Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Prkna, co znamenají svět od ElizG

Prkna, co znamenají svět od ElizGPoviedka sa umiestnila na 1. mieste.
Gratulujeme a želáme krásne sviatky!

Článok je ponechaný v pôvodnej podobe, bez opráv. 


Prkna, co znamenají svět

Hlediště zelo prázdnotou. Přítmí a prázdná sedadla vyzařující dojmem, že se táhnou do nekonečna. Zdobené lustry a balkony. A ticho, božské ticho. Nikdo tu nebyl. Jen on. Seděl na okraji jeviště a díval se před sebe, pozoroval to vše, jako kdyby byl herec, který měl před představením a s napětí se díval do míst, která budou večer zaplněna lidmi. Ale on nehrál, ne tak, jak by se dalo čekat. Vždyť sám v divadle ani nebyl. A proč dnes, proč tento rok… Jen málokdo chodil do divadla, jen málokdo chtěl tímto způsobem zapomenout. Na válku, na všechno ostatní, na statisíce, ne-li miliony, mrtvých.

Děti si kdesi venku hrály, koulovaly se a ve sněhu dělaly andělíčky, stavěly sněhuláky a domů se vracely promrzlé. Ale šťastné. Jak jim záviděl a kvůli tomu je nenáviděl. Cítil jejich emoce, to věčné nadšení a radost a smích. Užíralo ho to, protože nic takového sám necítil. Jen tady byl klid. Sladký klid bez emocí a starostí. Ticho. Mohl by tu trávit věčnost, ale moc dobře věděl, že dříve nebo později se přeci jen někdo objeví. Proto sem šel? Pro svoji večeři? Ne, byl si jistý, že ne. Už se naučil ovládat svůj hlad, svou žízeň. Nebo si to alespoň myslel. Vždyť jeho oči ještě nezčernaly, ještě den, nebo dva…

Ale teď… Co má upír dělat, když je na světě sám, kdy se musí potácet věčností a nikdo tu pro něj není. Nemá s kým sdílet svůj čas, své pocity. Jak záviděl Charlotte a Peterovi, co by dal za to, mít nějakou osobu sobě blízkou. Ale možná mu to ani není souzeno, možná promrhal svou šanci, co když Maria byla ta pravá. A jediná.

Zvedl se, náhle vyskočil na nohy a začal přecházet sem a tam. Bez nějakého smyslu, jen chodit, jen se nějakým způsobem zabavit. Po prknech, která pro mnohá znamenají svět. Chtěl křičet, chtěl řvát. Chtěl něco udělat, ale věděl, že nesmí. Musí to zvládnout. Ale co když to vůbec nejde, co když je jeho údělem něco udělat, a pak jen čekat, až přijdou Volturiovi a on se obrátí v prach a popel. Zbude jen hromádka. Už nic neucítí, žádná emoce ho nebude otravovat, osvobodí se ze svého prokletí.

Jen prach,
pero ptáka,
smutný dech,
koloběžka
co mě mine.

Vykřikl. Frustrací? Zoufalství? Nebyl si jist. Jen básnil, dalo by se to tak nazvat. Ne, nedalo, ne podle něj, jeho instinkty a zatvrzelá konzervativnost se proti tomu bránily. Ale bylo to umění, avantgarda, tak tomu říkali. Už mu to začalo lézt na mozek.

Jak by to bylo jednodušší, kdyby byl člověk. Normální člověk, co umře. Vždyť měl být mrtvý, měl zemřít ve válce. Jenže ta už byla dávno pryč, přišly jiné, horší. A on stále žil, třebaže jeho dech i srdce se zastavil již před lety. Horší než smrt, horší než život. Věčné prokletí.

Přemýšlel. Jako vždy. O světě. Za ty roky se změnil, lidem už nerozuměl. Nikdo z nich netušil, že ještě nedávno bojovali proti sobě. Teď byli sjednocení a silní. Z tohoto státu se stala mocnost. Netušil, zda má být hrdý, vždyť je to přeci jen jeho stát, jeho země, ale na druhou stranu… co s tím měl společného on? Byl jen pouhý stín minulosti.

Stín na zdi,
temnota v rohu,
jen smrt a lsti,
zoufalé doufání,
u starého dubu,
mrtví, co jen chtějí,
aby byli ti, byli stí.

Nedávalo to smysl, jeden neskutečný blábol, který se zrodil v jeho hlavě a chtěl ven. Šílel. Přišlo to, čeho se bál. Že zešílí. Jenže veškeré jeho domněnky obsahovaly jeskyni, malou místnost, sychravý podzim a bouřící se oblohu. Ne divadlo a zimu. Ne prkna a stromek v rohu, stroze ozdobený. Ne vysokou klenbu. Nic z toho, co se tu nacházelo. Byl to jako přesný opak. Možná o to to bylo šílenější.

Je možné se zbláznit jen tak, z ničeho? Z pouhých myšlenek a samoty? Možná si za to mohl sám. Vyhýbal se lidem, vyhýbal se upírům. Společnost ho ubíjela. Jen s pesimisty dokázal vyjít, s tím jejich pochmurným pohledem na svět. Ale najít je… Musel se prohrabat kvantem optimistů a jejich láskou a štěstím a nadějí. Všechno ho to zabíjelo, trhalo na miniaturní kousíčky.

Proč vše muselo být tak složité? Proč prostě nežil jednoduchý život jako jeho vrstevníci? Proč musel potkat ji? Proč se musel stát zrůdou, proč byl odsouzen k věčnému utrpení? Bez východu, bez možnosti se toho zbavit? A přitom by stačilo tak málo, cítil to. Jen jedna osoba, která by mu byla nadějí. Která by se smála a přitom chápala. Věděla… Všichni někoho měli, strávili s nimi Vánoce, přečkávali těžké časy. Ale mohli se díky nim smát. A žít. Ale co když mu jako upírovi tohle bylo prostě odepřeno? Co když se má jen potácet světem? Co když to byl trest za vše, co v životě udělal?

Znovu se posadil na ta prkna. Díval se do tmy. Vypadala nekonečná. A strašidelná, ale co ho mohlo vystrašit? Nahnat strach? Byl to upír, zažil smrt. A na tomto světě nebylo snad nic horšího… Kromě samoty, uvědomil se náhle. Ta byla horší. Mnohem horší.

 

Sněžilo. Vločky se snášely na zem. A ona téměř tančila. Lidem musela připadat šílená, něco na tom možná i pravdy bylo. Navzdory tomu všemu se radovala ze života. I když to nebyl život, jen pouhá existence, ale ona nikdy nebyla přehnaně detailistická. Oděna v dlouhých šatech, v kabátu a vysokých botách vyčnívala z davu. A když si k tomu člověk přidal krátké vlasy a drobounkou postavu, měl pocit, jako kdyby se mu před očima zjevil vánoční skřítek.

Měla radost. A ani nevěděla z čeho, nakažlivou radost. Usmívala se na kolemjdoucí, tu a tam nějaké dítě pohladila po tváři a navzdory výrazům jejich matek jim nabídla bonbon. A děti se usmály, opatrně jí ho vzaly z její dlaně. Samozřejmě, měla rukavice, a tak neucítily chladnost jejího těla. Zlaté oči jim evokovaly anděla, ne nějakou nestvůru z románů a legend.

Možná proto byla tak veselá. Konečně mezi lidmi. A nikdo nic nepoznal. Její elegantní a hravá chůze jim připomínala baletku, v očích viděli posla božího, v bledé kůži jen všudypřítomnou zimu. Nikdo by si ani nepomyslel, že před ním stojí upírka.

Byl to její dar. Ze začátku to chápala jako prokletí, kam ji to dovedlo… Ale na druhou stranu… Věděla, co se stane. Jakou cestou se vydat. Moc dobře věděla, že bude šťastná. A věčnost nebude trávit sama. Jen jít tím správným směrem…

Přeběhla přes silnici, připadala si přitom jako malý veselý poník. Ještě několik málo kroků, pak už otevírala dveře od divadla, majestátní budovy, která se v celé své kráse tyčila nad okolím. Vevnitř se svítilo, ale nikoho nepotkala. Prošla halou, do šatny, kde na pult odložila kabát a krátkou šálu. Prohlédla se v zrcadle a snažila se z vlasů dostat sníh. Když už s tím byla spokojena, usmála se na svoji podobu, a vydala se dál. Ve vzduchu se vznášela sladká vánoční atmosféra. A nebylo k tomu potřeba ozdob, cítila ji ve vzduchu a ve smíchu lidí a radosti lidí, kteří tu budou večer procházet, přát si šťastné svátky. Alespoň několik klidných dní v roce.

Nechtěla jít do sálu přímo. Věděla, že neodejde. Stráví tam ještě dost času, aby se mohla projít chodbou a obdivovat umělecká díla na stěnách. Dříve jim nerozuměla. Roztříštěné obrazy beze smyslu. Jen linie. Barvy. Nic konkrétního, pouhá abstrakce. Teď se v nich vyznala, chápala je. Dokázala si vybavit, jakou roztříštěnost, snad i bolest, mohl autor cítit. Co ho trápilo, na co myslel, když měl barvu na štětci a přejížděl jím přes plátno.

Procházela se v naprosté tichosti. Téměř se vznášela, když procházela chodbou. Jako nějaká víla. Na konci se obrátila a vydala se zpět. V celé budově panovalo ticho, neuvěřitelně krásné ticho. Věděla, že tu někdo je, ale k jeho – či jejímu – štěstí Jasper na nikoho nenarazil. Jasper. To jméno se jí líbilo. A on sám také. Jak zvláštní, když ho ještě ani neviděla na vlastní oči. Jen vize jí ho přiblížily. Byl krásný. A smutný, osamělý. Jenže to se změní, jednoho dne mu roky před tímto dnem budou připadat neskutečné, jako z jiného života, který kdysi žil. I to moc dobře věděla.

Opatrně vstoupila do sálu. Skrytá ve stínech se vydala podél řady sedadel, která se zdála nekonečná. Seděl na jevišti, na jediném osvětleném místě, někdo nechal rozsvícená světla. Netušila kdo, ale cítila se vůči němu svým způsobem zavázaná, celé to pak dostávalo neuvěřitelný nádech kouzla a mystiky. Jako kdyby vše bylo připraveno jen pro tuto chvíli.

Nevšiml si ji do té chvíle, než začala stoupat po rozvrzaných schodech na jeviště. Zavrčel a vymrštil se na nohy, ale v jeho rudých očích spatřila i jakousi zvědavost. Přešla až k němu, nehledě na jeho postoj se zastavila jen několik kroků před ním.

„Jsem Alice,“ představila se s úsměvem a natáhla k němu ručku. Překvapeně ji pozoroval, ale ona mu pohled oplácela. Pak se narovnal. I na jeho tváři se rozlil úsměv, ne že by ho nečekala. Sevřel její ruku v té své.

„Jasper,“ řekl potichu. Jako kdyby se jí bál.

„Já vím,“ usmála se andělsky. Přerušila spojení jejich rukou a naklonila se o něco blíže k němu.

„Jak?“ podíval se na ni překvapeně.

„Viděla jsem to,“ zadívala se mu do očí. Rudá ji neděsila, stejně i tak věděla, že jednoho dne zezlátnou. „Půjdeme?“ zeptala se a on přikývl. Chytila ho za ruku a společně scházeli z jeviště. Usmívala se a on byl také šťastný svým způsobem, ale něco na ní mu říkalo, že vše bude dobré a pořádku. Byla jiná, odlišná od ostatních. A věřil jí, i kdy ji znal jen krátkou dobu, ale něco ho k tomu nutilo. Jakýsi pocit, že právě s ní prožije celou věčnost. Která začala na prknech, co znamenají svět a pro něj ještě více.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Prkna, co znamenají svět od ElizG:

 1
8. tina
27.12.2013 [19:58]

moc pěkná povídka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. Lucka
26.12.2013 [16:22]

krásné Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. Mea
26.12.2013 [10:46]

MeaTéda! Opravdu z toho úplně ukapává prvenství! Překrásně napsané, hltala jsem každičké slovíčko! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

26.12.2013 [0:37]

Agule99Boží, boží a nádherný v jednom! Mám z toho zástavu srdce! Emoticon A myslím to vážně - zasloužila sis první místo a skládám ti poklonu, tohle bych asi nedokázala stvořit Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
*A.99*

25.12.2013 [21:38]

LuciaCullen2Pekné... Emoticon

3. Veubella
25.12.2013 [21:32]

Naprosto dokonala povídka! zasloužené první místo. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

25.12.2013 [16:56]

kiki11Krása. První místo sis určitě zasloužila. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Seb
25.12.2013 [12:49]

Krásná povídka. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!