Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Ze světla do tmy nebo z tmy na světlo?

Ze světla do tmy nebo z tmy na světlo?Tohle byla moje první povídka. Mám hodně ráda Alice a tak jsem se ji rozhodla věnovat jí. Nešlo mi až tak o příběh, ale spíš jsem se chtěla jí podívat do hlavy a ukázat jak mohl vypadal její svět ihned po proměně.
Přeji příjemné počtení.

Otevřela jsem oči.Ten nepatrný pohyb byl nepřirozeně rychlý, až jsem sebou trhla a leknutím – sama ze sebe – se posadila. Nohy jsem natáhla před sebe – zase ten strašně rychlý pohyb - a dlaněmi se ze zadu opřela. Pro mě  velmi pomalu jsem sevřela v dlani kamínek, cítila jsem jeho sebemenší nerovnost, každý hrbolek na jeho povrchu i sebemenší prasklinku. Chvíli jsem si ho jen tak prohlížela, překulovala mezi prsty, a pak jsem jej stiskla – v tom okamžiku se proměnil na prach. Nic víc z něj nezbylo. Téměř v šoku jsem pozorovala jak temně šedý pach kontrastuje s mou neuvěřitelně – neskutečně světlou pokožkou. Asi ze severu zafoukal vítr a začal mi sfoukávat malá zrníčka prachu z dlaně – sledovala jsem je jak poletují ve vzduchu a lehoučce dopadají do trávy.

Teprve až poslední smítko sklouzlo z mé dlaně, jsem zvedla oči a rozhlédla se kolem sebe. Ty neuvěřitelně krásné a živé barvy – barvy které jakoby nebyly z tohoto světa – se mi neskutečně živě začaly vpíjet do očí. Nedokázala jsem je zavřít. A to ne proto že bych neovládala své oči, ale protože jsem je v žádném případě zavřít nechtěla!!! Až moc jsem se bála, že když je zavřu, svět kolem mne zmizí a já se octnu v prázdnotě – čisté pohlcující temnotě -, kterou jsem až dosud kolem sebe cítila. Svět kolem byl až moc úžasný a já byla připravená bojovat o to abych v něm mohla zůstat. Pro ten okamžik jsem měla pocit, že ať by mi v cestě stálo cokoliv já bych to zničila.

Pomaličku mi začaly docházet dvě věci, ale má přelétavá mysl měla problém nad čímkoliv dlouze uvažovat. Každý nový vjem – stačil nepatrný pohyb větru -upoutával mou pozornost jinam. Přesto jsem se na chvíli dokázala soustředit. Ta první věc, která mi došla, byla že se semnou něco stalo – něco se změnilo, ale ať jsem se snažila sebevíc, nedokázala jsem říci co se mi zdá jinak, co se mi zdá nepřirozené – co je „špatně“.

Mé soustředění povolilo a já zjistila že kvůli těm vážně překrásným, intenzivním a neskutečně rozmanitým barvám jsem si neuvědomila, že jsem se ještě vůbec nenadechla. Hluboko uvnitř jsem cítila slabý záchvěv pro mě zbytečného instinktu – dýchání, který na sebe strhávalo čím dál víc pozornosti. Nechápala jsem, proč bych se vůbec měla nadechnout. Vážně proč bych to měla dělat? Ale ta potřeba uvnitř mě neustále čím dál víc rostla. Rostla a sílila. A já se pokusila zapomenout na všechny své pochybnosti a udělala jsem první nádech začínající věčnosti.

To co jsem pocítila pak se nedalo s ničím srovnat. Jen tak jsem seděla a nechala se unášet vůní. Ano vůní, vůní která byla mnohem mocnější, výraznější a svůdnější než cokoliv, co jsem kdy pocítila. Cítila jsem všechno kolem sebe – vůni lesa, každičkého kvítku v něm, borové kůry na stromech, rosy na stéblech trávy, vůni tekoucí vody i vůni každého tvora v lese a svou vlastní sladce opojnou vůni. Vůně byla všude kolem mne a já se musela pořád a pořád dokola nadechovat. Nemohla jsem přestat – nemohla jsem si pomoc, chtěla jsem do sebe vstřebat co nejvíc z okolního světa. Nechtěla jsem si nechat nic ujít.

Jak jsem ve svém okolí cítila každičkého tvora, sebemenší kvítek, tak jsem je všechny i slyšela, každičké nadechnutí, každý pohyb ve větru. Musela jsem slyšet nejméně na míle daleko, což bylo mnohem dál než  bych „správně měla“ – ale vážně netuším s čím jsem se to snažila porovnat. Zpěv ptáků byl až neskutečně líbený, jako by celý svět hrál jen a jen pro mě.      Klidně bych tam mohla sedět věčnost a poslouchat tu nádhernou melodii, jenže má mysl začala zase uvažovat a v tom okamžiku mi ta druhá věc začala plně docházet. Vážně jsem se musela změnit – barvy byly neskutečně živé, vůně příliš silná, slyšela jsem na míle daleko, cítila jsem, jak každičkým kouskem mého těla proudí neuvěřitelně silná energie a uvnitř mně spaloval oheň, který toužil po utišení. Tedy když jsem věděla že je něco jinak, měla bych vědět – co se změnilo, co bylo předtím, před touhle proměnou.V mé mysli bylo velmi málo vzpomínek a všechny se točily kolem těchto pár okamžiků – jediných okamžiků které jsem si dokázala vybavit. Procházela jsem je neustále dokola. Snažila se najít nějaké starší vzpomínky, které by mi pomohly prozradit - kdo jsem.

Konečně mi to došlo naplno – Nic si nepamatuji!!!

Nemám žádné vzpomínky, žádnou jistotu toho kdo a co jsem.

V hlavě se mi začaly rojit otázky, jedna přes druhou. Než jsem se vůbec mohla okusit jednu zodpovědět, objevila se další a další a další. Jedna se snažila překřičet ostatní, až se jí to nakonec povedlo. Ta  nejdůležitější a přitom nejhorší pro mě byla – Kdo vlastně jsem? a na ní jsem vážně neznala odpověď.

Našla jsem však jednu - jednu jedinou otázku -na kterou jsem dokázala najít ve své zmatené mysli odpověď – Jak se jmenuji? Nevím proč, ale zdálo se mi, že na ni znám odpověď  - jediná odpověď kterou jsem měla, byly Alice. Vůbec netuším kde se mi to jméno vzalo v mysli, ale vážně jsem začínala věřit, že mi to jméno patří.

Alice, Alice, Alice …… to bylo vše, jediná odpověď,nic jiného mi nezbylo jen jediné jméno.

Z přemýšlení mně vytrhlo, když mezi korunami stromů, které se nade mnou skláněly, se snažil prodrat paprsek nadcházejícího dne. Pomaloučku si razil cestu mezi zelenými listy na větvích. Cítila jsem, že se mi snaží něco ukázat. Něco o mně, o mé osobě,  o té bytosti kterou jsem. Byl tak nádherný – čistá forma energie. Stín kolem mě ubíral na šedé, čím víc se světlo přibližovalo. V okamžiku když se paprsek dotkl mé kůže, jsem ztuhla překvapením.

Překvapením jakou nádhernou hru světel rozehrál na mém těle. Celá jsem jiskřila, má kůže byla jakoby posetá miliony drobnými diamanty. Každý centimetr mé kůže byl jasnější a krásnější než ten paprsek, který na mne vrhalo slunce na obloze. Připadlo mi že každá jiskřička má trochu jiný odstín. Nakláněla jsem ruku ze strany na stranu a pozorovala jak se odstín mé kůže nepatrně mění, podle toho pod jakým úhlem na ni dopadá světlo.

Měla jsem před sebou budoucnost, netušila jsem jakou. I když...



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ze světla do tmy nebo z tmy na světlo?:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!