Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Smrt Edwarda a Belly - KateSwan

25.09.2010 (22:00) • souteznipovidky • FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky • komentováno 0× • zobrazeno 1495×

KateSwan

Smrt Edwarda a Belly

Vítr mi rozcuchával vlasy a stromy se kolem mě míhaly závratnou rychlostí. Bez sebemenšího zaváhání jsem se vyhýbal keřům, stromům i větvičkám. Spíše to vypadalo, jakoby se to všechno vyhýbalo mně. Běžel jsem, jak nejrychleji jsem dokázal, protože dnes jsem chtěl udělat něco, co už dál nemůžu odkládat a co může změnit celý můj věčný život.

Vyběhl jsem na okraj lesa, kde se mi naskytl pohled na bílý domek s červeným náklaďáčkem a policejním autem.

Pomalým lidským krokem jsem zamířil na verandu po štěrkové cestičce. Zaklepal jsem na dveře a čekal, kdo mi otevře.

To je tak přesný? Hm, dojdu radši otevřít, jinak Bella bude vyvádět, slyšel jsem Charlieho myšlenky. Hned na to se dveře otevřely, z nich vyšel sám Charlie s nabručeným výrazem.

To jsem zvědavý, kam ji zase vytáhne. Copak mu nestačí, že s ní tráví čas ve škole? Musí jí ještě obtěžovat doma. A když jen Belle řeknu, aby se vrátila do deseti hodin, odkývne mi to, ale zpraží mě pohledem.

„Dobrý den, pane Swane,“ pozdravil jsem ho zdvořile. Věděl jsem, že mě nemá příliš v lásce, protože Bella kvůli mně zmizela na tři dny, ale nijak jsem mu to nezazlíval, já kdybych byl na jeho místě, dělal bych to samé.

„Hm,“ zabručel mým směrem. Bude těžké získat si ho zpátky na svou stranu.

„Už jdu!“ slyšel jsem ze shora, jak volá Bella, když scházela schody. Charlie se mezitím vzdálil od dveří a pořád mě nabručeně sledoval.

„Ahoj,“ řekla Bella, když sešla schody a přišla ke dveřím. Když mě oslovila, naběhl jí ruměnec, usmála se jak sluníčko a obdivně si mě měřila. Pořád nechápu, co na mě vidí, ale nestěžuji si.

„Ahoj,“ oplatil jsem jí úsměv, chytl ji za ruku a přitáhl si jí trošku blíž.

Jděte si cukrovat někam jinam, já to nemám zapotřebí vidět.

„Bello, do deseti doma, jasné? A dávej na sebe pozor, ne abys zase přišla se zlomenou rukou nebo nohou,“ narážel na dobu, kdy Belle James zlomil nohu a málem ji proměnil v upírku.

„Nebojte, dám na ní pozor,“ ujistil jsem ho.

To znám. Sliby chyby. Naposledy mi to slíbil a Bella ležela měsíc v nemocnici. Možná bych jim to měl zatrhnout, pro Bellino bezpečí. Kdo ví, co s ním všechno provádí. Jen si nemysli, Edwarde, já ti jen tak neodpustím.

„Půjdeme?“ zeptal jsem Belly, aby Charlie neměl možnost nám ještě něco zatrhnout.

„Jasně,“ řekla a pevněji mi stiskla ruku. „Charlie, v mikrovlnce máš těstoviny, stačí je jen ohřát,“ informovala ho a poté nás oba dva vedla ven. Charlie za námi zaklapl dveře a začal se věnovat baseballu.

„Kam půjdeme?“ ptala se Bella, když jsme se ocitli na cestičce před domem.

„Na naši louku, jestli ti to nevadí,“ řekl jsem a doufal, že nechce jít jinam.

„Půjdu ráda,“ odpověděla a dala se cestou do lesa.

„Co kdybychom tam nešli, ale běželi?“ navrhl jsem.

„Běžet?“ řekla trochu nejistě. Pořád si nemohla zvyknout na můj běh a dělalo se jí z něj špatně. „Proč nemůže jít nohama po zemi?“

„Ale já budu nohama na zemi. Jen ty se necháš nosit na zádech. Neboj, nikdy bych tě nepustil,“ přísahal jsem.

„O to se ani tak nebojím, ale dělá se mi z toho špatně a obávám se, aby můj oběd neskončil na tvém krku.“

„Kdyby se k něčemu takovému schylovalo, uhnu. Prosím, poběžíme. Je to rychlejší než kdybychom šli pěšky několik hodin,“ přemlouval jsem jí a upíral na ni svůj pohled.

„Dobře,“ rezignovala Bella, když jsem se minutu vpíjel očima do těch jejích čokoládových.

Výborně. Budu to mít rychleji za sebou.

Bella mi vyšplhala na záda a já ji jemně, ale pevně držel.

„Nezapomeň zavřít oči,“ připomněl jsem jí. Bella poslechla a zavřela je.

Rozběhl jsem se do temného lesa, i když bylo něco po poledni. Ale nebylo to znát, celé Forks bylo pod mrakem, jako vždy. Ještě štěstí, že neprší.

Běžel jsem hustým podrostem a stromy kolem mě ubíhaly jak na běžícím páse. Nasadil jsem trochu pomalejší tempo, přece jen, Bella je člověk a nevydrží všechno.

Doufám, že od Belly uslyším kladnou odpověď. Nevím, jestli nad tím taky uvažovala, ale já myslím, že už nadešel správný čas. Kdybych tak slyšel její myšlenky! Všechno by bylo jednodušší. Ale Bella je šťastná, že jí do hlavy nevidím. Proto jsem tolik nervózní. Možná, že to není poznat, ale úplně cítím, jak se mi svírá žaludek. Dnes se rozhodne.

Právě jsem doběhl na kraj naší louky. Byla zaplněná sluneční září a paprsky se odrážely od rosy, která na některých místech ještě zůstala. Listy jemně šustily jeden o druhý a slabý větřík čechral koruny stromů.

Opatrně jsem sundal Bellu dolů z mých zad a položil na zem, protože pořád měla zavřené oči a byla celá bílá.

„Už jsi v pořádku?“ zeptal jsem se po chvilce. Začala hlasitě vydechovat a hlavu dala mezi kolena. Asi jsme vážně měli jít po svých. Měl jsem jí vyhovět a ne ji přemlouvat.

„Jo,“ vydechla a podívala se na mě.

Cítil jsem, jak mi slunce padá na pokožku a ta se začíná třpytit. Bella hypnotizovala mou ruku pohledem a pak ji vzala do té své. Pomalu šla doprostřed louky, přičemž nespouštěla oči z mého obličeje, který se začal třpytit také. Potom se posadila a já si ji přitáhl blíž k sobě. Vdechoval jsem její vůni, která se linula přímo z její kůže, jejích vlasů, jejího dechu. Bylo to pro mě tak omamné, jak nějaká droga.

Bella mi vzala ruku a začala si s ní hrát. Hladila mi mramorově tvrdou kůži a kreslila na ní nějaké ornamenty nebo se okouzleně dívala na plošky, které vydávaly různé barevné odlesky.

Po chvíli jsem si ji přitáhl ještě více, takže se naše obličeje skoro dotýkaly. Bella trochu pootevřela rty. Už jsem nemusel dávat pozor, jestli se dostatečně ovládám, teď už ne. Vyléčilo mě z toho to, že Bella přede mnou skoro vykrvácela a navíc, když ji kousl James, musel jsem jí vysát jed a tím jsem ochutnal i její krev. Byla tak lahodná, v životě jsem takovou neměl. Nechtěl jsem přestat, ale síla vůle byla silnější. Od té doby mi její krev nevoní už tak silně, protože vím, jak chutná, ale pořád jsem na ní závislý.

Rozhodl jsem se překročit mu malou mezeru, která nás od sebe dělila, a spojil naše rty. Bella mi ihned zapletla ruce do vlasů a já ji chytl kolem pasu.

Po chvíli Belle začal docházet dech a tak jsem se rty přesunul na její krk. Zřetelně jsem cítil její tepnu, ve které proudila ta životadárná tekutina. Bella mě mezitím zasévala motýlími polibky na tvář a na krk. Bylo to tak úžasné! Nevím, jestli cítila úplně to samé nebo jestli to má upíří podstata ještě zvětšovala, na to se budu muset zeptat Belly, až se z ní stane upírka. Rozhodl jsem se, že ji kousnu a učiním ji jednou z nás, protože si bez ní nedokážu představit život. Párkrát jsme o tom mluvili, ale nikdy se nedomluvili na datu, kdy by to mělo být. Až bude chtít sama, řekne mi to. Ale teď jsem musel udělat závažný čin.

Bella se mezitím znovu přisála na mé rty a divoce mě líbala. Ukončil jsem tento polibek a trochu se od ní odtáhl. Nesouhlasně zamručela a otevřela oči.

Sáhl jsem si do kapsy a kontroloval, jestli mám věc, kterou za chvíli budu potřebovat. Samozřejmě tam byla.

„Bello, já – já,“ koktal jsem. Byl jsem velice nervózní. Bella na mě koukala vyjeveně, nikdy mě koktat neslyšela.

„Isabello Marie Swanová,“ oslovil jsem jí, „slibuji, že tě navždy budu milovat a chránit a ptám se tě, vezmeš si mě?“ Z kapsy jsem vyndal saténovou krabičku a otevřel ji. Uvnitř se zaleskl prsten.

Bella na mě koukala, jako by nemohla věřit svým očím. Nevěděl jsem, co to znamená. Promýšlí si, jak mě má co nejlépe odmítnout? Nevím, co bych dělal, kdyby se to stalo. Díval jsem se do jejích očí, které toho tolik vyjadřovaly. Překvapení, radost, štěstí, ale hlavně lásku. Mohl jsem se v nich utopit.

Podívala se na prsten a potom na mě. „Ano,“ vydechla potichu, ale já ji se svým upířím sluchem slyšel výborně. Ze srdce mi spadl obrovský balvan.

Vyndal jsem prsten z krabičky a navlékl jí ho na prst. Bella si ho se zaujetím prohlížela. Byl po mé matce, takže už nějaké to století starý. Jestli ho bude chtít změnit, nebudu jí v tom bránit. Ale protože se jí líbili staromódní věci, myslel jsem, že je pro ni vhodný.

„Je nádherný.“

Byl jsem tak radostí bez sebe, že jsem se na Bellu vrhnul a začal jí vášnivě líbat. Bella to nečekala, ale hned se vzpamatovala a s chutí mi začala polibky oplácet.

Po chvíli se Bella odtáhla, docházel jí dech.

„Edwarde,“ vydechla, „když jsme teď zasnoubeni,“ – při tom se usmála úsměvem, za který bych byl schopen vraždit – „musíme to říct Charliemu. A jak ho znám, určitě bude proti.“

„Ano, taky jsem o tom uvažoval a nebude vůbec jednoduché ho přesvědčit. Ale když se tak rozhodneš ty, bude se muset podvolit,“ uklidňoval jsem ji.

„To je pravda. Kdy Alice plánuje svatbu? Určitě už viděla tvoje rozhodnutí,“ zeptala se Bella.

„Alice se to dozvěděla až před chvíli. Sice věděla, že se tě chystám požádat o ruku, ale neznala tvou odpověď.“

„Hm. Už ji vidím, jak připravuje všechno potřebné a bude z toho dělat velkou slávu,“ zamručela.

„Nemusí to být velká svatba, jestli nechceš. Klidně se můžeme vzít v džínách v Las Vegas.“

„Ne, když si tě mám vzít, tak pořádně. A když se vezmeme, uděláš ze mě upírku? Chci zůstat věkem pod dvacet.“

„Udělám z tebe upírku klidně teď hned, pokud budeš chtít,“ zašeptal jsem.

„Kdybys mě proměnil teď hned, nemohla bych už chodit do školy a nemohla bych oznámit Charliemu naše zasnoubení. Ale novorozenecký stav trvá jen čtyři měsíce, takže když je teď začátek dubna, v červenci bych už mohla mezi lidi. To bychom mohli mít svatbu a potom odjet na líbánky,“ dedukovala.

Má to tak všechno promyšlené. Musím přiznat, že kdybychom jeli na líbánky a Bella by už byla proměněná, vše by se tím ulehčilo. Nejednou Bella narážela na to, že se spolu jenom líbáme a nic víc. Ale já nemůžu, nechci jí ublížit. Ani Carlisle neví, co by se stalo, kdyby se upír vyspal s člověkem. A nechci, aby Bella byla něco jako pokusný králík. Ale měla pravdu, kdybych ji kousl hned teď, mohl bych s ní být a nic by mi nebránilo. Potom se ale do toho pletou příbuzní. Určitě pro ni bude těžké rozloučit se s Charliem, Reneé, Philem, spolužáky a  Jacobem.

„Ale co všichni příbuzní? Už je potom nikdy neuvidíš,“ vytasil jsem se se záludnou otázkou.

„Edwarde, miluju tě víc než všechno na světě. Jestli budu s tebou, všechno bude v pořádku. Samozřejmě, rodiče a kamarádi mi budou chybět, ale je to nic s porovnání s tím, kdybych ztratila tebe.“

Na tohle jsem neměl co říct, tak jsem ji jenom zezadu objal a zabořil hlavu do vlasů.

Chvíli jsme potichu seděli a užívali si přítomnost toho druhého.

„Vážně bys mě proměnil hned teď?“ prolomila ticho.

„Ano,“ neváhal jsem odpovědět. „Miluji tě, tak strašně tě miluji, že bych ti splnil každé přání, které ti na očích uvidím.“

„No, mám obavy, že jestli zůstanu člověkem, líbánky už nebudou líbánky a navíc bych určitě zakopla o svoje šaty, když zrovna půjdu k oltáři a ty bys mi utekl, takže by bylo ideální, kdybys mě proměnil co nejdříve.“

To myslí vážně? Opravdu by se už teď vzdala všeho?

„Bello, i když jsem říkal, že bych tě proměnil hned, nechceš chvíli počkat? Aspoň měsíc, aby ses mohla rozloučit?“ rozmlouval jsem jí to, i když představa Belly, u které se už nemusím držet zpátky, byla úžasná.

„Neboj, nemyslela jsem teď hned. Ale co třeba za týden?“ řekla s nejistotou v hlase.

„Za týden? Ty to chceš asi hodně, co?“

„Nejde mi o to, že budu upírem, ale o to, že budu s tebou, a napořád.“

„Dobře, za týden,“ souhlasil jsem a Bella mi skočila okolo krku. Začala mě tak náruživě líbat, že jsem jí neodolal a zapojil se do hry.

Cítil jsem, jak sluneční paprsky pomalu slábnou, protože se moje kůže přestala třpytit. Bella zaklonila hlavu a podívala se na oblohu.

„Už je pozdě,“ pronesl jsem do ticha. Bella jen pokývala hlavou, ale pořád zůstávala v mém klíně.

„Měli bychom jít, aby Charlie nenadával,“ řekl jsem, chytl Bellu za ruku a vstal. Bella vstala spolu se mnou a objala mě.

Tak to je ona. Stačí ji zabít a moje láska bude mít pokoj. A budeme mít na sebe spoustu času.

Čí to byly myšlenky? Nikoho jsem necítil, jen myšlenky ho prozrazovaly.

To je ale páreček. Dlouho jim už to ale nevydrží.

Ale ne! Victorie! Jak se sem mohla dostat? Vždyť Alice by viděla, kdyby se rozhodla přijít a zabít Bellu!

Bella si zřejmě všimla mého rozrušení a chtěla se zeptat, co se děje, ale já ji jenom přivinul k sobě, co nejvíc to šlo.

Najednou Bella vyjekla. Instinktivně jsem se nahrbil a připravil se k útoku.

Před námi stála Victorie s nějakým mladíkem, kterému mohlo být maximálně dvacet.

Odplata už je tak blízko!

Nechápu, proč chce Victorie zabít jen tu holku. Proč nemůžeme zabít oba? Byla by to větší zábava!

„Edwarde, už tak dlouho jsme se neviděli. Řekla jsem si, že tě poctím malou návštěvou,“ promluvila Victorie a zatřásla hlavou, až jí okolo létaly zrzavé vlasy.

„To je v pořádku, klidně jsi mohla přijít později,“ řekl jsem sarkasticky. Zřetelně jsem cítil, jak se Bella chvěje.

„Ne, přišla jsem si pro svoji odplatu, vzpomínáš?“ Musela se přemáhat, aby ty slova po mě neprskla, jak byla naštvaná.

Rád bych věděl, o jakou odplatu se jedná. Nechce mi nic říct, tedy alespoň dokud ta holka bude žít. Nechápu to.

Takže Victorie tomu klukovi neřekla svoje pravé záměry, proč Bellu zabít. To bych mohl využít ve svůj prospěch.

„Víš, že Victorie ti neříká pravdu? Celou dobu sis myslel, že tě miluje, ale ona miluje svého druha, kterého jsem vlastníma rukama zabil. Že, Victorie? Vzpomínáš si na Jamese?“

Victorie začala vrčet a měla co dělat, aby po mně neskočila. Ten kluk na mě koukal vykolejeně, ale nevěřil mi.

Co mu to tady vykládá? Riley se ještě otočí proti mně. Ale ani to mě nerozptýlí od zabití té holky!

Co? Victorie měla někoho jiného a neřekla mi o tom? Možná to byla ta věc, kterou by mi řekla, až bude ta holka zabitá. Ne, přece mě učila, že dokážou omamovat mysl. Nesmím se obrátit proti Victorii.

Tak tohle se mi asi nepovedlo. Ale co, Victorie si myslí, že když má Rileyho, tak vyhraje, ale zapomněla, že čtu myšlenky. Bude to vyrovnaný souboj.

„Už dost řečí!“ vykřikla Victorie a kývla na Rileyho. Ten se ihned rozeběhl proti mně.

Rychle jsem Bellu postrčil ke stromu a sám zachytil Rileyho. Začal mi drtit ruku, ale já mu podkopl nohy a jedním rychlým pohybem jsem mu utrhl pár prstů.

Sakra! Je nějak moc silný!

Hned na to mě chytil za ruce a vyšvihl se nahoru. Začali jsme si dávat pěstí do obličeje a já mu utrhl ještě pár prstů na druhé ruce.

Teď, slyšel jsem Victoriiny myšlenky. Hnala se k nechráněné Belle, která sledovala náš souboj. Vyprostil jsem se z Rileyho sevření a nejvyšší rychlostí se rozběhl k Belle. Jen tak tak jsem strhl Victorii k zemi, takže Belle nijak neublížila.

Victorie na mě zavrčela, když v tom na mě přistál Riley. Ohnal jsem se po něm a utrhl mu celou ruku. Vypadal, jako by to ani nebral na vědomí a bil se dál. Musím uznat, že měl odvahu.

„ÁÁ!“ slyšel jsem křik Belly. Okamžitě jsem se otočil za zvukem a naskytl se mi příšerný pohled.

Victorie vítězoslavně stála vedle Belly, kterou svírala pod krkem.

„Ne!“ zakřičel jsem a rozběhl se k nim, ale Riley mě pohotově chytil a já se nemohl vyprostit. Bella se na mě dívala svýma čokoládovýma očima, která byla plná vyděšení.

„Tak Edwarde, oko za oko, nemám pravdu?“ řekla a se zářivým úsměvem se otočila k Belle, která se pokoušela dostat z ocelového sevření.

„Ne, Victorie, nedělej to! To já jsem zabil Jamese, to mě bys měla zabít!“ zkoušel jsem poslední naději na záchranu Belly.

„Ano, to tys ho zabil, a proto ti seberu to, co je pro tebe nejdražší,“ usmála se ještě víc a pomalu se přibližovala k její krční tepně.

Začal jsem kolem sebe kopat, škrábat, zmítat se, jen abych se dostal k Belle. Kupodivu jsem se opravdu dostal z Rileyho sevření a rychle běžel zachránit Bellu. Když mě Victorie zahlídla, zarazila se. Věděla, že nemá šanci ji vysát.

KŘUP!

Zmrznul jsem na místě. Victorie se začala smát. Chtěl jsem Bellu vytrhnout z její náruče, ale Victorie ji upustila na zem, kam se bezvládně sesunula.

„Ups,“ řekla posměšně Victoria.

Poklekl jsem vedle Belly. Byla tak bezvládná, tak křehká, ale přece nemůže být mrtvá! Zaposlouchal jsem se do rytmu jejího srdce, ale nic jsem neslyšel. Ne, ne, ne, NE! To nemůže být pravda!

„NEE!“ zaklonil jsem hlavu a křičel do nebes. „NEE!“

„Teď vidíš, jaké to je někoho blízkého ztratit,“ posmívala se Victorie s vážnou tváří.

Sáhl jsem Belle na ruku a hledal tep, ale nemohl jsem ho najít. Věděl jsem, že je vše ztraceno. Victorie jí zlomila vaz.

Celý můj život se sesypal jako domeček z karet. Nedokázal jsem ji ochránit. Vždyť dnes se se mnou zasnoubila! Plánovala si, kdy bude svatba, kdy poletíme na líbánky, kdy ji proměním v upíra! Proč ji musela zabít? Byla tak šťastná, nikdy jsem ji neviděl šťastnější. Bella si tohle nezasloužila! Nikdy si neodpustím, že jsem ji nedokázal poskytnout dostatečnou ochranu. Vždyť Bella zemřela kvůli mně! Nemohl jsem žít s tímto pocitem viny. Nechám se zabít a půjdu za ní!

Naklonil jsem se nad tělo Belly a naposledy ji políbil.

Potom jsem okamžitě vstal a otočil se k Victorii, která to se zaujetím pozorovala. Riley si vedle ní spravoval ruku, kterou jsem mu utrhl.

„Teď jsme si kvit a my zase můžeme odejít,“ řekla a spolu s Rileym se otočili a odcházeli lidským krokem.

Vzedmula se ve mně vlna zuřivosti. Musel jsem Bellu pomstít! Rychle, ale zároveň i tiše jsem vystartoval ze svého místa a zezadu jsem napadl Victorii. Vím, že to není čestné, ale já chtěl odplatu.

Skočil jsem jí na záda a jedním silným máchnutím jsem jí utrhl hlavu. Ani nestačila zakřičet.

Riley, který nestačil včas zareagovat a zachránit svou lásku, zavrčel a vrhl se na mě.

Nechal jsem ho, ať mě zabije. Nejdřív mě odhodil skoro přes celou louku, takže jsem přistál vedle Belly. Potom mi utrhl ruku. Cítil jsem bolest, ale bylo to nic v porovnání se ztrátou milované osoby.

Riley si všiml, že nekladu žádný odpor a tak se mi chystal utrhnout hlavu.

Už jdu, Bello, byla moje poslední myšlenka, než mě obklopila tma a já se do ní pomalu začal nořit.

Autor: souteznipovidky, v rubrice: FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky

Sdílet

Diskuse pro článek Smrt Edwarda a Belly - KateSwan: