Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Smrt Edwarda nebo Belly - MisaBells

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Smrt Edwarda nebo Belly - MisaBellsSoutěžní povídka - 4. téma Smrt Belly a/anebo Edwarda

Povídka ve své kategorii povídka vyhrála první místo, ocenili jsme originalitu, provedení a procítěnost.

Článek je ponechán v původní podobě, bez oprav.

19.09.2010 (22:00) • souteznipovidky • FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky • komentováno 5× • zobrazeno 3336×

MisaBells

Smrt Edwarda nebo Belly

Stáli v kruhu a sledovali je. Kolem mýtiny se nesl pach smrti. Oni proti nim. Kdo s koho? Výsledek byl už v tuhle chvíli jasný a Edward s Bellou to věděli. Skupinka rudookých se pomalým krokem přibližovala a uzavírala jim únikový prostor. Stahovala smyčku kolem jejich krků a konopné lano páchlo tolika zmařenými životy, že se z toho Edwardovi udělalo zle. On mohl zmizet. Jediný skok a byl by pryč. Utekl by jim. Byli v přesile, ale jeho nohy byly nejrychlejší. Zvládl by to. Věděl, že by to dokázal, ale ona? Nemůže ji tu nechat. Nepřežil by to bez ní. Bez její vůně, jejích pohybů… Tolik let na ni čekal a odmítal jiné, že teď, když ji konečně má…

Proč ji nevzal jinam? Proč se nechal přemluvit k mýtině, když chtěl zůstat doma a sledovat s ní východ slunce nad lesem? Teď ji mohl líbat a dotýkat se jejích víček, ale místo toho... Vždy jí chtěl vyhovět. Přál si, aby jeho Bella byla tou nejšťastnější na světě. Bránil se milování, protože jí nechtěl vzít duši, a místo toho ji teď hrozí smrt.

Bella mu sevřela křečovitě ruku. Bála se. Její srdce bilo o život. Doslova. Nebyla jediná šance, jak zmizet a přežít.

„Jdi,“ prosila ho vyschlým hlasem a opět mu semkla dlaň. Chtěla ho zachránit. Vždyť na co by jí byl život bez něj? On měl jediný šanci přežít. Ona ne. Její osud měl dnešním dnem skončit. Vzpomněla si na jejich první setkání, na jeho oči, jeho tvář. Na první polibek u cesty za lesem…

Po tváři jí stekla první slza. Slza pro jejich budoucnost. Mohla být tak krásná. Jenže nebude. Skončí. Bella se modlila, aby to bylo rychlé. Na nohou ji držela jen jeho přítomnost. Litovala, že tu je s ní. Kdyby odjel s rodinou, mohl by žít. On musel žít, protože jinak by její smrt byla zbytečná.

Skupina upírů opět postoupila o kus blíž. Edward si Bellu přimkl k tělu a ona slyšela, jak vztekle vrčí.

„Musíš jít,“ vybízela ho, ale on se na ni ani nepodíval. Jak moc si přála jeho poslední pohled. Tolik věcí mu nestihla říct. Hledala vhodnější chvíle, ale ty už nepřijdou. Tolik nevyřčených slov, která umřou společně s ní.

Opět vzlykla a rozhlédla se kolem sebe. Bylo jich patnáct.

I on to viděl. V hlavě vymýšlel jeden plán za druhým a pokaždé se stejným koncem. Zemřou. Jeho život mu byl ukradený. Klidně, ať si jej vezmou, jen vědět, že ona bude žít. Tak křehká a sladká, jak letní slunce. Miloval její rudnoucí tváře, hebkou pleť, nešikovnost jejích nohou a teď… Připadal si tak bezbranný. Zbytečný a definitivně mrtvý. Neměl ji nikdy oslovit. To on jí bral život. Ne tihle upíři, ale on a jeho sobeckost.

Postavy v kápích už byli na dosah a Bella se na nohou držela jen díky Edwardovu objetí. Svíral ji pevně. Nemohla dýchat. Byla by krásná smrt, umřít v jeho náruči. Jeho rukou…

„Zabij mě ty!“ vyhrkla a on se na ni konečně podíval.

Nevěřil svým uším. Kdyby mohl brečet, prolil by miliony slz za její přání. Co to po něm chce! Nechápavě zavrtěl hlavou. Bella měla v očích prosbu. Vidět na světě jako poslední věc jeho úsměv.

„Udělej to ty, prosím. Stejně zemřu, dej mi šanci.“ Edward lapal po dechu a tiskl ji k hrudi. Bella plakala a jemu to rvalo srdce. Přitiskl si její hlavu na prsa. Tolik jí chtěl dát život a teď jí má dát smrt? Proč? Měla pravdu. Když je nechá, budou ji mučit, sát, kousat. On by jí dal nebe jediným pohybem a pak… Zemřel by i on.

„Prosím,“ vyhrkla mu do košile zmáčené od pláče.

„Chtěl jsem ti dát víc,“ zašeptal a přejel pohledem upíry kolem sebe. Vyčkávali. Jako kdyby se vyžívali v jejich strachu a jeho zbabělosti. Bella mu tiše štkala v náruči.  Slyšel jejich myšlenky. Jejich výsměch a znuděnost. Měl vztek. Neuvěřitelný vztek na osud i na ně. Na ty krvelačné bestie, které se kolem nich shlukovaly, jako supi nad mrtvolou. Oni ještě nejsou mrtví! Chtělo se mu řvát. Tolik si přál zlámat jim vazy a spálit jejich mrtvoly. Zatnul prsty do pěsti a napnul se, jak struna. Belly slabé zalapání po dechu jej na okamžik probralo. Měla vyděšený pohled a její tvář byla bezkrvá. Byla bledá, jak čerstvě napadaný sníh. Omluvně ji pohladil po tváři a setřel její slzy. Jak někdo může tohle chtít zabít? Proč? Vždyť nikomu nic neudělala.  Tenhle anděl v jeho náruči si nezasloužil tuhle smrt. Vyrval by si vlasy a zlámal kosti za to, že ji nepřeměnil. Měla by šanci. Nemusela by jej prosit o smrt. Nemuseli by tu vůbec být. Včas by zachytili jejich pach a utekli by. Jenže když oni přišli, byli zaměstnaní rty toho druhého. Selhal a věděl to. Přestal jim na sekundu krýt záda a to je bude stát život. Jí to bude stát život. On se o smrt bude muset prát. Nechtěli jeho, chtěli ji.

„Edwarde, prosím,“ zašeptala znovu a nespouštěla z něj oči. Skleněný pohled plný čokolády. Velké oči orámované černými záclonami řas. Oči, které byly jediným oknem do jejích myšlenek. Viděl v nich život. Nejhorší bylo, že si dokázal představit jejich budoucnost. Dřív, nebo později by podlehl jejím prosbám a dal by jí nesmrtelnost. Navzdory Jacobovi, navzdory Rosalie. Dal by jí ji, protože bez ní by nemohl žít.

„Já nemůžu,“ zasténal a styděl se. Měl by to udělat? Vzít ten oheň z jejích očí a proměnit jej v led mrtvých duší?

Upíři kolem nich tiše stáli. Mramorové sochy s černými kápěmi a kamennou tváří. Náramně se bavili jejich nerozhodností. Znali budoucnost. Jejich samolibost jim čišela z tváří. Zabijí je. Oba, když se on bude bránit. Bude se bránit, byl rozhodnutý. Jestli zemře ona, chce taky odejít.

Opět se ponořil do jejích očí a hledal sílu. Tu čarodějku, která mu vezme soucit a zhnusení nad tím činem.

„Musíš,“ vybídla ho. Viděla to. V jeho tváři se objevil náznak kolísání. Udělá to. Cítila zvláštní pocit. Měla radost. Splní jí přání. Vždycky to udělal. Nenechá ji napospas těm zrůdám z Voltery. Dá jí nesmrtelnost, jak slíbil. Nesmrtelnost v jeho vzpomínkách. Po tváři jí stekla další slza. Nebyla hořká, ale sladká. Byla veselá, protože tuhle smrt přijímala. Přála si ji. Edward se uvnitř sebe pral. Když jí dá, co žádá, bude vrahem? Jaká ironie… Zřekl se lidské krve, aby nebyl monstrem, a jeho poslední obětí bude ona. Jeho jediná naděje, která mu měla dát rozhřešení za všechny činy.

Vzal její tvář do dlaní, a kdyby mohl, třásl by se. Jemně políbil její víčka a polkl jed v ústech. Jeho jediné slzy, které měl. Naposledy ji pohlédl do očí. Už neplakala. Jen se smutně usmívala a vyčkávala. Byla statečnější, než on. Sklonil hlavu a přitiskl rty k jejím. Zmáčeným od slz a strachu.

„Miluju tě,“ zašeptala a s posledním úsměvem zavřela oči. Snažila se netřást. Nestěžovat mu to. Umře. Před očima měla jeho tvář. Jeho smutný a zoufalý úsměv. S tím odejít může. Zvládne to a počká na něj. Jednou se opět sejdou. Cítila jeho dlaně, jak z tváře kloužou k jejímu hrdlu.

„Miluju tě. Prosím, odpusť mi.“ Zaslechla jeho sametový hlas, načež se slastně usmála a pak byla tma…

Autor: souteznipovidky, v rubrice: FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Smrt Edwarda nebo Belly - MisaBells:

 1
5. EmsCullen
14.06.2012 [20:33]

EmsCullen Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. AntjeCullen
27.05.2012 [13:24]

AntjeCullen Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. BellaSwanMasenCullen
15.05.2012 [21:40]

BellaSwanMasenCullen Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. navratilovaverusa
01.05.2012 [18:26]

navratilovaverusaNádherné, není třeba slov! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. kajka007
06.09.2011 [19:09]

kajka007Bože, to byla nádhera... Škoda, že to nebylo ještě kousek delší. Já vím, že je to hrozné, ale chtěla bych vědět jak se Edward cítil a jaká byla reakce těch upírů. Ale to jsou jen moje výmysly. Opravdu to bylo dokonalé. Smekám! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře