Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - Info » Nový (Ne)Život 1

Chris Weitz - A better life


Nový (Ne)Život 1Takže a je tu první díl, ale jak se říká první díly jsou vždycky takové divné, ale budu ráda za jakoukoli kritiku a také doufám, že mou povídku hned nezavrhnete.

...ZAČÁTEK KONCE...


„Edwarde, já, promiň mi to. Já, milovala jsem tě, ale sám víš jaký život je.“
„Bello, Bello, Bello, proč věci dopadají, tak jak nechceme aby dopadly?“ díval se na ni tím svým pohledem a větřil, její pach. Její vůně se změnila, změnil jí ten pes. Smrděla od něj. Cítil to. Patří tomu psovi, né jemu.

Jak se všechno změnilo, nic není jako dřív.

Přemýšlel.

Věděl, že to takhle dopadne. Cítil to, ten pes všechno zničil,ale možná u něj bude ve větším bezpečí, než tady. Tady s ním.

Začala se měnit, na její přání. Vyhověl ji, kdežto já, já ji jedním z nás neučinil. A on si z ní klidně udělá vlkodlaka, toho prašivého psa, kterej ještě ke všemu smrdí.
Měla to být jejich věčná láska. Ne naše……………………

„ Nad čím přemýšlíš Edwarde?“ ten její hlas, stále byl tak něžný.
„ Nad tím, že teď už nepatříš mě, ale jemu. Udělal z tebe psa a brzo tě poštve i proti mně.“díval se jí do očí a v tu chvíli litoval, že nemůže číst její myšlenky. Jak rád by věděl co se jí honí hlavou. Jaké myšlenky v ní proudí a odrážejí se od ní jako od skály a on je nemůže zadržet.
„ Oba víme, že tě budu mít ráda vždycky a nikdo mě od tebe nedostane. Přece budeme navěky přátelé. Slib mi to, prosím!“ jak jí mohl odolat, říct ne. Nešlo to

„ Slibuju, Bellinko, slibuju.“ Ty slova vypustil s velkým odporem. Ví, že on se už od ní ani na krok nehne. Nedopustí toho, aby jí ztratil.

Bolelo ho to, i když bolest necítí, věděl, že tam někdo hluboko uvnitř je.

Naposledy ho pohladila po jeho Studené tváři.
Naposledy se podívala do těch jeho krásných, hlubokých, zlatavě hnědých očí.
Naposledy se zvedala z jeho pohovky.
Naposledy se otočila na prahu u jeho dveří.
Naposledy jimi procházela.

Slyšel zaklapnout domovní dveře. Zmizela z jeho života, tak rychle.

Ležel na pohovce,dlouhé dny a přemýšlel nad tím co vlastně teď bude. Nevěděl,jak dál.

Do pokoje přitančila Alice a přisedla si k němu.

„Neboj, Edwarde, vím, že tohle bolí, ale musíš to vydržet někde tam v dáli je tvoje budoucnost a každým dnem se k tobě blíží.“ S těmito slovy ho tam nechala, nechala ho tam v jeho myšlenkách, nechala ho tam jen tak ležet a přemýšlet, utápět se v jeho dlouhém (ne)životě.

 

Crrrrrrrrrrrrrr………

Zase ráno, zase vstávat do školy, mezi ty magory co si říkají vaši přátelé a přitom jste jen jejich loutkou na hraní, kterou já už po dva roky nejsem. Vybudovat si pevnou vůli a respekt, to nebylo nic. Ale lituju ty, kteří přijdou Ališe pod nohy.

Vykopala jsem se z postele a rukou zašátrala na svém nočním stolku, kde už po dlouhou minutu drnčel budík. Zamžourala jsem na displej a málem proletěla oknem za mnou.
7:30 za deset minut mi začíná první hodina a to ještě s tou protivnou Kabucovou. Vyletěla jsem přímo do koupelky, kde jsem strávila polovinu času, kterého jsem měla k tomu abych se dostala ke škole a do třídy.

V koupelně jsem si rychle opláchla obličej, vyčistila zuby, lehce nalíčila( pudr a řasenka, víc nepotřebuju) a poté sbírala po pokoji své vršky, které tvořili jeany, tričko na ramínka a světlá mikina. Se stlaním postele jsem se nezdržovala, ustelu až se vrátím. S batohem v ruce a mikinou kolem pasu jsem proletěla kuchyní, kde jsem v rychlosti hodila pití a rohlík se sýrem do batohu. V chodbičce jsem sbalila klíče, boty a mohla jsem vyrazit.

Ke škole jsem to měla necelých deset minut. Tudíž, přišla jsem pozdě. Proletěla jsem všechny přechody na červenou, zamávala pár nazubenejm řidičům, kteří si kvůli mému zpoždění a jejich mírnému brzdění vylili kávu do klína. Cestou jsem málem srazila jen dva cyklisty a jednu postarší paní s její malým voříškem. Až sem se konečně dostala ke škole.
Zkontrolovala jsem si time 7: 50 super deset minut, ta mi to dá sežrat a to pěkně.

S přezouváním bot jsem se nezdržovala a vpadla rovnou do třídy, označené jako 3 B.
„ Do-dobrý-ý den, pro-prosím omluvte mě , že že jdu pozdě, ale před naším domem se stala nějaká ne-nehoda“ vykoktala jsem ze sebe. Třídou to jaktěživ zašumělo a šumění propuklo ve vlnu smíchu. S mírnými blesky v očím jsem sjela každého mého spolužáka a do toho se ozvala jistá osoba, kterou vážně začínám nesnášet.
„No tak to by snad stačilo, nemáte co dělat a co se týče vás slečno Ambringtonová, vy nevíte v kolik začíná školní vyučování ? chtělo by to zkusit najít nějakou příhodnější výmluvu. Jděte si sednou a jako trest mi napíše něco o existenci upírů.“ Nesnášela jsem ji babinu jednu. Snažila se oblékat moderně, ale k jejímu věku 45 let, to vypadlo, jak rachejtle za světový válce na baletu. Zalezla jsem na své místo a nalistovala si uchvacující učivo o oné světové válce.
Hodina uběhla vcelku rychle, jako všech ostatních pět hodin, které byly taky, tak záživné jako ta první.

Když konečně zvonek oznámil konec poslední hodiny, vypadla jsem ze třídy jako první.

Cestou domů jsem stále přemýšlela o tom projektu, který mi zadala Kabucová, vždyť upíři neexistují jsou jenom v pohádkách a v hororech. Buď aby postrašili lidi, nebo pobavili malé děti. Proč mi ho tedy zadala, snad věděla, že na tohle téma najdu jen samé kecy, které vymyslely, nějaké puberťačky nebo ti co se za upíry považují.

V tu chvílí mě z myšlenek vytrhl zvuk klaksonu, který se ke mně každou chvíli přibližoval.
Otočila jsem hlavu.
Stála jsem uprostřed silnice a proti mně jelo nákladní auto s dvě přívěsy plně naloženými kmeny stromů. Nemohl tohle ubrzdit a nebylo kam uhnout. Hlavou mi projelo, že tohle je asi konec, konec všeho.
Najednou jsem na svém těla ucítila silný tlak, najednou vše kolem mě upadalo do ticha, nejprve tizivého a nakonec pustého......



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nový (Ne)Život 1:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!