Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction parodie » Vláček

VláčekUrčitě znáte hru vláček. No, kdo nezná, tak je o tom, že sbírá různé věci, aby se mohl dostat do dalšího kola. Mě tak trochu napadlo přirovnat vláček k Arovi. Ten sbírá talenty upírů i lidí. Díky Eleazarovi je vyhledá a zařazuje do své gardy. Budou všichni poslušní? Je to má první parodie, takže kritiku budu přijímat.

Předmluva - Aro

Musel je sbírat… Musel je mít… Dokud je nezískal, nemohl se pohnout dál…

Ostatní to brali jako hru. Dokud nemá jednoho, nemůže se pohnout dále. Jenže pro něj to hra nebyla, i když ostatní si z něj dělali srandu.

Přiváděl stále nové tváře, ale než se mu podařilo najít, trvalo to. Někdy mu jiný z jeho druhu prozradil, kde takový žije, ale někdy je sám hledal několik let či desítek let, než narazil na někoho takového…

 


 

Volterra, asi rok 2005

Neznámý upír: Vstoupí, ukloní se všem třem vládcům a poté mluví směrem k Arovi.

„Dobrý den, pane, mám pro vás nějaké informace, které by vás mohly zajímat.“

Aro: Pokynul, že upír může mluvit dál.

Neznámý upír: „Musíte mě o to poprosit.“

Caius a Marcus: Smějí se.

Aro: Nevnímá své bratry, potřebuje informace.

„Jsem tu vládce, tak mluv!“

Neznámý upír: „Jak jsem říkal, nic není zadarmo. Musíte mě poprosit.“

Aro: Nervní, že se musí ponižovat.

„Fajn, tak mi, prosím, řekni, co víš.“

Neznámý upír: Zavrtí hlavou.

„Pane, požádejte mě slušně. Jinak vám vážně nic neřeknu.“

Aro: Rozčilený, že si z něj ten neznámý utahuje, zhluboka dýchá.

„Fajn. Neznámý upíre, řekneš mi, prosím, jaké informace mi neseš?“

Caius a Marcus: Ještě více se smějí Arově reakci.

Neznámý upír: Přikývne, nevěnuje pozornost jeho bratrům.

„Našel jsem jakousi rodinu. Mají tam mnoho talentů a žijí na Olympijském poloostrově v Americe.“

Aro: Mávne na neznámého upíra, jako že může jít, a v hlavě mu koluje plán, jak dostat další upíry. I kdyby se dozvěděl o jiných, nemůže je hledat, protože nemá tyto a hlavně už si musí zabalit.

Neznámý upír: Udiven, že je propuštěn bez podrobnějších informací, se vzdálí.

Cauis: „Aro, nad čím uvažuješ? Myslíš, že je dokážeš chytit?“

Marcus: Úšklebek na tváři po bratrových slovech.

Aro: „Místo, abyste si ze mě dělali šoufky, byste mě měli podporovat! A místo toho se mi posmíváte!“

Byl velice rozezlený, protože toto byla jejich reakce pokaždé, když se vydal na „lov talentů“, odešel si zabalit své věci.

Marcus: „Bratře, myslíš, že to tentokrát nepodělá?“

Caius: „Jako minule, když tu novorozenou sem táhl za vlasy? Netuším, bratře.“

Marcus: „No, ale když bude jen s Eleazarem… A je jich více, jak ten bezejmenný říkal…“

Cauis: „Tak si s tím bude muset poradit. Jen doufám, že ho výjimečně nebude provázet ta jeho dokonalá smůla.“

Oba se pochechtávali.

 


 

Aro pár vteřin poté, co odešel z hlavního sálu

Aro: Ksakru, co si zabalím? Vytáhl neskutečně mnoho cestovních tašek a kufrů a roztahal je po celém pokoji, do jedné tašky nacpal své věci. Chvíli uvažoval nad tím, co vše bude potřebovat, nakonec popadl cestovní tašku.

Cestovní taška: Plná, valící se na posteli, si povzdechne a pomyslí si, že ten Aro je fakt tupec.

 


 

O několik let později, asi rok 2010, kousek od městečka Forks, les, někde u borovic a smrků.

Aro: No to snad není pravda, říkal poloostrov Olympia, ale já netušil, že to je tu tak velký! Měl jsem si asi pořídit mapu a řídit se podle ní…

Eleazar: „Můj pane, je tu pach asi pěti upírů, celkem čerstvý. Řekl bych, že jsou nebo byli na lovu.“

Aro: Výborně, po pěti letech konečně najdu ty upíry! Už mě nebaví se za nima pachtit jako magor.

„Děkuji, Eleazare, tak se vydáme po pachu.“

Eleazar: „Kterým směrem, pane?“

Ten starouš snad jako ví, že já mám i jen malé tušení, kde ti jeho blbí talentové žijou?

Aro: Povzdechne si, nic necítí.

„Zkus to směrem na jih, třeba je tam najdem.“

Eleazar: Ty starej tupče!

„Pane, ale stopa vede ze severu a tady se stáčí na východ.“

Aro: „Tak fajn, jdeme.“

Vyrazil opačným směrem než Eleazar, běžel v lese mezi stromy a před ním se najednou objeví obrovský starý strom.

Strom: Před nárazem... mám uhnout, nemám uhnout, mám uhnout, nemám uhnout...

Nakonec tedy uhne.

Aro: „Ááááá…“

Eleazar: Jde se podívat, co se děje, za stromem uvidí sráz a pod ním silnici, ze které se Aro jen ztěžka zvedal, jen tak tak se drží, aby se nerozesmál.

Aro: To je snad špatnej den! Když už mi uhýbají i stromy…

Řidič velkého nákladního vozidla: Ty vole! Co tu ten magor dělá! Ať mi zmizí, ať zmizí…

Aro: Pohlédne na část silnice, odkud slyší troubení, zoufale se snaží vstát, ale vzdychá, lapá po dechu a vstává ztěžka, jako by mu bylo 60 let a byl člověkem, a ne že je upír několik set let starý.

Řidič velkého nákladního vozidla: Srazí tu neznámou osobu. Snad se to nikdo nedozví, že jsem to byl já, to by nebylo moc dobré, mohl bych ztratit práci…

Aro: Po nárazu letí několik set metrů daleko.

Eleazar: Najde Ara, dělá mu problém udržet si chladnou tvář.

„Pane, musíme tudy. Chcete pomoct na nohy?“

Aro: Nevrlý, dobrá nálada ho opouštěla.

„Ne, já to zvládnu sám.“

To znamená další vzdychání a hekání.

Eleazar: Asi nám začíná Aro senilnět… No, to je tedy den…

 


 

Ten samý den, vila Cullenů, asi ve stejný čas.

Alice: Skoro se trhá smíchy při své vizi.

Jasper: „Co se děje?“

Alice: „Popisovat je to těžké, ale… Aro je špatně orientovaný. Mozek mu asi nedává informaci, že je upír. Bourá do věcí jako člověk.“

Edward: Viděl její vizi a se smíchem se jeho hlas ozve z patra:

„Tak to jsem zvědav, co nás čeká. Pět let mu trvalo nás najít…“

Emmett: Houpající se na lustru, připraven v bojové pozici, přerušil Edwarda svým neskutečně hlučným smíchem.

„To bude zábava!“

 


 

Ten samý den, o pár hodin později, vila Cullenů.

Aro: Vidí již nějaký dům, zaraduje se.

„Konečně jsme tady. Už se nemohu dočkat, až je poznám!“

Eleazar: Nervní, že stopu ztratili jen kvůli tomu, že noha Ara se náhle zdála být zlomená… alespoň podle Arových mozkových buněk… asi pán začíná opravdu senilnět, v tomto věku už mu asi fakt myšlenky moc neslouží.

„Pane, mají tam…“

Aro: Mávnutím ruky Eleazara přeruší, naznačí, že si to zjistí sám, zamíří k domu překvapen, že stále nikdo nevychází, a tak zazvoní na zvonek.

Zvonek: Řekni, kde ty lidi jsou, co se s nimi mohlo stát! Řekni, kde ty lidi jsou, kde mohou být… Upíři je sežrali, na pole je hodili, kdo to kdy pochopí? Kdo to kdy pochopí…

Rosalie: Otevře dveře, ani se pořádně nekoukne, kdo tam stojí.

„Ne, my už vážně nic nechceme.“

Dveře Arovi před nosem zabouchne.

Aro: Diví se, ale neztrácí naději, že se tam najde hodná duše, i když ta píseň na zvonku nelezla do hlavy…

Edward: Čte myšlenky Ara pochechtávající se nad jeho pomatenou myslí, otevírá dveře a zve Ara dál.

„Dobrý den, Aro, už jsme vás zde očekávali.“

Aro: Zmatený. Jak mě mohli očekávat? Eleazar jim asi poslal pohled!

Edward: Arovy myšlenky mu na tváři vyvolaly velice široký úsměv.

„Ne, pane, jen tu máme speciální dary, které vás určitě vyděsí.“

Aro: Vstoupí do vstupní haly, přičemž na lustru skoro přímo nad ním uvidí Emmetta se houpat a ještě se podivuje, že Emmett se snaží o nějakou taneční kreaci, netuší, že to má vypadat jako zastrašovací bojový postoj.

Rosalie: „Emmette, okamžitě z toho lustru…“

Emmett: „Áááá…“

Aro: Zaslechne Emmetta řvát, ale než si uvědomí cokoli, Emmett celou váhou i s lustrem se na něj zřítí.

Všichni upíři kolem: Smějí se, až nemůžou popadat dech.

Aro: To jen já můžu mít takovou smůlu!

„Slez ze mě! Nejsem úchyl!“

Bella: V klidu Emmetta odhodí někam ven a pomůže Arovi vstát.

„Jste v pořádku?“

Aro: Snaží se ji přečíst, ale nefunguje to. Jak to, že to nefunguje?

Edward: Čte mysl Ara a je hrdý, že jeho Bella má svůj štít.

Jasper: Vycítí Arovu náladu, tak mu ještě pomůže v ponížení.

„Pane, vy jste si pro nás přišel. Máme akorát jednu podmínku, poběžíme a poplavíme se. Máme strašný strach z výšek.“

Zapůsobí na jeho pocity a začíná mu tak vsugerovávat, že má strach z výšek a z vody.

Aro: Překvapen, že jeho důvod znají, se začíná třást při představě, že by měl nasednout do letadla a do Itálie se dostat vzduchem.

Emmett: Vstoupí do dveří, pochopí Jasperův plán a sám se musí přisadit.

„Víte, ve vodě je hrozně moc ošklivých tvorů, někteří žerou upíry a je to hrozně nebezpečné.“

Jasper: Posilňuje ještě více Arův strach z vody.

Alice, Esmé, Carlisle: Radši zmizí, protože nemohou snášet to napětí, musí se vysmát někde stranou.

Rosalie: „A musíme si všichni dávat pozor v lese. Tak je huňubuňuk a ten upíry rád rozebírá za živa na kousky.“

Jasper: Už se přemáhá, aby se nepřidal k odcházejícím, ale posilňuje v Arovi další strach, strach z lesa.

Aro: Nevěřícně shledává, že má strach z vody, ze vzduchu, z lesa… Neví, co v tu chvíli má dělat, ale rozhodne se co nejrychleji zmizet do civilizace, tak mizí a vydává se směrem do La Push.

Eleazar: Po zmizení Ara vybouchne smíchy.

„Tak… to je drsný, jste hustí týpci! Věřím, že se sem Aro již už nikdy nestaví! To věřím, že se vás bude bát!“

Prohýbal se smíchy vědoucně koukaje na Jaspera a jeho talent.

Alice, Esmé, Carlisle: Vrátí se a také se smíchy nemohou ani hnout.

Alice: Vize jí napoví, že vlkodlaci budou Ara pekelně prohánět, tak se chechtá ještě více.

 

O pár hodin později, vila Cullenů.

Bella: „Tak už bychom se mohli trochu uklidnit. Jen doufejme, že Ara nic nesežere.“

Alice: „Nakonec rysknul vodu, příšeru, která ho sežere! Ale ve vizi to vypadalo, jako že to myslí vážně, ten strach v něm zakořenil.“

Pochechtávala se ještě.

Eleazar: „No, to ani nevíte, jaký byl cestou sem…“

 

 

O pár měsíců později, Volterra.

Aro: Strašně zmožený, udýchaný, zmočený, vleze v noci do hradu doufaje, že si ho nikdo nevšimne.

Eleazar: Čeká na Ara u něj v pokoji už několik měsíců, nevěda, co se dělo.

Aro: Vstoupí do svého pokoje, zmerčí tam Eleazara a snaží se zmizet, jenže…

Eleazar: „Pane, kde jste se tak dlouho toulal? Mysleli jsme, že jste již někde sežrán v moři!“

Alice mu totiž každý den volala, že je Aro v pořádku, takže si z něj chtěl ještě vystřelit.

Aro: Teď se na nic neptej…

„Povím ti to někdy jindy.“

 


 

Aro se už nikdy ze své senilnosti nevyléčil. Stále si myslel, že je starý muž, který nedodýchává, špatně slyší a vidí, strach z letadel, lesa a vody mu zůstal, a proto jeho bratři ho museli v hradu zavírat do místnosti vypadající jako na psychiatrii, doufaje, že se z toho jednou vykope.

 

THE END



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vláček:

 1
24.01.2012 [19:50]

AddyCullen Emoticon Emoticon Emoticon Senilní Aro... no co chcete Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!