Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Novoroční předsevzetí od Teryna

24.12.2013 (16:30) • souteznipovidky, Teryna • FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky • komentováno 0× • zobrazeno 1448×

Článok je ponechaný v pôvodnej podobe, bez opráv. 

Novoroční předsevzetí

Seděl jsem na židli a hleděl na ten kus papíru před sebou. Byl to papír na novoroční předsevzetím na kterém byli všechny úkoly, co jsem měl splnit začmárané. Až na jedno. To nejdůležitější co prostě muselo být splněno. A nejhorší bylo, že dnes byl poslední den na splnění a nové předsevzetí si nemůžu napsat, dokud nebudou splněna všechna ostatní. Ale jak jí to říct? To mám k Nessie jen tak přijít a říct jí že ji miluju? Na co jsem myslel, když jsem, minulí rok to předsevzetí psal? Byl jsem tak naivní! Naštvaně jsem papír zmuchlal a zahodil pryč. Nejradši by, jsem se proměnil a všechny problémy si vyhnal z hlavy pryč, ale určitě by, jsem se setkal s myslí Quila nebo Embryho a to by teprve bylo, kdyby se o tom někdo dozvěděl.

Stejně jsem to, ale nemohl zatajit. Když jsem měl později hlídku s Leah všechno mi vytáhla z mysli.

Nehrab se mi v hlavě. Zavrčel jsem.

Neměl jsi na to začít myslet. Bránila se.

Tak by, jsi mi aspoň mohla pomoct ne? Jsi přece holka.

Hele tohle si vyřiď sám. Přece jsi nechtěl, aby sem se ti míchala do tvých věcí. Odfrkla si.

Leah, prosím! Prosil jsem.

Ach jo. Povzdechla si.  A s čím ti teda mám pomoct? Zeptala se nakonec.

No… jak jí má říct Nessie že ji miluji? Zeptal jsem se a připadal si vážně hloupě.

To máš lehký. Řekni jí to, tak jak jsi to řekl Belle, ne? Pomyslela si Leah, zaryla drápy do sněhu a běžela ještě rychleji. Chtěla mít tohle téma co nejrychleji za sebou. Nerada mluvila o lásce, protože je jí to připomínalo Sama, ale co jsem měl dělat?

Ale Bella nebyla můj otisk. Tohle je něco úplně jiné. Bojíš se, abys ji tím nějak neublížil. Vysvětloval jsem jí a vzpomínka na Nessie mně zahřála u srdce.

Jo, jo, jo, jen mi tu neroztaj. Pomyslela si kysele. Proč s tím jdeš vůbec ke mně a né k někomu kdo už otisklý je?

Ty jsi s tím začala. Kdybych byl na hlídce třeba s někým jiným tak bych to probíral s ním. Pomyslel jsem si, ale přesto mi neunikla myšlenka, že bych s tím šel asi stejně nakonec za ní. Leah to slyšela a ušklíbla se.

A co třeba psaníčko? Když jí to nedokážeš říct. Napadlo ji.

To je moc nudné a vypadá to jako bych se bál jí to říci.

A není to tak? Teď na to kápla.

Snad něco vymyslím. Byl jsem rád, že jsem se mohl někomu svěřit. Ale ne že to vykecáš.

Neboj a nemáš zač, i když myslím, že to psaníčko není špatný nápad. Oba dva jsme zrychlili, protože za chvíli končila hlídka a místo mne nastupoval Seth. Leah ještě zůstala, protože vzala hlídku místo Quila, který byl s Claire. Ten to má, ještě dobrý protože je Claire teprve devět a nemusí řešit problémy kdy jí, řekne, že ji má rád. Ale bude, to mít lehčí protože Claire na rozdíl od Nessie věděla, že je do ní otisklý. Tušila, co to znamená, takže se předpokládalo, že až vyroste, budou spolu a pak se vezmou jako třeba Sam a Emily nebo Jared a Kim. No a já udělal tu chybu, že jsem to Ness neřekl už od malička. Teď jsou s tím problémy jak hrom. Leah mezitím vzpomínala, jak ona dostávala psaníčka od tajných ctitelů. Zrovna myslela na to, jak jí nějaký kluk dal, básničku ve které jí vyznával své city.

Leah! Zavyl jsem. To je skvělý nápad.

A co jako? Ptala se zmateně.

No přece básnička! Napíšu jí básničku! To je ono! Měl jsem radost, jak skvělé to bude. Básnička! Geniální!

No jo ale to není jen tak. Jak ji chceš jako vymyslet? Ty a básničkář? To my, nejde dohromady. Svalila se s štěkavým smíchem Leah na zem.

Hm a jak mám vlastně tu básničku napsat? Ptal jsem ale Leah pořád ještě štěkala smíchy. Co je na tom tak vtipné, že budu psát básničku?

Všechno. Ještě se smála, ale už se pomalu uklidňovala. Znovu se postavila na všechny čtyři a běžela tryskem dál.

Nemůžeš jen tak napsat básničku. Musíš, mít múzu bez té to prostě nejde. Vysvětlovala už teď vážně Leah.

Múzu? Co to je? Ptal jsem se. Už jsem to někdy slyšel, ale nějak jsem si nemohl vzpomenout, co to znamená.

Inspirace, nemůžeš psát, když nemáš inspiraci. Podivila se, že to nevím.

Ale kde mám tu múzu najít? Ptal jsem se nešťastně. To musí být vážně tak potřeba?

Musí a kde ji hledat vážně nevím možná by, jsi to mohl zkusit najít v té tvé Nessie. Zmírnila trysk do poklusu a já ještě víc zrychlil, abych doběhl na kraj lesa, protože jsme zaregistrovali další mysl. Seth.

Co se děje? Ptal se hned. Kluk jeden zvědavej.

Nic ty se starej o hlídání. Vzkázal jsem mu a začal se přeměňovat, jelikož jsem už byl na kraji lesa.

Jo a děkuji Leah. Poděkoval jsem jí těsně, než jsem se proměnil zpět do lidské podoby. Konečně jsem měl klid. Ne že by mi Leah v hlavě vadila dokonce jsem její radu i ocenil, ale konečně jsem si to mohl promyslet bez obecenstva. Natáhl jsem si kraťase a vydal se domů. Po cestě jsem přemýšlel o všem co mi Leah řekla. O básničkách, múzách a tak. Doma bylo prázdno. Táta byl určitě zase někde s Charliem na rybách. Aspoň budu mít klid. Vletěl jsem do svého pokoje a zamířil si to k šuplíku. Otevřel jsem ho a hledal v něm nějaký slušný papír a funkční propisku. Nakonec jsem se musel spokojit s kouskem bledě modrého papíru a černou fixou. Sedl jsem si ke svému stolku a papír položil před sebe. A přemýšlel… přemýšlel… přemýšlel… a nic. Múza nikde. Neměl jsem žádný nápad. Kruci, kruci, kruci! Podíval jsem se na hodiny. 17:34. U Cullenových mám být v osm. To znamená, že mám dvě hodiny a dvacet šest minut na vymyšlení básničky. Najednou jsem ale ucítil známou vůni. Vůni mojí Nessie. Vrhl jsem se ke dveřím a otevřel je ještě dřív, něž Nessie stihla zaklepat.

„Nessie!“ Vykřikl jsem radostně.

„Ahoj Jaku!“ Rozzářila se. „Přijdeš k nám dnes na oslavu?“

„Jestli si to přeješ tak klidně.“ Smál jsem se. „Nechceš dovnitř?“

„Jo, moc ráda.“ Uvolnil jsem jí dveře, aby mohla projít. Zavřel jsem a konečně se na ni mohl pořádně podívat. Své vlnité vlasy dlouhé až po pás měla rozpuštěné a v nich se třpytily malinké vločky. K jejímu hnědému kabátku měla džíny a černé kozačky. Celá byla zasypaná sněhem.

„Nechceš něco na pití nebo jídlo?“ Zeptal jsem se hned.

„Mám trochu žízeň.“ Řekla a začala si sundávat kabát, pod kterým měla šedý svetr.

„Colu nebo vodu?“ dal jsem jí vybrat ze své nabídky.

„Colu.“ Usmála se a sedla si ke stolu. Vytáhl jsem dvě plechovky, jednu podal Ness a pak si k ní přisedl.

„Jak je možné, že nejsi doma a nepomáháš s výzdobou?“ Zeptal jsem se, protože se mi nechtělo věřit, že by Alice někoho uvolnila z příprav na novoroční večírek.

„Proč? Zavazím ti?“ Smála se.

„To ne, ale nemůžu uvěřit, že tě Alice pustila.“

„Nějak jsem ji nakonec přemluvila, takže mně na chvíli nechala jít.“

„Na jak dlouho?“ Vyzvídal jsem.

„No, do půl hodiny před tou párty musím být doma.“ Otevřela svoji plechovku a napila se.

„Tak to je super.“ Zaradoval jsem se v duchu a taky se napil.

„A co ty? Potkala jsem Setha a říkal, že něco vymýšlíš. Prý je to tajemství.“ Zachichotala se.

„Ehm no to teda tajemství je.“ Řekl jsem v klidu, ale uvnitř mě to vřelo. Já tu Leah zastřelím, proč to musela říct Sethovi? Za chvíli to bude vědět celá smečka a pak i možná Samova. Super teď budu platit za zamilovaného básničkáře.

„Co budeme dělat?“ Zeptal jsem se, abych zahnal své myšlenky a trochu rozptýlil atmosféru.

„No… co třeba jít na chvíli ven?“ Navrhla.

„Fajn, tak jdeme.“ Zvedl jsem se s židle a čekal na Ness, která si oblékala ještě kabát. Když si zapnula, poslední knoflík otevřel jsem dveře a podržel, aby mohla vejít první.

„Díky.“ Usmála se a vešla ven, kam jsem ji také následoval. Když jsem zavíral, okouzleně se dívala nahoru do nebe a pozorovala vločky padající z nebe. A v tom mně to napadlo. Má múza byla opravdu Nessie a díky ní jsem teď přesně věděl, co budu psát. Jen si to zapamatovat napsat na papír a básnička je na světě.

Když potom Nessie odešla, vrhnul jsem se na psaní. Popadl jsem tužku, ta mi jakoby sama klouzala po papíře a já přesně věděl, co budu psát.

Ach ty Nessie moje milá,

ty ses mi tak zalíbila.

Moje srdce hlasitě buší,

když ti to tak nehorázně sluší.

Když jsem tě poprvé spatřil,

navždy jsem ti už patřil.

Tvé hnědé oči si mne podmanily

a pod tvojí krásou se mi nohy podlomili.

Miluji tě moje Nessie

a ani mne to moc neděsí.

Ty jsi má láska a navždy budeš,

proto doufám, že se mnou zůstaneš.

Uf, mám to z krku. Oddechl jsem si. Vzal jsem svoji básničku, složil ji na půl a pak ještě na půl. Pak jsem ještě vyrobil obálku ze zbytku papíru, básničku do ní vložil a zalepil. Hodil jsem na sebe ještě tričko a básničku strčil do kapsy. Vyběhl jsem ven pro motorku. Mohl jsem se sice přeměnit, ale uznal jsem za vhodnější přijít normálně. No vlastně přijet. Vytáhl jsem motorku z garáže, sedl na ní, nastartoval a už jsem jel. Jel jsem celkem pomalu, protože jsem byl nervózní. No kdo by nebyl, když jede holce vyznávat své city? Ale zanedlouho jsem jen přece zahlídl dům Cullenových. Zaparkoval jsem motorku a šel k domu. Ze dveří už mne běžela přivítat Nessie.

„JAKUUUU!“ Křičela a běžela mi naproti. „Skvělé že jsi přišel.“

Večírek se skutečně vydařil. Pár minut před půlnocí jsem, by s Nessie konečně sám a to venku před jejich vilou. Procházeli jsme se a povídali.

„Alici se večírek vážně vydařil.“ Pochválil jsem ji práci a myslel to opravdu vážně.

„Jo je to fakt skvělé.“ Souhlasila. „Ale stejně je dobré být na chvíli pryč od toho hluku.“ Podívala se směrem na vilu.

„No jo.“ Řekl jsem a pomalu se odhodlával k činu. Bylo 23:58. Dvě minuty.

„Něco pro tebe mám.“ Vypadlo ze mě nakonec a šáhl jsem do kapsy.

„Ale já pro tebe nemám nic.“ Řekla smutně Ness. Jen jsem se usmál, vytáhl obálku s kapsy a podal jí Nessie, která ji opatrně vzala a začala rozbalovat. Když se konečně poprala s obálkou, vytáhla papírek a rozložila ho. Nervózně jsem se na ni podíval a čekal na její reakci. Nessie začala číst a mně se rozbušilo srdce ještě víc, když jsem zjistil, že se jí na tváři rozlévá úsměv. Když dočítala, poslední řádek ven vyšli všichni ostatní a začali odpočítávat.

„Deset, devět…“ křičeli a Nessie se na mne s úsměvem podívala. V očích jí byla vidět láska. Potom vytáhla svůj papírek a já na něm poznal napsaná novoroční předsevzetí. Všechna byla začmáraná až na jedno, na kterém bylo napsané: Říct Jakovi jak moc ho miluji.

„Miluji tě Jaku.“ Zašeptala.

„Čtyři, tři…“

„Já tebe taky Nessie.“ Řekl jsem a při hlasitém provolávání šťastný nový rok jsme se s Nessie poprvé políbily. Byl jsem šťastný jako ještě nikdy.

Autor: souteznipovidky, Teryna, v rubrice: FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky

Sdílet

Diskuse pro článek Novoroční předsevzetí od Teryna: