rozběhl a já na něm uháněla pryč. Edward z minulosti se mi vzdaloval. "Promiňte, nevšiml jsem si vás." Vytřeštila jsem oči. Stála jsem zase u otáčecích dveří na letišti v New Yorku, ale mé kufry se otevřely a vnitřek jich se vyspal na zem. Nějaký starší muž se mi omluvil a odešel. Pche. Rychle jsem věci naházela zpátky a utekla si sednout do letištiní haly, zpátky, ne pryč. Ten sen... to nebyl sen. Mělo to nějakou souvislost? Myslím, že to něco znamenalo. Edward je upír a já mu tam v minulosti voněla, ale nekousl mě. Byl by to už udělal. Právě teď jsem si jistá, že není čeho se bát. Nekousne mě ani teď. Miluju ho a on miluje mě... Ten "sen" byl zřejmě důkaz, že opravdu není čeho se bát. Počkala jsem na další let zpátky do Seattlu. Po netrpělivých hodinách jsem konečně seděla v taxíku a snažila se dostat ze Seattlu do Forks. "Nevezl jsem váš včera na opačnou stranu, slečno?" zeptal se mě taxikář. Až teď se mi vybavila jeho tvář - jistěže to byl on. Náhody jsou náhody. "Ano." "Proč tedy jedete zase zpátky do toho chmurného městečka?" Nevyčkávala jsem odpověď dlouho. Jakmile zazněla z mých úst zněla vítězně a sebejistě: "Protože všechny cesty vedou do Forks."



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Tracy Hale - VSECHNY CESTY VEDOU DO FORKS:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!