Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Velký dar

10.03.2011 (15:45) • nikilutz • FanFiction jednodílné • komentováno 3× • zobrazeno 1944×

Stála jsem před zrcadlem a dívala se na svůj odraz v něm, přemýšlela, čím večer překvapím Emmetta. Začala jsem si rudým hřebenem pročesávat své nezničitelné, nádherné vlasy, když vtom se rozezněl můj mobilní telefon. Ani jsem nestihla položit hřeben a už jsem nevěřícně zírala na displej.

„Edward?” zašeptala jsem udiveně. Říkala jsem si, co ode mne asi chce, vždyť mu před chvílí volala Alice. Vlastně ani nevím, o čem tam dole všichni tak pozorně diskutovali.

Nechápavě jsem zvedla telefon a přijala hovor.

„Haló?” zeptala jsem se s překvapenou melodií v mém hlase.

Proběhly mnou snad všechny emoce, když se z druhé strany ozvala ona. Čekala jsem, že se ozve Edwardův hlas, ale ani v tom nejhlubším snění by mne nenapadla ona.

„Rosalie? Tady Bella, prosím tě, musíš mi pomoci.” šeptala.

„Já?” vypískla jsem okamžitě.

Jen na malilinkatou chvilinku jsem zadoufala, že si snad naštěstí vzala mou radu k srdci a rozhodla se zůstat člověkem.

„Já  jsem těhotná.” odvětila tak rychle, abych nemohla pokračovat.

„Musíš mi pomoci, prosím. Carlisle s Edwardem se chystají mi dítě vzít, prý je to moc riskantní. Vracíme se domů. Oni nechápou, já o něj nechci přijít. Prosím, Rosalie, pomoz mi,” mluvila heslovitě a vyhrkla to tak rychle a tiše. Zdálo se mi, jako bych slyšela slzy padající na zem.

„Co? Ty jseš těhotná? Je to vůbec možné,” také jsem šeptala, nechtěla jsem, aby Carlisle zaslechl náš hovor.

„Carlisle si myslí, že ano, a Edward mu věří. Rose, on neví o tomhle hovoru.”

„Ochráním tvé dítě za každou cenu. Budu na tebe čekat na letišti a nedovolím, aby mu kdokoliv ublížil. To ti přísahám,” přešla jsem k oknu a sledovala tu věčně zataženou oblohu.

„Slibuješ?” ptala se zoufale.

„Věř mi, nikdo se miminka ani nedotkne,” řekla jsem pevně a byla jsem odhodlána tento slib za každou cenu dodržet.

„Děkuji ti, Rosalie,” zavěsila.

„Postarám se o něj, nikdo mu neublíží.” slíbila jsem do tichého telefonu.

Plna vzteku a žárlivosti jsem mrštila stříbrným telefonem z okna a po hřebenu v mé ruce zbyl pouhý prach, který se mi teď sype z ruky. Tak moc jí v tuto chvíli závidím, až mne to uvnitř těla dáví. Dusí mne zoufalství a nezkutečným způsobem se mi ještě více vrývá bolest do mého zamrzlého srdce. Bolest, kterou já sama nikdy nepřekonám. Jen to pomyšlení na božský dar být matkou. Touha mít vlastní miminko, spatřit  jeho tvář. Jenže nemohu, mé diamantové tělo to nedovolí. Nikdy nebudu moci být těhotná a sledovat, jak mé děťátko roste, slyšet jeho pláč a jak říká ta kouzelná slůvka, mami, tati. Chtěla bych dát Emmettovi syna či dceru. Vybrali bychom společně to nejkásnější jméno a nesmírně bychom jej milovali.

Zhroutila jsem se na postel. Chtěla jsem, aby mi začaly téct slzy, ale ani to mi v nesmrtelném životě upíra není dopřáno. Možná by tak část té bolesti odtekla a zmizela.

„Chci být člověkem, dostat druhou šanci,” zašeptala jsem v zoufalství s obličejem zabořeným do sněhobílého, hedvábného polštáře, byl Emmettův.

Ozvaly se kroky blížící se postavy.

„Neplač, Rosalie.” konejšila Esmé mateřsky.

„Vím, jak moc tě to bolí a věz, že s tebou opravdu soucítím, holčičko,” objala mne a hladila po vlasech.

Takhle to dělávala má lidská maminka. Pomyslela jsem si, jak moc mám Esmé ráda. Jsem jí moc vděčná, že mě bere jako vlastní dceru.

„Pomůžeš mi ochránit Bellino dítě?” ptala jsem se přerývavě a pořád vzlykala.

„Nejspíš ano, zlatíčko. Prosím, přestaň vzlykat, Emmetta to trápí, když tě takhle slyší. Hrozně moc tě miluje, však to víš,” stoupala si.

„On už se vrátil?”

„Ano, zavolám ti ho sem. A můžeš se těšit, vždyť budeš teta. To malinké ochraníme,” ještě jednou mě pohladila a zmizela ve dveřích.

Bolest se vrátila s příchodem Emmetta, opět jsem pomyslela na to, jak by naše miminko vypadalo.

„Ach, miláčku,” řekl něžně a vzal mě do láskyplného náručí. Posadil se se mnou na postel a zíral na prach z hřebene.

„Emmette, ona je těhotná!” vydechla jsem a rychle pokračovala dál se slovy plnými jedu:

„Vždyť ona mi tvrdila, že po dětech netouží! A já ji varovala, říkala jsem jí, že to rozhodnutí bude trvalé, nikdy ho nebude moci změnit a až jí to dojde, bude se tím trápit, avšak nic nezmůže. Ach, Emme, ona bude matkou, i když jí být nechtěla. Klidně hodila příležitost mít vlastní děti za hlavu! I přes mé varování se rozhodla tohoto daru vzdát. Jak byla ke mně bezohledná. Jen tak se klidně všeho vzdala a nad šancí mít dítě ani pořádně nepřemýšlela. Ona si za to nezaslouží být matkou! Já bych jí měla být.” Nadechla jsem se.

„To není spravedlivé, nic z toho. Je to bezohledně kruté, když jsou tímto darem mít miminko obdarováni ti, jež jej nikdy nechtěli. A ti co po něm nezkutečným způsobem touží, se ho nikdy nedočkají.”

„Šššt, Rosie, máš pravdu, lásko, není to fér, my dva bychom si ho zasloužili víc, také bych chtěl jednou spatřit naše mimi. Určitě by bylo tak nádherné jako ty,” konejšil mě svými slovy a já mu věřila.

„Ale já se rozhodla, že jí i přes tuto velkou nespravedlnost pomůžu. Tomu děťátku nikdo neublíží, dokud tady budu já! A varuji tě, miláčku, v tom mi nesmíš bránit ani ty! Ono má právo se narodit,” pokračovala jsem, avšak on přerušil můj monolog dlouhým polibkem nespoutané lásky.

„Netrap se, zlatíčko, Rosalí, trhá mi to srdce,” řekl, ale nepřestával.

„Promiň, já nech...” Položil mi prst na rty a tím ukončil mou omluvu.

„Neomlouvej se, miluji tě tak moc,” vyslovil s úsměvem.

„Já tebe víc.” odvětila jsem po chvilce.

„Lžeš, lásko, víc jak já tebe to už nelze,” říkal pomalu a v očích mu jiskřilo. Nadechla jsem se.

„Pššt,” odhadl, že se chci začít přít, a věděl, že porazit mě, by bylo těžké.

Zvedl se z postele a se mnou v náručí došel pomalu zavřít dveře. Cestou zpátky jsme slyšeli, jak se ostatní členové rodiny vytrácejí z domu. Se slovy jako jsou kouzelná, neodolatelná... zasypával mé tělo vášnivými polibky a něžnými doteky, které jsem mu začala oplácet. Milujeme jeden druhého a to nám nikdo nevezme...

Autor: nikilutz (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Velký dar: