Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Přišla jsem do Volterry a... - KacenQaCullen

05.10.2010 (21:00) • souteznipovidky • FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky • komentováno 0× • zobrazeno 1318×

KacenQaCullen

Přišla jsem do Volterry a...

Edward:

Jmenuji se Edward Cullen. Se svými adoptivními rodiči bydlím poblíž městečka Forks. Teoreticky je mi 18, ovšem hypoteticky mi je 109.

MINULOST:

Bydlel jsem v Anglii, tenkrát tam propukl mor, byl jsem jediné dítě, které dostalo nákazu. Lékaři mi nedávali žádnou naději. Byl jsem smířený s tím, že budu žít jen pár dní ne-li hodin. Pamatuji si na ten den, jako by to bylo dneska. Do mého pokoje přišel nový doktor, byl blonďatý,měl velmi světlou pleť skoro jako bílá křída. Sedl si vedle mě „ Edward Antony Masen, zajímavé jméno“ usmíval se na mě.

„Edwarde jsem doktor Carlisle Cullen, nejsem člověk , jsem upír. Prošel jsem si tvůj chorobopis a také ti nedávám žádnou naději na přežití“ „ To … j..jsem vážně chtěl sl….slyše..t“ pronesl jsem skepticky. „ Edwarde je tu jedna možnost, ale musím tě upozornit nebudeš moc zůstat u své rodiny, budeš se muset přidat do mé, ve které jsem já, moje žena Esme,Emmett,Rosalie,Alice a Jasper.“ Byl jsem rád aspoň za to, že budu moc žít „ Carlisle jestli je to jediná pod..podmínka, kterou máš, tak jsem ochoten ji podsto…..oupit“ poslední slovo jsem sykl bolestí. „ Synu, rád tě přijmu do své rodiny. Teď klidně lež, proměním tě v upíra, budeš tu ležet tři dny v křečích a bolestech, ale pak budeš s námi žít po celou věčnost ve stejném věku jako teď.“ přikývl jsem nezmohl jsem se na slova. Carlisle se sehnul nad můj krk a zašeptal „ Promiň“ poté mnou projela palčivá bolest, křeče, hřebíky v celém těle, jako by mi trhali srdce za živa. Svíjel jsem se bolestí tři dny, tři nejhorší dny mé existence. Po proměně mě Carlisle odvezl k sobě do vily do města Forks.Zjistil jsem, že jsem schopen číst mysl nejen upírům, ale i lidem okolo mě. „ Vážení tohle je náš nový syn a bratr Edward Cullen“ moje adoptivný matka Esme ke mně přiskočila a objala mě. „ Vítám tě v rodině“ usmála se jako sluníčko. Za ní přiběhl Emmett poplácal mě bratrsky po zádech „ Vítej bráško. Jsem rád, že jsi se k nám přidal, aspoň bude mít Jasper teď víc čas na Alice, když se semnou budeš vsázet ty.“ Usmál se šibalsky. Už dopředu jsem věděl co udělá Jasper, proto jsem jen povytáhl koutky nahoru a nechal to plavat. „ Edwarde, jsem Jasper a vítám tě doma, Emmetta s nevšímej potřbuje pořádnou nakládačku, kterou mu dáš jakmile se tu zabydlíš, že ano ?“ vyplázl jazyk na Emmetta a už se vsázeli, kdo vyhraje já nebo Emmett. Alice doslova a do písmene přitančila „ Ahoj Eddí, jsem Alice moc ráda tě poznávám, budeme skvělí sourozenci, viděla jsem tě ve své vizi než tě Carlisle přivedl. Mám dar předpovědět některé věci dopředu.“ Usmála se, byla jako malý roztomilý skřítek. Poslední ke mně přišla dívka s blonďatou kadeří až pod zadek „ Ahoj jsem Rosalie, těší mě. Jsem Emmettova manželka“ „ A budeš po zbytek věčnosti“ zasmál se Rose přímo u ucha. „ Bohužel ti neuteču“ proneska na oko vážně. Bylo mi tu příjemně jako kdybych byl doma u své pravé rodiny. Přemýšlel jsem jestli taky někdy najdu svou druhou polovičku do konce věčnosti. Neuměl jsem si odpovědět, ale to bylo to poslední co mě v tuhle chvíli trápilo.

Prohlížel jsem si vilu, jedním mrštným pohybem jsem projel celý dům. Byl nádherný. Zastavil jsem se u Alice, která měla oči vystrčené skoro z důlků a koukala do prázdna. Četl jsem v ní jako v knize, měla vizi o tom, že přijde nějaká  upírská rodina, která bude diskutovat s Carlislem o mé proměně. „ Alice“ zarazil se Carlisle „ co se děje ?“ „ Volturiovi, Carlisle“ Byl bělejší než doposud, Jasper se schoval za Alice, Esme za Carlisla a Emmett přitáhl Rose do svého medvědího objetí, jen já se neměl kam přitulit nebo někoho obejmout. „ Carlisle“ prolomil jsem ticho „ co to znamená, viděl jsem, že s tebou diskutovali o mé proměně, je něco špatně ?“ koukal na mě s bolestným obličejem „ Edwarde, Volturiovi jsou královský rodina upírů, velí nám všem, pokud vydá zákon, my upíři jej musíme dodržovat nebo nás rozcupují na kousky a spálí jako kus dřeva.“ „ To chápu, ale co to má společného s mou proměnou ?“ „ Než upír promění člověka, měl by o tom informovat Volturiovi a podat tak důvod proč to udělal, já jsem, ale neměl čas jim oznámit, že tě budu měnit. Kdybych letěl do Voltery abych to oznámil, do té doby by jsi zemřel. To jsem nemohl riskovat.“ Pochopil jsem, za to,že mě přivedl k životu musel zemřít teď on. „ Carlisle, dá se s nimi nějak domluvit, přeci rodina nemůže ztratit úžasného manžela a otce.“ Při té představě se mi dělalo zle ze sebe samého. „ Edwarde určitě se nějak domluvíme, ale kdyby ne, tak“ „ Ne, to ani neříkej Carlisle, jestli bude muset někdo zemřít, tak to budu já, ne ty.“ Moje tělo se stáhlo do obranné pozice. „ Já se s tím vypořádám“ „ My se s tím vypořádáme, brácha“ pronesl Emmett „ Jo jasně“ vylezl Jasper a stoupl si před Alice „ zachráníme naši rodinu, ať to stojí co to stojí“ bylo mi do breku jak se za mě postavila moje nová rodina, ale vzhledem k tomu, že jsem upír nemůžu brečet, jaká škoda, pomyslel jsem si.

„ Edwarde, pojď ukážu ti tvůj pokoj, ve kterém budeš bydlet“ „ Esme moc ti děkuju za tvoji podporu. Všem děkuji za to, že mě dokážete podržet“ „ Není zač zlatíčko“ usmála se moje nová matka a utíkala do pokoje, teď už mého pokoje. Měl jsem chuť na krev, ale jelikož jsme

,, vegetariáni,,  nemohl jsem vysát člověka, živili jsme se krví zvířat.

Po klidném lovu jsem dorazil domu. V obýváku seděla celá rodina „ Edwarde, posaď se, zachvěli sem přijdou Volturiovi“ upozornila mě Alice. Poslechl jsem svou sestřičku a usedl na sedačku vedle Emmetta, ten mě bratrsky objal kolem ramen.  „ Crrrrrrr“ „Crrrrrrr“ zazvonil zvonek, už za dveřmi sem slyšel jejich mysl „ Doufám,že to vyřídíme rychle, ať se co nejrychleji vrátíme domů. Už mám hlad a tady jak vidím se lidmi nekrmí, jak to mohou vydrže….“ Tlachání mysli cizinců utichlo jakmile Carlisle otevřel dveře „ Vítám tě Aro, čemu vděčím za tvou návštěvu“ pronesl chladným tónem. „ Carlisle zdarvím tě, ale myslím, že tato okolnost by se neměla řešit mezi dveřmi nepozveš mě dál ?“ „ Samozřejmě“ Aro přišel k nám a měřil si nás pohledem. Zastavil se na mě. „ Podej mi svou ruku cizinče“ pronesl na mou osobu, zavrčel jsem. „ No, tak vidím, že po dobrém to asi nepůjde, že ne ?“ a hlavou se mu honily myšlenky jak by nás všechny zabíjel. Ihned jsem mu ruku podal a cítil jak mé pocity, myšlenky vše co jsem prožil v upírském životě věděl i Aro. „ Zajímavé, ovšem kvůli tomu tady nejsem. Carlisle, přišel jsem ti vytknout co jsi provedl.“ Otočil se na otce. „ Aro vím, že jsem se dopustil chyby, ale kdybych odletěl do Voltery a sdělil vám důvod, Edward by zemřel, nepřežil by tu nemoc.“ Aro se zamyslel.

„ Má pravdu, navíc tak talentovaného upíra jsem jakživ neviděl a to, že nějaký to století mám za sebou!“ „ Carlisle věřím ti, proto vás nechám na pokoji jen pod jednou podmínkou“ Carlisleovi naskočila vráska na čele „ O co jde Aro ?“ „ O nic zvláštního, pokud se Edward nebude zadaný do svých 110 let, přijedu si pro něj a ožení se ve Volteře, kde zůstane a bude sloužit gardě“ vyslovil tak svůj verdikt. „ Aro to přeci nemůžeš, to nejde je to teď můůů….“ „ Dost, Carlisle buď hodný, taky jsem vás mohl všechny zbavit života a nedělat tady drahoty. Prostě do svých 110 let musí mít Edward svou družku jinak se oddá Volteře, to je mé poslední slovo. Mimochodem Esme sluší ti to, těším se na další návštěvu, což doufám, že bude svatba“ usmál se, rozloučil se všemi a odešel. V hloubi duši jsem věděl, že jsem oddaný už teď Volteře, ale mám na to spoustu času. Zatím. „ Edwarde“ prolomila Rose ticho „ myslím si, že Aro mohl být o hodně přísnější, ty se svým vzhledem určitě, do svých 110 let někoho najdeš tomu věřím“ usmála se „ Rosinko, já pro tebe už hezký nejsem nebo jak si to myslela ?“ Musel jsem se usmát nad jeho nechápavým mozkem. „ Emmettku tebe miluju, jen Edwardovi říkám, ať nevěší hlavu, do té doby určitě si někoho najde. Jestli mi nevěříš, že tě miluju můžem jít nahoru a já ti to dokážu“ zazubila se. Než jsem se nadál Emmett utíkal s Rosalie do pokoji nahoru a nebylo je slyšet až do rána. Tedy v jistém slova smyslu, víte jak to myslím.

SOUČASTNOST:

Bella:

S mojí upírskou rodinou jsme se přestěhovali do nejmokřejšího města ve Spojených státech. Forks. Jsou tu lepší podmínky pro krmení a počasí je tu přívětivější. Rodiče mě donutili abych nastoupila na střední školu, aby to nebylo moc nápadné.

„ Bell, kde se loudáš, pojedeš s tátou nebo sama, má cestu okolo“ „ Pojedu sama, ale dík“ nechtěla jsem první den přijet do školy s otcem. Celou noc jsem přemýšlela k čemu to vlastně je, stejně všechno co budeme probírat znám. Oblékla jsem si úzké džíny, tričko do véčka, přes to jsem si vzala mikinu. Nastoupila jsem do svého BWM x3 a odjela směr střední ve Forks.

Když jsem do jela do školy každý na mě koukal, nevím jestli to bylo skrz auto nebo moje osoba, tak či tak mi to bylo nepříjemný. „ Ahoj, já jsem Mike Newton nechceš tady provést ?“

„ Ne, to je dobrý, najdu si to tu sama“ usmála jsem se, aby to nebylo nápadný. „ Jak chceš, ale jestli budeš něco potřebovat jsem tu“ mrkl, jen sem přikývla a odcupitala do kanceláře.

„ Dobrý, jmenuji se Isabella Swanová, jsem tu nová a potřebovala bych rozvrh“

„ Jistě drahoušku“ usmála se a měřila si mě pohledem. „ Tady, budeš v prvním ročníku biologie, angličtiny, trigometrie a dějinách“ „ Jistě děkuji a nashledanou“ odešla jsem do třídy. První hodinu jsem měla biologii, ve třídě 347 s profesorem Bernem. „ Dobrý den, jsem Isabella Swanová, jsem tu nová“ usmála jsem se. „ Dobrý den, Isabello těší mě, jsem profesor Bern, tady máš učebnice a posaď se vedle pana Cullena, dávej pozor, ať pochytíš všechnu látku“

„ Jistě“ odešla jsem do poslední lavice vedle pan…..na C..Cullena. Zadrhla jsem se v myšlenkách to byl bůh, měl krásné bronzové vlasy, jantarové oči, krásné rty, mužnou

Postavu, usmál se a tím přidal na kráse své bělostné zuby. „ Ahoj, jsem Edward Cullen“

nemohla jsem mluvit on se na mě usmál pokřiveným úsměvem. „ A..hoj j..á jsem Isabell…..Bella Swanová“ vykoktala jsem. „ Koukám, že jsi nervózní, nemusíš hodiny pana Berna jsou v pohodě“ zas ten úsměv, sakra se nesoustředím na hodinu. „ Tak milí žáci, máme tu novou tvář Isabellu Swanovou, Isabello prosím řekněte nám něco o sobě“ vyzval mě. Postavila jsem se „ Jmenuji se Isabella Swanová, ale říkejte mi Bella, přistěhovali jsme se z New Yorku“ „ Výborně, to pro začátek stačí, sledujte výklad a snažte se chytit“ jasně to jsem věděla, ale nemohla jsem se soustředit, když vedle vás seděl anděl v šedivým tričku a černých kalhotách s pokřiveným úsměvem na tváři. Sledovala jsem ho celou hodinu, jen mě udivovala, že jsem neslyšela tlukot srdce, jako kdyby žádné neměl. Okolo mě hrálo zvonkohru 18 srdcí jen mé a Edwarda bylo ticho. Zazvonilo a třída se rozutekla na další hodinu „ Bello, už je konec“ upozornil mě anděl „ Jo, já vím, jen se musím kouknout kam jdu na další hodinu“ z toho krásného úsměvu jsem zapomněla celý rozvrh „ Aha, já mám dějiny, tak se snad ještě na nějaké hodině setkáme“ usmál se a odešel. Nemohla jsem se vysoukat z lavice, podlamovaly se mi koleny jen z jeho vůně. Došla jsem na tělocvik, který jsem měla dvě hodiny. „ Ahoj, krásko“ přilezl Mike „ Co po mě chceš ?“ vyjela jsem „ Nic, jen, že ti to sluší“ jasně nic jiného nechceš viď? „ Jo, díky a teď mi dej svátek“ odešel, nečekala jsem, že to bude tak snadný. Hráli jsme míčové hra, které mě vůbec nebavily. Běhala jsem jenom tak po hříšti a odrážela míč, myšlenkami jsem byla pořád u Edwarda Cullena. Jak to jméno krásně zní páni!!!!! Bello, vzpamatuj se, vždyť jsi ve škole. Zabralo to, aspoň na chvíli jsem přestala myslet na anděloa a věnovala se hře, dokud jsem nedošla do jídelny a nespatřila u velkého bílého stolu dva páry a Edwarda. Moje mrtvé srdce poskočilo a podlamovaly se mi kolena. Zahnala jsem myšlenky a spořádaně odešla ke stolu jen s jablkem v ruce. U stolu seděl Mike, Ben, Jessica a Angela.

„ Ahoj, můžu si přisednout ?“ „ Jo, jasně proč ne“ vrátila mi odpověď Ang. „ Díky“ každou chvíli jsem se otočila na ten stůl, kde seděli Cullenovi, ta malá rozježená dívka se pořád usmívala, až jí jiskřilo v očích. Zbytek rodiny se jen usmíval na mou osobu včetně Edwarda. Musela jsem na poslední hodinu. Trigometrii.  Swanová posaďte se, prosím“ vyhrkl na mě učitel, ještě ve dveřích třídy. „ Ano“ „ Bello, posaď se tady“ hulákala na mě jedna z Cullenovic děvčat, šla jsem k lavici „ Ahoj, já js… moment jak znáš moje jméno ?“ divila jsem se „ Celý den se o tobě povídá“ usmála se a odhalila celou řasu bělostných zubů „ Já jsem Alice, Alice Cullenová viděli jsme se v jídelně“ „ Jo já vím“ sedla jsem si. „ Máš ráda nakupování ?“ vyhrkla „ Jo“ „ To je super, moje rodina semnou nechce chodit vůbec na žádné nákupy, že to trvá moc dlouho, ale nemají vůbec pravdu ………..“ dál jsem neposlouchala uvědomila jsem si, že neslyším opět být srdce, to bylo divný. Nechtěla jsem o tom mluvit ve třídě, tak jsem se na nic neptala. „ Bello, nezašla by jsi semnou dneska do centra ?“ udělala na mě psí oči. I když jsem upír, tak psím očím neodolám. „ Jo, proč ne, v kolik ?“ „ Hned po škole“ „ Dobře“ když zazvonilo popadla mě Alice za ruku nasedly jsme do žlutého Porsche a vyjeli směr Port Angeles. Alice mě protáhla snad všemi obchody, od čepic s rukavicemi až po boty. „ Bello, zapomněly jsme na jeden obchod“ uháněla zpět „ Alice, jaký ? Vždyť jsem ověšená jako vánoční stromeček“ zašklebila se „ Přeci na obchod se spodním prádlem“ kdybych mohla budu se červenat „ Alice vykřikla jsem „ to nemyslíš vážně. K čemu to budu pootřebovat, navíc jsi mě nenechala zaplatit ani jednu věc, kterou jsi mi koupila“ „ Bello, ber to jako dárek od nejlepší kámošky“ mrkla na mě a už mě táhla do kabinky. Podávala mi docela sexy odvážné prádélko s podvazky „ Alice, tohle potřebovat opravdu nebudu“ vrčela jsem „ Bello, věř mi budou ti slušet, a co ty víš strýček náhoda může zaklepat na dveře a ty nebudeš mít co na sebe“ zachichotala se „ Jo ? Tak strýček náhoda“ pomyslela jsem si počkej co já s tebou udělám příště. Oblékla jsem se do červeného kompletu. Nepopírám slušelo mi to, ale k čemu to budu potřebovat žádného chlapce nemám. „ Moc krásné, tak pojď zaplatíme to a pojedeme domů“ na tuhle větu jsem čekala jako na smilování „ Alice, já jsem, ale nechala auto u školy“ vzpomněla jsem si „ Neboj, Edward ti ho odvezl domů, jestli ti to nevadí“ cože? Edward v mém autě seděl Edward ? Byla jsem mimo „ Jo.. ehm… díky Alice“ „ Není zač, tak a jsme tady“ „ Už ? No to byla rychlost, moc ti děkuju za hezký den, zítra ve škole“ zamávala mi a já odešla domů s taškami po celém těle.

Edward:

Od biologie jsem byl pořád myšlenkami pryč. Myslel jsem na tu dívku, která seděla vedle mě. Zvláštní bylo, že jsem neslyšel její tlukot srdce. Chtěl jsem se s ní seznámit, ale cítil jsem se trapně hned na poprvé ji někam pozvat. Asi požádám Alice jestli by ji nevzala na ná…

„ Jo,jo, jo , jo prosím Edwarde, vezmu ji do centra, budeme nejlepší kamarádky“ tlachala a poskakovala jako kdybych ji měl dát nějaký dárek „ Alice“ okřikl jsem ji, než dostane opět nákupní horečku „ je to jenom, aby jste se sblížily ne, abys ji viděla“ úsměv ji na tváři nepoklesl jen přestala poskakovat. „ Dobře, pojedeme dneska, jen odvez její auto domu do domu Stanových, poslední ulička ve Forks.“ Objasnila mi pobyt Belly. Když padla poslední hodina, věděl jsem, že Bella ve škole už není, Alice už chudáka odtáhla do Port Angeles, kde budou až no večera. Upřímně jsem ji litoval z jistého hlediska, odvezl jsem její auto

Před jejich dům. Sedačky voněly vanilkovou příchutí její vůni bylo to jako aroma. Zaparkoval jsem na silnici vedle domu a běžel k nám do vily. Šel jsem do pokoje a čekal, až přijde Alice. Kolem jedenáctý večer se zabouchly dveře od Porsche a já stál u dveří. „ Achh… Edwarde

Proč ? Vlastě ty čekáš na mě ?“ divila se „ Jo, chci vědět všechny podrobnosti, úplně všechno. Ptala se na mě ? Mluvila o mě ?“ zasypával jsem ji otázkami. Nemohla vejít ani do domu, ucítil jsem z ní Bellinu vůni a naklonil se ke krku. Na rameni se mi ocitla ledová ruka „ Edwarde, povol to napětí. A nech moji ženu projít dveřmi nebo za sebe neručím“ poslední větu pronesl hrubě „ Promiň, Jaspere já nevím co se semnou děje“ zakuňkal jsem „ Edwarde, byl to úžasný den“ promluvila Alice, přitom si sedla na sedačku „S Bellou jsme prošly všechny obchody v centru“ usmívala se od ucha k ucha „ A ptala se na mě ?“ to jediné mě zajímalo „ Jako ne tebe ?“ zatvářila se kysele a smutně „ Konkrétně na tebe ne“ její odpovědí se mi podlamovaly kolena „ To nevadí i tak ti moc děkuju“ ještě chtěla něco dodat, ale to už jsem byl v pokoji na posteli a přemýšlel. Trvalo to asi týden ani do školy jsem paty nevytáhl, do pokoje přišel Emmett „ Edwarde co se děje ?“ sedl si vedle mě „ Nic co by bylo“ řekl jsem podrážděně

„ Edwarde celý týden nechodíš do školy , na lovu jsi nebyl dva týdny nehledě na to, že jsi pořád ve stejných hadrech jako před týdnem, nejsem Alice, ale tohle mi taky vadí“ „ Emmette odkdy ty se staráš o módu nebo dokonce o to co nosím na sobě“ vyjel jsem „ Od teď, Edwarde vzpamatuj se koukni se na sebe jsi jak troska, nevytáhneš paty z domu ani do školy nechodíš. Učitelé se na tebe ptají.“ „ To mi je úplně jedno“ odsekl jsem „ Jaspere pojď sem a promluv si s tím paličákem na tohle já nemám nervu, jdu na lov“ odešel a vzápětí přišel Jasper „ Nemá to cenu“ odpověděl jsem do předu „ Edwarde, já to vycítím co se s tebou děje a uvědom si, že s tvojí ponurou náladou jsem tady já po mě Alice ta to převede na Rosalie ta na Emmetta a je v tom celá vila, prober se. Co kdybys ji někam pozval ?“ koukl jsem se na něj jako kdyby spadl z marsu „ Nekoukej tak na mě“ pípl „ Já ti chci jenom dobře, cítím z tebe, že jsi zamilovaný, tak neotálej a pozvi ji někam“ pořád dávali svoje rady, ale neznali následky „ Jaspere ona semnou určitě nikam nepůjde. Když se na ní usměju nic to s ní nedělá, jiná holka by se mi vrhla kolem krku nebo dokonce omdlela, ale ona. Nic jenom na mě kouká. Mám ji plnou hlavu, na nic jiného nemyslím jenom na ní“ řval jsem přes celý pokoj, až přiběhla Alice. „ Edwarde, neřvi na Jaspera a okamžitě padej do sprchy za půl hodiny vyrážíme do školy“ chtěl jsem jí něco říct, ale „ a nezkoušej odmlouvat, na postel ti připravím nějaké věci“ odešla i s Jasperem, který mi podával ještě svoje rady „ Radím ti dobře, zkus to jdi za ní dneska s pozvi ji někam, mimochodem být tebou, tak poslechnu Alice nebo tě vezme na celodenní nákupy“ zašklebil se. Okamžitě jsem vlezl do koupelny, během deseti minut jsem byl oblečený a čekal na ostatní v hale. „ To je můj syn“ usmála se Esme „ Určitě to dopadne dobře“ „ Hmm“ šel jsem do garáže, kde jsem nastoupil do svého Antona a vyjel směr škola. Přijel jsem na parkoviště a vyhlížel BWM x3, ale nikde nebyl zaparkoval jsem na druhou stranu od mých sourozenců a vyšel z auta. Holky opodál vzdychaly nad mou krásou, nechápal jsem to. „ Bože, ten je tak krásný, škoda, že nikoho nechce dala bych si říct, od takoýho boha kdo by se nedal“ Žvatlala dál, ale já jsem hledal Bellu.

Nikde nic. Odešel jsem do třídy, první hodinu jsem měl angličtinu, pochyboval jsem, že se tam zrovna objeví. Dvě minuty před zvoněním a do třídy vtrhl anděl. Udýchaná se rozkoukala po třídě a vyhlížela prázdné místo. Jediné bylo u mě. Přisedla si a tvářila se kysele. „ Za tohle tě Alice uškrtím“ říkal jsem si v duchu. Posbíral jsem všechnu odvahu a naklonil jsem se k ní

„ Ahoj, víš chtěl jsem se na něco zeptat“ zrychli se jí dech, okolo jsem slyšel myšlenky všcech holek i kluků dohromady „ To snad nemyslí vážně, on chce svést Bellu ? Kliď se ta je moje“ pomyslel si Mike „ Ts, nevím co na ní vidí vždyť nemá ani prsa. To já bych se k němu hodila. Běhna jedna“ trochu sem zavrčel, co si ta Jessica o sobě myslí. „ A..no co by si chtěl“ zněla nervózně, na mě, ale neměla „ no, nešla by jsi semnou …teda nechtěla by jsi dneska… večer někam zajít ?“ divil jsem se, že tu větu jsem vytáhl z mojí nevymáchaný pusy „ Jako, že mě zveš na ra…rande ?“ šeptla, promyslel jsem jí co bych jí na to asi měl říct a „ Jo“ vyhrkl jsem. Do tříd vešel učitel, začal svůj výklad a já neměl možnost slyšet Belly odpověď, neustále se za mnou otáčel a ptal na samé blbosti. „ Pane Cullene, zopakujte nám poslední  výklad. Shrnutí“

„ Já mu dám, on kouká z okna a nevnímá moje výklady. Ta dnešní mládež, jestli ho nezopakuje správně půjde do ředitelny.“ Všechno jsem samozřejmě poslouchal a jeho výklad si přečetl z hlavy. „ Jistě“ vyložil jsme mu celý výklad ještě s podrobnostmi navrch, zatvářil se kysele

„ Dobře, dávejte pozor“ upozornil mě a otočil se k tabuli. Zvonilo než jsem se otočil na Bellu o je pryč. „ Sakra“ sykl jsem. Po dvou hodinách bez rodiny a bez Belly jsem došel do jídelny, to je hnus jak si musíme nandat jídlo a něco sníst, aby to nebylo podezřelý. Dával jsem si

zeleninu do mísy, když v tom se mi dotkl někdo ramena. „ Ano“ řekla „ Co ?“ nechápal jsem

„ Ano“ zopakovala „ na angličtině si se ptal, jestli bych si s….tebo..u někam nevyš..la“ zadival do se do země „ J..jo, jasně v kolik tě můžu vyzvednout ? Co kolem šestý ?“ „ jo to by bylo super“ usmála se a pro změnu mě se prolomila kolena. Slyšel jsem jak se Emmett s Jasper smějí „ Kámo, je to jenom ženská přeci tě nedostane na lopatky“ smál se Emmett, „ Sklapni“ zavrčel sem „ Co ?“ divila se Bella „ Ehmm.. nic to sem myslel na Emmetta“ otočil jsem se na něj.„ Aha, to je ten velký ?“ „ Jo velký a otravný“ já ho zabiju. „ Už budu muset jí, tak zatím ahoj“ „ Ahoj“ mrkla na mě a odešla. Došel jsem ke stolu „ Eddí, ta tě má v hrsti“ „ Rose jestli nechceš být vdova, tak si Emmetta zklidni“ procedil jsem skrz zuby. „ Emme, zlato buď ticho“ políbila ho, takže byl klid. „ Edwarde já ti to říkala“ usmívala se Alice „ za to mám s tebou nákupy“ usmála se ještě víc „ Cože ?“ vyjekl jsem, Jasper se lítostivě usmál a odešel i s Alice.

Po poslední hodině jsem utekl co nejrychleji domů, chtěl jsem vypadat aspoň trochu lidsky, tak jsem s

i vzal černé kalhoty, černé tričko a přes to hedvábný svetr. Bylo půl šesté, nasedl jsem do Antona a vyjel do poslední uličky ve Forks.

Bella:

Pořád jsem přemýšlela proč Edward nechodí poslední týden do školy. Asi mě nechce vidět, to bylo jediné řešení, které mě napadlo. Přemýšlela jsem celou noc i den, že jsem zapomněla kolik je hodin a urychleně nasedala do auta abych stihla první hodinu. Vtrhla jsem do třídy, zmateně jsem se rozhlížela a hledala volné místo. Bylo jenom jedno a to u Edwarda. Byla jsem šťastný, ale zároveň zklamaná, co když zítra do školy nepřijde kvůli mně. Sedla jsem si vedle něho a prohlížela jsem si tabuli s učitelem. Neodvážila jsem se kouknout na tu andělskou tvář.

„ Ahoj, víš chtěl jsem se na něco zeptat“ zeptat ? Na co ? určitě jenom na látku, která mu utekla, když tady nebyl  „ A..no co by si chtěl“ byla jsem vyvedená z kolejí  „ no, nešla by jsi semnou …teda nechtěla by jsi dneska… večer někam zajít ?“ zastavil se mi dech nebo zrychlil nevím v tu chvíli jsem si to ani neuvědomila „ Jako, že mě zveš na ra…rande ?“ neuvěřitelné, já jsem to slovo vyslovila. Edward přemýšlel, až se mu z hlavy kouřilo, ne doslova samozřejmě.

„ Jo“ vyhrkl. Já jsem chtěla odpovědět, ale do třídy vletěl učitel jako zapálená raketa.Během hodina jsme neměli čas se na sebe ani kouknout natož si něco říct. Učitel pozoroval Edwarda jako jestřáb, pořád se ho ptal na nějaké otázky z výkladu. Když zazvonilo vypařila jsem se jako pára nad hrncem. Další dvě hodiny jsem měla tělocvik a poté byl oběd. Utíkala jsem do jídelny jako splašená, abych tam zastihla Edwarda. Styděla jsem se to ano, ale ještě větší ostuda by byla kdybych mu neodpověděla. Stál u pultu se zeleninou, přišla jsem k němu a….

Chtěla jsem se ho dotknout, ale ztratila jsem odvahu, koukala na mě celá jídelna včetně jeho rodiny. Zavřela jsem oči a dala mu ruku na rameno. „ Ano“ řekla jsem a rázem chtěla aby to neslyšel. „ Co ?“ otočil se a koukal na mě „ Ano“ zopakovala jsem a radši objasnila co tím myslím „ na angličtině si se ptal, jestli bych si s….tebo..u někam nevyš..la“ koktala jsem, styděla jsem se a zadívala do země „ J..jo, jasně v kolik tě můžu vyzvednout ? Co kolem šestý ?“ měl takový veselý tón nechápala jsem „ J..jo, jasně v kolik tě můžu vyzvednout ? Co kolem šestý ?“ řekla jsem rychle, ať to mám co nejdříve za sebou a usmála jsem se. „ Sklapni“ zavrčel, to bylo na mě ? „ Co ?“ divila jsem se „ Ehmm.. nic to sem myslel na Emmetta“ otočil se na svého největšího bratra, se kterým mám tělocvik. .„ Aha, to je ten velký ?“ objasnila jsem si situaci ?“ „ Jo velký a otravný“ nechtěla jsem se smát „ Už budu muset jí, tak zatím ahoj“

„ Ahoj“ odpověděl a já na něj mrkla. Nevím proč, ale přišlo mi to vhodný. Šla jsem hned domů, už jsem neměla žádné hodiny, takže jsem měla spoustu času na to abych se připravila na večer. Chtěla jsem vypadat hezky, proto jsem poprvé vytáhla věci, které jsem byla nakupovat s Alice. Osprchovala jsem se, vlasy jsem si natočilo do jednoduchých loken a namalovala. Vzala jsem si modré tričko za krk, pod prsy byla taková menší ztuha. Tričko bylo až do půli stehna. K tomu mini sukýnku, vykukovala jenom kousek zpod trika. Záda jsem měla holá, proto jsem přes sebe hodila světle modrý svetřík. Bylo za deset minu šest, vykoukla jsem z okna a tam stál černý Aston, skrz okna jsem viděla bronzové vlasy vyčesané z čela nahoru. Jak jsem měla boty na podpatku tak jsem se bála, abych si je nezlomila jak jsem se opřela o okno. „ To snad není možný, jsem přeci upír a já ztrácím balanc“ pomyslela jsem si. Vyšla jsem ze dveří a utíkala k autu. „ Ahoj“ pozdravil mě „ Ahoj“ odvětila jsem, otevřel mi dveře spolujezdce já nasedla a vyjeli jsme. „ Kam to vlastně jdeme“ ptala jsem se „ Nevím, co třeba na večeři ?“ to radši ne, poznal by, že nejím normální jídlo „ Ne, to radši ne, nemám hlad“ musela jsem lhát.

„ Proč ne na večeři ?“ udělala se mu vráska na čele „ No, nemám hlad“ „ Víš chtěl jsem se na něco zeptat“ hrklo ve mně „ Na c.. co ?“ „ Nebije je ti srdce, ve škole nejíš a jsi bledá jako my“ to sem nečekala. Nevěděla jsem co mu říct „ Tobě taky nebije srdce“ opáčila jsem „ a taky nejíš“ rukama sevřel volant, až byly vidět klouby „ Tak ty si chce hrát na pravdu ?“ no, šl na to tvrdě „ Řekněme, že když mi povíš co jsi ty, povím to i já“ „ Dobře, jsem nejhorší predátor, lovím zvířata. Moji prioritou je krev“ nemohla jsem mluvit. On byl jako …jako já. „ Ty jsi…. upí..r“ „ A..ano“ byl bledší než obvykle „ Teď ty co jsi zač ?“ říkal to jako kdyby mnou opovrhoval „ Edwarde, jestli ti vadí, že to vím ne musíš se obávat“ pohlédl na mě „ Jo ? Co můžeš být ty, jestli si horší než já hmm ?“ „ Edwarde j..já jsem taky upír“ jak mám ledovou kůži rázem jsem byla horká, že bych roztavila i železo. Z jeho pohledu jsem byla nervózní, ne svá.

„ Nevěřím ti“ co ? jak nevěřím ti „ Proč ?“ „ Máš čokoládové oči, jsou tak čisté. Nemůže být pravda, že takové stvoření jako ty by někoho nebo něco zabilo. Ne“ nevěřila jsem svým uším on si myslel, že mám krásné oči. „ Proboha Bello vzpamatuj se.Musíš mu to vysvětlit“ napomínal mě hlas v mé hlavě „ Edwarde, já mám jantarovou barvu očí jako ty jen trochu víc do zlaté barvy.“ Zastavil tak prudce, až jsem trochu vylétla ze sedačky „ jen nosím kontaktní čočky“ koukal na mě. Spaloval mě pohledem. „ Bello, já ….. J..já, pozval sem tě na rande, jenom kvůli tomu, že jsem se za…zam.“ Nedokončil větu. Svýma hebkýma, pro mě teplýma rukama si vzal můj obličej, přitáhl blíž k sobě a spojil naše rty v jedny. Byla jsem vedle já nedokázala jsem dýchat, najednou jsem byla vděčná, že se nemusím nadechovat. Moje srdce zrychlilo málem mi vyskočilo z hrudi. Cukaly mu koutky to jsem poznala, ale já byla tak zabraná Edwardem, že jsem ani nepřemýšlela. Celý mozek pracoval na plné obrátky, aby zpracoval tolik vášně, co do mě Edward pouštěl. Odtáhl se. To snad ne proč ? Přitáhla jsem si ho blíž k tělu, měl větší sílu než já o tom nepochybuji, ale nechal se přitáhnout zpět. Svými rty tančil na těch mých. „ Miluju tě“ vyšlo mu z úst. Nevěřila jsem tomu, já byla jsem jako v ráji. Odtáhla jsem se tentokrát já, abych si prohlédla jeho obličej. Zastyděla jsem se a otočila čelem ke dveří, vzlykla jsem. Pátrala jsem po klice, ale nenašla jsem ji. „ Bello, já vím, že jsi znechucená ze mě co jsem, ale odpust mi to, prosím“ nevěřila jsem svým uším „ Edwarde, co bych ti měla odpouštět. Jsem to co ty, jsem zrůda, jsem hnusná a už vůbec si nezasloužím tebe. Ty  tu vyznáváš lásku a já se stydím za své city k tobě“ prstem si zvedl mou bradu, aby mi viděl do očí. V těch jantarových očích jsem se utápěla jako v oceánu, nemohla jsem pohledem uhnout. „ Bello, tohle už nikdy neříkej. Nejsi zrůda a už vůbec nejsi hnusná. Nikdy jsi nezakousla člověka, nikdy jsi nikoho nezabila. Já tebe si nezasloužím ne ty mě. Miluju tě, ale asi budu muset na tebe zapomenout, kdo by chodil s takovou zrůdou jako jsem já“ tak bolestný obličej měl až mě to bolelo u srdce. Jak to mohl říct, že on si mě nezaslouží. Jsme oba stejného druhu i kdyby každý z nás měl jiný názor na tenhle život. „ Já …. miluju tě taky“ i když jsem se styděla chtěla jsem aby to slyšel, aby si uvědomil, že ho miluju. „ Ne, Bello nemiluješ, celý dva týdny kolem sebe chodíme jako muly, když jsem tě viděl poprvé na té biologii myslel jsem, že jsi jenom přízrak něco tak krásného přeci nemůže existovat. Snažil jsem se tě zaujmout, ale nevyšlo to neměla jsi zájem. Když jsem chtěl nakouknout od tvé hlavy skrz myšlenky, nemohl jsem neumím v tobě číst. Jsi jako zakázaná kniha, kterou mít nemůžu. Celý dva týdny sedím v pokoji s hlavou v klíně a přemýšlím co udělat, abych byl s tebou. Jenom s tebou. Teď jsi to řekla jenom, abys mě uklidnila a nezranila mé city, ale pro mě bude lepší pravda než abys mi lhala“

„ Edwarde“ řekla jsem výhružně „ tak to vůbec není, jasný. Od biologie tě mám pořád v hlavě, nemůžu tě z ní pustit. Každý koutek mé mysli vidí jenom tebe nikoho jiného. Když jsi nebyl ve škole, myslela jsem, že je to kvůli mně, že mě nechceš vidět. Když jsi mě pozval byla jsem štěstím bez sebe. Chtěla jsem se na tebe vrhnout a celého tě povalit na zem. Miluju tě, miluju tě a nezmění se to. Otázka je, jestli si ochoten chodit s někým, kdo před skrýval svou existenci. Bála jsem se, že by jsi mě odsuzoval za to, kdo jsem.“ Usmál se. Mým krásným pokřiveným úsměvem. Přitáhl si mě k sobě takovou rychlostí, že jsem ani nezaregistrovala „ I kdybych měl projít celou zeměkouli pěšky, zabíjet pro tebe, přinést ti z oblohy hvězdy cokoli jenom abys byla šťastná udělám to. Miluju tě a to se nezmění i kdybys byla člověk“ skončil svůj překrásný proslov a přitáhl nás do nejkrásnějšího polibku. Domů mě přivezl něco kolem jedenácté hodiny. „ Sladce se vyspi, květinko“ vyspi ? „ Jo jasný, ještě si budu číst na dobrou noc, že jo“ zasmála jsem se „ Promiň neuvědomil jsem si, že vlastně taky v noci nespíš“ odhalil svoje zuby „ To nevadí“ a přitáhla jsem ho k sobě „ To se ti zalíbilo nějak moc ne ?“ „ Hmmm“

„ Musím ahoj“ pohladil mě po tváři a já odcupitala do domu. Celou noc jsem byla jako v nebi, v ráji nemohla jsem myslet na nic jiného jenom na Edwarda. Na mého upírského prince v černým Astonu.

Edward:

Byl jsem štěstím bez sebe. Nedokázal jsem ani dýchat. Vešel jsem do domu a doufal, že budu moc odejít ihned od svého pokoje. To opravdu nešlo. „ Edwarde, já to věděla. Vidíš ona tě miluje jako ty ji a to, že je upír to je skvělá zpráva“ „ Ššššš, Alice nikdo se to nesmí dozvědět doku to nebude správný okamžik.“ „ Dobře, stejnak jsem šťastná“ smála se jako dítě, které dostalo vysněnou hračku. „ Jdu do svého pokoje“

S Bellou jsem chodil, postupně se to dozvěděla celá škola. To byly myšlenky.

„ To snad ne!!!!! Já to věděl, že on ji sbalí určitě ty jeho svaly nebo peníze“

„ Hmmm. Nevím jak ho ona mohla sbalit, to není možný čím. Co má a já ne!! To nejde Edarward musí být můj, děvka jedna kouká na Mika potom po Edwardovi za chvíli pude i s Emmettem“

Nezajímali mě lidi okolo. Měl jsem po boku mojí Bellu a nic jiného mě nezajímalo. Bella byla šťastná, skoro pořád byla u mě. Objímali jsme se, když to šlo i líbali. Uběhl půl rok co jsem s Bellou chodil, miloval jsem ji čím dál víc. Blížilo se k mým narozeninám, kde se měl dožít 110 roku. Byl jsem rád, že jsem našel Bellu a mám s kým být pozbytek věčnosti, ale bál jsem se na to řekne, když ji požádám o ruku řekne, že ne.

„ Alice“ přiběhla z pokoje „ jupíííííí ano, požádej ji o ruku. Musím připravit veškeré ozdoby a hosté. Edwarde běl by jsi ji přivést domů, aby nás poznala“ „ Alice“ musel jsem zakřičet „ já se ji teprve chystám požádat o ruku a ty tady meleš o svatbě“ stáhla úsměv „ Já vím, ale jsem tak nadšená, že následky už ani neberu“ „ To je hezké, ale co když řekne, že ne“ zamračila se až ji vyskočila malá vráska „ To doufám neudělá, já se tak těším“ říkala nabručeně „ Tak či tak by jsi to měl zkusit, pozvat ji domů a požádat ji  o ruku“ odešla z mého pokoje a cupitala po schodech, celu dobu jsem slyšel její myšlenky, které na mě křičely „ To budou celé dny nakupování šatů, ubrusů, krajek, líčení, už se těším“ Nejednu stranu mě Alice děsila.

Dojel jsem před dům Belly. Vykoukla z okna usmála s seběhla dolů. „ Bello, lásko rád bych tě představil své rodině co ty na to ?“ byla překvapená, ale na tváři se í objevil úsměv „ Moc ráda“ políbila mě. Celým blahem jsem dojel domu, jen co jsme vešli do domu, vrhli se na nás sourozenci. „ Bello, už jsem tě dlouho neviděl“ smál se Emmett „ Emmette viděla jsme se včera ve škole“ „ Jo, to je pravda.“ Usmál a objal ji, přitom na mě mrkl. „ Ahoj, Alice“ zdravila Bella radši dopředu, neboť Alice se na nás řítila nadlidskou rychlostí. Postupně se vystřídala celá rodina. „ Edwarde skočím si pro něco do auta, hned budu zpět“ „ Já ti tam skočím“ „ Ne, to je dobrý, musím já“ nechal jsem to být a šel k Alice „ Žádný překvápka , jasný ?“ „ Nevím o čem to mluvíš“ udělala na mě nevinný výraz, ale já moc dobře věděl, že kdybych Alice dal volnou ruku nepřežil bych to. Přiběhla ke mně Bella s úsměvem od ucha k uchu „ Všechno nejlepší, lásko!“ políbila mě a dala mi velkou tašku. Podíval jsem se na Alice, ale ta se jen usmívala. „ Bello, co to je ?“ „ Co by, dárek k narozeninám“ usmívala se tak krásně, že jsem nemohl odmítnout dárek, natožpak tu krásnou pusu´, kterou jsem dostal. Rozbalil jsem to a vyndal černá oblek od značky „ Hugo Boss „ Alice koukala stejně jako já, oči upřené na obleku „ Bello, kde jsi ho sehnala ?“ ptala se Alice „ Včera v noci jsem si udělala malou cestu do Španělska, kde jsem zahlédl tenhle úžasný oblek, myslela jsem, že se ti bude líbit hlavně Edwardovi“ posmutněla „ Jasně, že se mi líbí, jen Alice tenhle oblek chtěla na nás sehnat už tak dlouho a nedařilo se jí to“ ušklíbla se „ To je mi líto, ale jsem ráda, že se ti líbí, třeba se bude hodit na nějakou událost“ zatím co Bella mluvila Alice na mě ze strany mrkla. Bella u nás byla do noci, poté jsme celá rodina šli na lov i s Bellou. Lovili jsme blízko Kanadských lesů, najednou jsem ucítil krev pumy a nebyla jen jedna byly tam hned tři. Rozběhl jsem se a pálil s to za tou krásnou vůní, když jsem dorazil dvě pumy byly vysáté a vedle nich seděla Bella.

„ Hmm, já cítím ten pach tři kilometry daleko a ty mi je takhle vysaješ jo ?“ sedl jsem si na zem a Bella si sedla do mého klína. Políbila mě, nemohl jsem se udržet a začal ji drtit rty.  Slíbal jsem snad každou část jejího obličeje, když v tom „ Edwarde, nechte si to na doma, myslivci nebudou rádi, když jim tady vysekáte celý les“ ušklíbl se Emmett „ Emmette vypadni nebo tě tady Rose bude hledat po kusech“ byl jsem vzteky bez sebe.  Z lovu jsme přišli ráno, odvezl jsem Bellu domů. „ Edwarde pojď dovnitř, aspoň se poznáš s mými rodiči“ „ Když si to přeješ, tak proč ne“ vystoupil jsem s v ruku v ruce jsme vešli do domu. „ Mami, tati jste doma“

„ Broučku jsme v obýváku“ odcupitali jsme tam „ Mami, tati tohle je můj přítel Edward“

usmála se a hlavou se opřela o mou hruď. „ Bells, neřekla jsi nám, že s někým chodíš“ matka byla zamračená, tak jsem to zachránil „ Dobrý jmenuji se Edward Cullen, s mojí rodinu bydlíme kousek od Forks. Nemusíte se bát jsme stejní jako vy doslova“ „ Lovíte lidi“ vyhrkl na mě otec „ Ne, lovíme jen zvěř“ „ Charlie takhle se chovat k hostům“ plácla ho po hrudi „ Edwarde vítám tě u nás doma, jsem René Swanová a tohle je můj manžel Charlie Swan“ „ Těší mě“ podal jsem ruku i Charliemu. „ Bello, omlouvám se, ale budu muset jít Alice chtěla jít na nákupy a nemá, kdo ji odvést uvidíme se zítra.“ Dal jsem jí pusu a nasedl do Astona a odjel. Přemýšlel jsem co ještě budu potřebovat k tomu abych ji požádal o ruku prsten mám, květiny také. Teď už jen doufat, že mi řekne ano. Ráno kolem desáté jsem jel pro Bellu, byla překrásná měla modrou blůzku a tmavé kalhoty, byla doslova k sežrání. „ Ahoj, brouku“ vyletěla ze dveří „ Jak si se měla, sluníčko moje“ „ Blbě, nebyl jsi u mě v noci“ zatvářila se naštvaně „ Nemohl jsem, zařizoval jsem pro tebe překvapení, které ti doma ukážu“ políbil jsem jí. To překvapení jí bylo asi jedno, protože si držela můj obličej u svého a pustit mě nechtěla. Musel jsem se odtáhnout „ Ne, to se nedělá“ zamračila se „ Promiň, ale takhle bych nedojel domů a to překvapení ti nedal“ zasmál jsem a viděl jak se uvolnila, propletla jednu ruku s mou a zavřela víčka.

Během deseti minut jsme byli u nás doma. „ Ahoj“ pozdravila všechny „ Ahoj Bello“ pozdravili sborově a všichni se smáli. Určitě jim o tom Alice řekla co se chystám udělat.

„ Bello pojď nahoru ukážu ti to překvapení“ „ Alice víš o co jde ?“ zazubila se „ Ano, vím“  ale než to stačila vyžvanit vzal jsem Bellu do náruče a utíkal s ní do pokoje. Posadil jsem ji na postel a hrábl do zásuvky pro sametovou krabičku „ Bello Swanová, už se to snažím uděla dlouho, ale teprve dneska jsem se odvážil ti říct, že byc…. „ nedopověděl jsem to „ Edwarde, Edwarde pojď rychle dolů“ křičela na mě Alice „ Alice teď ne“ procedil jsem skrz zuby

„ Edwarde je to důležité, přišel dopis z Voltery“ Cože ? to ne. „ Bello počkej tady musím na chvíli dolu“ rozeběhl jsem se. Alice mi podala dopis, okolo mě stála celá moje rodina. Otevřel jsem obálku s pečetí Volturiových a četl:

Milí Edwarde,

Včera jsi dospěl věku 110 let. Do této doby jsem neobdržel žádný dopis ohledně tvých zásnub.

Dal jsem vám podmínku, kterou jste nedodrželi proto tě zítra očekávám ve Volteře. kde se

uskuteční  zásnuby tvoje a Heidy. Je to upírka, která souhlasila, že si tě vezme za muže.

Je mi to líto, ale dal jsem vám šanci a vy jste ji promarnili. Žádné výjimky dávat už nebudu.

Pokud s tím nesouhlasíš budu muset zbavit tebe i tvou rodinu života. Očekávám vás všechny

S pozdravem Aro

PS: Heidy říkala, že jsi kus ;)

„ Edwarde je mi to tak líto“ přiběhla ke mně Alice. Zbořil se mi svět,už jsem to nebyl já, nikdy nebudu Bellu držet v náruči, už nikdy. „ Edwarde jak jsi mohl ?“ poznal jsem ten hlas „ Bello já za to nem..“ „ Já ti věřila, myslela jsem, že mě miluješ, ale ty mě měl jenom jako náhradu do té doby než pojedeš do Voltery. Já tě miluju z celého srdce a ty na mě takhle“ vzlykala tak lítostivě, trhalo mi to srdce, ale musel jsem ji nechat jít, kdyby ne Aro by zabil mou rodinu včetně Belly. Mezitím Bella vyběhla ven, nemohl jsem se hnout, věděl jsem, že ji vidím teď naposledy. Zavřel jsem se v pokoji a měl chuť něco vymlátit, litoval jsem toho, že se někdy vůbec narodil, zlomil jsem Belle srdce. Do pokoje přišla Alice „ Edwarde, já je mi to moc líto“

„ Alice nemáš se za co omlouvat to já, idiot jsem se zamiloval do Belly a nedokázal jsem ji požádat o ruku. Měl jsem to udělat dřív“ objala mě. „ Musíme vyjet“ slyšel jsem Carlisla. I když s nechutí jsem si zabalil všechny věci a zamířil do garáže.

Bella:

Utekla jsem z domu, utíkala jsem ani nevím kam. Porazila jsem snad tři stromy za sebou. Já tomu pořád nemohla uvěřit, tvrdil mi, že mě miluje políbili jsme se několikrát a on se jde zasnoubit s Heidy. To snad není možný jak mi to mohl udělat. V noci jsem dorazila domů

„ Bello stalo se něco ?“ „ Ne nic se nestalo mami“ šla jsem do svého pokoje a brečela do polštáře bez slz. Byla jsem tam takhle dva až do rána, nechtěla jsem nikoho vidět. Promítala jsem si hlavou naše společné chvilky, které mi trhaly srdce na kusy „ Bello, Bello“ zašeptal někdo, lekla jsem se. „ Bello, otevři okno“ přišla jsem k oknu a tam Alice

„ Alice co tady děláš ?“ vyjekla jsem „ Šššššš“ „ Bello, musíš vědět pravdu proč Edward jel do Voltery“ „ Cože on už jel ?“ začala jsem vzlykat znovu „ Bells, poslouchej mě, když ho Carlisle proměnil  přišel k nám Aro dal podmínku, že pokud se do svých 110 let neožení přijde do Voltery a ožení se tam, kde ho vezmou i do gardy a zpátky k nám se nevrátí. Potkal tebe a doufal, že si tě bude moc vzít. Bello on tě opravdu moc miluje, dnes to překvapení mělo být požádání o ruku, ale nestihl to. Než b ti to vysvětlil utekla jsi a on neměl čas tě hledat. Odjel do Voltery se zbytkem rodiny a já přišla za tebou. Jestli ho miluješ pojedeš semnou a zachráníš ho, Tady je prsten, který koupil pro tebe na zásnuby“ navlékla mi ho. Nevěřila jsem svým uším on mě chtěl požádat o ruku ? „ Alice proč to neudělal dřív ?“ „ Bello, bál se jak budeš reagovat dneska, natož třeba před měsícem“ „Alice kolik máme času ?“ „ Máš na to půl dne“ odvětila. Vyskočila jsem z postele běžela dolů „ Mami, tati musím jet do Voltery“ „ Cože ? Bello to nemůžeš, co tam chceš dělat ?“ „ Mami uklidni se pojedou semnou Alice, Edward se dostal do maléru a já jediná já mu můžu pomoc. Prosím pustíte mě ?“ zamračili se „ Bello pokud jde o Edwarda víme, že ho miluješ máš dovoleno jet za ním do Voltery“ „ Děkuji  vám moc, Alice pojď dolů, prosím“ přiběhl „ Dobrá den, jsem Alice Cullen, já pojedu s Bellou do Voltery a budu na ní dávat pozor“ „ Jistě, Alice věříme ti a hodně štěstí“ to už jsme seděli ve žlutém Porsche a mířily si to na letiště. „ Alice je nějaká šance, že mě Aro poslechne a propustí Edwarda ?“

„ Bello, proto jsem ti dala ten prsten musíme tam přijet dřív než budou zásnuby, aby dokázal, že zasnoubený už je“ věřila jsem jí, že to zvládne. Zbývalo nám padesát minut, než zásnuby začnou. Alice musela ,,pronajmout,, auto z letiště abychom tak byly co nejdříve „ Alice, nestihneme to“ křičela jsem „ Bello, nemaluj čerta na zeď, nějaká šance určitě je“ šlápla na pedál. Zbývalo pět minut vyletěla jsem z auta jak zběsilá a utíkala do věže pod hodinami. Proběhla jsem chodbami, cítila jsem jeho vůni. Přede mnou stály velké masivní dveře, rozeběhla jsem se, rozevřela dveře a vešla do sálu. Byl osvětlený a uprostřed stál můj anděl klečel a před ním Heidy. Na straně Edwarda stála celá rodina „ Bella“ slyšela jsem Emmetta

„ Láska moje“ hrklo ve mně, jak dlouho jsem neslyšela tyhle krásné slova tímto sametovým hlasem , nabrala jsem odvahu a vykřikla „ Přišla jsem do Voltery pro svého snoubence“ všichni se na mě otočili, až na Edwarda, který ke mně přiběhl a zvedl mě do vzduchu „ Lásko, miluju tě, promiň mi to“ objímal mě  a líbal na krku „ Ano, vezmu si tě Edwarde Cullene“ usmála jsem se a dostala nejhezčí polibek na světě. „ Ne, to nejde Aro, co to má být“ hystericky řvala Heidy „ Nevím, budou nám to muset vysvětlit, Edwarde“ „ Jistě, Aro v den, kdy jsi mi poslal dopis ohledně mých zásnub jsem požádal Bellu o ruku. Neměl jsem příležitost ti poslat oznámení a nechtěl jsem žádné nedorozumění, proto jsem přijel do Voltery, že ti to tu vysvětlím. Bella měla přijít jako svědek s prstenem na ruce“ zvedl mojí ruku a ukázal ji Arovi

„ Carlisle, je to tak jak tvůj syn říká ?“ „ Ano Aro, Edward Bellu požádal ruku v ten moment, co došel tvůj dopis, byli jsme u toho všichni“ podíval se po celé své rodině „ Vážení, došlo tu k nedorozumění, milý Edwarde, jestli ji opravdu miluješ nebudu ti bránit a svatbu s Bellou můžete uskutečnit“ poslal mi úsměv a podal Edwardovi ruku „ Gratuluji chlapče“ „ Děkuji Aro“

„ Aro to nemyslíš vážně, koho si teď jako vezmu já ?“ poskakovala tam Heidy jako kdyby ji trhali vlasy „ Heidy bohužel budeš po zbytek věčnosti sama“ začala vzlykat a vyletěla ze sálu.

S Edwardem jsme dorazili domů a začali chystat svatbu.

Edward:

Nevěřil jsem svým očím, když se dveře rozletěly a v nich stála Bella. Kvůli ní jsem mohl odejít z Voltery a vzít si tu nejkrásnější ženu na světě. Cestou domu jsme skoro nemluvili jen jsme se po době koukali a dotýkali se. „ Bello s tou svatbou, myslela jsi to vážně ?“ „ Ano, Alice mi vysvětlila celou situaci a já nemohla nechat svého manžela na pospas nějaké krvelačné upírce“ zasmál jsem se „ Miluju tě“ zašeptala „ Já tebe víc“ políbil jsem ji. Jen co jsme přijeli domů, šel jsem za rodiči Belly „ Pan a paní Swanovi rád bych Vám oznámil, že se s Bellou budeme brát“ měl jsem strach z jejich reakce, ale vzali to dobře „ Edwarde čekali jsme, kdy tento okamžik přijde a myslíme si, že si to zasloužíte. Ona si pro tebe jela až do Voltery a jsi na ní čekal tak dlouho, až jste se dali dohromady, bůh vám žehnej“ udělali nám křížek na čele a políbili nás na tvář. A chystala se svatba. Bella měla krásné bílé šaty, byla v nich boží jako anděl doslova a do písmene. Odvál nás Aro. „ Milí upíři, sešli jsme se tu abychom spojili dohromady dva čisté životy, které spolu budou žít až na věky. Isabello Mario Swanová berete si zde přítomného Edwarda Cullena, budete ho ctít, milovat a chránit po zbytek věčnosti ?“ „ Ano“ zazpívala nízkým sopránkem „ Edwarde Antony Masene Cullene berete si zde přítomnou Isabellu Stanovou, budete ji ctít, milovat a chránit po zbytek věčnosti ?“ „ Ano“ „ Tímto mě svěřené moci městem Voltera vás prohlašuji za muže a ženu, polibte se“ Vzal jsem Bellin obličej do svého, tak abych ji nerozmazal obličej, jinak by mě Alice zabila. Už to nevydržela a sama si mě přitáhla do polibku. Byl to nejkrásnější polibek za celou dobu. Odtáhla se „ Miluji tě“ „ Miluji tě“ zopakoval jsem „ Edwarde chci s tebou být celou věčnost, slibuješ ?“ „ Ano, slibuji na věky“

vtáhl jsem nás do oceánu polibků.

Autor: souteznipovidky, v rubrice: FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky

Sdílet

Diskuse pro článek Přišla jsem do Volterry a... - KacenQaCullen: