29.03.2009 (14:35) • Ranya • Info • komentováno 0× • zobrazeno 6913×

Stály jsme před školou. Já a Martina, dobrá kamarádka a v posledních měsících ještě k tomu spolu-Twilight-maniačka. Podlehly jsme Stmívací mánii, co se dalo dělat. Jediné nás trochu štvaly komplikace s opravdovostí upírů a s cestou do Ameriky, Finska a dalších vysněných míst, která bychom si přály navštívit.

Jako skoro vždy jsme se bavily o upírech.

„Nechápu, proč je Roman furt kritizuje," procedila Martina skrz zuby. Ano, běžné téma. Náš ‚zbožňovaný' spolužák Roman, takový moula, co na sebe upoutával pozornost jakoukoliv formou.

„On kritizuje všecko," ušklíbla jsem se. Ostatně, byla to pravda.

„To je fakt," protočila panenky, „magor..."

„Třeba z toho někdy vyroste," nadhodila jsem s ironií a viditelně hranou nadějí.

„On? Těžko," zasmála se a nevěřícně zakroutila hlavou.

„Už bychom měly jít," ukázala jsem ke dveřím do školy. Dav žáků se už dávno nahrnul dovnitř a tak cesta byla volná.

„Jo," přikývla a vykročila. Svůj krok započala v České republice, v Pardubicích, u základní školy zvané Štefánikova.

Záblesk...

Došlápla na zcela neznámém místě.

***

Byla jsem zmatená a zaregistrovala jsem, že Martina taky. Z ničeho nic jsme stály v místě, které ani jedné nebylo povědomé.

„Do prčic, kde to sme?!" naprosto rozladěně zamumlala.

„Netušim," nervózně jsem odpověděla na řečnickou otázku. Rozhlížela jsem se kolem dokola. Byly jsme u nějakého parkoviště. Bylo skoro plné, ale právě na něj přijela další dvě auta.

„Hele, zdá se mi to?" vyhrkla najednou. Zmateně jsem se na ni podívala a pak následovala dráhu jejího pohledu.

Na zlomek okamžiku jsem zapomněla, jak se dýchá.

Nedaleko parkoviště stála škola a u ní křičela obrovská cedule:

High School

in Forks

„F-Fo... Forks?" vykoktala jsem.

„Bože," vydechla Martina a nepřesávala zírat na nápis, který nám naznačoval, že buď jsme zralé na Bohnice a nebo se stalo něco, co se nedá rozumně vysvětlit.

Z omámení nás probrala holčina s obrovským profesionálně vyhlížejícím foťákem. Kousek za ní šel kluk s uhlazenými mastnými vlasy a přátelským úsměvem. No, ten přátelský úsměv byl hlavní. Ale stejně - někoho mi tahle dvojička připomínala...

„Where are you from? And who are you? Will you walk to this school?" vychrlila na nás. Zmateně jsme zamrkaly. Mluvila strašně rychle a pro nás nesrozumitelně, i když podstatu otázek jsme ještě možná pochytily.

„We don't speak English," lámaně jsem objasnila naše zděšené výrazy a mlčení.

„It's very funny, I like your humor's sense," zasmál se ten s ulízanými vlasy. Sakra, co to znamená sense? Fotografka vypadala trochu rozpačitě.

„Hey, stop... emm, moment... really?"

„Really, we don't speak English," netrpělivě jsem zopakovala a začínala si uvědomovat, kde to jsme. Nedalo se tomu uvěřit. A teď se ještě bát, zda porozumíme tomu, co říkají. Angličtina nebyla naše silná stránka, byly jsme sice v sedmé třídě, ale ne v jazykové.

„Who are you? It's basic question," nervózně se na nás usmála. A teď ještě vědět, co je basic.

„Hmm," zamumlala nepřítomně Martina a zabloudila pohledem k autům okolo. Byla jsem hodně mimo a tak jsem sebou cukla, když na mě zavolala.

„Hele, Johy! Stříbrný volvo!"

Ukazovala na stříbrné auto, které se mezi ostatními trochu vyjímalo.

„Bože. To není možný," přiškrceně jsem se k ní obrátila s hrůzou vepsanou ve tváři, „řekni mi, že se pletu. Že v knížce tohle auto neměl..."

„...Edward! Měl," horlivě přikývla a zhluboka se nadechla, „tohle není možný."

„A co když... jeho... ne, to je blbost," zavrčela jsem, „on neexistuje. Neexistuje a tak nemůže mít auto..."

„Nemůže. Ale co když..." zamyslela se a zatřepala hlavou, „ne, blbost, blbost."

Edward a jeho auto. Ne, ne jeho, nějaký neurčitý volvo, který je shodou okolností stejnýho druhu a před správnou školu... bože, tohle není možný, ale co když jeho je? NE, žádný falešný naděje... odehrál se ve mně krátký vnitřní souboj.

„Hey!" zavolala na nás znovu ta dívčina. Trhla jsem sebou a otočila se k ní s nepřítomným pohledem. Vstřebávala jsem informaci, že jsme se nějak dostaly do Forks a před námi stojí auto, které je podle Stephenie Meyerové Edwardovo. Upírovo auto.

„Hmm? Ehm... eh," chvíli jsem přemýšlela, „what you need?" Neumim anglicky, kurňa...

„Correctly," usmála se a já přemýšlela, co to znamená, ale podle jejího výrazu jsem to neřekla úplně špatně, „I forgot introduce oneself... I'm Angela," podala mi ruku, protože jsem stála blíž.

Cože? Netušim, co to říkala okolo, ale... Angela?! Zděšeně jsem se otočila k Martině a tak ruku zase spustila.

Autor: Ranya (Shrnutí povídek), v rubrice: Info

Sdílet

Diskuse pro článek C-C… C… C… C-C… C-Cullenovi!! 1. část: