Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Cullenovi v historii srdce Evropy od skodovavera

05.07.2011 (10:00) • souteznipovidky • FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky • komentováno 1× • zobrazeno 1190×

Edit: Článek je v původní formě, bez oprav.

Student, který se chystal upsat duši ďáblu

„Chudáček,“ pronesla Alice s prsty na spáncích.

„Ale, zlato. Je přece chamtivý, tak jak to může být chudáček?“ opáčil jí Jasper.

„Ty to nechápeš. Neví, kde najít svou lidskost. Vždyť už téměř ztratil duši! Chce se upsat ďáblu, stejně jako to udělal Faust… Vždyť už téměř zapomněl co je to chudoba. Chce jen bohatství a přepych. To není správné.“

„A my snad nemáme přepych?“

„To je něco jiného. Nevěděli jsme, do čeho jdeme. Ale on to ví. Ví, že upíše duši ďáblu a přesto kráčí do toho pokoje opilý až na mol. Nezachráníme ho?“

„Ale my nejsme ti, kteří by měli někoho zachraňovat, Alice. Může si za to sám.“

„Ano ale já cítím, že ho musíme zachránit ze spárů pekla. Je na něm něco zvláštního a zaslouží si šťastný konec. Celý život prožil v chudobě a byl sveden ze správné cesty. Kdyby ještě rok studoval, mohl by mít krásný život. Teď to všechno zahodí s jedním podpisem a kapkou krve.“

„Neměl bych náhodou žárlit?“

„Jaspere, teď ne! Přemýšlej trochu. Proč bych ho vídala ve svých vizích, když ho neznám? A neměj strach! Není to jako s tebou. Vím, že je určen pro krásné věci a ne pro tohle,“ podotkla rozčileně Alice a rozhodila dlaněmi.

„Dobře, ale pospěšme si. Už to nebude dlouho trvat a bude nadobro ztracen,“ vzdal se nedobrovolně Jasper.

„Díky,“ šeptla ta malá upírka a políbila ho jemně na rty.

Na nic jiného už nezbyl čas. Museli rychle jednat, jinak ho už nikdy nikdo neuvidí. Běželi přez les a věděli, že u domu už budou všichni jeho přátelé. Musí vyskočit oknem, jinak se tam ani nedostanou. Jednak by je viděli lidé a jednak by se za nimi zatáhly schody. Moc dobře si pamatovali, že je strop místnosti příliš vysoko. Ale ďábel zapomněl na důležitou věc – zazdít okno. Rychle se odrazili od stromu a pokračovali vzhůru ke střeše. Těsně pod ní se zastavili a vytáhli se malým okýnkem dovnitř. Ještě že nebyli tlustí, protože by byl s nimi Amen a se studentem jak by smet.

Stačila jim milisekunda na zhodnocení situace. Student stál právě u knihy s temnou magií a ještě se klimbal sem a tam po vypitém alkoholu. V jedné ruce držel obětní dýku a v druhé pero, kterým měl potvrdit svůj verdikt. Dýka byla špinavá od krve a jeho ruka krvácela. Alice si uvědomila, že má Jasper určitě problémy, a tak ho srazila ke zdi a rty naznačila, ať se ovládá. Věřila mu, že to zvládne a on věřil jí, že ho pohlídá. Ze všech sil se snažil a věděl, že ji nezklame. Nikdy.

Potom Alice rychle přiskočila ke studentovi a vytrhla mu pero z ruky. Zmizelo někde na zemi a ona se neodvažovala ani mrknout, aby jí něco neuniklo. Student stál jako opařený a najednou zapomněl na všechnu zamlženost a dokonce i motání hlavy. Vnímal jen tu nádhernou bohyni a nevěděl, co má udělat nebo neudělat. To ona si pro něj přišla? Byly to jen babské povídačky? Žádný ďábel? Alice bylo jedno, že na ni student tak zírá a nůž rychle a ve zlomku sekundy zlomila. Také se musela ovládat, ale nechtěla dát Jasperovi příčinu, aby byl stejně slabý jako ona.

„Ty! Jak se jmenuješ?“ osočila se na ještě trochu malátného studenta.

„Edward, slečno,“ opáčil stále v mrákotách z její nadlidské krásy.

„To tě nenapadlo, co děláš? Nenapadlo tě, že ztrácíš svůj život před očima? Věř mi, žádné bohatství za to nestojí. Seber se a běž.“ Student se probral a začal se kymácet ke schodům. „A věř mi. Do roka budeš opět šťastný.“

Jenže než to Alice stihla doříct, Jasper se rozběhl a kousl studenta do tepny. Krev stříkla až na strop. Alice zděšeně vykřikla a zabědovala nad svou nepozorností. Věděla, že jí síla nepomůže. Musí Jasperovi připomenout jeho lidskou část. Sama by mu nejraději vyhuboval, ale on teď potřeboval pevnou ruku, která ho povede.

„Jaspere. Poslouchej mě. Ty to nechceš udělat! Jsi mocnější než zvíře v tobě a zvítězíš! Odtrhni se!“ nabádala ho Alice s dlaněmi na tvářích. Už jen o, že ji od sebe neodehnal, byl pokrok. „Jaspere! Ty chceš zahodit to, co sis budoval po desetiletí? Nechceš zabíjet lidi! Tak se odtrhni a přestaň mu ubližovat. Ty mě nechceš zklamat…nebo ano?“ ptala se už rozzuřená Alice a Jasper postupně dostával vědomí o tom, co dělá.

Rychle se odtrhl a začal vzlykat. Dolehly na něj výčitky svědomí a byl zhnusený sám sebou. Nenáviděl se. Alice ho jistě také nenávidí a už nikdy s ním nepromluví ani slovo. Alespoň tak si to myslel. Alice ale udělala přesný opak a objala ho kolem pasu. Tišila ho, i když věděla, že Edward ji potřebuje víc. Byla sobecká a hloupá, a přesto zůstala sedět několik hodin, dokud Jasper neutišil svou bolest natolik, aby mohl vstát. Až potom si vzpomněl na svůj dar a zaměřil se na Alice. Byla zklamaná, ale také šťastná a… hrdá? Na co mohla být proboha hrdá? Neudržel se a stvůra ho pohltila!

„Alice, na co jsi tak hrdá? Zklamal jsem tě a ty to víš.“

„Jaspere, už jen to že ses odtrhl, byla pro mě nejšťastnější věc na světě. A víš, co jsem ti říkala o jeho odlišnosti? Smůla by si ho stejně našla a upírem by skočil tak jako tak. Ani poctivé bohatství ho nezachrání od nešťastného osudu.“

„Alice! Proč jsi mi to proboha neřekla?“

„Bylo to zbytečné,“ utnula rázně Jaspera Alice.

Potom se už nemluvilo, pouze jednalo. Alice věděla, že nemůže odjet z Prahy, a tak vzala Edwarda domů. Nikdo se po něm shánět nebude. Přátelé si ho oblíbili jen díky jeho náhlé bohatosti. Nebudou ho hledat. Celé ty dny proměny měla jeho hlavu položenou v klíně a tišila ho s tím, že se bolest brzy zmírní. Každopádně to bylo lepší, že prodat svou duši ďáblu. Takhle má ještě právo na štěstí. A ona věděla, že ho opravdu najde. Jednou…

***

Když se Edward probudil do nového života, všechno bylo jiné. Viděl i ty nejmenší detaily věcí a to co slyšel… bylo to nepopsatelné. Jako by byl spřízněný s přírodou okolo domu. Potom si uvědomil, že neví, kde se nachází. Plynule se posadil a podivil se nad rychlostí, kterou dokázal vyvinout. Uviděl tu dívku, která ho zastavila před jistým uhranutím. Teď mu však úplně dokonalá nepřišla. Ano, byla krásná, ale dokázal poznat, že není jeho typ. Malá dívka s rozježenými vlasy? Nikdy. Ale to ještě neviděl toho blonďáka se zjizvenou tváří. Vypadal děsivě – obzvlášť, když majetnicky objímal to děvče okolo pasu a neslyšně vrčel.

Jasper sice věděl, co Edward cítí, ale přesto nemohl skrýt svou žárlivost a sobeckost. Bál se že ho Alice okouzlí a on mu ji odloudí před očima. Ale to se nikdy nestane. On to nedovolí. Edward se najednou zasmál a Jasper se podivil, jestli není blázen a nestala se nějaká chyba. No vážně! Kdo by se smál v takové situaci? Edward se rozesmál ještě víc, až se za břicho popadal a Alice začala mít také obavy o jeho duševní zdraví. Sama byla pokládána za blázna, ale nikdy se tak nechovala.

„Neboj se, já ti tvoji přítelkyni neodvedu. A ty? Jak se jmenuješ? O mě mít obavy nemusíš, vždyť jsem se jen zasmál tomu, co říkal.“ Alice s Jasperem unisono vykulili oči a nechtěli přestat. „Spíš mám obavy já o vás. Podívejte se na sebe!“ Edward se znovu zasmál, ale najednou ho smích přešel. Měl neblahé tušení.

„Ty čteš myšlenky,“ ozvala se nevěřícně Alice.

„To není možné! Nikdy jsem je nečetl!“ panikařil už tak dost vystrašený Edward.

„Ale ano. Uhodl jsi i mé myšlenky,“ pomyslel si Jasper a čekal jakoukoli reakci.

„Ale neuhodl. Člověk takové věci neumí.“ Vážné pohledy Edwarda ujistily, že je.

„Tohle byla moje myšlenka, Edwarde. Máš dar. Dar do nového života.“

„Dar? Do jakého života?“

„Nebudu chodit okolo horké kaše. Je z tebe upír. Dar mají jen někteří upíři. My tři jsme výjimka. Já dokážu vnímat a ovládat emoce. Alice vidí budoucnost – ale ne úplně přesně. Budoucnost se skoro vždycky mění. Upíři jsou silní, rychlí, mají vynikající zrak, čich a sluch. Obyčejní upíři sají krev lidem a upíři vegetariáni – to jsme my – sají krev zvířatům. Proto máme zlaté oči. Když máme žízeň, tak ztmavnou do černa. Tvoje duhovky jsou právě rudé, protože jsi novorozený. Máš větší sílu a rychlost než my, ale jsi také agresivnější a výbušnější. Také se musíš častěji krmit a vsadím se, o co chceš, že tě v krku spaluje nesnesitelný oheň,“ zakončil svou promluvu Jasper. Edward to do sekundy zpracoval a Jasper se zeptal na zásadní otázky.

„Nebudeme tě nutit, ale byli bychom raději, kdyby ses živil jako my zvířecí krví. Chceš se k nám připojit jako upír vegetarián?“ Edward se rozmyslel okamžitě.

„Ano. Nechci ubližovat lidem.“

„To je dobře. A předem tě upozorňuji – krev zvířete není zdaleka tak chutná, jako lidská.“

„To mi nevadí.“

„V tom případě pojď na lov,“ zašveholila nadšeně Alice. „A hlavně se vyhni lidem!“ dodala ještě nakonec.

Edward se instinktivně postavil a běžel se svojí novou rodinou do lesa. Nevěděl co dělat, ale oni mu poradili a vše vysvětlili. Začal je mít rád, ale také je obdivoval. Zvířecí krev byla lahodná, ale nechutnala dokonale. A jak mu vysvětlovali, krev člověka se nadá přirovnat ani k jeho bývalému nejoblíbenějšímu jídlu. Postupně zjišťoval kladné ponuré stránky svého nového já a brzy mohl chodit mezi lidi. Alice s Jasperem byli udiveni z jeho sebeovládání, ale brzy přišli na to, že to bylo způsobeno jeho odhodláním.

***

Edward kráčel po náměstí a vzpomínal na svůj lidský život. Měl ho podobný jako všichni okolo a přesto tak jiný. Chudý jak kostelní myš a bez střechy nad hlavou se toulal světem. Teď měl přesný opak. Bohatý s nejkrásnějším domem v okolí. Přesto neměl dokonalý život. Leckdo si myslel, že je krásný, ale on věděl, že tomu tak není. Byl zrůda. Jasperovi nic nezazlíval – možná mu i děkoval, ale připadal si zvláštně. Měl to, po čem tolik toužil – bohatství a přepych. Přesto mu něco chybělo. Vše by vyměnil za lásku a porozumění.

Když se přidal k Esme a Carlisleovi, byl šťastnější než dřív, ale bolest přesto setrvávala. Rosalie si našla Emmetta a Carlisle tak nevěděl jak mu pomoci. On sám to také nevěděl. S hořkostí si uvědomil, že je to rok po jeho bolestné proměně. Žádné štěstí však neviděl. Už ani nedoufal. Vize o budoucnosti jsou přece subjektivní, ne?

A vtom ji uviděl. Stála u stánku s ryby a měla na sobě prosté oblečení, které snad ještě zvýraznilo její krásu. Mahagonové vlasy se jí vlnily po zádech a laskavě promlouvala k obchodníkovi, který si to ani nezasloužil. Krásné hnědé oči se jiskřily, jako on na slunci. Ba ještě víc. Nejvíce ho však zaujala její mysl. Byla tichá, jak si vždy přál, a tak také zůstane. Usmál se a vyšel svému štěstí vstříc.

skodovavera

Autor: souteznipovidky, v rubrice: FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky

Sdílet

Diskuse pro článek Cullenovi v historii srdce Evropy od skodovavera: