Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Vánoční dárek

25.12.2009 (18:45) • EdBeJa • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 6991×

(Z pohledu vypravěče)

Současnost.

Dnes je 24. prosince.

Bella měla pro Edwarda zvláštní dárek. Pro muže, kterého nadevše milovala. Milovala ho od prvního okamžiku, kdy se poprvé viděli. Prvně jako velkého bratra, pak jako partnera. Od okamžiku, co ji rodina doktora Carlisla přijala za svoji dceru. V té době byla ještě malé dítě… teď je jí 18.

Před třinácti lety.

Vedení nemocnice ve Phoenixu požádalo doktora Carlisla, aby jim pomohl s jedním složitým případem. Byl úspěšný a vyhlášený chirurg. Rozhodl se, že i když je Phoenix slunečné město, vezme sem celou rodinu na týden na dovolenou. První dny se Alice s Rose věnovaly po večerech nákupům a byly z toho patřičně nadšené. Kluci si zašli do kina a na zápas v baseballu a Esme si v knihovně pročítala knihy o restaurování domů.

Uprostřed týdne se v novinách začalo psát o vrahovi, který terorizoval město. Vraždy přibývaly a Cullenovým to bylo podezřelé. Rozhodli se, že se tomu podívají na zoubek.

***

Malá Bella měla dnes narozeniny. Slavila pět let. Rodiče se rozhodli, že si zajdou společně do kina a pak se všichni staví na večeři. Bella z toho byla nadšená. Kino nebylo daleko, takže nebylo třeba brát auto.

Když kino skončilo, Charlie s Renee přestali na chviličku sledovat Bellu a ta mezitím vyšla z kina a hledala svoje rodiče. Nevěděla kam jít, kde je hledat. V tom mumraji v kině se jim ztratila.

„Kde je Bella? Charlie, kde je Bella? Ona tu není,“ hystericky křičela Renne. Začali ji hledat. Prošli celé předsálí, ale Bella nikde nebyla. Vyběhli z kina, ale ani tam nebyla. Zašli do uličky za kinem. Byli nešťastní, že se jejich jediná dcera ztratila. Už chtěli volat policii, když si všimli čtveřice podivných lidí, která se k nim začala blížit.

Když ucítili, jak jim zuby těch lidí prokously kůži, věděli, že je konec. Jejich poslední myšlenky patřily dceři.

***

Carlisle s rodinou dorazili na místo, kde čtyři novorození upíři právě vysávali poslední kapky krve ze dvou již mrtvých těl.

„Mrtvých již bylo dost, tohle musí skončit jednou pro vždy,“ řekl Carlisle a vyzval rodinu k boji.

Byl to těžký boj. Novorození měli daleko větší sílu. Ale chyběla jim taktika. Nakonec se Cullenovým podařilo je přemoct, posbírali roztrhané kusy těl a vyrazili do nedalekého lesíka, kde zapálili oheň a kusy těl spálili. Pohlídali si, aby se žádná část nedostala z ohně a pak vyrazili zpátky ke dvěma mrtvolám v uličce za kinem.

Emmett našel vedle mrtvého muže jeho peněženku. Podíval se dovnitř a viděl v ní fotku krásné malé holčičky.

„Vypadá to, že měli dceru,“ řekl zkroušeně Emmett.

„Co teď? Zavoláme policii, nebo zmizíme?“ zeptala se Rose ostatních.

Ozval se plačtivý zvuk. Všichni ho slyšeli. Carlisle se otočil za zvukem. Za rohem, schovaná za popelnicí, byla ta holčička z fotky.

Cullenovi se po sobě podívali. Edward vyrazil za děvčetem.

„Maličká, neboj se, neublížíme ti,“ snažil se k ní mluvit v klidu a pomalu.

„Co se stalo mamince a tatínkovi?“ zeptalo se děvčátko.

Všem se honilo hlavou, kolik toho ta malá viděla.

„Maminka s tatínkem spinkají,“ snažil se Edward opatrně vysvětlit té malé.

„A kdy se probudí? Viděla jsem nějaké lidi, jak se sklání nad mámu a tátu,“ řekla plačtivě a dodala. „Pak jsem viděla vás a děly se ošklivé věci… radši jsem si zakryla uši a schovala se tady,“ ukázala za popelnici. Všem došlo, že viděla většinu toho, co se tu stalo. To bylo zlé. Byla jediným svědkem. Edward k ní vztáhl ruce a ona se nechala ochotně vzít do náruče. Nesl ji k ostatním.

„Carlisle, co uděláme?“ zeptal se Edward s malou v náručí. Děvčátko mu dalo ruce kolem krku. Byla unavená. Usnula Edwardovi se slzami v očích v náručí.

„Vezmeme ji s sebou do Forks. Nemůžeme riskovat prozrazení. Sice je ještě malá, určitě nechápe, co viděla, ale kdyby se jí vyptávali, mohlo by to policii přivést k nám. Je to málo pravděpodobné, ale nevíme, co by jim pověděla. Viděla toho dost,“ řekl Carlisle a čekal na reakci rodiny.

„Carlisle, zavolej do nemocnice, že odjíždíme. Svoji práci už jsi tu odvedl, již by tě neměli potřebovat,“ řekla mu Esme a pohladila malou po dlouhých hnědých vláskách.

Ostatní věděli, že vzít dívku s sebou je ta nejlepší možnost. Nikdo si nedokázal představit, že by ji měl zabít. A udělat z ní upíra nemohli. Všichni měli na paměti upíří zákon, který zakazoval proměnit dítě v upíra.

Jasper s Emmettem pohřbili těla jejích rodičů na pozemku nedalekého skladiště.

***

Cullenovi museli jet auty, protože nevěděli, jak se bude chovat ta malá, až se probudí. Nevěděli, jak na tom bude.

Cesta do Forks trvala jeden den. Za tu dobu se dívenka několikrát vzbudila, když potřebovala na záchod nebo měla hlad.

Když přišla s Esme z toalety a najedla se, zase usnula. Vůbec nemluvila a nikdo ji do mluvení nenutil.

Alice s Rose se po cestě stavili do Port Angeles, aby nakoupili pro děvčátko nějaké oblečení.

Ostatní dojeli domů. Holčička se probudila v Edwardově náruči.

Rozhlížela se po domě. Už nevypadala vystrašená.

„Jak se jmenuješ, maličká a kolik ti je?“ zeptala se jí Esme.

„Isabella Swanová. Ale máma s tátou mi říkají Bello. A včera mi bylo pět,“ zarazila se a podívala se po ostatních.

„Kde je máma s tátou? Oni jsou mrtví?“ zeptala se přímo. Ostatní vyvalili oči. Bella nebrečela a tvářila se klidně, když se ptala na rodiče.

„Bello, je mi to líto, ale tvoji rodiče jsou opravdu mrtví. Vzali jsme tě s sebou do Forks, kde žijeme. Chceš se nás na něco zeptat?“ řekl Edward a pohladil Bellu po vlasech.

„Necháte si mě?“ zeptala se nevinně svým dětským hláskem.

Esme se usmála. „Zlatíčko, patříš teď do naší rodiny. Já jsem Esme a tohle je Carlisle. Alice s Rose pro tebe nakupují nějaké oblečení. Támhle je Emmett a Jasper a tohle je Edward. Jsou to naše adoptivní děti. Víš co je to adoptivní?“ mluvila k Belle Esme.

„Že nemají svoje vlastní rodiče a mají za mámu tebe a za tátu Carlisla?“ usmála se Bella na Esme. Byla tak klidná. Po tom co se stalo, přijala svoji novou rodinu s takovým klidem, že to ostatním vyráželo dech.

„Ano, takže ty teď budeš jejich sestra a my tvoji rodiče. Zlatíčko, opravdu nás moc mrzí, co se stalo, ale vzít tě s sebou se nám zdálo jako ta nejlepší možnost,“ řekla jí Esme. Bella se na ostatní zase usmála.

„Můžu dostat prosím něco k papání?“ zeptala se a otočila se na Edwarda.

„Na co bys měla chuť, maličká?“ zeptal se jí Edward.

„Na palačinky, prosím.“ Esme se usmála a odešla do kuchyně připravit pro Bellu palačinky. Bella se opřela Edwardovi o rameno a vzdychla si.

„Copak se děje?“ zeptal se jí Edward. Bella si hrála s kapsou na Edwardově košili a zase vzdychla.

„Už nikdy neuvidím mámu s tátou,“ pronesla.

„Bello, když na ně budeš myslet, tak budou pořád s tebou,“ řekl jí s něžností v hlase Edward.

Bella si pochutnávala v kuchyni na palačinkách.

„Chce někdo nechat palačinku?“ zeptala se Bella ostatních s palačinkou v puse. Ostatní se po sobě podívali. Jsou věci, které jí budou muset vysvětlit. Protože ona brzy zjistí, že se její zvyky liší od zvyků svojí nové rodiny.

„Bello, holčičko, asi bude lepší, kdy ti řekneme, kdo jsme už teď. Jsi vnímavá a neobyčejná dívka. Je ti pět, ale tvoje mysl není úplně dětská. Chápeš věci, které bys jako dítě chápat neměla,“ řekl jí Carlisle a pořád ji sledoval. Bella na něj koukala a u toho jedla. Neřekla ani slovo. Tvářila se naprosto přirozeně.

„Bello, my nejsme lidé, jako jsi ty. Slyšela jsi někdy… o upírech?“ zeptal se jí opatrně Carlisle.

Trošku vykulila oči a zakroutila hlavou. Dojedla, tak si ji vzal Carlisle do náruče a nesl ji do obýváku. Zbytek rodiny šel za ním. Alice s Rose už tam byly také.

„Pokusím se ti to vysvětlit. Všichni jsme byli lidé jako ty. Po kousnutí upírem, který nám do krve vstříkl jed, se z nás stali také upíři,“ podíval se na ni. Pozorovala ho, ale na jejím obličeji nebyla ani známka strachu.

„Jako upíři nejíme lidské jídlo, nespíme, nestárneme. Rozumíš tomu, co ti říkám?“ zeptal se jí Carlisle s obavou v hlase.

„A co teda papáte?“ zeptala se ho Bella se zájmem.

„My lovíme zvířata a pijeme jejich krev.“ Všichni v místnosti ztuhli, jak se báli reakce Belly.

„Bolí to ta zvířátka?“ zeptala se ho smutně Bella. Ostatní na ni nechápavě koukali. Nepřišlo ji divné, že pijí krev, měla strach o zvířata.

„Nebolí.“ Odpověděl jí stručně Carlisle.

„Ti co se skláněli nad maminkou a tatínkem, to byli také upíři?“ zeptala se Bella náhle.

„Ano, ale to byli upíři, kteří pili lidskou krev. My lidskou krev nepijeme, protože nám to nepřijde správné. Mrzí mě, že jsi musela vidět, co se stalo za kinem.“ Obtočila ruce Carlislovi kolem krku a zase si vzdychla.

„Můžu si jít teď hajnout? Chce se mi spinkat.“ Rose vzala Bellu Carlislovi z náruče a nesla ji k sobě do pokoje. Tam ji pomohla převléknout se do pyžama a uložila ji do postele.

Cullenovi seděli v obýváku.

„Vůbec tomu nerozumím. Nebojí se, vypadá, že se se smrtí rodičů nějakým zvláštním způsobem vyrovnala. Je jí pět. Měla by brečet, být nešťastná, smutná. Bát se nás…" řekl k ostatním Carlisle.

„Není ještě v šoku?“ zeptala se Alice Carlisla.

„Nezdá se být v šoku. Ona všechno pochopila. Co se stalo s rodiči. To, že jsme upíři. Pochopila i rozdíl mezi námi a těmi upíry, co jí zabili rodiče. Je pro mě záhadou.“ Pronesl s údivem Carlisle.

„Jsem ráda, že je tu s námi. Když pominu okolnosti, za jakých se k nám dostala. Ale nikdy jsem nevychovávala tak malé dítě a těším se na to, jak poroste a bude se měnit. A už teď si mě získala. Myslím, že si získala nás všechny,“ řekla s úsměvem Esme a dívala se na ostatní. Ostatní věděli, že to nebude jednoduché. Pořád ještě nevěděli, jak se bude Bella chovat další dny, ale Esme měla pravdu. Všichni si už Bellu za tu krátkou chvíli oblíbili.

Před jedenácti lety.

Bella vyrůstala v rodině Cullenových. Vypadala šťastně. K tomu, co se stalo tu noc, kdy jí bylo pět, se už nevracela. To že byli členové její nové rodiny upíři, přijala naprosto v klidu.

Belle bylo sedm a měla nastoupit do první třídy. Cullenovi věděli, že se budou muset přestěhovat. Ve Forks už byli pár let a lidem začínalo být divné, že jediný, kdo stárne, je malá Bella.

Esme našla krásný a prostorný dům v Londýně.

***

Bella začala chodit do první třídy na místní základní škole. Ostatní nastoupili na místní střední školu. Carlisle si našel práci v nemocnici a Esme začala pracovat v restaurátorské firmě.

Bella chodila pro radu s úkoly za ostatními. Byla jejich miláček, takže jí všichni ochotně a rádi pomáhali. Nejčastěji ale chodila za Edwardem. Edward svoji nejmladší sestřičku zbožňoval. Byl šťastný, když s ní trávil chvilky. I Bella svého velkého bráchu zbožňovala.

Před čtyřmi lety.

Bella dokončovala základní školu. Byl nejvyšší čas se přestěhovat. Ostatní měli vystudovanou střední školu a chodili na universitu.

„Tak kam se budeme stěhovat?“ zeptala se Bella Edwarda, když jí pomáhal s učením.

„Carlisle mluvil o Aljašce, maličká,“ odpověděl jí Edward a usmál se na ni.

„Edwarde, neříkej mi už maličká. Jsem jen o tři roky mladší jak ty,“ řekla mu Bella rozzlobeně.

„Jasně maličká,“ zasmál se na ni. Chvíli na něj nasupeně koukala a pak se začala taky smát. Dloubla ho loktem do žeber.

„Au,“ řekla a chytila se za loket. Edward se smál. Opatrně vzal její ruku a pofoukal jí loket. Pak na něj položil ruku. Příjemně ji chladila.

„Je to lepší?“ zeptal se jí. Usmála se. Naklonila se k němu a dala mu pusu na tvář. Pak se zarazila. Edward ztuhnul. Bella sklonila hlavu nad knihu.

Edward přemýšlel nad tím, co cítil, když se k němu Bella nahnula.

Bella byla z toho, co pocítila, stejně zmatená.

***

Na Aljašce nastoupili všichni na střední školu. Bella do prvního ročníku, Alice, Jasper a Edward do třetího a Rose s Emmettem do čtvrtého.

Vztah Belly a Edwarda se změnil. Od toho polibku na tvář ještě v Londýně už ho nevyhledávala tak často, aby jí pomohl s úkoly. Ani jeden si nedokázal vysvětlit, co se to mezi nimi tenkrát odehrálo.

Před dvěma lety.

Bella zaklepala na dveře Edwardova pokoje a pootevřela je.

„Můžu dál?“ zeptala se Edwarda, který ležel na posteli a četl si.

„Potřebuješ něco?“ odvětil jí Edward a odložil knihu.

„Potřebovala bych pomoct s matematikou, jestli máš chvíli čas,“ řekla mu s rozpaky v hlase.

„Mám,“ řekl Edward a prohlížel si Bellu. Od té doby, co ji držel před jedenácti lety v náručí poté, co jí upíři zabili rodiče, z ní vyrostla krásná dívka. Byla štíhlá, měla dlouhé hnědé vlasy, krásný obličej. Vypadala jako obrázek. Nikdy se na ni takhle nedíval. Udivilo ho, že o ní teď přemýšlel jako o ženě, kterou obdivuje.

Posadil se na posteli. Bella si sedla naproti němu a otevřela sešit s matematickými příklady.

„Mohl bys mi prosím tohle vysvětlit? Nějak mi to není jasné,“ řekla mu a podívala se do jeho zlatých očí. I Bella si Edwarda prohlížela. Byl pořád tak krásný, jak si ho pamatovala při prvním setkání. Vlasy bronzově zbarvené, krásný bílý obličej, sametový hlas. Obličej jí lehce zčervenal.

„Děje se něco?“ zeptal se jí Edward. Zakroutila hlavou. Edward vzal do ruky sešit a podíval se na látku, kterou chtěla Bella vysvětlit.

„Aha, to je přece úplně jednoduché,“ usmál se na ni.

„Jak pro koho,“ odpověděla mu a zamračila se na něj.

Edward si lehl na břicho na postel a položil sešit na polštář. Bella chvíli váhala, ale pak si lehla vedle něj a koukala do sešitu.

„Tak mi to vysvětli, prosím,“ řekla Edwardovi a podívala se na něj. Zvedl hlavu od sešitu, lehl si na bok a opřel si hlavu o ruku. Podíval se Belle do očí. Najednou ji pohladil po tváři. Nevěděl, proč to udělal, ale něco mu říkalo, že to udělat musí.

„Edwarde…“ snažila se mu něco říct Bella. Ale on nečekal, až to dořekne a svými rty se lehce dotkl jejích. V tu chvíli mu došlo, co cítil tenkrát, když mu dala Bella pusu na tvář. Miloval ji. I Belle došlo, co tehdy cítila. Už tenkrát se milovali. Ale byli z toho citu zmatení. Vyrůstali jako sourozenci. Nikdy si nepřipouštěli jinou lásku než sourozeneckou.

„Bello…“ řekl jí Edward. Dál se nedostal. Bella mu položila prst na rty a usmála se na něj.

„Líbej mě,“ skoro mu poručila.

Edward chytil Bellu za pas a přitáhl si ji blíž k sobě. Své rty přitiskl hladově na její a líbal ji. Líbal ji vášnivě, jakoby chtěl dohnat všechen ten čas, kdy si nebyl jistý tím, co cítil. Bella mu odpovídala se stejnou naléhavostí. Rukou mu přejížděla po zádech a snažila se, být k němu co nejblíže to šlo. Potřebovala se nadechnout, tak se Edwardovy rty přesunuly na její krk. Bella spokojeně vzdychla. Edward si pak lehl na záda a Bella se mu schoulila do náruče. Oba věděli, že na další krok je ještě brzy. Teprve si uvědomili, to co už dávno tušili. Milují se a na všechno ostatní měli spoustu času. Bella spokojeně usnula v Edwardově náruči.

Před necelým rokem.

Z Belly a Edwarda se stala nerozlučná dvojka. Všichni v rodině jim to přáli. Byli tak šťastní. Pořád se vodili za ruce, líbali se, každou volnou chvilku trávili spolu.

Jednou večer, když ležela Bella schoulená v Edwardově náruči, ji něco napadlo.

„Lásko, myslím, že je čas udělat další krok. Líbání s tebou je tak krásné, všechno s tebou je krásné, ale už mi to přestává stačit. Chci víc,“ řekla a mrkla na Edwarda.

„Bello, mám strach, že bych ti mohl ublížit. Když jsem s tebou, musím se pořád ovládat. Stačilo by tak málo a…“ nedořekl.

Bella si na něj obkročmo sedla a dívala se mu do očí.

„Edwarde, vím, že mi neublížíš. Věřím ti,“ řekla mu a snažila se ho tím přesvědčit.

Sklonila hlavu a začala ho hladově líbat. Vracel jí polibky s obrovskou vášní.

Najednou ležela Bella na zádech a Edward ji líbal na krku. Pak se trochu odtáhl a podíval se jí do očí.

„Miluji tě,“ řekl jí něžně.

„Také tě miluji,“ odvětila mu.

Zvedla ruce k Edwardovu krku, pohladila ho oběma rukama a pak jimi sjela k límci košile. Ruce se jí lehce třásly, když mu začala rozepínat knoflíčky na košili. Edward zavřel oči a užíval si její doteky. Stáhla mu košili z ramen a prsty mu pomalu přejížděla po hrudi. Sledovala jeho dokonalé tělo. Už nevydržel nic nedělat a toužebně ji začal líbat. Jednou rukou jí rozepínal halenku a svoje polibky přesunul na krk. Bella se trochu nadzvedla, aby jí mohl halenku sundat. Přitom si sundal i svoji košili. Lehce položil svoji nahou hruď na její. Oběma projela vlna vzrušení. Edward ji toužebně políbil na rty. Pootevřela ústa a jejich polibek se prohloubil. Pak se lehce nadzvedl a rukou jí hladil po krku, klíční kosti, až sjel k prsu. Bella tiše vzdychla. Jazykem ji přejel po tváři, dál po bradě, laskal ji na krku a sjížděl jím až k bradavce. Jemně jím přejížděl po bradavce a Bella přerušovaně dýchala. Její tělo hořelo touhou po něm. Rukou ho chytila pod bradou a přitáhla si jeho obličej k svému.

„Chci tě, lásko. Teď hned,“ řekla mu škemravě.

Projela jím další vlna vzrušení. Byl na tom stejně jako Bella. Věděl, že teď už to nedokáže stopnout. Hladově se přisál k jejím naběhlým rtům a líbal ji jako nikdy. Bella ho hladila po hrudi. Ruce přesouvala na břicho, až ke kalhotám. Pomalými pohyby mu je rozepnula a snažila se je sundat. Moc se jí to nedařilo. Edward ji přestal líbat, usmál se na ni, překulil se na záda, sundal si kalhoty a hodil je na křeslo. Bella se nahnula nad něj a stáhla mu s úsměvem pomalu boxerky. Než se stihla nadechnout, ležela na zádech a Edward jí stahoval kalhoty i kalhotky. Chvíli si ji prohlížel. Viděl, jak je krásná. Jeho hlad po ní v něm vřel. Věděl, že už to déle nevydrží. Opatrně si na ni lehl a vášnivě ji začal líbat na rty. Vracela mu polibky se stejnou vášní. Hladila ho po zádech a přitahovala si ho blíž k sobě.

Opatrně do ní vniknul. Bella zasténala. Edward se na chvíli zarazil. Lekl se, že jí ublížil. Bella ho chytila za zadek.

„Pokračuj prosím,“ řekla mu chraptivě.

Začal pomalu přirážet. Hltal její rty, jednou rukou ji hladil po spánku a druhou se podpíral, aby jí neublížil. Bella jeho polibky opětovala a pořád se snažila přitáhnout si ho ještě blíž k sobě. Jejich těla se pohybovala ve stejném rytmu. Oba přerušovaně dýchali.

Rychlost jeho přirážení se zvýšila. Těla obou se napjala a začala se lehce třást. Oba ve stejný okamžik vykřikli jméno toho druhého mezi hlasitými vzdechy a v ten samý okamžik dosáhli oba vrcholu.

Edward si spokojeně lehl Belle na hruď a objal ji pažemi. Stále měl na paměti, že musí být opatrný, aby Bellu nezalehl. Bella ho hladila po vlasech a její dech se zpomaloval.

„Lásko, bylo to neuvěřitelně krásné, děkuji,“ řekla mu něžně.

„Já děkuji tobě. Miluji tě z celého srdce,“ odpověděl jí Edward. Zvedl se na lokti a políbil ji.

„Miluji tě navždy.“ Řekla mu a podívala se do jeho zlatých očí.

***

Rodina Cullenových žila spokojeně na Aljašce. Za nějakou dobu bude čas se zase přestěhovat, ale na to teď nikdo nemyslel.

Byl konec listopadu. Za měsíc byly Vánoce. Všichni měli plnou hlavu toho, čím obdarují ostatní.

Belle bylo osmnáct. Začínal ji trápit věk. Stárnula, jako jediná z rodiny. Zatím se s tím ale nikomu nesvěřila. S Edwardem byla maximálně šťastná a chtěla s ním být navždy. Přemýšlela, že by ho požádala, aby ji proměnil na upíra. Nebyla si ale jistá jeho reakcí. Mohl by jí to dát jako dárek pod stromeček.

***

Za pár dní budou Vánoce a Bella stále ještě neměla dárek pro Edwarda.

Když ráno vstala, našla na polštáři lístek od svého miláčka.

Stálo na něm:

Lásko,

šel jsem s ostatními na lov. Než se pořádně probudíš, budu zpět.

Miluji tě nade vše.

E.

Bella si oblékla župan a sešla do kuchyně. Podívala se do ledničky a rozhodla se pro vajíčka. Když dojedla, uklidila po sobě nádobí. Šla zpátky do pokoje. Svlékla se a vešla do koupelny.

Najednou se jí zamotala hlava, že se musela chytit umyvadla. Zvedl se jí žaludek. Snídani vyzvracela do záchodu. Nechápala, co se děje. Byla nemocná? Co jiného by to mohlo být?

Vešla do sprchy. Pustila na sebe teplou vodu. Znovu se jí zvedl žaludek. To nebylo normální. Vylezla ze sprchy a hledala v pokoji svůj menstruační kalendář. Počítala. Jednou, dvakrát, třikrát. Výsledek byl pořád stejný. Menstruace se jí zpozdila o týden. Jak to, že si toho nevšimla?

Od té doby, co se poprvé milovala s Edwardem, se spolu poddávali milování často. Usoudili, že nebude nutné zaobírat se antikoncepcí, protože byl Edward upír. Až teď jí došlo, jak moc se mýlili. Bella si oblékla župan, sedla si do křesla a pohladila si bříško. Nevšimla si ani toho, že se jí trochu zvětšilo? Ani Edward si toho nevšiml. Ruku měla položenou na břiše, když v tu jí něco dloublo do dlaně. To přece nebylo možné. Pokud byla skutečně těhotná, tak by byl plod starý tak tři týdny. Jak by už mohl kopat? Bella se zamyslela. Pokud čeká dítě s upírem, tak to asi nebude jen tak obyčejné těhotenství. Seděla a usmívala se.

Konečně má dárek pro Edwarda. Do Štědrého večera se jí to musí podařit utajit. Edwardovi a celé rodině to oznámí u stromečku.

Když vešel do pokoje Edward, vrhla se mu kolem krku.

„Tak moc jsem ti scházel?“ usmíval se na Bellu.

„Moc, jsem ráda, že jsi doma,“ řekla mu a natáhla se pro polibek.

Současnost.

Dnes je 24. prosince.

Esme připravovala v kuchyni večeři pro Bellu. Alice s ostatními zdobila stromeček. Pomalou lidskou rychlostí, aby si to mohla vychutnat i Bella.

Bella seděla v obýváku a poprvé za celou dobu, co ji rodina Cullenových přijala za svou dceru, si vzpomněla na ten večer, kdy přišla o rodiče. Snažila se vzpomenout na obličej maminky a tatínka. Přála si, aby tu teď mohli být s ní.

Poté, co se Bella navečeřela, se rodina přesunula ke stromečku. Bella se těšila, až řekne ostatním, že je těhotná. Trochu se bála Edwardovy reakce. Ale doufala, že bude stejně tak šťastný, jako ona.

Všichni si začali předávat dárky. Jen Bella seděla a sledovala ostatní. Byla šťastná, že ji Esme a Carlisle nahradili její ztracené rodiče. Milovala je. Milovala i své sourozence. Její srdce ale patřilo Edwardovi.

„Bello, ty si nerozbalíš dárky?“ zeptala se jí Alice.

„Já bych vám všem chtěla něco říct,“ řekla Bella k ostatním a postavila se. Přestali se věnovat dárkům a podívali se na Bellu.

„Chtěla bych vám všem poděkovat, že jste mi byli rodinou. Moc to pro mě znamená. Mrzí mě, že tu s námi nemohou být moji skuteční rodiče. Ale vy jste mi je dokázali plně nahradit. Od prvního okamžiku, kdy jsem se s vámi setkala, jsem si připadala, že k vám patřím. A je to jen díky vám. Nikdy jste mi nedali najevo, že jsem jiná. Že jsem člověk. Miluji vás,“ řekla jim Bella a utřela si slzu u oka.

„Myslím, že budu mluvit za všechny, když ti řeknu, že i my tě milujeme. Jsme šťastní, že jsi s námi, i když okolnosti, které k tomu pomohly, byly zlé. Vždy jsme tě brali jako dceru a sestru,“ řekla Esme, vstala, objala Bellu a políbila ji na tvář. Postupně ji objali všichni. Byla šťastná. Měla milující rodinu. Měla milujícího partnera. A čekala s ním dítě.

