Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction parodie » Emmett a medvěd

16.11.2010 (18:15) • skodovavera • FanFiction parodie • komentováno 2× • zobrazeno 2392×

Pohled Emmetta:

„Halelujaaaa!!!“ zařval jsem na celý dům. V mžiku tady byla celá rodina.

„Co se děje, Emmette?“ optali se všichni naráz.

„Vy nevíte co se děje?“

„Co by se mělo dít?“ A, moje Rosalie.

„Ty nevíš? Je 1 sekunda po půlnoci!“ Vyvalil jsem oči a čekal, že to pochopí. Ono však nic. Plácl jsem se do hlavy. A pak, že jsem nejhloupější z celé rodiny!

„Fajn. Řeknu to takhle! Včera jste mi slíbili, že půjdeme dneska na lov mého medvídka!“

„Jo, to jsme teda slíbili! Takže za 1.: Tím že jsme řekli, že dneska, tak jsme mysleli v lidskou dobu! A za 2.: Žádný medvěd není tvůj! To sis ho rezervoval? Nebo co?“ Já toho Edwarda nenávidím!

„No, a co jako? To jsi neslyšel, jak jsem včera vykřikoval po domě, že si rezervuju tu příšeru s tím největším chlupem v nose? A navíc, jsme upíří! Ne lidi!“

„Tak s tím chlupem nemusíš hledat dlouho! Podívej se do zrcadla!“ V tom přistál Edwardovi pohlavek.

„Hele! Neurážej mýho chlupa! On přece nemá chloupky jen v nose!“

„Díky, Rose! Počkat! Co? Já, že jsem chlupatej, jo? Tohle ti nedaruju ty jedna opice!“ Rose se, ale rozčílila a vypadala u toho jako býk. Doslova funěla. Ajaj! Teď rychle vycouvat.

„Ále, no ták! Přece bys nic neudělala svému chloupkovi?“ S každým zafuněním jsem se doslova cítil vystrašeněji. A to jsem prosím čistokrevný upír!

„Nebo, jo? Rosinko! Rose! Rosalie! Rosalindo! Rózo!“ Dvojité ajaj! Tohle oslovení totiž nemá ráda!

„Neříkej mi, Rózo!“ zavrčela a vrhla se na mě. Já jsem však uhnul a pádil, co mi síly stačili. Zastavil jsem se až na hranici. Najednou se přede mnou objevil obrovský černý vlk a za ním několik dalších. Ze zadu se už blížila Rose!

„Prosím! Pusťte mě tam! Vidíte ji? Ona mě jinak roztrhá!“ Vlci však jen zavrčeli.

„Fajn, nerad vám kazím reputaci, ale raději se vrhnu na pospas vlkům, než abych zápasil s Rosalií!“ A s tímhle proslovem jsem mezi nimi proskočil a pádil, co mi síly stačily. Za sebou jsem viděl Rose a vlky jak se domlouvají.

„No ták usnadním vám práci!“ řekla prosebně. A víte, co udělali vlci? Kývli jí! Oni jí kývli!

„Zrádci jedni chlupatí!“ Oni se však zasmáli.

„Nechci nic říkat, Emmette, ale chlupatej jsi tady ty!“

„Rosalie, ty jednaááá!!!!!“ V tom jsem do něčeho padl. A to něco, byla bažina. Rose se zastavila a udělala bolestný obličej.

„Neboj se, Rose! Já jsem přece upír! Nic se mi nestane!“ ujišťoval jsem ji.

„Ale o to nejde ty jeden blbečku! Ta bažina mi totiž zkazila radost! Já jsem tě měla zabít!“ fňukla.

„Rose! Přece mě tu nenecháš!“ promluvil jsem beznadějně.

„Vsaď se!“ Rosalie se rozesmála a v klidu si odkráčela. Tak to by stačilo! Udělal jsem vývrtku a doslova vyletěl z bažiny. Jo, jo! I bažina je na mě krátká! V letu jsem uviděl Rose, jak se válí v trávě. Padl jsem na ni a potom ji hodil do bažiny, tam kde jsem byl před chvílí já. A teď rychle domů! Běžel jsem, seč mi nohy stačily a rovnou do vany! Tam jsem ji napustil a rychlostí blesku se umyl.

Pohled Rosalie:

Ten si to vypije! A to až do dna! Naštvaně jsem doběhla domů a chtěla uškrtit Emmetta, ale v tom mě popadla Alice.

„Co je?“ vyštěkla jsem na ni.

„Nic, já jenom že bych měla lepší pomstu než ho zabít. Běž se umýt a pak ti všechno vysvětlím, ale pospěš si! Emmett ve svém pokoji nebude věčně!“ Jak řekla, tak jsem udělala. Vzala jsem si nové šaty a šla dolů. Byla jsem stále zvědavější.

„Tak, Alice, jaký je tvůj plán?“

„Takže, když chce jít Emmett na medvědy, tak mu to dopřejeme. Carlisle mi řekl, že se vyzná i ve zvířatech. No a tak mě napadlo, že by mohl všem medvědům v okolí napumpovat do těla lidskou stravu. Víš co tím myslím, ne?“ rozesmála jsem se na souhlas.

Pohled Emmetta:

Čekal jsem, kdy sem přijde Rosalie s odplatou. Čekal jsem 10 minut. Čekal jsem 20 minut. Čekal jsem 1 hodinu. Čekal jsem 3 hodiny, a ono pořád nic! To je divný! Rosalie má obyčejně lepší kondičku! Sešel jsem dolů do obývacího pokoje a tam uviděl celou rodinu v bundách. Rosalie tam byla taky a byla čistá.

„Co se to-?“ Nedořekl jsem, protože mě Rose umlčela obětím. A to opravdu pevným.

„Ahoj, Emmettku! Tak co půjdeme na medvídky?“

„Co se to děje? Rose, ty se na mě nezlobíš?“ To už mě pustila, abych mohl mluvit.

„Ne, proč bych měla?“ Začínalo to být čím dál tím divnější.

„Tak jo, vážení! Proč jste všichni v bundách?“

„Panebože! To není možný! Emmett nám zapomněl na medvědy!“ V tom přistál Edwardovi pohlavek. To byl příjemný pocit!

„Neber jméno boží nadarmo synu!“ Teprve teď mi to došlo. My jdeme na medvědy? S hlasitým a radostným křikem jsem vyběhl ven. Ani mi nevadilo, že nemám bundu jako ostatní. Vždyť na co, ne? V tom jsem do něčeho narazil a to něco se ihned skácelo k zemi. Co? Já jsem narazil do stromu? No, tak co.

„Emmette! Co to vyvádíš?“

„Ale nic!“ Všichni jen zakroutili hlavami.

„Tak jdem ne?“

„Jasně!“ zvolala Rose. Pořád mi to bylo divný, ale teď jsem na to nechtěl myslet. Vyběhl jsem do garáže a tam si nastartoval svůj džíp. Ach jak já ho miluju! I když, Rosinka je lepší. Vyjel jsem jako první a za mnou celá rodina. Cesta trvala dlouho a zaměstnával jsem se tím, že jsem na každého jezdce proti mně vyplázl jazyk.

Jednou se mi to samozřejmě vymstilo. Jeden jezdec naproti mně byl totiž, Aro a Jane. Myslel jsem, že se zblázním. To auto se obrátilo a narazilo do mého blatníku. Zrádce! Odjel jsem do autoopravny s vypětím všech sil, abych je nezabil. Pořád dokola jsem si opakoval, že můj miláček potřebuje opravit a já mu musím pomoct.

Jakmile jsem tam dojel, tak jsem vystoupil z auta a hodnotil škody. Bylo to děsivé. Blatník byl na padrť. Já je jednou zabiju! Naštvaně jsem seřval opraváře, ať mi moje autíčko dá do pořádku. Potřeboval jsem si na někom vylít zlost. Jakmile bylo spravené (mimochodem bylo to velice rychlé), tak jsem zaplatil i se spropitným a jel jsem s rodinou na lov. Jakmile jsme tam přijeli tak jsem vydechl úlevou.

„Ufff, konečně!“ zvolal jsem. Potom jsem něco ucítil. Byla to velice známá vůně.

„Cítíte to?“

„Co? Ty myslíš ten medvědí trus, na který jsi šlápl?“ řekl Jasper.

„Aha, tak to byla ta důvěrně známá vůně.“

„Vůně? Emmette, ty jsi, ale prase!“

„No a co jako? To je něco, co znám velice důvěrně.“

„Jo tak důvěrně, jóó?“ přidal se Edward.

„Nechte toho a pojďte lovit!“ Sice jsem nevěděl, proč na sebe celá rodina mrkla, ale bylo mi to jedno. Hlavně, že půjdeme lovit! Běžel jsem najít prvního medvěda. Netrvalo to dlouho a už jsem hopsl na svého prvního medvěda. Těšil jsem se na tu lahodnou tekutinu. Zakousl jsem se a… pocítil ten největší hnus v mém nekonečném neživotě.

„Fůůj!!!“ Potom jsem medvěda odhodil tak daleko, že jsem ho musel určitě usmrtit. Začal jsem si třít jazyk rukama.

„Lodino? Kdě jště?“ zašišlal jsem. Nikdo však nepřiběhl. No nic, zkusím jiného méďu. Měl jsem pořád pocit, že mě někdo sleduje. Hopsl jsem na dalšího méďu a… pocítil ten stejný největší hnus v mém nekonečném neživotě. To není možný! Hopsal jsem na všechny medvědy v okolí. Byla to pořád ta stejná pachuť. Najednou jsem za sebou uslyšel smích.

„Tak co, Emmette, jak ses napapal?“ řekla Alice.

„Děcka! To od vás nebylo fér!“ Z hlasu jsem poznal Esme.

„Hele! Já nejsem dítě!“ řekl Carlisle.

„Jaktože chutnají tak odporně?“

„To my!“ ozvali se Carlisle, Rosalie a Alice unisono.

„Proč?“

„Pamatuješ?“ řekla Rosalie. V tom mi to došlo. Plácl jsem se do čela. Proč mi to nedošlo dřív? Rosalie nikdy není milosrdná.

„Ty potvoro!“

„Zasloužil sis to,“ řekla Rosalie vyrovnaně.

„No jo, to asi jo.“ Pak jsme si všechno vyříkali a jeli jsme domů. A poučení? Nikdy, už nikdy nesmím naštvat Rose. Ovšem toto poučení jsem brzo porušil…

Shrnutí

Autor: skodovavera (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction parodie

Sdílet

Diskuse pro článek Emmett a medvěd: