Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Tajná láska od patulky13

The Host


Tajná láska od patulky13Povídka Šťastná budoucnost od patulky13 se umístila na 6. místě s celkovým počtem bodů 51 ve druhé kategorii.
Gratulujeme!

EDIT: Článek je ponechán v původní podobě.

 

Mladá dívka sedící u okna pozorovala vše, co nádherného se děje venku. Její myšlenky zmateně poletovaly pouze kolem jediného slova, kolem jediné emoce... Kolem lásky. Všude po ulicích Paříže se procházely zamilované páry, které šly vidět z okna mladé slečny.

„Přišel vám dopis, slečno,“ ozval se hlas služebné od dveří tohoto pokoje. Dívka jen lehce pootočila hlavu ke dveřím a služebné neunikl slabý náznak úsměvu. I přes to, že dívka nemůže být se svým milovaným, se lehce pousmála.

„Děkuji, Elizabeth.“ Alice, jak se dívka jmenovala, si od ní vzala svůj dopis, posadila se zpátky k oknu a chvíli jej jen držela v ruce a třímala slabou obálku. Po chvíli přemýšlení se odhodlala, dopis otevřela a jakmile uviděla první řádek, ze srdce se zasmála.

Má milá královno mého srdce,
kolem nás vše padá. Mí přátelé padli za životy svých přátel, dokonce i za ten můj. Neslyším nic jiného, než jednu ránu za druhou, jeden výkřik za druhým, poslední slova před smrtí. To ale není to nejhorší. Nejvíce na tom všem mě mrzí hlavně to, že nemohu udělat nic, co by ostatním pomohlo.
Kéž bych teď mohl být s tebou a objímat tvé ladné tělo.
Velmi mi chybíš, s láskou, tvůj milý.

Dívka s úsměvem vzhlédla od dopisu a představovala si, jak její milý bojuje za životy ostatních. Když si ale uvědomila, že jej možná už nikdy neuvidí, zaškaredila se a raději dopis odložila na svůj psací stůl. Posadila se k němu, vzala čistý papír, pero do ruky a s úsměvem začala odepisovat své tajné lásce.

Můj milý,
jsem tak ráda, že ses odhodlal mi napsat. Tak dlouho jsem čekala na ten den, kdy mi od tebe přijde dopis a dnes se tak stalo. Ani nevíš jak moc jsem si právě oddychla.
Je to tak dlouho, co jsme se spolu naposledy viděli v tom parku. Těším se, strašně moc, až se vrátíš a my budeme moci být spolu. Nikdo nám v tom už bránit nebude, budeme jenom ty a já, my dva. Společně.
Matka mi stále opakuje, jak bych si měla najít nějakého mládence a konečně se usadit, ale já nechci. Nemohu na tebe jen tak zapomenout a poslechnout tak svou matku, která nebere ohledy na mé city. Nikdo o naší tajné lásce nic neví, pouze Elizabetha, má služebná. Je to jediný člověk v tomhle domě, který mě chápe a podporuje mě v tom. Neboj se, nikomu o nás nic neřekne, já jí věřím.
Opravdu se moc těším, až se vrátíš zpátky za mnou. Miluji tě,
s láskou a něhou, tvá tajná láska.

Dívka s milým úsměvem dopis úhledně zabalila do obálky a poté jej podala své služebné s ještě milejším úsměvem na své sladké tváři – jak jí vždy říkával její milý z války.

„Děkuji, Elizabeth. Moc si vážím toho, co všechno pro nás děláš,“ poděkovala jí a ona jen s pokývnutím hlavy odešla z pokoje. Dívka se vrátila zpět ke svému oknu, kde se posadila a se vzpomínkou na svou lásku zasněně pozorovala nádherné okolí okolo domu.

Neuběhly ani dva dny a dívka stále nedělala nic jiného, než pozorovala zamilované páry. Stále čekala, kdy kolem domu půjde ten dokonalý muž, do kterého se na první pohled zamilovala. Stále čekala na tohoto muže, až se vrátí z války ke své milé.

„Matka si vás žádá, slečno,“ vyrušil ji jednoho krásného dne jemný hlas, avšak vystrašený. Dívka poplašeně zvedla pohled od – teď již pomačkaného - dopisu, který si četla pokaždé, kdykoliv měla volnou chvilku, a zahlédla vystrašenou Elizabethu čekající u jejích dveří. Pomalu, jako by to bylo ve snu, se zvedla a spolu se svou služebnou odešla do matčina pokoje na opačné straně tohoto velkého domu.

„Ano, matko?“ optala se slušně a pozorovala její ladné tělo otáčející se k ní čelem. Její tvrdý výraz vyzařoval tolik emocí, ale všechny se shromáždily v jejích modrých očích v jednu – nenávist. Vystrašeně udělala krok zpátky, ale přesto svůj pohled zaměřila do jejích očí a snažila se vypadat vyrovnaně.

„Elizabeth, nechej nás, prosím, o samotě,“ poprosila dívčinu služebnou a po klapnutí dveří se s tvrdým výrazem otočila na svou dceru.
„Dnes, brzy ráno, přišel dopis. Byl určený pro tebe, ale protože mě již dlouho zajímalo, kdo ti stále píše, rozhodla jsem se, že se podívám, kdo to je,“ začala a s každým jejím slovem se dívce strachem zatajil dech.
„Nikdy v dopise nestálo, kdo ti píše, ale tentokrát už ano. Čekala jsem cokoliv, ale tohle jsem opravdu nečekala. Nečekala jsem, že by mě má vlastní dcera mohla zradit a obejít zákony. Zrovna ty, tak milá dívka,“ pokračovala dál a bez přestání přešla ke svému nočnímu stolku u postele a vzala z něj rozevřený dopis.
„Prosím.“ Podala dívce onen dopis, ta ho roztřesenou rukou vzala a pomalu si ho začala číst.

Má milovaná Alice,
jsem si jistý, že ani netušíš, jak moc mi v tuhle chvíli chybíš. Nejraději bych teď byl s tebou ve tvém pokoji a třímal tě ve svém náručí. Spolu bychom seděli u tvého okna a nadšeně sledovali ostatní páry procházející nádhernou Paříží. Tiše bychom jim mohli závidět tu lásku, která se nám nedostala, která byla pro nás dva bohužel zakázána.
Všude kolem nás tu všechno padá, mí přátelé padají k zemi a já nemohu udělat nic, co by jim mohlo pomoci. Když jsem se chystal do téhle války, věřil jsem, že jednou budeme moci býti spolu, že nás osud jednou svede dohromady, ale mýlil jsem se. Osud tohle nikdy neměl v plánu, teď už to chápu.
Stále doufám – i když s malou nadějí –, že ve tvém srdci je stále nějaké malé místo, které mi zůstane věrné. Doufám, že na mě budeš vzpomínat stejně tak, jako já... S láskou, radostí, oddaností a spokojeností.
Navždy na tě budu myslet, má milá, tohle je mé poslední sbohem.
Navždy a s láskou, tvůj voják Jasper.

Dívka dočetla a vzhédla od posledního dopisu, který ji vyvedl z míry. Jediné, co u matky zahlédla, byl její vítězoslavný úsměv.

„Alice, dovol, abych ti představila tvého manžela, sira Nikolase,“ dodala a do dveří vešel přibližně dvacetiletý mladík s černými vlasy a úsměvem na tváři. Přešel až k dívce, uchopil její ruku do své a políbil ji.

„Rád vás poznávám, slečno,“ podotkl s ještě větším úsměvem. Alice stále nemohla věřit vlastním očím, pohledem přejížděla z matky na svého ‚manžela‘ a po tvářích jí začaly stékat slzy. Prosebně se podívala na matku, u které viděla pouze slabý náznak úsměvu... Vítězoslavného úsměvu.

„Tohle tě odnaučí. Zákony už porušovat nebudeš,“ pronesla nemilosrdně a v dívčině mysli probíhaly vzpomínky na dny, kdy ještě byla šťastná. Kdy ještě byla s Jasperem.

„Omluvte mě,“ zašeptala slabě a bez rozmýšlení odběhla do svého pokoje. Schoulila se na posteli a nechala své slané slzy, aby jí smáčely obličej. Její myslí stále probíhaly obrazy šťastného života, který pro ni, zdá se, skončil. Nedovedla si představit život bez svého miláčka, který se jí čím dál více vzdaluje.

Uběhla dlouhá doba, když někdo zaklepal na dveře jejího pokoje. Nevšímala si toho, myslela, že je to její služebná. Jaké bylo pro ni překvapení, když zvedla své uplakané oči od posledního dopisu a mezi dveřmi zahlédla svého nového manžela.

„Mohli bychom si promuvit?“ otázal se zdvořile její nový budoucí manžel a bez pozvání vešel dovnitř. Jeho pomněnkové oči sledovaly každý Alicin pohyb a jediné, co si přál v tuhle chvíli bylo, aby se spolu více sblížili. Vždy o ní slyšel jen to nejlepší, ale bolelo ho u srdce, když ji viděl takhle uplakanou.

Alice pozvedla svůj smutný obličej a na chvíli mohl v jejích očích zahlédnou slabé jiskřičky naděje. Ale ty po chvíli zmizely a zase mohl vidět jen uplakané oči, nic víc, nic míň.

„Byl bych rád, kdybyste mi prokázala tu laskavost a šla se se mnou projít do nedalekého parku,“ pokračoval dál. Alice bez rozmýšlení přikývla a na její tváři se objevil lehký náznak úsměvu. Po tom všem, co se jí stalo, dokázala vytvořit alespoň takovýto poloúsměv.

Nikolas odešel z jejího pokoje, aby měla dostatečný čas k přípravě a sám odešel za její matkou, aby jí sdělil jeho záměr. Alice si mezitím stále promýšlela, jestli udělala správně, že přikývla, ale nakonec to hodila za hlavu a oblékla si své oblíbené žluté šaty s červenými pruhy.

„Můžeme jít?“ zeptal se nakonec, když se setkali v přízemí. Po pouhém přikývnutí se tedy spolu vydali do parku. Až na tom místě si Alice uvědomila, kam vlastně přišli. Zde chodili spolu s Jasperem na své tajné schůzky, aby je nikdo neviděl. A to jí připomnělo vše, co spolu zažili. Když tam spolu dennodenně chodívali, potají si šeptali sladká slůvka a vyznávali si svou vzájemnou lásku.

„Děje se něco?“ Vystrašeně se podívala vedle sebe a raději nasadila nic netušící výraz.

„Ne, všechno je v pořádku,“ ujistila Nikolase, ale spíše se snažila ujistit sama sebe. Stále se snažila zapomenout na Jaspera, ale nešlo to, myšlenky se jí vynořovaly bez jejího vědomí. Kdykoliv se podívala na jejich oblíbené místo pod stromem, málem se rozbrečela, ale vydržela to.

„Nic se neděje,“ šeptala si stále sama pro sebe a nevnímala Nikolasův udivený obličej, který na ní doslova visel.

Opravdu dlouho si spolu povídali o společných zájmech, o koníčních a celkově o všem, co mají společného. Alice už si ani neuvědomovala, proč zde jsou a začala si dokonce užívat přítomnosti s budoucím manželem. Zdál se jí opravdu milý, roztomilý a dokonce si dokázala představit svou budoucnost s tímhle mladíkem.

Zdálo se, že tento den dopadne přímo dokonale a Alice znovu dokáže zase žít, ale pak uslyšela ten povědomý hlas.

„Alice?“ Zmateně se otočila a uviděla tu velice známou tvář, která ji dříve dělala nejšťastnější. Tak dlouho doufala, že ho znovu uvidí a teď se tomu tak stalo.

„Jaspere?“ zvolala a myslela, že se její srdce na moment zastavilo. Bylo to jako ve snu a pouze čekala, v jakém okamžiku se probudí. Navzájem si hleděli do očí a svět kolem nich pro ně přestal existovat. Byli tu pouze oni dva a jejich láska, která se vznášela přímo nad nimi.

Po chvíi si uvědomila, že vedle ní stojí Nikolas, který nic z toho nedokázal pochopit, a přemýšlela, co mu má na to říct.

„Nikolasi, tohle je... Jasper,“ podotkla a poukázala na mladíka stojícího sotva metr od nich. Hlavou jí probíhaly myšlenky na něj, ale snažila se zůstat v klidu. Přeci jen, vedle ní právě stál její budoucí manžel.

„Jasper... Slyšel jsem o vás,“ přemýšlel nahlas Nikolas a s nataženou rukou popošel směrem k němu. „Rád poznávám někoho, s kým se má budoucí manželka dříve setkávala. Ani nevíte, jak rád jsem, že jsem ji poznal,“ pokračoval dál a nedbal na Alicino pošťuchování, aby přestal.

„V ten den, co od vás dostala poslední dopis, jsem si usmyslel, že udělám vše pro to, aby byla šťastná. A teď se mi to už konečně podařilo,“ dokončil a s úsměvem se otočil na Alice, která měla nyní ve tváři vepsanou bolest. Nedokázala se po tom všem dívat Jasperovi do tváře.

„Ano, já vím. Ten den jsem od té doby proklínal a přál si, abych nikdy nic takového nenapsal. Ale teď už je na to pozdě, rád vidím, že je Alice zase... šťastná,“ odpověděl s nuceným úsměvem.

Alice vzhlédla od země a podívala se do Jasperových očích, kde zahlédla obrovské množství bolesti. Ale i přes všechnu tu bolest tam zahlédla tolik lásky, kolik si vždy jenom přála. Naposledy pohlédla na člověka, kterého vždy milovala. Rozhodla se.

„Nikolasi? Je mi to tak líto, ale já nemohu. Nemohu s tebou zůstat, já... Prostě nemohu. Omlouvám se,“ dodala k němu, ale v jeho tváři zahlédla náznak štěstí. Nechápavě na něj koukala a nedokázala přijít na to, proč se tak tváří.

„Děkuji, Alice. Děkuji, že jsi mi ukázala, jak vypadá opravdová láska. Chápu, jak jsi to celou dobu cítila, já na tom byl podobně,“ vysvětlil a otočil se na Jaspera. „Zasloužíš si ji více než já. Postarej se o ni,“ podotkl a nakonec s úsměvem odešel směrem, kudy přišli.

Alice zmateně pohlédla na Jaspera, a poté se ze srdce rozesmála. Nadšeně po něm skočila a přála si, aby tento okamžik nikdy neskončil. Byla tak šťastná, že se matce nakonec vzepřela.

Jasper se s ní ve svém náručí zatočil dvakrát dokola. Po chvíli se s ní zastavil a hluboce jí pohédnul do jejích nádherných očí.

„Miluji tě,“ zašeptal ze srdce a v očích šla vidět pouhá láska. Alice se neměla ke slovu, tohle si přála slyšet tak dlouho! Z ničeho nic začaly po její tváři stékat slzy... Po dlouhé době slzy štěstí.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Tajná láska od patulky13:

 1
20.02.2012 [19:52]

SemiskaMoc pěkné, jsem ráda, že to nakonec celé dobře dopadlo. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14.02.2012 [17:16]

NatyCullenPovídka je určitě v okruhu těch lepších, líbila se mi, jen ten konec... Nepochopila jsem celkově povahu Nikolase, byl takový záhadný a nevěděla jsem, jestli Alici opravdu miluje, nebo prostě jsem ohledně jeho postavy byla zmatená. Ale Alice skončila s Jasperem, svým vojákem, a to se mi líbilo. Emoticon

2. diablik
14.02.2012 [14:31]

Hááá, a som tu!!! Emoticon
Zmlúva s pravým diablom, ja som ti to vravela. Emoticon

Tááákže, to bolo... neskutočné! Emoticon
Normálne si ma prekvapila, ale príjemne prekvapila. Niečo takéto som nečakala, samozrejme, je to o tom ako si mala Alice vziať za manžela niekoho iného ako svoju lásku...
Ale, aj tak ma to milo prekvapilo. Všetko si tak pekne opísala a dala si do toho skutočné smutné pocity. Chvíľami som sa aj bála, že sa to skončí smutne. Emoticon
Pekne si písala, ale Nicolasa si mohla trošku viacej opísať. Jeho charakter. Pretože sa mi zdalo akoby sa Alice vzdal až príliš ľahko, keď pred tým hovoril, že sa mu páči. Našťastie som z toho vyrozumela, že aj on bol tajne zamilovaný. Emoticon
Ach, ešte jedna vec. Emoticon Neviem či je to tou češtinou, ale tie listy boli skutočne neskutočne dokonale napísané! Emoticon Moj palec je vysoko vyzdvihnutý dohora! Emoticon
Čo ešte dodať? Šikula. Emoticon

14.02.2012 [13:23]

DeedeeNádherné. Skrytá láska v dopisech. Dostatek síly a krásný konec. A navrh Nikolas (já vůbec nejsem VD magor:D) Překrásné Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!