Edward k ní přišel a objal ji.

Otočila se k němu.

„Edwarde, pod stromečkem ode mě nenajdeš žádný dárek,“ řekla mu.

„Ty jsi můj dárek, lásko,“ řekl jí a políbil ji.

„Dárek pro tebe ale mám,“ řekla mu Bella šeptem a hlas se jí zlomil. Koukal se na ni a čekal.

„Edwarde, nevím, jak se to mohlo stát. Myslela jsem, že to není možné,“ nadechla se. Všichni napjatě čekali.

Vzala ho za ruku a položila si ji na bříško.

„Čekáme miminko.“ Pronesla a podívala se mu do očí. Edward ztuhnul. Podívala se po ostatních, všichni vypadali jako sochy. První se vzpamatoval Carlisle.

„Bello, seš si jistá?“ zeptal se jí.

„Stoprocentně,“ odpověděla mu.

Najednou se Edwardova ruka na Bellině břichu pohnula. Plod ho kopl do dlaně. Všichni vykulili oči. Edward stáhl ruku z jejího břicha.

„Co to bylo?“ zeptal se jí.

„Lásko, vím, že se to zdá nemožné, ale ty jsi upír a já jsem člověk. To miminko bude napůl upír a napůl člověk. Plod roste rychleji, než je normální. Takže už kope. Reaguje na hlasy…“ snažila se mu vysvětlit Bella. Koukal na ni nechápavě.

„Bello, jak dlouho už jsi těhotná?“ vložil se do toho Carlisle.

„Budou to čtyři týdny. Carlisle, už ses s tím setkal? Že by se podařilo muži upírovi přivést do jiného stavu ženu člověka?“ zajímala se Bella.

„Víš Bello, ono není až tak časté, aby spolu byl pár, jako jste vy dva. Teda, nikdy jsem neslyšel o tom, že by takový pár existoval. Takže ani o tom, že by lidská žena otěhotněla s upírem, jsem neslyšel. Musím se podívat do knih. Snad tam něco najdu, abychom věděli, s čím máme tu čest.“ Snažil se Belle a i ostatním vysvětlit Carlisle. Bella se podívala na Edwarda. Stál vedle ní a koukal jí do očí. V očích mu viděla starost, ale i něžnost. Položil jí ruku zpátky na břicho.

„Já budu táta,“ řekl a plod ho kopl do dlaně, jakoby chtěl potvrdit jeho slova.

„Nikdy jsem nepřemýšlel o tom, že bych tohle mohl zažít,“ pokračoval Edward. Pohladil druhou rukou Bellu po tváři.

„Tak moc tě miluji. Miloval jsem tě od prvního okamžiku, kdy jsem tě ještě jako malé děvčátko poprvé spatřil. A i když nevím, jaké stvoření nosíš pod srdcem, tak ti slibuji, že se o tebe i o to maličké postarám a že to zvládneme,“ řekl Belle s vážnou, ale něžnou tváří. Pak se mu zajiskřilo v očích.

„Zůstaň tady prosím, chviličku na mě počkej,“ řekl Belle a upíří rychlostí zmizel. Než se Bella nadechla, už byl zpátky. Usmál se na ni a poklekl.

„Bello, vezmeš si mě za muže?“ pronesl k ní s takovou něžností a odhodláním v hlase. Otevřel krabičku a tam byl krásný prsten posázený diamanty. Bella se mu dojatě podívala do očí.

„Edwarde, miluji tě z celého srdce. Být tvojí ženou ze mě udělá nejšťastnějšího člověka na světě. Ano, vezmu si tě,“ řekla mu a usmála se na něj.

Edward se postavil, vzal prsten z krabičky a nasadil jí ho na prst. Celá rodina se seběhla kolem nich. Všichni se usmívali. I když v sobě měli obavu z dítěte, které nosila Bella pod srdcem, nikdo nechtěl kazit tuto šťastnou chvíli.

Shrnutí

Autor: EdBeJa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Vánoční dárek: