Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Zrádce - jednorázovka 2/2

03.06.2009 (14:00) • Veruuuu • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 2941×

Pohled Mathiase:

Stál jsem na naší louce a čekal... Čekal jsem než přijde ta jediná, kterou jsem kdy miloval a milovat budu... Avšak to se ona už nikdy nedozví... Ve mně to vřelo, měl jsem hrozný vztek. Na Catrin... Proč mi tohle všechno udělala? A já to své Mell nikdy nebudu moci říct, nikdy jí nebudu moci říct, že je to jen pro její dobro... Bude si myslet, že jsem ji zradil a opustil. Už nemůžu plakat, to je asi jediné plus, protože kdybych mohl, hned by poznala, že ani část z toho, co jí řeknu není pravda. Jak se říká...

„Předstírat lásku tomu, koho nemiluješ, je mnohem jednodušší, než předstírat nenávist tomu, koho miluješ..." Ano, takhle to teď bude v mém životě... Budu muset předstírat lásku ke Catrin, aby neublížila té, kterou miluju... Té, které budu muset říct, že ji nenávidím. A jak se tohle všechno vlastně odehrálo?"

*** vzpomínka***

Šel jsem jako obvykle po hodině angličtiny do jídelny, kde už na mě čekala Mell.

„Matte?" ozvalo se za mnou, otočil jsem se a byla to Catrin. Usmál jsem se na ni a počkal než mě doběhne.

„Si z té třídy vyletěl takovou rychlostí, že jsme se ani nedomluvili, kdy vypracujeme ten referát, co nám zadal profesor na začátku hodiny," řekla mi a začala se smát. Měla pravdu úplně jsem na to zapomněl.

„Jéé promiň Cat, úplně mi to vypadlo... Tak na kdy to vidíš?" zeptal jsem se a společně jsme si šli sednout ke stolu za Melissou. Ta už se na mě z dálky usmívala a já znovu přestal vnímat, co mi Catrin říkala.

„Mathiasi!" dloubla mě do žeber „vnímej mě konečně!" dořekla.

„Promiň," omluvil jsem se a šel jsem své Mell dát pusu na přivítanou.

„Ahoj," řekla nám.

„Čau," řekla jí jen Catrin a bylo to s trouchou záště, i když možná se mi to jen zdálo.

„Ahoj pusinko, jaká byla fyzika?" zeptal jsem se.

„Chyběl jsi mi tam," zašeptala a já si periferním viděním všiml, že Catrin protočila panenky a nahodila kyselý výraz. Otočil jsem se k ní.

„Tak kdy to tedy spácháme?" řekl jsem trochu s vtipem, abych odlehčil situaci.

„Přijď  večer k nám, kde bydlím víš, ne?" odpověděla a věnovala mi úsměv. Viděl jsem, že se to Melisse moc nelíbí, ale co s tím můžu udělat. Domácí úkol je domácí úkol...

Když jsem přišel ke Catrin už na mě čekala.

„Kde jsi byl tak dlouho?" zeptala se na přivítanou.

„Promiň ještě jsem se zdržel s Mell," řekl jsem omluvně. Vypadalo to, že jsem ji tím spíše víc naštval.

„Mmmm," zabručela.

„Tak pojď," řekla a vzala mě za ruku. Bylo mi to docela nepříjemné, ale nechtěl jsem ji znovu naštvat. Ono se to nezdá, ale připadá mi, že dokáže být docela nebezpečná. Nakonec jsem se uchechtl svým myšlenkám a společně jsme šli do jejího pokoje. Zvláštní, že úkol musíme dělat zrovna u ní v ložnici.

„Posaď se," řekla a ukázala na postel. V hlavě mi blikal varovný signál, ale co jsem měl dělat? Utéct od spolužačky, která chce dělat referát?

„Neměli bychom už začít?" zeptal jsem se. Najednou si sedla přímo vedle mě a položila mi ruku na koleno. Do ucha mi šeptala:

„Vážně chceš dělat referát?" a začala mi rukou přejíždět po noze.

„Ehm, ehm, Cat, měla by jsi toho nechat... Promiň, ale já opravdu miluju Melissu," řekl jsem. Najednou vstala a v očích jí šlehaly blesky.

„A co když to budeš muset změnit pro její záchranu?" řekla a vrhla se na mě. Ucítil jsem ostrou bolest na krku a pak... Pak jsem se probudil u nás doma. Cat seděla na mojí posteli a zasvětila mě do jejího příšerného, zvrhlého plánu...

***

Seděl jsem pod naším stromem a z dálky viděl, že Mell přichází. Stoupl jsem si a čekal než přijde až ke mně. Pozdravil jsem ji a ona mi chtěla dát polibek na přivítanou, jako to děláváme, ale já se odtáhl. Musel jsem a taky jsem se jí nemohl dívat do těch jejích překrásných očí, které teď byly zality bolestí. Najednou se mě zeptala:

„Mathiasi? Co se stalo?" a snažila se mi dívat do očí, ale já to nevydržel. Nemohl jsem se dívat, jak trpí. Už tak to bylo strašně těžké... Popošla blíž ke mně a zkrátila tak mezeru, která mezi námi byla. Blížila se ještě víc a zdálo se, že mě chtěla obejmout, ale já musel odstoupit. Udělal jsem krok vzad. Pořád jsem, ale nebyl připravený říct jí cokoli z toho, co mám. Co musím. Najednou se sesunula k zemi, dala si hlavu do dlaní a zašeptala:

„No tak, co se děje? Mathiasi..." a rozvzlykala se. Stál jsem nad ní a pozoroval ji, tolik jsem se k ní chtěl sklonit a obejmout ji. Říct jí, že to všechno je jen sen, ze kterého se probere, že to všechno jednou skončí. Ale nemůžu a také bych jí lhal, tohle není sen a také to nikdy, nikdy neskončí.

„Je," začala ze sebe vykoktávat „je to kvůli Catrin?"

Mlčel jsem, nemůžu jí to přece udělat, nemůžu... V mém nitru se odehrával boj. Jedna strana na mě křičela "Hlupáku udělej to ať už to je za námi, ochráníš ji tím!" A ta druhá "Zlomíš jí srdce, už se z toho nikdy nedostane. Nikdy..."

Z ničeho nic se postavila a vykřikla:

„Tak mluv! Slysíš! Nebuď srab, řekni mi to! Proč jsi mě sem volal? Aby ses díval, jak trpím?! Prosím, tak už dělej. Doraž mě..." Potom se znovu sesunula k zemi. Podíval jsem se na ni. Nemohu ji už dále trápit a potom jsem poprvé promluvil:

„Máš pravdu nemá cenu to prodlužovat... Už s tebou nechci být Melisso. Náš vztah nikam nespěje, podívej se na sebe jsi na mně úplně závislá, to přece není normální." Hrozně mě bolely slova, která jsem jí říkal, ale vím, že to musí být.

„Nemiluju tě a vlastně nevím, jestli jsem tě někdy miloval," pokračoval jsem a každé slovo mi způsobovalo hroznou bolest...

**Viděl její smutnou tvář, kterou smýval jí pláč.**

**Viděl její oči uplakané, její vlasy krásně rozcuchané**

**Viděl její třesoucí se ruce, cítil, jak moc ji bolí srdce**

Najednou se mi podívala do očí... Snažil jsem se nedát najevo, jakýkoli cit, který ve mně je. Musel jsem pokračovat. Chtěl jsem mít konečně za sebou to, co se tu odehrává.

„Zapomeň na mě Melisso, bude to pro oba lepší. Věř tomu. Nikdy jsem pro tebe nebyl ten pravý, oba to víme. Tak se vzpamatuj a nemaluj si pohádky..." Musel jsem ji ranit, aby tomu všemu uvěřila, naposled jsem se na ni podíval a vydal se k odchodu. Slyšel jsem ji, jak pláče, naříká. Rvalo mi to srdce, ale musí to být... Už teď mi tak hrozně moc chybí...

CHYBÍŠ MI

CHY jako chyba, že jsme se rozděleni,

B jako bolest, stesk a utrpení,

Í jako intuice, že se snad shledáme,

Š coby štěstí, které my nemáme.

MI jako milovat každý má právo

a já tě miluji víc, než je dáno.

***

„Zvládl jsi to," pochválila mě Catrin, když jsem přišel na místo, kde jsme se měli sejít.

„Poslala jsem jí ještě tu fotku," řekla. Ach tohle jí zlomí srdce ještě víc... Přinutila mě vyfotit se s ní, abychom vypadali jako ten nejšťastnější pár na zemi...

„A ta nána se teď zabije," řekla a začala se smát.

Cože??? Co to řekla?!!

„Co jsi to řekla?" pevně jsem jí stisknut ruku.

„Pusť mě," zasyčela, ale můj stisk nepovolil ani o píď. Věděl jsem, že má dar vidět budoucnost...

„Zopakuj to," zasyčel jsem na ni tentokrát já. Vypadalo to, že se k ničemu nemá... A tak jsem s ní začal třást...

„Zopakuj, co jsi řekla!!!" řval jsem na ni.

„Ale, ale... Ta tvá nána je takový slaboch! Utopí se, slyšíš? Utopí, ve vaničce!" a začala se znovu smát...

Měl jsem chuť jí vrazit, ale na to nebyl čas rozběhl jsem se svou rychlostí k jejímu domu. Uplynulo už spoustu doby... Doufám, že nebude pozdě... Přiběhl jsem k jejich domu. K jejich dveřím a začal jsem klepat, nic. Zazvonil jsem, několikrát za sebou a pořád nic. Na příjezdové cestě nebylo auto, tak jsem oběhl dům a všiml si, že má v pokoji otevřené okno. Rychle jsem do něj skočil a utíkal ke koupelně. Rozrazil jsem dveře... Ležela potopená pod vodou a její srdce zpomalovalo... Připadalo mi, že každou chvíli musí přijít poslední úder... Nemohl jsem déle čekat, i když jsem neměl žádné zkušenosti. Kousl jsem ji do krku a sál, dokud mi nepřipadalo, že to stačí... Bylo velmi těžké odtrhnout se od ní, ale dokázal jsem to... Teď už můžu jenom čekat...

**Milovat znamená trpět, nemilovat pak zemřít**

Zrádce 1/2

Autor: Veruuuu (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Zrádce - jednorázovka 2/2: