Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Pohádka v duchu Stmívání podruhé od zuzinecckaa

Pohádka v duchu Stmívání podruhé od zuzinecckaaPohádka Jako Tisíc a jedna noc od zuzinecckaa se umístila na 4. místě s celkovým počtem bodů 33,5 v první kategorii.
Gratulujeme!

Edit: Článek je ponechán v původní podobě.

 

Jako Tisíc a jedna noc


To bylo zase slávy a ruchu! Každý obyvatel knížectví Malaiva byl povinně pozván do hlavního města na další ze svatebknížete.
Samozřejmě, kvůli tomu všichni museli ponechat své práce a zamířit tam, jinak by je stihl velice krutý trest, z čehožsmrt by bylo to nejjednodušší.
Během posledního týdne příprav se samotné město i jeho okolí hemžilo množstvím žen, mužů i dětí, bohatých achudých, od prodavačů užitečných věcí až po pochybné existence.
Každý z těchto lidí znova zadoufal, že tato svatba bude poslední ve výčtu jejich knížete. Ale již nevěřili. Naděje každoudalší veselicí hasla, když ráno po svatební noci vynášeli sluhové z komnat knížete další mrtvé tělo dívky, jež měla čestse na těch necelých dvacet čtyři hodin stát manželkou.
V té době, co mnoho poddaných proudilo do města, se Isabella připravovala na svou svatbu. Věděla, že dříve či pozdějisi ji kníže všimne, vždyť byla jednou z nejsličnějších panen v okolí.
Znova si povzdechla a pohlédla do zrcadla. Viděla, jak se kolem polodlouhého obličeje vlní hebké tmavě hnědé vlasy.Tmavě hnědá kukadla zkoumala svůj zkroušený výraz v obličeji.
Potřásla hlavou. Stýskalo se jí moc po domově, po starostlivé mamince Esmé, která také byla smutná, když přišla odknížete nabídka ke sňatku.
Ani tatínek ji nechtěl vydat. Carlisle zuřil, když mu písař přečetl, co stálo v dopise. Chtěl nabídku odmítnout, alenemohl. Vždyť by celá rodina zemřela, protože přece knížeti se neodmítá. A hlavně jejich pán měl právo vybrat sijakoukoliv dívku, které se mu zachtělo.
Poposedla si v křesílku a jala se česat své dlouhé vlasy. Před chvílí ji vzbudila služebná, že pomalu bude čas sivyzkoušet šaty, které vlastně dostane od svého nastávajícího. Nechtělo se jí, ale neměla jinou možnost.
Rozhlédla se po svých přidělených komnatách a srdce jí zase zaplakalo po domově. Tu byla cizí, tam už své sluhy aslužebné znala, vycházeli si všichni vstříc. Tady to bylo jiné. Necítila se pohodlně, ale stejně byla ráda za své soukromí,protože od zítřejšího večera bude sdílet své lože s knížetem jako manželka. Snad po více nocí než po jednu, říkala siv srdci, ale věděla, že nemá naprosto žádnou šanci.
Po chvíli přišla Alice, hlavní švadlena, aby ji odvedla do oblékárny na vyzkoušení šatů. Isabella se pomalu zvedla azamířila za ní. Přitom obdivovala ladnou chůzi slečny před sebou. I když sama byla poloupír, neuměla tak dokonaleplynout chůzí jako Alice.
Prošly dlouhou chodbou, která spojovala východní křídlo s hlavní částí panství, a dostaly se tak do západního křídla,kde Alice měla své přidělené komnaty k výrobě oděvů.
Vstoupily do krejčovny, kde Alice několik pomocnic napomenula, a pokračovaly dále, až byly v převlékárně.
„Svlékněte slečnu Isabellu. Já s Marikou doneseme šaty a vše k tomu potřebné.“ Zatímco Alice se vypařila, tak tři dalšídívky počaly Isabelle sundávat šaty, které měla na sobě. Uvolnily jí korzet a pak jí pomalu sundávaly ramínka, abynáhodou látku neponičily. Když byly dole, sundaly jí ještě spodničku, tak zůstala jen ve spodní košilce, která tehdynahrazovala spodní prádlo.
Alice se vrátila po pár minutách. V náruči nesla svůj výtvor, přičemž Marika za ní nesla závoj, boty a ještě další věci,které jí Alice naskládala do náruče. Ta jen naznačila děvčatům, která si vzala do rukou hedvábné šaty bílé jako sníh, apočala do nich pomalu soukat dívčinu, která druhého dne již měla být dámou.
Isabella ale nic z toho moc nevnímala. V myšlenkách byla u rodičů doma. Příkazy Alice i jejích pomocnic poslouchalaautomaticky. V mysli brouzdala po jejich maličkém domově. Jak na ní táta řval, aby si přestala hrát na husopasku,že od toho mají chasníčky. Když poprvé ochutnala zvířecí krev, jak ji na otce málem vyprskla, protože lidská jí přišlamnohem ladnější. Jak jí tatínek říkával, že kdysi oni byli lidé, takže by i ona měla mít k lidem jiný přístup. Že nejsoujen potravou, i když jejich podstata jim říkala něco jiného.
Jak byla zabraná, tak si ani nepovšimla, že všechny náležité části celého kompletu má již na sobě, a stála předzrcadlem. Alice ji totiž dosti hlasitě vybídla, aby na sebe pohlédla, tak ji to vyrušilo ze vzpomínek.
Pohlédla na svůj odraz a zalapala po dechu. Korzet krásně odhaloval její plné poprsí, ale zase vše bylo v rámci slušnostia etikety. Suknice se od pasu dolů pomalu lehce rozšiřovala a konec byl mírně volánkovitý. Dlouhé, průsvitné rukávybyly kousky látek pospojeny k volné látce, která vypadala, že je, jakože jen k sukni lehce přišitá.
Bílý závoj momentálně jen vpletený do vlasů se spojoval s vlečkou, a ta se za ní táhla ještě asi o metr dál. Boty namaličkém podpatku, jak si Isabella žádala, byly velice pohodlné.
Hleděla na svou hruď, kde v korzetu zářily kaménky různých barviček. Ona nechtěla jen bílou, protože je to fádní. Takji Alice vytvořila na hrudi vzor motýlka, který se akorát vyklubal z larvy a poprvé vzlétl. Obrysy motivu nebyly vidět,ale jak kamínky byly seskládány do vzorů, patrné to bylo dokonale a Isabella jen žasla nad šikovností švadleny.
Když se dosti vykoukala na sebe, šaty šly opět dolů a nahradily je její normální. Ona odešla ještě na chvíli do svýchkomnat, aby se rozhodla, jak zvládne zítřejší den. Ale hlavně se její myšlenky honily nad tím, co bude dělat příští noc.
„Edwarde, co kdybys už ty dívky nechal na pokoji. Nemusíš se ženit!“ spílal mu jeho starší bratr Emmett. I když bylisourozenci, kdysi dávno je oba někdo přeměnil, ale dokázali si se svou podstatou poradit. Ten někdo jim totiž zařídiltoto knížectví, takže si vůbec na svůj život nestěžovali.
„Emmette, chci být šťastný. Ale ty jejich nechutné myšlenky mi prostě daly tak zabrat, že jsem se nikdy nestačilovládnout včas…“ povzdechl si Edward. Jediné, co za svou existenci chtěl, bylo štěstí s milovanou ženou v náručí. Kdyžsi uvědomil, že za pár hodin bude stát s další před oltářem… Vůbec se mu to nelíbilo. Ale o Isabelle se pronášelo, že jesličná.
Když přijela, musel uznat, že krásnější dívky neviděl. Zároveň na něj zapůsobila svým tichým myšlením a svounesobeckou povahou.
Už když ji poprvé zahlédl v myšlenkách okolí, které ji vidělo dříve, věděl, že ji jednou do svého lože dostane. Alemrzelo ho, že to asi bude také jen na jednu noc, jako ty ostatní…
„Hele, brácha. Chápu, žes dostal ultimátum. Ale to neznamená, že tu musíš všechny vyvraždit. Jsou to lidé, čím jsmebývali i my…“
„Nech si toho, Emmette! Já si to uvědomuji. Ale ty dívky taky nemusí myslet jen na to, že konečně dosáhly bohatství.Chci, aby jim šlo o mě, ne o dobré postavení.“
„Vždyť já vím! Ale…“ Už nedomluvil. Edward ho totiž prohodil oknem do zahrady. Už se nechtěl dohadovat. Nechtělpřemýšlet nad budoucností. Co když ho zklame ta kráska, která se teď v posteli válí poslední noci sama? Co když toticho, které od ní k němu plyne, skončí, a on uslyší ty nemravné myšlenky? Co když ho nenávidí?
Těžce si povzdechl. Posadil se do křesla ve své pracovně a úvahy na ni, na Isabellu, mu zabraly velice dlouhý čas.
„Slečno Isabello, vstávejte. Dnes vás čeká náročný den,“ pronesla služebná Heidi, když jí přinesla snídani až dopostele. Isabella jen unaveně rozevřela víčka a protáhla se, když na ni dolehla skutečnost.
„Děkuji ti, Heidi. Pojez se mnou, všechno určitě nesním.“ Pobídla ji, aby si sedla na kraj postele, a pak si obě z tácubraly jídlo.
„Co tě vlastně přivedlo sem, Heidi?“ ptala se jí.
„No, víte, má rodina není z těch bohatých, takže vlastně peníze. Pan kníže je velice milý člověk, jen…“ Stydlivě sklonilazrak, protože mluvit o svém pánovi takto bylo velice neslušné a nebezpečné.
„Ano, chápu. Vím, že je spravedlivý, bohužel tento nešvar nelze smazat. Snad se zítra ráno ještě uvidíme,“ zadoufalaIsabella. Poté, co v tichosti dojedly, Heidi odnesla tác a přišla Alice s šaty.
Oblékly ji, poté Rosalie se svými kadeřnickým a kosmetickým uměním s Isabelly opravdu udělala nádhernou bytosthodné takovéto svatby.
Byla velice nervózní. Čekala v kostele v malé místnůstce. Před chvílí se svým otcem přijela kočárem z paláce a teď nani všechno padalo. Kolik lidí doufá v to, co ona? Kolik dívek věří, že ona je ta poslední? Nevěděla.
A už je to tady… Svatební pochod vyhrával a ona, zavěšena do svého otce, kráčela k oltáři. Viděla tam stát svéhonastávajícího. Bronzové vlasy měl jako vždy ve svém dokonalém rozcuchu. Černý frak dodával na jeho bledostipřitažlivost a tmavé oči s náznakem rudých proužků ji zkoumaly.
Celá nesvá ani nevnímala, že otec vložil její ruku do nastavené Edwardovi, že kněz mluví o božím spojení… Jenpronesla po chvíli své ano a slib, že bude věrná. Dostala na prst prstýnek značící, že již není slečna, ale paní, a pakstvrzující polibek.
Když jí Edward nazdvihl závoj, zachvěla se. Sice jej brala jako odporného bastarda, ale rozhodně nepopírala jehopřitažlivost. Když se k ní pomalu sehnul a jemně svými rty přejel po jejích, myslela, že žárem touhy snad vybouchne.Kdyby tu nebylo tolika svědků, asi by svému tělu dala průchodnost a přímo by se na něj vrhla…
Netušila, jestli si její výbušné a náhlé touhy všiml, ale polibek brzy ukončil. I když jí jen ústy otřel o její, takovýelektrizující pocit nezažila. Ruměnec jí zalil tváře a sklopila pohled na zem, když si uvědomila, kam její rozum odešel.
Slavnost byla dokonalá. Lidé jim přáli mnoho štěstí, ale Isabella se vrhla do svého apatického stavu. Věděla, že ji čekájiž necelý den života, tak si chtěla zachovat ty nejšťastnější vzpomínky…
Konečně se mohli odebrat do společného lože. Isabella byla celá nervózní, jak se loučili s pozvanými. Poté s Edwardemkráčela sama vstříc jejich společným komnatám.
Jakmile za sebou zavřel dveře, nedočkavě se na ni otočil. Stála tam jak sloup a bylo na ní vidět, jak neví, co má dělat.Pohledem těkala po místnosti a nervózně se ošívala. Ale teď mu vadila jedna věc. Zatímco jiným dívkám myšlenkydoslova řvaly, ona jakoby na nic nemyslela. Její mysl byla pro něj uzavřena, ale poprvé si přál, aby mohl zaslechnoutaspoň jednu jedinou maličkou věc, na co ona myslí.
Vzal ji kolem pasu a vedl ji do ložnice. Cítil přes vrstvy látky, že její tělo je napnuté. Už se moc těšil, až bude mociokusit její tělo. I když v mileneckých praktikách byl vynikající, teď se cítil, jakoby se měl milovat poprvé.
Opatrně, aby ji nevylekal, počal jí rozvazovat korzet a přitom jí líbal, aby napětí kolem nich uvolnil. Když znova okusiljejí měkké, poddajné rty, chtěl více. Teď si to mohl dopřát.
Ten elektrizující vzrušující pocit tu byl znova. Zase stačil jediný polibek a jeho myšlenky se jen honily kolem jejího těla.Opatrně jí svlékl šaty a sám si sundal frak a kalhoty.
Isabella tam stála celá nervózní. Zkoumavým pohledem sledovala jeho vzrušené mužství a srdce se jí rozeběhlo ještěrychlejším tempem. Když jí ještě sundal spodničku a položil na postel, nevěděla, co má čekat. Ale Edward se ukázal, žeje velice dokonalý milenec, a díky němu se probudila i její toužebná stránka a téměř celou noc si dokazovali navzájemsvé pohnutky. Několikrát společně dosáhly vrcholu, když skoro usínala.
„Edwarde?“ zamumlala v polospánku.
„Ano, drahá?“ Okamžitě se přesunul k ní.
„Povídejte mi něco.“ Tato věta ho dostala, ale přesto ji poslechl. Začal jí vyprávět svůj příběh a sám byl překvapen, jakslova sama plynou z jeho rtů. Až později si uvědomil několik skutečností. Isabella v klidu oddechovala vedle něj. Stále
od ní neslyšel žádné myšlenky. Ale byla tu ta nejhlavnější věc, i když spolu spali téměř celou noc, ani jednou nemělchuť na její krev. Pouze na tělo, které se teď po milostných hrátkách vedle něj vzpamatovávalo.
Ale tělo vedle něj bylo živé. Pravidelný buchot srdce a dech spící dívky mu to jen dokazovalo. S láskou na ni pohlédl azašeptal dvě slova, která se mu mimovolně ze rtů uvolnila.
„Miluji tě, Isabello…“ Sám se zalekl pravdivosti těchto slov, ale když si uvědomil, že je myslí naprosto vážně, opatrně jipohladil po tváři a opustil komnaty.
Ráno se Isabella vzbudila. Počkat, svítí slunce? Pro jistotu roztáhla těžké tmavé závěsy a opravdu do oken svítilo teplésluneční světlo. Rychle si sáhla na krk, jestli náhodou… Ale žádný kousanec nezaznamenala. Poté si oddechla, alevzápětí se jí do tváří nahnala červeň, když si uvědomila, co v noci vyváděla…
„Dobré ráno, lásko. Nesu vám snídani.“ Do dveří vstoupil Edward již dobře upravený. Žasla nad jeho krásou, že nebylaschopna pohybu.
„Ale pokud nemáte hlad, můžeme si ráno zpříjemnit,“ rýpl si hravým tónem, odložil tác a zamířil k ní. Srdce se jí zaserozbušilo.
„Ne, ne, to je v pořádku. Hlady skoro ani nevidím,“ řekla v návalu paniky a překotně se vydala k odloženému tácu, abynemusela zírat na toho sexy chlapa, co ho teď má za zády. Jenže v hlavě se jí stále honily nemravné myšlenky…
Edward jen ztuhle zíral na její záda. Cože? Po té noci, co spolu prožili, si myslel, že bude trochu vstřícnější. Zlostnězavrčel a radši zmizel, než aby byl s tou poběhlicí v jedné místnosti.
„Co to zase vyvádíš?“ ptal se ho Emmett, když viděl Edwarda rozštípat další strom holýma rukama.
„Nenávidím ji! Myslí si, že když mě jednou její nevinnost svede, že má vyhráno! Ale to se děvenka plete, já jí ještěukážu!“ vrčel zlostně. Z kmene tentokrát zbyly jen třísky.
Isabella hleděla z okna a počínání Edwarda jí vhánělo slzy do očí. Tak tohle si o ní myslí? Že se s ním jen tak vyspala,aby ho poté mohla odmítat? Vždyť… Vždyť si získal její srdce, i když má takovou pověst… To snad nemyslí vážně!
Vodopád kapek se přes oční víčka spustil a ona nedokázala zadržet vzlyk. Ve svém zoufalém stavu se zhroutila napostel a plakala.
Celý den k sobě nikoho nepouštěla, a až když se trochu uklidnila, přišel on.
Ani nemyslela na svůj špatný den, prostě se mu vrhla do náručí a ukázala mu, jak moc ho zbožňuje. Slova lásky muale stále neřekla, protože se bála jeho reakce a ublížená stále byla ze scény, co viděla za dne.
Těsně před spánkem jí zase na její požádání Edward vyprávěl svůj příběh a ona usnula. Nevěděla, co ji čeká v příštíchdnech, ale rozhodně se těšila na noci s ním. Ty jediné byly branou k jejich lásce.
Uplynulo několik týdnů, za které se nic nezměnilo. Každou noc se oddávali svým hrátkám, před spaním jí vyprávěl… Akaždé ráno ho radši odmítla, čímž mu dávala důvody k jeho záchvatům vzteku.
Nevěděla, jak má jít dál. Tentokrát se již nesnažila své slzy schovat, když měl přijít. Zhroucená čekala, až přijde. Radšise nechá zabít, než aby takto trpěla.
Konečně skříply dveře a ona se otočila a pohlédla mu do tváře. Jestli zaregistroval její slzy, nedal to najevo. Jen sisundal svršky, aby k ní jako každý večer zalehl do lože.
„Edwarde… Co jsem vám provedla?“ šeptla zničeně. Protože se k ní už už nakláněl pro polibek, zamrzl v pohybu.
„Jak to myslíte?“
„Podívejte se na nás. Čekala jsem šťastně manželství, ale my jsme spíš milenci. Co provádím tak špatně, že nejsemdobrou manželkou?“ To ji trápilo nejvíce.
„Já… Já nevím. Vyvoláváte ve mně rozporuplné pocity. Nevím, co bych řekl.“ Ani nečekal na další odpověď a už ji líbal.Těžce se jí myslelo, když ji dokázal i samotný polibek tak vzrušit, ale tentokrát chtěla mít své myšlenky pohromadě,tak se odtáhla.
„Nechte toho,“ zamumlala. Pak zhluboka dýchala, potřebovala se uklidnit.
„Co dělám tak špatně?“ Tentokrát byla otázka velice jasně řečena a Edward se nemohl vytáčet, že neslyšel. Zpříma jípohlédl do očí.
„Já… Nevím, Isabello,“ prozradil nejistě. Takto nerozhodného ho viděla poprvé. Trochu se od ní odtáhl a rukou otřelčelo.
„Víte, jste první žena, se kterou žiji, která ve mne vyvolává takovéto rozporuplné reakce. Jednou bych vás láskousežral, ale někdy mám pocity, že mne vlastně… Odmítáte. A bolí to.“ Nečekala, že se takhle vyjádří. Šokovaně hledělado jeho upřímných očí. Žeby? Ale ne, to kníže určitě necítí…
„To mne mrzí,“ řekla místo toho a stydlivě sklopila hlavu. Ledová ruka ji však popadla pod bradou a donutila se jipodívat do těch zlatavých studánek.
„Isabello.“ To jméno vyslovil tak kouzelně, čišela z něj veškerá láska a zoufalost.
„To, co cítím k vám… To se mi ještě nikdy nestalo. Já… Je možné, že s těmito pocity neumím žít. Nevím, jak se chovatk ženě svého mrtvého srdce. Jediné noci s vámi mne dokážou probudit do světa štěstí. Když ale ráno odmítnete… Tojsou nejhorší noční můry, i když je světlo. Vím, že vám nejde o vaše postavení. Všiml jsem si, že mezi lidi nechodíte.Ale pak přichází otázka. Proč jste se mnou?“ To, jak si vylil srdce přímo před ní, ji na chvíli zarazilo. Ale věděla, co mu
musí říci.
„To, co se o vás povídá… Že každá žena ve vašem manželství vydrží necelou noc. Když jsem dostala váš dopis, že sechcete se mnou zasnoubit. Otec ani nechtěl povolit zasnoubení s vámi, ale poté si uvědomil, co by to pro naši rodinuznamenalo, kdybych odmítla… Počítala jsem s tím, že svatební noc nepřežiji, proto jsem překvapena, že ještě srdcemi buší. Že mohu trávit čas s vámi…“ Tentokrát sklopila pohled, a ani Edwardova ruka ji nedonutila se na něj znovupodívat.
„Ach, Isabello… Je mi líto, že má pověst je taková. Bohužel…“ Prst položen na jeho rtech jej umlčel. Tentokrát se na nějdívala odhodlaně. Už to muselo vyjít na povrch.
„Ale přes to všechno, Edwarde, jsem se do vás zamilovala. Naše noci jsou pro mne jedinou vstupenkou k vašemu srdci,k vaší přítomnosti ke mně. To, že vás ve dne odmítám…“ Tváře jí zrůžověly studem a on konečně pochopil.
„Nemusíte se stydět, Isabello. To já se omlouvám, že jsem nepochopil. Myslel jsem, že se mne bojíte. A on byl pro tojiný důvod. Také vás miluji. Víte, jste pro mne dokonalá žena. Ostatním lidem či upírům dokážu číst myšlenky. Jenjediná mysl, vaše, je pro mne tichá. Neslyším vaše myšlenky. To je jedna z věcí, čím mne k sobě přitahujete.“
Zvědavě hleděla na jeho ústa. Teď už věděla i ona. Konečně se vyslovili a budou mít dosti času si vynahradit to, čímsi v posledních týdnech procházeli. Ať už chtěl Edward ještě cokoliv říci, nedokázal to. Vrhla se na jeho rty takovýmzpůsobem, že nezůstal chladný. Celou noc si dokazovali svou lásku…
O tři roky později:
„Michaeli, to už by stačilo! Nech dědečka na chvíli odpočinout,“ napomínala Isabella svého dvouletého synka, kterýovšem vypadal již na sedm let.
„Ale mamí,“ chtěl namítat, ale ta jej rázně přerušila.
„Mazej si hrát za Emmettem a dědečka mi na chvíli nech. Taky jsem ho dlouho neviděla.“ Jakmile Michael zaslechljméno svého milovaného strýčka, už ho nebylo.
„Koukám, že ničeho nestrádáš,“ zkonstatoval Carlisle.
„Ne, jsem naprosto šťastná. Nečekala jsem, že to bude tak dokonalé.“ Isabella se zabývala svými vzpomínkami. Kdyžsi poprvé vyznali lásku, hned druhý den již dokázali vystupovat jako pár.
Edward ji bral na všechna jednání, která ve svém panství vedl a Isabellu nechal i promluvit, aby jejich lid pochopil, žeona je jejich vůdkyní po jeho boku.
A poté přišlo jejich největší štěstí… V podobě malého chlapečka. Isabella se pousmála a pohladila si bříško. Za pártýdnu se jim narodí další děťátko.
„Tady tě mám.“ Edwardův hlas jí rozechvěl nitro, a když ji ze zadu objal, štěstí snad nebylo větší.
„Že ti dá práci najít mě,“ poškádlila ho a věnovala mu polibek na ruku.
„Tebe najdu vždy,“ poznamenal a políbil ji do vlasů.
Jejich štěstí nemohlo být větší. Carlisle se díval na zamilovanou dvojici a litoval, že tehdy ji nechtěl dát. Ale všechnodobře skončilo a jeho jediná dcera se vdala do manželství, které nemohlo být šťastnější. To bylo to jediné, co si prosvou dceru přál. Nad vším se pousmál a šel se věnovat jejich synovi.

zuzinecckaa



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Pohádka v duchu Stmívání podruhé od zuzinecckaa:

 1
28.12.2011 [16:15]

AddyCullen Emoticon Emoticon Bylo to moc hezké!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

27.12.2011 [3:20]

KatarinaCullenOch, to je tak krásne Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Ja Tisíc a jednu noc nepozerám, ale tento príbeh je perfektný Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24.12.2011 [0:49]

vilinkaZuzí, já tě miluju! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Bylo to naprosto dokonalé a božské. Opravdu dál nevím, co k tomu říct, protože to se slovy popsat nedá. Je to úžasné. Jsi prostě hrozně talentovaná spisovatelka a tohle se ti rozhodně povedlo! Jen tak dál. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!