Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Konec dobrý, všechno dobré od Kachna13

14.02.2012 (12:30) • souteznipovidky • FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky • komentováno 2× • zobrazeno 1411×

EDIT: Článek ponechán v původní podobě.

Milá Bello, co takhle trocha společného jídla a svíček. I když budeš jíst jen ty a já se na tebe budu s láskou dívat, doufám, že neodmítneš a přijdeš dnes večer v sedm hodin na terasu našeho domu. Šaty ti donese Alice.

Tvůj milovaný Edward…

Po přečtení toho krásného vzkazu se mi hned na tváři objevil úsměv. Copak někdo může mít dokonalejšího přítele než já? To asi těžko.

Takže i když teď venku řádil vítr a stromy se nakláněly do všech stran, já seděla na posteli zachumlaná v peřině, v ruce držela tenhle dopis a na tváři měla svůj obvyklý stupidní výraz. Ještě, že mě teď nikdo neviděl. Nejspíš jsem totiž vypadala jako naprostá husa.

Co mi asi může chtít? Že by něco potřeboval? Nebo se opět chová jako naprostý gentleman? Kdo ví…

Z mého přemítání mě vyrušil až zvonek. Rychle jsem se vyhrabala z postele, hodila na sebe župan, vlasy prohrábla prsty a utíkala dolů otevřít.

„Ahoj Alice, co ty tady děláš?“

„Ahoj Bello. Edward mě pověřil speciálním úkolem. Donést ti šaty a neprozrazovat ti nic, co se týče večera.“

„Teď už ale začínám být docela zvědavá, když jsou kolem toho takové tajnosti… Nechceš mi aspoň říct, co se bude dít?“ začala jsem škemrat, protože Alicino tajnůstkaření mi nasadilo brouka do hlavy…

„Nic takového. Edward by mě zabil, kdyby to zjistil. Má to být překvapení.“

„Ale Alice, já vážně nevím… Vždyť narozeniny už jsem měla, maturiťák už taky byl. Aspoň nějakou malou nápovědu…“ žadonila jsem jako malé dítě.

„Tak dobře. Řeknu ti jenom, že to bude něco naprosto úžasného.“

„No to jsi mi vážně pomohla. To mě napadlo i bez tebe. Ještě něco dalšího by nebylo?“

„Ne, Bello, nic takového. Já ti nic dalšího neřeknu. Prostě si musíš počkat na večer. A teď pojď, potřebujeme vybrat ty šaty. Mám tady čtvery, můžeš se sama rozhodnout, jaké si vezmeš.“

„No páni, Alice. Ty jsou nádherný,“ vyjádřila jsem svůj obdiv, když Alice vyndala z tašky čtvery kouzelné šaty. Ty první byly modré, s korzetovým vrškem a nařasenou sukní. Ramínka k nim nebyly a tak by krk zdobil jen nádherný stříbrný náhrdelník.  Druhé byly černé šaty s tenkými ramínky a tenkou mašlí pod prsy. Sukně byla zakončená průhlednou krajkou. Ty třetí, krásné růžovo- červené šaty se špagetovými ramínky a gumou všitou pod prsa. Poslední byly obyčejné černé koktejlky, ke kterým byla přichystaná nádherná mašle do vlasů. Všechny čtyři šaty byly krátce nad kolena, doplněné barevně ladícími lodičkami a šperky.

„Co když ti je třeba zničím? Ty si přece nemůžu půjčit,“ zaprotestovala jsem.

„Ne, Bello. Ty si je musíš půjčit. Budou ti slušet, ať si vybereš kterékoli. Tak jaké se ti líbí nejvíc?“

„Já nevím, asi tyhle černé s mašlí.“

„Já věděla, že si vezmeš tyhle.“

„Tak proč si brala ty ostatní?“

„Kdyby náhodou…“

„Alice, ale je teprve deset hodin, s Edwardem se mám setkat až v sedm. Co budeme dělat celý den?“

„Od toho tady mám plno filmů a pro tebe popcorn a colu. Uvidíš, že do večera se zabavíme tak, že nakonec ani nebudeme stíhat.“

„To nestíhání s tebou určitě nehrozí,“ řekla jsem se smíchem.

Alice mě zatáhla do obýváku a sedly jsme si k televizi.

„Kde máte ovladač? Už teď máme skluz!!!“

_

Sedm hodin přesně a já stojím před domem Cullenů. Jak to tak vypadá, Edward je jediný, kdo je doma. Teda doufám, zatím jsem ho neviděla. Jediné, co jsem viděla, byla ta nádherná cestička vysypaná růžemi, která vedla přes obývací pokoj, na schody, přes chodbu, až na terasu. Po celou tu dobu, co jsem kráčela mezi lístky růží, jsem všude viděla hořící svíčky a naše společné fotky s Edwardem.  Ten si s tím musel dát práci… Prolétlo mi hlavou. Je to nádherný. Už se na moc těším na tu společnou večeři.

„Ahoj Bello. Doufám, že se ti tady bude líbit.“

„Myslím, že určitě bude. Teda jestli bude všechno tak dokonalé, jako do teď…“

„To si ještě nic nezažila…“ řekl a políbil mi ruku.

Může být někdo perfektnější, než on? Těžko…  Edward byl oblečený do černého smokingu, který mu mimochodem nehorázně slušel, seděl u stolu a s jeho obvyklou jiskrou v oku mě pozoroval.

„Tak to nevím, jestli dnešní večer vydržím.“

„Posaď se,“ řekl a pokynul mi ke stolu, který byl ozdoben svíčkami a květinami.

„Je to krásné, Edwarde, ale proč to všechno? Nemáme výročí, nebo tak něco, že ne? Protože jestli ano, tak jsem na to zapomněla a jsem ta nejhorší přítelkyně, co existuje.“

„Neboj, nic si neprošvihla. A proč to všechno? Protože tě prostě miluju a chci si tenhle večer užít jen a jen s tebou. S Esmé jsme uvařili boloňské špagety a taky máme čokoládový dort.“

„Ty si vařil?“ podivila jsem se. Představa Edwarda, jak se motá v kuchyni, když se tam Esmé snaží vařit, mi vehnala úsměv do tváře.

„Ty se směješ, ale já jsem opravdu vařil. Sice jsem jen tak lehce pomáhal, ale byl jsem tam přítomný a krájel jsem zeleninu,“ obhajoval se Edward.

„No tak dobře, já ti věřím. Ale pojď, už se nemůžu dočkat, až ochutnám to vynikající jídlo.“

Edward mi nalil červené víno, nabral špagety a popřál dobrou chuť. Špagety byly vážně výborné. Bylo až k neuvěření, že něco tak dobrého má na svědomí. Protože… Sice jsem mu slíbila své slovo, ale myslím, že se nejspíš v kuchyni jen pletl a Esmé tak zadělával na pořádný hysterický záchvat. Tak doufám, že to Esmé v pořádku ustála…

„Co je? Mám na sobě někde omáčku?“ lekla jsem se, když jsem si všimla, že mě Edward pozoruje.

„Ne… Jenom nemůžu uvěřit, že s tebou tady můžu sedět zrovna já. Víš, přemýšlel jsem, měla si na výběr a ty sis před tolika normálními kluky vybrala zrovna mě. Proč vlastně?“

„Protože tě miluju tak jako nikdy nikoho. A nedovedu představit, že bych byla s někým jiným, než s tebou. Vždyť kolik krásných věcí už jsem s tebou prožila. Nebýt tebe a tvé rodiny nikdy bych nezjistila, že existují upíři. Nikdy bych nepoznala, to všechno, co k tomu patří. Nikdy bych se nepodívala na tolik krásných míst. Ostrov Esmé, byla jsem vysoko v horách, byla jsem v Itálii. Edwarde, nikdy o sobě nepochybuj, protože ty jsi to nejlepší, co mě kdy v životě potkalo. Miluju tě a nikdy nepřestanu.“

„Bello, ty jsi dokonalá. Nemám na to, co říct, jenom to, že tě miluju.“

Na tohle jsem se musela jen usmát.

„Tak, špagety jsem snědla a musím říct, že byly výborné. Sice jsem najezená, ale přece si nenechám ujít ten skvěle vypadající čokoládový dort. Ten si taky pekl ty? Nebo ten si přenechal Esmé?“

„Ten jsem raději nechal na Esmé. Do pečení jsem jí jen kecal. Bál jsem se, že kdyby ti to třeba nechutnalo, tak bys měla blbou náladu a potom by si neřekla ano…“

„Tak vyřiď Esmé, že má ten dort výborný… A že mě by náladu určitě jejím jídlem nezkazila… A počkej, na co bych neřekla ano? Edwarde, kolikrát ti mám opakovat, že já se prostě svého náklaďáčku nevzdám. Jo, možná je v něm trochu nebezpečné jezdit a možná to v něm občas trochu rachotí, ale to přece vůbec nevadí!“

„Svůj náklaďáček si klidně nech. Mně nevadí, že v něm jezdíš, už jsem si na to zvykl. Sice se o tebe vždycky bojím, když v něm někam jedeš, ale přes to se přenesu. Já se tě chtěl zeptat na něco jiného…“

„A na co?“ zeptala jsem se s plnou pusou dortu a úlevou v hlase, když jsem zjistila, že budu moct pořád jezdit ve svém náklaďáčku.

„Jestli by si v něm nechtěla jezdit jako paní Cullenová,“ řekl a vyndal si z náprsní kapsy malou, tmavo- modrou krabičku. „Isabello Swanová, vezmeš si mě za muže?“

„Edwarde… Tohle jsem vážně nečekala… Ale protože tě strašně moc miluju, tak mi nezbývá nic jiného, než ti říct ano. Ano, vezmu si tě, Edwarde Cullene.“

Co na to říct? Prostě mám dokonalého přítele. Pardon. Snoubence.

Autor: souteznipovidky, v rubrice: FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky

Sdílet

Diskuse pro článek Konec dobrý, všechno dobré od Kachna13: