Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Smrt v mé náruči - Patt

film


Smrt v mé náruči - PattSoutěžní povídka - 4. téma Smrt Belly a/anebo Edwarda

Článek je ponechán v původní podobě, bez oprav.

Patt


Smrt v mé náruči.

Seděli jsme na naší louce. Slunce vykouklo zpod mraků a svými jemnými, nesmělými paprsky se dotklo naší kůže. I když paprsky mne hladily po tváři a rukou jen velmi jemně, pokožka se mi rozzářila tisíci drobnými diamanty a Bella, ta dívka s čokoládovýma očima a mahagonovými vlasy, omámeně sledovala tu neobvyklou věc. Usmál jsem se.
Jemně mě vzala za ruku a zlehka jí otáčela, ve tváři se jí zračil obrovský údiv. Lehce pobaveně jsem se usmál, když jí něco fascinovalo, byla i velice roztomilá. Při pohledu na ní mě zaplavila vlna lásky a hrdosti. Moje Bella, usmál jsem se i v duchu. A ničí jiná.
„Doufám, že budu taky takhle krásná, až se stanu upírkou,“ prolomila ticho a usmála se. Potlačil jsem povzdychnutí; jak jinak, pořád myslí na to, jak se stane zrůdou.
„Bello, krásná jsi i teď,“ nesouhlasil jsem. „Takže nechápu, proč se chceš změnit na příšeru bez duše.“
„Edwarde!“ Zoufale se zamračila; znal jsem její názor na tohle téma. Podle ní jsem duši měl, ale já si to nemyslel. Ale naprosto přesně si pamatuji, kdy jsem o svém úsudku poprvé zapochyboval. Tenkrát v Itálii, úchvatné město Volterra a já na pokraji smrti. Pronesl jsem větu: „Zvláštní, Carlisle měl pravdu.“ A Bella mi to jednou připomněla. Ale můj názor zůstával stále stejný.
„Nebudeme se o tom bavit,“ zašeptal jsem a tím ukončil veškeré dohadování na téma Bella a nesmrtelnost. Nerad jsem se o tom bavil, vždy mne zabolelo mé dokonale nehybné srdce.
Nevím, kolik uplynulo času. Možná hodina, možná dvě a možná i více. Vím jen, že když jste s někým, koho opravdu milujete jako nikoho jiného, čas utíká jako splašený. Mohu vám to potvrdit, dokázal jsem o tom přemýšlet, i když jsem se vpíjel do čokoládových očí mé dívky a viděl v nich všechno, co nikdy nechci ztratit. Ona je můj život.
Zmocnilo se mě překvapení, když jsem se po velice dlouhé době dokázal odtrhnout od Belly, a všude kolem byla naprostá tma. Zamrkal jsem a pokřiveně se usmál. „Páni.“
Trhla sebou a se stejným údivem se rozhlédla kolem sebe. „Jo, páni,“ souhlasila se smíchem.
„A jelikož jsi na celý víkend můj rukojmí,“ blýskl jsem po ní úsměvem, „tak si ten únos užiju.“
Zbledla. „Co tím myslíš?“
Věnoval jsem jí ten nejnevinnější pohled, který jsem svedl, a jedním rychlým, avšak opatrným pohybem, jsem si jí přehodil přes rameno. „Drž se, moje pavoučí opičko,“ zopakoval jsem slova, která jsem jí řekl více jak rok zpátky, když byla u nás doma poprvé a vypálil jsem.
Ten vzrušující pocit, který při běhání získávám, se mě zmocnil opět. Nadšeně jsem se usmál a uháněl lesem, co nejrychleji jsem mohl. Cítil jsem se volný jako pták; ta svoboda se nedala popsat slovy. A cítil jsem, jak se Bella zasmála a já jsem z jejího smíchu slyšel stejné vzrušení, které se zmocnilo i mě.
Za pár minut jsem zastavil u našeho domu světlé barvy, s velkými okny a čekající rodinou.
Konečně jsou tady, pomyslela si Rosalie mrzutě.
Ach, už jsem o ně měla strach, oddychla si Esmé.
Konečně trochu vzrůša, usmíval se Emmett.
Ta fraktura nevypadá zlomeně. Ach, Edward a Bella jsou tady, vytrhl se Carlisle ze své práce.
Jasper se myšlenkami vracel do minulosti, k válkám na jihu a Alice se snažila na něco urputně nemyslet, zpívala si v duchu písničku.
Bella cítila, jak jsem ztuhl. „Stalo se něco?“ zašeptala.
Ano, stalo, stalo se něco a má rodina mi to chtěla utajit do poslední chvilky. Měl jsem představu, jak to asi bylo; Alice měla vizi, o které nechtěla, abych věděl. Emmett z toho byl nadšený, Rosalie otrávená, Esmé a Carlisle zděšení, Alice vážná a u Jaspera jsem si nebyl příliš jist. Sakra, co se zase děje?
Na Bellinu otázku jsem neodpověděl, místo toho jsem rychle skočil oknem do kuchyně a pak dolů do obývacího pokoje. Postavil jsem Bellu na zem a očima přejel po každém obličeji člena mé rodiny. Nadšenost, zmatek, nejistota, strach a rozrušenost; tyhle emoce jsem vyčetl z jejich myšlenek i tváří. Nelíbilo se mi, co vidím ani to, co slyším.
Alice se nadechla. „Edwarde…“
A pak si pomyslela jedno jediné slovo, při kterých jsem se nahrbil a rozzuřeně zavrčel. Měl jsem to čekat, já hlupák!
„Je zpátky, Edwarde, ale nevidím jí jasně, jako kdyby věděla, co umím a jak mé vidění funguje,“ její slova zněla frustrovaně, jak jí velice štvaly výpadky jejích vizí. Nedivil jsem se jí.
Kdo je zpátky, Alice?“ naléhala Bella, rozzlobená z toho, že ona jako jediná nic neví. „Edwarde! Já to chci taky vědět! Vím, že se to týká mě, tak mi prosím odpověz!“
Nadechl jsem se. Tak moc jsem jí to nechtěl říct; zlobil jsem se na Alici, že to říkala před ní nahlas. Střelil jsem po malé černovlasé upírce rozzlobeným pohledem a pak svůj zrak stočila na Bellu. „Victoria je zpět.“
Zalapala po dechu a potom zbledla. V očích i ve tváři se jí objevilo zděšení, jejím tělem projel šok. Zavrávorala a já byl okamžitě u ní, abych jí stačil zachytit. Držel jsem jí v náruči a uklidňoval ji. „Všechno bude dobré, Bells, miláčku, neboj se. My tě ochráníme.“
„Charlie, Jacob, Jessica, Angela, Ben, Mike… A ostatní taky, všichni zemřou!“ zakřičela a její tón prozrazoval hysterii.
Střelil jsem pohledem po Jasperovi, ten pochopil a Bellu zavalila vlna klidu. „Bello, psst, všechno bude dobré,“ zopakoval jsem.
I přes Jasperův talent se jí zalily oči slzami. „Edwarde,“ zašeptala a mě se zmocnila obrovská touha hodit si jí na záda a utéct s ní klidně až do Evropy. Kamkoliv, kde by byla v bezpečí. Jen, ať je zdravá a s tím nádherným ruměncem na tváři.
V tu chvíli jsem cítil, jak se oči mé malé sestry rozostřily a přišla další vize. Viděl jsem to samé co ona, detail po detailu, i když některé věci nebyly zřejmé. Jediné, co jsem pochopil, bylo to, že Victoria je tady. A není sama.
Ohromeně jsem posadil Bellu do křesla a vystřelil jsem jako raketa na terasu. A uviděl jsem je, všechny. Stáli za řekou, která nám tu tekla, a právě jí jeden po druhém začali zdolávat. Ať už plaváním či skákáním. Přepočítal jsem je, bylo jich 24. Dvaadvacet novorozených upírů, jeden rok starý upír a pak ona, samotná Victoria. Zaslechl jsem jména jako Fred, Bree, Diego, Raoul, Kevin a i jiné, ale můj pohled probodával Victorii, která měla v očích šílenou touhu. Touhu, která se nesplní. Po boku stáli už všichni z mé rodiny a já si uvědomil, že nikdo není u Belly.
„Alice,“ sykl jsem na svou oblíbenou sestru. Naznačil jsem němě slovo Bella, ona přikývla a zmizela vevnitř. Oddechl jsem si a zaměřil svou pozornost zpět na rudovlasou upírku s temně červenýma očima.
Koukl jsem po své rodině a kývl jsem. Vyšel jsem jako první, po pravici jsem měl Emmetta, po levici Jaspera, za nimi Carlisle, Esmé a Rosalie. Nadechl jsem se; bylo mi jasné, že dnes někdo z naší rodiny nepřežije. Neměli jsme tady Samovu smečku; spojenci nám chyběli a tím pádem i šance na přežití.
Všichni novorození ještě s Victorií a tím druhým, myslím, že se jmenoval Riley, byli od nás asi 100 metrů a možná ani to ne. Ohrnul jsem rty a zavrčel jsem. Pak mi unikl neviditelný signál z jejich strany a spustil se krvavý boj.
Na začátku jsem vyřídil rovnou dva novorozené, potom jsem už je přestal počítat. Nevnímal jsem, jak si vedou ostatní, ale najednou jsem si uvědomil, že z domu jde více proudů myšlenek. Uvědomil jsem si svou obrovskou chybu.
„Bello!“ vykřikl jsem. „Alice!“
Vmžiku jsem stál v obýváku, kde ležela má mrtvá sestra. Konkrétněji hromádka popelu a vedle ní Victoria, Riley a… Bella. Riley držel v ruce zapalovač, na rtech krvelačný úsměv. Victoria drtila Bellinu pravou ruku a byla přisátá ke krku mé milované. Zlostně jsem zařval, nakrčil se a vší silou do ní vrazil. To všechno se událo v pěti vteřinách.
Narazil jsem i s Victorií do zdi a potom jí přejel zuby po krku. Její hlava dopadla na zem a já jí okamžitě spálil. Pak jsem si vzpomněl na Rileyho, který se chystal dokončit Victoriinu práci. Skončil jako jeho přítelkyně. Rychle jsem vypálil na terasu. Byli tu jeden jediný živý upír. Novorozená Bree, která se choulila u stromu a tiše naříkala. Bezmocně jsem zaúpil bolestí. Carlisle, Esmé, Emmett, Jasper, Alice, Rosalie; ti všichni byli mrtví a mně už nezbylo nic. Až na… Vmžiku se vrátil k Belle. Od chvíle, co jsem jí opustil, neuplynulo ani deset vteřin.
Vzal jsem jí do náruče a plakal bez slz, zlomenými vzlyky, tisknouc k sobě studené tělo mého důvodu existence.
Má Bella, Bella s čokoládovýma očima a mahagonovými vlasy je mrtvá. Má Bella, která pořád zakopávala o vlastní nohy a byla stálým návštěvníkem na pohotovosti, je mrtvá. Má Bella, která měla tak často na tváři ruměnec, který jí velice slušel. Má Bella, která milovala mě jako Jacoba, má Bella, která toužila po nesmrtelnosti a být se mnou navždy. Má Bella už je pryč. Kvůli mně.
Maličko sebou trhla a já si najednou uvědomil slabý, skoro neslyšitelný tlukot srdce. Srdce, kterému už došel čas. Zachrchlala, slabá a vyčerpaná. Jako bez života.
„E..dwarde..Miluju..tě..,“ zašeptala tak, že i já jsem musel dávat pozor, abych věděl, co říká.
„Já tebe taky, ach Bello,“ vzlykl jsem.  „Prosím, prosím, neodcházej. Jsi můj život, jsi moje všechno!“
Slabě se pousmála a pak už její srdce utichlo.
Zařval jsem bolestí, která byla neskutečně silná. Ztratil jsem ji podruhé a tentokrát navždy a doopravdy. Ztratil jsem smysl života, to, pro co jsem vždycky žil. Ztratil jsem všechno, co jsem měl. Rodinu i ji. Smrt si vzala všechno, co mi bylo drahé.
A v ní se usídlila taky, v těle, které jsem držel v mých rukou.
Smrt v mé náruči.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Smrt v mé náruči - Patt:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!