Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - Info » Emmettovo znovuzrození

It is my...


Emmettovo znovuzrozeníTohle je jen takový náhlý výplod mojí fantazie, ale budu vám vděčná za všechny komentáře. Vážně jsem se tím zabý jen asi hodinu, tak nečekejte nic velkého. Je to povídka o tom jak mě zrovna napadlo, že asi mohl být Emmett "znovuzrozen" neboli přeměněn na upíra. Omlouvám se jestli tam ještě najdete nějaké chybky, snažila jsem se to nějak spravit (kámoška se snažila=D). Tak prosím připište komentáře, když se bude líbit možná budu pokračovat =)

Vždy na konci kapitoly najdete odkazy na další díly. Tak přeji hezké čtení :)

 

1. Kapitola - Anděl

 

Psal se právě rok 1935, když jsme se s bratrem rozhodli vydat na ten osudový lov. Bylo jaro, takže medvědi se právě probouzeli ze zimního spánku a my jsme prostě nemohli odolat.

 

„No tak Emmette vezmeme to ve velkém!" Volal na mě jednoho dne Lucas.

 

„Čemu říkáš ve velkém bratříčku?!" Jeho názory byly občas trochu přehnané, vše zlehčoval mnohem víc než-li já a tak jsem musel na tónu svého hlasu trochu přitvrdit.

„No.." na chvíli se zamyslel. „ Co bys říkal na Tennessee? Jsou tam medvědi pro tebe... a samozřejmě jeleni pro mě." Dodal trochu sklesle, když viděl matčin vystrašený výraz.

 

Nemohl jsem udělat nic jiného než se tomu zasmát. Lucas nedávno oslavil osmnácté narozeniny a stále mu neuvěřitelně vadilo jak naše matka ten dvouletý rozdíl mezi námi zveličuje. Ve mně viděla spíše jeho ochránce, i když to tak nebylo. Jasně jsem už teď věděl, že jakmile se rozjedeme do Tennessee, budeme plánovat bodové ohodnocení jednotlivých zvířat. S mým bratrem se prostě nedalo jinak než ve všem závodit a samozřejmě mu pokaždé pořádně srazit hřebínek.

 

Matka se na mě po chvíli otočila změřila si mě pohledem a začala svůj obvyklý výklad.

„Emmette! Jsi ten starší a měl by jsi mít rozum! Víš, že lovit zuřivé medvědy je nebezpečné, ani nevíš jak moc bych byla ráda kdybys i ty zůstal jen u jelenů. Bohužel tebe znám moc dobře na to abych věděla že i když to slíbíš, tak nesplníš. Ale prosím tě, slib mi alespoň to, že nenecháš svého bratra, aby lovil ty rozzuřené obludy! Vážně tě prosím Emmette.. Lucas je na to vážně mladý a já nechci, aby se komukoli z vás něco stalo." Sklopila oči k zemi v této představě.

Přistoupil jsem k ní blíž, chytl jí za ramene a vesele jí začal ujišťovat, že budeme vesele zodpovědní.

„ Mami, přece víš, že bych nedovolil, aby se Lucasovi něco stalo. Ale jsme prostě kluci, co bys od nás chtěla?" šibalsky jsem se na ní ušklíbl. „A neboj se, vrátíme se v pořádku." na chvíli jsem se zamyslel a pak ještě dodal. „ A když nad tím tak přemýslíš, čím dřív odjedeme, tím dřív budeme zpátky. Jdeme sbalit vše potřebné co ty na to Lucasi?" Otočil jsem se na něj.

„ No tak to v žádném případě!!!" Zarazila nás matka.

„ Ale mami..." Zaprotestovali jsme sborově s Lucasem.

„Tak dobře, běžte si sbalit věci, ale než odjedete, tak se nejdřív najíme!" dodala.

Nedalo se s tím nesouhlasit, tak jsme oba přikývli a šli se připravit.

 

Nebylo toho moc co sebou brát, takže jsme se oba sešli dole u stolu dříve než za 15 minut. A mamka už samozřejmě měla připravené jídlo.

Nemohl jsem si nevšimnout, jak si nás oba prohlíží. Vždy, když jsme šli na lov bylo to pro ni těžké, takže jsme na něj ani nechodili tak často, a když už jsme šli byli jsme oba nadšení. O mě už si takové starosti nedělala, věděla, že se o sebe umím postarat, ale nemohl jsem si nevšimnout toho zvláštního pohledu, kterým teď provrtávala Lucase. Byl tak soucitný, smutný, ale hlavně láskyplný. Dívala se na něj tak soustředěně, že se jí v očích odrážel jeho obličej, jeho rozcuchané špinavé blond vlasy, jeho přímo zářivé modré oči, dokonce bylo vidět jak zrudl, když tahle chvíle už trvala přeci jen trochu dlouho.

Na půl jsem jí i chápal. Bála se o Lucase více než o mě nejen proto, že byl mladší, ale hlavně se více podobal otci. Ona sama se nikdy úplně nevzpamatovala z toho, že ho ztratila právě když byl na lovu se svými kamarády. Vyčítala si to, protože právě čekala Lucase a musela hlídat mě jakožto dvouleté dítě, takže nemohla jet s ním ani do blízké rezervace. Já sám si z toho nic napamatuju, ale prý se stihli rozloučit jen tak mezi dveřmi. Mamka toho do teď lituje, a tak vždy když odcházíme my, loučí se s námi jako by měl nastat konec světa.

Dnes to nebylo jiné. Lucas už si zvykl že neustále slýchá o otci, kterého vlastně ani nikdy nepoznal a nikdo mu nechtěl říct víc než to, jak umřel, (Nikdo si na něj nemohl vzpomenout bez toho, aby ho to zasáhlo a rozplakal se. A já mu vlastně také pomoct nemohl, pamatoval jsem si jen hloupé krátké útržky toho, co jsem se svým otcem prožil.) a tak mu nijak zvlášť nevadilo, když se s námi mamka po jídle loučila s připomenutím toho příběhu. Nedalo se nevšimnout si zároků slz, které se jí zrcadlili v očích, a tak jsme s Lucasem přidali do kroku. Věděli jsme, že se oba za nedlouho vrátíme naprosto v pořádku, a že toto je naprosto zbytečné. Tedy v tu chvíli jsme si to oba mysleli, nevěděli jsme totiž, co poté přijde.

 

V Tennessee jsme byli za nedlouho, cesta nám rychle uběhla i díky našemu neustálému dohadování.

„No tak! Jelen prostě musí bejt až 50! Já nemůžu lovit jednoho jelena za druhym jako někdo!" Podíval se na mě rádoby vražedným pohledem Lucas zhruba uprostřed cesty.

„Vždyť já nelovím jednoho za druhym.. Ale jedno za druhym a taky za třetim." Šibalsky jsem na něj vyplázl jazyk. „No tak dobře, medvěd i jelen... fifty, fifty.. oboje bude za 50.. ať je po tvém ty podvodníku." Rozesmál jsem se.

„Ááááááá konečně ti to natřu bráško, tolik jelenů jako zastřelím já dnes, ještě nikdy nikdo nezastřelil."Usmál se.

Víc už jsme toho do konce cesty neprobírali.

 

Asi 15 minut po ukončení tohoto rozhovoru jsme se ocitli před loveckým revírem a rozhodli jsme se, že se tentokrát nerozdělíme, abychom mohli opravdu spravedlivě spočítat naše „body" za kořisti.

K Lucasovu pozdějíšímu štěstí byli v tomto revíru ještě další dva střelci, přibližně našeho věku, s kterými jsme si ještě před úplným začátkem lovu domluvili schůzku zhruba za hodinu na tomto místě a rozešli se po svých.

 

S Lucasem čas utíkal celkem rychle. Vzhledem k velkému výskytu zajíců jsme museli přidat bodování i pro ně, takže jsme se nakonec dostali i k malým ohodnocením. To si ale Lucas nemohl nechat líbit, rozhodl se pro - jeho slovy - „modernější" rozdělení hodnocení a to podle pohlaví skoleného zvířete. Takže samec zajíce byl nyní za 45 bodů a samice jen za 5. K mému potěšení Lucas vždy na rozdíl ode mě narazil na samici.

 

Ta hodina do schůzky uběhla velice rychle a my už měli tak akorát čas opustit naše lovné místečko a rozejít se zpět k domluvenému místu schůzky.

 

Vše se najednou odehrálo tak rychle, že si to vybavuji jen matně.

Lucas stál zhruba dvacet metrů ode mě, když jsem na jeho tváři i přes tu dálku poznal zděšený výraz na jeho tváři. Z prvu jsem nechápal, ale když jsem se otočil, uviděl jsem za sebou rozpraženého, obrovského medvěda. Nevěděl jsem co dělat krom toho, abych rychle zavolal na Lucase.

„Běž za těma cizincema! Utíkej já si poradím...!!!" Zařval jsem, jak jen mi to roztřesnený hlas dovolil.

Nedalo se už nic dělat, doufal jsem že Lucas je dost daleko, aby neviděl, co se teď stane. Že teď zaručeně umřu. V hlavě mi proběhl ustaraný obrázek matky a představa jí, když jí Lucas sděluje tuto zprávu. Ucítil jsem příšernou bolest, když se medvěd dotkl svými drápy mého hrudníku a poškrábal mě do krve. Byla to strašlivá bolest a i kdyby dál nepokračoval, což jsem si vážně nemyslel, určitě bych tu vykrvácel.

 

Najednou jsem před sebou uviděl mihnout se cosi světlého, myslel jsem si, že jsem se asi zbláznil, ale vážně to vypadalo jako blond vlasy. Oči se mi začaly vyčerpáním samy zavírat, ale sluch mi stále sloužil, takže jsem prostě nemohl přeslechnout tu ohlušující ránu a tupé zařvání medvěda. Nevěděl jsem, co se to najednou děje, ale s jistotou jsem i v tomto polobezvědomém stavu mohl tvrdit, že medvěd je mrtvý. Co ho ale zabilo? Co se to vůbec stalo?

 

Na malou chvíli se mi povedly otevřít oči a v tu chvíli jsem si myslel, že už musím být v nebi. Zdálo se mi, že se vznáším, něco mě zespod těla studilo, zdálo se mi to ze začátku, jak dvě kamenné, studené cosi položené pod mým tělem. Když jsem se ale pořádně podíval, uviděl jsem snad tu nejkrásnější tvář jakou jsem kdy mohl spatřit a to kamenné, studené už jsem absolutně neregistroval. Byla to tvář krásné blondýnky, byla to tvář mého strážného anděla, tím jsme si byl jistý. Přímo se mi vpíjela do očí, těmi svými krásnými karamelovými panenkami. Teď už mi bylo jedno co se se mnou bude dít dál, jen jsem doufal že mě již nikdo a nic neoddělí od tohoto překrásného stvoření. Mého ANDĚLA!

 

 

1. Kapitola - Anděl

2. Kapitola - Oheň

3. Kapitola - První lov

4. Kapitola - Vysvětlování

5. Kapitola - Smích?! ... Přejde!!!

6. Kapitola - Chybovat je nejen lidské... ale i upíří!

7. Kapitola - Objasnění

8. Kapitola - Návrat

9. Kapitola - Veřin příběh



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Emmettovo znovuzrození:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!