Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Přišla jsem do Volterry a... - Peyton

EclipsePoster3


Přišla jsem do Volterry a... - PeytonSoutěžní povídka - 1. téma Přišla jsem do Volterry

Článek je ponechán v původní podobě, bez oprav.

Peyton


Přišla jsem do Volterry a...

 

Bella:

 

Přišla jsem do Volterry a nechala se unést krásnou vůní krve, která tu beze smyslu  putovala všude kolem mě. Nechala jsem se unášet tou vůní a věděla, že je to špatně, ale nedalo se odolat. Kolem mě procházeli lidé a nevěděli, kdo jsem. Jen se na mě nevině usmívali. Snažila jsem se ovládnout, ale pořád to bylo těžší a težší. Ucítila jsem pach, který vedl do slepé uličky. Nikdo mě tam nemohl vidět a ten člověk nemohl nikam utéct. Rozhodla jsem se hned a zahla do uličky. Byla tam dívka s hnědými oči jako jsem měla já, když jsem ještě byla člověk. Dostala jsem takový vztek, že jsem se na ni rovnou  vrhla, ale když jsem byla už u ní, někdo mě strhl od ní a přirazil ke zdi. Hned mi došlo, že to nemůže být člověk, musí to být upír. Podívala jsem se na něj a stratila se v jeho očích. Jeho karamelově hnědé oči mě unášely do temnoty a zase zpátky.

„Snaž se být nenápadná,“ kázal mi. Zamračila jsem se na něj.

„A to jako proč? Protože to chceš ty?“

„Nemyslím si, že chceš, aby o nás lidé věděli a myslím, že Arovi by se to nelíbilo.“ Až teď jsem si všimla, že mě pořád drží. Jeho stisk zesílil a já zaskučela.

„Mohl by jsi mě pustit?“

„A to jako proč?“ strašně jsem se naštvala a snažila se od něj nějak dostat, ale držel mě moc pevně. Zasmál se mi. Podívala jsem se na něj a výhružně zavrčela. Začal se smát ještě víc.

„Neznám tě, musíš tu být noví. Mám ti nějak pomoct?“

„Máš pravdu jsem tu noví a pomoc nepotřebuju. Aro mi jen řekl, že tě mám hlídat.“ Zase Aro, já se umím ovládat. Dobře, dneska jsem to nezvládla, ale pořád jsem nevyvraždila celé město. Podívala jsem se znovu na něho, znovu jsem se začala ztrácet v jeho očích. Začal se ke mně přibližovat. Skoro se naše rty dotkli, ale já toho využila a odhodila ho od sebe. Letěl přímo do kontejnéru, zasmála jsem se a odvětila: „Úžij si to tam.“

Rychle jsem utíkala domů. Ještě, aby mě hlídalo tohle štěně. Běžela jsem čím dál tím rychleji. Cítila tu vůní, ale nevšímal jsem si ji. Když najednou mě někdo strhl a já odletěla do keře. Když jsem se snažila zvednout, zakopla jsem o něco a začala se kutálet s kopce. Ležela jsem dole a nechtěla jsem se zvednout, ve vlasech jsem měla listí, zasmála jsem se tomu a otočila se tak, abych viděla nebe. Dneska bylo krásně, slunce svítilo, žádné mraky, jen čistě modré nebe. Cítila jsem se v bezpečí, nechtěla jsem se vracet k Arovi.

„Co to tu děláš?“ ptal se ten kluk a vyrušil mě tak s mého přemýšlení.

„Co tu otravuješ ty... Upíre,“ sedle si vedle mě a napřáhl ke mně ruku. Zvedla jsem se do sedu.

„Edward.“

„Bella,“ potřásli jsme si rukamy. Když se naše ruky dotkli projel mnou pocit. Pocit bezpečnosti. Vetší, než jsem si připadala, když jsem tady ležela. Najednou se naše ruce propletli. Podívala jsem se na naše propletené ruce a pak do jeho očích. Byly nádherné. Nechala jsem naše ruce propletené a znovu si lehla.

„Jak bylo v Římě?“ zeptal se.

„Jak o tom víš?“ Nikdo nevěděl, kde jsem. Jen Aro, Caius a Marcus a ještě má nejlepší kamarádka Jane. Nemůžu se dočkat až ji uvidím.

„Mám tě hlídat, takže o tobě vím všechno.“

„To je tak nefér,“ řekla jsem a on si zatím lehl vedle mně, ruce stále propletené.

„Co?“

„Ty o mě víš všechno a já o tobě nic.“

„To je vážně nefér, ale když jsi se vrátila. Mužeme se lépe poznat, pokud to bude možné.“ co to dořekl, rychle jsem se vrátila do sedu a začala se ptát.

„Proč mě máš hlídat? A proč zrovna ty? Jsi tu noví? A jak to, že o mě můžeš vědět vše a já o tobě nic. A taky proč si myslíš, že tě chci lépe poznat?“ také si sedl a přiblížil se ke mně blíže. Nebránila jsem se a stiskla naše ruce. Usmála jsem se nad tím.

„Hlídat tě proto, že se někdy neumíš ovládat. Proč já? Protože si mě vybral Aro abych tě hlídal a já snad musím vědět, koho hlídám. Dozvědět se o toběn něco.“

„Neodpověděl jsi mi na mou poslední otázku?“

„Co to bylo?“

„Nedělej, že nevíš,“ zasmál se. Jeho smích byl tak nádherný jeho ústa byli k zulíbání.

„Tak dobře. Proč si myslím, že mě chceš lépe poznat? Pro to,“ a zbedl naše propletené ruce vzhůru a pokračoval, „A taky proto,“ přiblížil se ke mně blíže a políbil mě. Tentokrát jsem ho nechala. Začala jsem mu polibky oplácet. Volnou ruku mi zapletl do mých vlasů. Já jsem taky nezůstala pozadu a chytila ho za krk a začala se k němu lísat. Začala jsem si uvědomovat, co dělam, ale nemohla jsem přestat. Po chvíli jsem si uvědomila, že jsem se do něj zamilovala. Proto jsem nemohla přestat, proto jsem se u něj cítila v bezpečí, proto. To je jako láska na první pohled. Může se upír vůbec zamilovat?

Odtrhla jsem se od něj a dívala jsem se do jeho očí plné touhy. Obě ruce jsem si dala za záda, zvedla se a pořád se na něj dívala. Nespouštěl ze mě zrak. Usmál se na mě svým kouzelným úsměvem a taky se zvedl. Stáli jsme naproti sobě.

„Dáme si závod?“ navrhl.

„Platí. Co se stane když vyhraju?“

„To mi řekni ty, ale když vyhraju já. Večer se sejdeme.“

„To jako na rande?“

„No, to zrovna, ne.“

„Dobře a když já vyhraju, znovu mě políbíš,“ nemohla jsem odolat. Když mě líbal, měla jsem takový úžasný pocit. Chtěla jsem ho pořád více.

„Tak platí.“

„Připravit, pozor, teď,“ vystartovali jsme oba stejně. Byl strašně rychlí, nemohla jsem tomu uvěřit. Nemohla jsem ho dohonit, ale pořád jsem se snažila. Jednou jsem byla já první, pak zase on a takhle jsme se předbýhali až do konce. Nakonec, smaozřejmě vyhrál. Když jsem dobýhla stál už u dveří. Zastavila jsem se před nimi. Otevřel mi je a já vstoupila.

„Takže dneska v osum a nebuď smutná, možná se toho polibku dočkáš,“ zašklebila jsem se na něj. Byla jsem tak zklamaná, že jsem nevyhrála. Chtěla jsem ho, chtěla jsem ho, tak moc.

Rovnou jsem zapadla do svého pokoje a sedla si na postel. Strašně jsem litovala toho, že jsem se s ním nepoznala dříve. Je tak... Sexy. Nejspíš ho miluju. Nebo spíše vím, že ho miluju. Proč vůbec chce, abych k němu dneska šla? Mám z toho divný pocit. Zase ten pocit. Mohla bych se z toho nějak vymluvit. Pochybuju, že by mi uvěřil, že jsem nemocná nebo, že mám vymknutý kotník. Jsem přece upír, že?!

 

„Ach, můj bože. Bello!“ ani jsem si nevšimla, že se otevřeli dveře. Kdo jiný tám stál, než Jane. Rychle ke mně přiběhla a objala mě tak, že jsme spadli na zem. Začali jsme se obě strašně řehtat.

„Jsem tak ráda, že tě vidím Jane, strašně se mi stýskalo.“

„Mě taky,“ zvedla jsem hlavu a ve dveřích uviděla Aleca.

„Ahoj, Aleku!“ podíval se mi do očí. Nikdy jsme se neměli v lásce, ale poslední dobou jsme se začali zbližovat a přátelit. Podíval se mi do očí a vešel do mého pokoje nečekaně s úsměvem.

„Ahoj, Bells!“

„Tak povídej, co je nového?“

„No, jedna věc tu je. Vy víte, že mě má hlídat ten Edward,“ oba se podívali na jinou stranu a začali se dívat jako neviňátka. Já to věděla, celý oni. Já je asi roztrhám.

„Promiň, nemohli jsme ti to říct, Aro nám to zakázal,“ zuřila jsem.

„Uklidni se, náhodou bych dala co, za takového hlídače. Dívala jsi se na něj pořádně?“ kdybych teď byla člověk, začala bych se červenat. Místo toho jsem se podívala na jinou stranu a dělala, že jako nic. Jane se na mě chvíli dívala a Alec si vzdychl.

„Myslím, že si máte o čem povídat, uvidíme se později.“ Alec byl vždycky z nás ten, kdo odešel, když se stalo něco... Například to, co se stalo mě s Edwardem. Nikdy ho to moc nezajímalo.

„Tak povídej.“ řekla s nadšením.

„A o čem mám povídat?“

„Vím, že něco je?“

„A co je?“

„A dost! Nebo tě asi zabiju,“ zasmála jsem se.

„Myslím, že to nutné nebude. Pro tvoji zajímavost, jsem už mrtvá.“

„Bello, přestaň, chci vědět co se stalo.“

„No tak dobře. Dal mi pusu.“

„Pusu?“ nevěřícně se na mě dívala. Věděla, že lžu. Panebože, proč musím být tak hrozná lhářka, že mi nikdo neuvěří.

„Dobře, no tak jsme se líbali a dneska k němu jdu,“ najednou se zamračila. Nechápala jsem to.

„Dneska?“ přykývla jsem.

„Ale dneska, jeho služba končí a on večer odjíždí.“ Nevěřila jsem svým očím. On mě opouští? Strašně mě zabolelo srdce, které už několik let netluče. Připadala jsem si jako by mě někdo bodl do břicha.

„Jak jako, že jeho služba končí?“

„Měl tě hlídat jen po dobu, kdy jsi tady nebyla. Dneska jsi přijela, takže jeho služba končí.“ vylítla jsem z pokoje a namířila jsem si to přímo za ním. Vlítla jsem do jeho pokoje bez zaklepání a skočila přímo na něj.

„Jak jsi mi to mohl udělat?“ řekla jsem plačtivě.

„Co?“ ptal se nechápavě a objal mě.

„Až dneska se semnou seznámíš, políbíš mě, já se do tebe zamiluju a dneska mě opustíš?“ vzal mě do náruče a chtěl mi něco říct, ale já ho nenechala a políbila jsem ho. Zase mnou prostoupil ten pocit. Teď jsem ten pocit pochopila. Já ho miluju. Podívala jsem se mu do očí.

„Myslíš si, že jsem hezká?“

„Ne,“ dívala jsem se na něj šokovaně, ale pokračovala jsem.

„Chtěl by jsi být semnou navždy?“

„Ne,“ kdybych byla člověk začala bych plakat. Nic jsem nechápala. Zvedla jsem se a sedla si vedle něj a zeptala se naposledy.

„Plakal by jsi, kdybych odešla?“ chápal jak to myslím.

„Ne,“ tohle jsem už nemohla vydržet. A dost, řekla jsem si. Odcházela jsem pryč, když mě najednou chytla jeho ruka a otočila ho k němu. Byli jsme od sebe jen pár centimetrů.

„Nejsi hezká, jsi nádherná. Nechci být s tebou navždy, já musím být s tebou navždy a neplakal bych kdybys odešla, zemřel bych.“ V tu chvíli se naše rty spojili a my věděli, že  spolu navždy budeme.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Přišla jsem do Volterry a... - Peyton:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!