Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Věříš v zázraky? Ano jeden jsem zažila.

Věříš v zázraky? Ano jeden jsem zažila.Tahle povídka je na motiv pohádky H. Ch. Andersena - Děvčátko se sirkami. Kdo tuhle pohádku četl ví, že nemá šťastný konec. Já pro vás mám konec o něco šťastnější. Bellu jsem dosadila dp role děvčátka. Doufám, že se vám tahle povídka bude líbit. Napadla mě při poslechu písničky s tématem této pohádky. Dost tomu taky napomohla nálada při psaní. Příjemné počení vaše Twilighlady

Píseň

Věříš v zázraky? Ano jeden jsem zažila.

Byl pozdní večer. Doba nám dávno minulá. Venku bylo chladno. Padal sníh. Mezi domy v malém chudém městečku se ulicemi proplétala malá holčička. Mohlo jí bát 16 let. Měla krásné hnědé vlasy do půli zad a čokoládové oči. Byla krásná, ale otrhaný šat a špinavá tvář to zastírala. Chodila ulicemi a prodávala sirky. Věděla, že už nikoho nepotká. Všichni byli se svými rodina v teple domova. Ale vrátit domů se nemohla. Otec by ji zbil za to, že nevydělala žádné peníze. Jednou jí dokonce nabídl na trhu a prodal její tělo bohatému  staříkovi, jen proto aby získal peníze na pití. Od té doby ho nenáviděla ještě víc. Byl na ni zlý. Vyčítal jí smrt její matky. Její matka zemřela pro to aby se ona narodila. Od doby co zemřela její babička žila znovu s otcem. Musela pracovat, ale málokdy něco vydělala. Častokrát jí otec nabízel znovu mužům, ale ona se bránila. Kopala škrábala a po té co svého ‚zákazníka‘ zbila se o ni zájem zmenšil. Tehdy ji její otec zbil do krve. Neměla ani sílu na to se bránit.

Pohled: Malá Bells

Chodila jsem ulicemi a byla mi zima na nohy. Dnes byla tuze krutá zima. Padal sníh a vločky mi padali do obličeje. Byla jsem tolik promrzlá, že se mi ani na obličeji nerozpouštěli. Věděla jsem, že se nemůžu domů vrátit. Otec by mě znovu zbil nebo by mě dal k tomu staříkovi.

Sedla jsem si před jeden dům. Seděla jsem tam a čekala. Věděla jsem, že už nikdo nepřijde. Všichni se radují se svými rodinami. Tohle já nikdy nezažiju. Jediná babička mě měla ráda.

Držela jsem v roce svazeček sirek. Jak ráda bych si jednu zapálila a ohřála se. Nemohla jsem otec by mě zbil. Nejednou mě popadl vztek, vyndala jsem jednu sirku ze svazečku. Škrkla jsem s ní o zeď domu za mnou a hleděla do plamínku. Viděla jsem tam maminku. Tak jak jsem si ji vždycky představovala. Vyndávala pečeni z kamen. Natáhla jsem ruku a plamínek zhasl. Rychle jsem zapálila další. Viděla jsem vánoční stromeček. U stromečku seděla maminka babička a já. Byla jsem malá a rozbalovala jsem dárek. Byla to panenka tokovou jakou vždy vydívala u děvčat. Znovu plamínek zhasl. Rychle jsem zapálila další sirku.

„Babičko,“ zašeptala jsem se slzami v očích.

„Bellinko,“ zašeptala taky.

„Babičko, potkala jsi maminku?“ musela jsem se zeptat. Věděla jsem, že babička a maminka jsou v nebi. Chtěla jsem vědět jestli se potkala.

„Ano, potkala. Mám tě od ní pozdravit.“ Mile se na mě usmála jako vždycky když jsem byla smutná.

„Babičko, vem mě za maminkou. Prosím.“ Prosila jsem. Babička jen zavrtěl hlavou až jí spadlo pár pramínků vlasů do obličeje.

„Belli, ještě není tvůj čas,“ plamínek dohoříval. Rychle jsem zapálila zbylé sirky a všude okolo mě se rozprostěla záře.

„Babičko, sem nepatřím. Chci za maminkou a za tebou.“ Už jsem plakala. Horké slzy mě opálily na zmrzlých tvářích.

„Ty máš ještě zůstat tady,“ slyšela jsem jen vzdalující se hlas babičky. Plamínek uhasnul. Lehla jsem si na zmrzlou cesta a schoulila jsem se do klubíčka. Viděla jsem padající hvězdu. Někdo umírá. Tohle mi vždy říkala babička. Přála jsem si aby mě smrt taky  potkala.

Pohled nikoho

Ta dívka tam jen ležela a plakala. Přála si vidět znovu babičku a maminku. Přála si smrt. Věčný klid.

Okolo této holčičky procházela jedna dívka. Měla krásné blonďaté vlasy a na sobě bílý kabát. S nezájmem procházela ulice až se zastavila u dívky schoulené v klubíčku na zemi. Pro ni život byl něco jiného než pro ostatní. Byla odsouzená k věčnosti. Podívala se na ubohou dívku a vzpomněla si na svůj život. Měla vše a přišla o to. Ale i nyní má vše. Má milující rodinu a manžela. Věděla, že to je velice sobecké, ale vzala tu dívenku do náručí. Dívka se na ni jen podívala skleslýma očima a pak je znovu zavřela. Ta žena Rosalie se jmenovala, slyšela, že její srdce zpomaluje. Svojí upíří rychlostí se rozběhla do svého domu. Odnesla umírající dívku ke svému ‚otci‘. Prosila ho aby ji proměnil. Sama tenhle život nenáviděla, ale chtěla téhle dívce nahradit to co nikdy neměla. Rodinu. Milující rodina.

Prosím o komentáře. Vaše Twilightlady



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Věříš v zázraky? Ano jeden jsem zažila.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!