Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Tajná láska od Sheely

14.02.2012 (10:00) • souteznipovidky • FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky • komentováno 3× • zobrazeno 1841×

Edit: Článek je ponechán v původní podobě.

Isabella:

Seděla jsem v křesle a z okna si prohlížela naši zahradu. Upravila jsem si šaty a zahleděla se do dálky. Rodiče si přestavovali, že se co nejdříve provdám za pana Lorence, který měl plno peněz a vlivné postavení. Snažila jsem se sňatku zabránit všemi způsoby. Ohradila jsem se, že ho nemiluji a hnusí se mi, ale oni se jen smáli, že láska neexistuje. Všichni lásku považovali za výmysl chudých. Ale já věděla, co to láska je. Pocítila jsem ji na vlastní kůži.

„Slečno Isabello, mám tu pro vás dopis,“ řekla má služka, když vešla do mé ložnice. Šťastně jsem se usmála a převzala si od ní obálku. Mary byla opravdu tolerantní služebná a o mých zamilovaných dopisech nikomu neřekla. Nedočkavě jsem roztrhla obálku a začetla se do dopisu.

Má krásná Isabell,

trpím, když nemohu být s tebou a vidět tvé krásné oči, které si mě tak podmanily. Chtěl bych tě políbit na tvé rudé rty, které dokáží vykouzlit ten nejkrásnější úsměv, při kterém mé srdce divoce buší. Konečky prstů se dotknout tvé jemné pokožky, která je hladká jako satén. Tvá krása se dá přirovnat k Afroditě nebo Heleně, díky jejíž kráse byla Trojská válka.

Kdykoliv zavřu oči, vidím jen tebe. Ani hvězdy na nebi nedokáží přinutit moji mysl přestat na tebe myslet. Trhá mi srdce, když vím, že se brzy budeš vdávat a já nebudu mít ani tu nejmenší šanci, požádat tě o ruku. Jedno mi, ale musíš slíbit. Nikdy na mě nezapomeneš a kdykoliv mě uvidíš, obdaříš mě jedním z tvých nádherných úsměvů.

Navždy tě budu milovat, Edward.

Ty řádky opět donutily mé srdce, aby bolestivě bušilo do žeber. Edward byl sice bohatší, ale na majetek pana Lorence neměl. Snažila jsem se rodiče přemluvit, aby Edwardovi dali šanci, ale oni rázně zamítli.

„Mary!“ křikla jsem a služebná hned přiběhla do pokoje.

„Papír a brko prosím,“ poprosila jsem ji a ona mi vše hned podala.

Milý Edwarde,

jen tvé dopisy dokáží, aby mé srdce bilo obrovskou rychlostí. Ani si neumíš představit, jak jsem zoufalá, když vím, že tvé jméno nikdy nebude jmenováno v souvislosti s naším manželstvím. Můj jediný sen je vdát se za tebe, ale nejspíš nám není přáno. Rodiče nechtějí ani slyšet o tom, že bych si vzala někoho jiného kromě pana Lorence. Vždyť já vlastně ani nevím jeho jméno. Děsí mě, že je o třicet let starší než já.

Slibuji ti, že kdykoliv tě uvidím, na tváři vykouzlím ten nejkrásnější úsměv, jaký dokáži, a zapamatuj si, že ten úsměv je jen tvůj. Mám jediné přání. Ještě jedno tajné setkání před tím dnem. Prosím, pošli vzkaz po Mary, abych věděla, kam mám přijít a pohlednout do tvých zelených očí.

S nehynoucí láskou, Isabella.

„Mary, prosím. Doručte ten dopis, co nejdříve. Nemohu moc dlouho čekat na odpověď. Jsem zoufalá. Neříkala má matka něco o svatbě?“ vyzvídala jsem a ona jen smutně přikývla.

„Plánují svatbu příští týden. Pan Lorenc tu dnes byl, ale já řekla vaší matce, že vám je špatně a nemohu vás nechat vyjít z pokoje, aby se vám nepřitížilo,“ odpověděla a já cítila, jak mi jedna slza stekla po tváři.

„Proč jen osud je tak krutý?“ zeptala jsem se, ale odpověď nečekala. Přišlo mi nespravedlivé, že obyčejní lidé si mohli vybrat svoji lásku, ale já ne.

„Mary, jdi. Nech mě tu truchlit o samotě. Doufám, že ještě dnes přineseš odpověď. A opatrně. Ať se má matka nic nedozví,“ popohnala jsem ji a ona s jediným pohledem odešla z místnosti. Složila jsem hlavu do dlaní a naplno se rozvzlykala. Nenáviděla jsem svůj život. Netěšila jsem se na budoucnost, která mě čekala. Pokuď si pana Lorence vezmu, budu mu muset porodit i dědice. Ozvalo se lehké zaťukání na dveře a já rychle vstala ze židle a lehnula do postele. Až po krk jsem se zabalila přikrývkou a zamumlala tiché „dále“. Dovnitř vešla má matka a v závěsu šel i otec.

„Isabell, jak se cítíš?“ zeptala se, ale podle jejího výrazu jsem usoudila, že ji to moc nezajímá.

„Už je mi lépe,“ odpověděl jsem a otec se mile usmál.

„To je dobře. Pan Lorenc se rozhodl, že i zítra se zastaví a seznámí se z jeho nastávající,“ informoval mě otec a mé oči se opět naplnily slzami. Musím se s Edwardem setkat už dnes.

„Jistě, otče,“ odvětila jsem a sklopila oči. Matka si jen prohlédla pokoj a i s otcem odkráčela z pokoje. Mary, prosím vrať se brzy!

****

Po dvou hodinách se konečně otevřely dveře od mé ložnice a dovnitř vstoupila Mary s dopisem v ruce.

„Konečně!“ oddychla jsem si a dopis jí vytrhla z ruky.

Isabell,

sejdeme se dnes. Mary slíbila, že ti pomůže dostat se z domu. Potkáme se v parku. Utečeme spolu. Začneme žít novým životem v jiném městě. Budu moct sledovat tvé krásné oči každý den bez toho aniž bychom se museli skrývat. Doufám, že budeš souhlasit. Pokud ano, sbal si jen jedny šaty a přijď na sjednané místo. Nemohu se dočkat, až tě uvidím. Nedovolím, aby si tě vzal nějaký starý chlap, který si tě nezaslouží. Tvá krása mu není hodna.

Těším se na tebe, má lásko. Edward.

Chce, abychom spolu utekli. Mám souhlasit? Co když se náš útěk nepodaří a rodiče mě chytí? Odjedeme z města, ale naše láska nevydrží? Kolik špatných věcí ještě má hlava dokáže vymyslet?

„Mary, co říkal Edward? Pověz mi vše a nevynechávej žádné detaily,“ zeptala jsem se a donutila ji posadit se vedle mě.

„Slečno, pan Cullen toho moc neřekl, jen mi dal pokyny jak vás dostat z domu a dopravit na sjednané místo. Jediné, co vzkazuje je, že vám posílá milion polibků,“ odpověděla a já zklamaně svěsila hlavu. Doufala jsem, že mi Mary poví víc.

„Máme už jen hodinu, slečno Isabell. Měla byste se připravit,“ upozornila mě Mary a já přikývla. Otevřela jsem velkou skříň a hledala šaty, které by nebyly tak moc zdobené, ale vypadaly spíše prostě.

„Mary, pomoc mi,“ poručila jsem. Mary došla ke skříni a vytáhla jedny obyčejné šaty a podala mi je.

„Spokojená, slečno?“ zeptala se a já přikývla. Došla jsem k šperkovnici a vzala jsem si dva diamantové náhrdelníky a hodila je do vaku. Něco, abychom měli jistotu, že přežijeme. Šperky můžeme kdykoliv prodat a tím získat peníze. Vyndala jsem další a dala jsem ho Mary.

„Uteč. Nesmíš tu zůstat. Kdyby má matka a otec zjistili, že si mi pomohla v útěku, čekal by tě velký trest. Tady je ještě prsten. Mělo by ti to vystačit na nějaký čas, než si najdeš práci,“ řekla jsem s úsměvem a ona vděčně přikývla.

„Děkuji, slečno. Doufám, že budete šťastná,“ popřála mi. Šaty zabalila do vaku a vak mi podala.

„Zůstaňte chvíli tady. Podívám se, jak to dole vypadá a přijdu si pro vás,“ informovala mě Mary a já přikývla. Mary vyběhla z pokoje a já se rozhlédla. Takže je to vlastně můj poslední den v tomto vězení? Nikdy už neuvidím matku, otce a dokonce ani pana Lorence. Díky bohu. Šťastně jsem se usmála a vak jsem pevně chytila a čekala, dokud se Mary nevrátí. Dveře se otevřely a dovnitř nakoukla tmavovlasá hlava. Mary!

„Slečno, pojďte. Nikdo tu není,“ pobídla mě a já okamžitě vyběhla z pokoje. Opatrně jsem našlapovala, aby pod mojí váhou nepraskl ani jediný schod. Když jsme se ocitli před velkými dveřmi, rozhlédla jsem se po domě a vybavila jsem si vzpomínku, kdy jsem tu jako malá běhala a všichni se mě snažili chytit. Nenáviděla jsem výuku psaní.

„Slečno, pojďte,“ popohnala mě Mary a já vyšla z domu. Opatrně jsem zavřela velké dveře a vydala se cestou k parku.

„Jste si jistá, slečno?“ zeptala se mě Mary a já přikývla. Těšila jsem se na nový život po boku Edwarda.

****

„Isabell,“ zasmál se Edward, který netrpělivě postával v parku a čekal na nás.

„Edwarde,“ pozdravila jsem ho a rozběhla se k němu. Chytil mě do jeho objetí a já věděla, kde je můj domov. S ním. Jakoby vše zapadlo do sebe.

„Mám tu kočár. Začneme nový život, Bells. Jen mi dva. Spolu, sami,“ řekl šťastně Edward a políbil mě na čelo.

„Těším se, má jediná lásko,“ usmála jsem se a on mě chytl za ruku a pohladil po vlasech.

„Mary, děkuji za všechno. Tady máš něco do začátku. Bude se ti to hodit.“ Edward podal Mary nějaké peníze a ona vytřeštila oči.

„Pane, to…“ začala Mary, ale Edward ji zarazil.

„Vezměte si je. Budou se hodit,“ podotkl a opět se otočil na mě.

„A my jedeme, lásko. Musíme rychle odjet. Dřív než někdo zjistí, že si zmizela a začne pátrání,“ upozornil mě Edward a já přikývla. Měl pravdu. Naposledy jsem se usmála na Mary a s Edwardovou pomocí nastoupila do kočárů. Můj milovaný se posadil vedle mě a my vyjeli vstříc našemu osudu. Novému životu, kde budeme oba šťastní a já ponesu jméno Cullenová, nebo možná jiné.

Autor: souteznipovidky, v rubrice: FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky

Sdílet

Diskuse pro článek Tajná láska od Sheely: