Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » V rytmu čtyř tlap - 1. část

20.04.2011 (17:00) • Patt • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1898×

Pro Krtečka, protože ona je jedna z nejúžasnějších lidí, které jsem poznala...

Chodidly jsem se bořil v písku, jenž ani trochu nehřál; do očí mí svítilo zapadající slunce, které se pomalu nořilo do oceánu… zkrátka obvyklý večer v La Push, kdy jsem byl zvyklý procházet se a přemýšlet o událostech, které se toho dne staly. Pokud se ovšem neudálo nic zajímavého, relaxoval jsem, užíval si klidu – nikdo mi v tu chvíli neviděl do hlavy a to bylo nanejvýš příjemné. Ale na druhou stranu, kdo by se zajímal o nedůležité myšlenky patnáctiletého kluka?

Dnes mi hlavou vrtaly ty podivné věci s otiskem; kdy to už skončí? Sam, Jared, Quil, Paul, Jacob… Zvláštní, když si to představíte, že se to prapodivné pouto vyskytuje velmi výjimečně. Znal jsem ten pocit, ale ne úplně na vlastní kůži – a ani jsem nevěděl, zda bych to chtěl doopravdy zažít. Jen si představte, co by se mohlo stát – například ta Samova nehoda… Co kdybych takto ublížil dívce, kterou bych doopravdy miloval z celé své duše? Už jen při pouhém pomyšlení jsem se otřásl zděšením.

S rukama v kapsách svých kraťasů jsem se toulal se zamyšleným pohledem a skloněnou hlavou dál. Neuvědomoval jsem si, že ten obrovský oranžový kotouč už voda pohltila a vše se schovalo pod temně fialový závoj noci. A ani jsem si nevšiml mladé tmavovlasé ženy, která rozzlobeně kopala do písku a něco si nesrozumitelně mumlala pro sebe.

Nechtěl jsem ji nijak obtěžovat, ale něco mě nutilo k ní pomalu přijít a rozveselit ji. „Volavko, tady Bezzubý pes, ozvěte se, přepínám!“

Vzhlédla. V tmavých očích se jí leskly slzy hněvu, čelist měla zaťatou, stejně tak ruce. Po celém těle se třásla a v rukou jí cukalo, jako kdyby přemáhala touhu někoho praštit. Raději jsem ustoupil o krok zpět – v nevysvětlitelné obavě, aby si něco neudělala, kdyby ten někdo byl náhodou já.

„Promiňte,“ omluvil jsem se hned, ale nepřestával jsem se usmívat. „Mohu vám nějak pomoci?“

„Možná kdybyste uměl čarovat,“ ušklíbla se hořce a rychle zamrkala, aby zahnala slzy. „Omlouvám se, jsem nevychovaná.“

„No, čaroděj ze země Oz zrovna nejsem, ale možná vám budu stačit v tomhle vydání.“

Povedlo se, rozesmál jsem ji. „Ano, také si myslím.“

Zamyšleně jsem se na ni zahleděl. Ten hlas mi přišel tak povědomý a přitom tak cizí. Rychle jsem prošel svými vzpomínkami a po chvilce mi to docvaklo. No jistě, vždyť to nemůže být nikdo jiný než… „Rebecca Blacková?“

„Ano.“ Překvapeně se na mě podívala. „Jak to víte? Ach, moment. Určitě znáte mého bratra, že? Nebo sestru…“

„No, kdo by neznal Jacoba, že,“ zasmál jsem se. „Ale znám se i s Rachel a Billym. A já jsem Seth Clearwater, k vašim službám, madam.“

„Těší mě, Sethe. Ale na druhou stranu je mi trapné, že jste mě viděl ve stavu, kdy se většinou neovládám. Víte, takhle se většinou nechovám,“ potřásla hlavou a já si nemohl nevšimnout jejích krásných černých vlasů, lesknoucích se jako ten nejušlechtilejší kov. „Nemohli bychom si tykat?“

„Samozřejmě,“ souhlasil jsem nadšeně. Pak jsem chvíli mlčel. „A neboj se, já to nikomu nepovím.“ Mrkl jsem na ni.

Na tváři se jí krátce mihl úsměv. Ale stejně rychle, jako se objevil, tak i zmizel. Skousla si ret, nešťastně stáhla obočí a povzdychla si. Cosi se ve mně probudilo, v pažích mi najednou podivně začalo cukat. Rychle jsem ruce schoval za záda.

„Musím jít,“ hlesla najednou. „Ahoj.“

A odešla.

Vykulil jsem překvapeně oči. Jenže v tomhle stavu jsem nezůstal moc dlouho; vytrhlo mě z něj zavytí, které se ozvalo ze západu. Tiše jsem si povzdychl a dal se do poklusu. Paul už bude jistě naštvaný, že jsem se zase coural a nechal ho na hlídce o něco déle, než se mu líbilo.

Doběhl jsem k lesu a ujistil se, že nikdo není na dohled. Poté jsem zavřel oči a ze středu těla se snažil vytáhnout to teplo. Po pár neúspěšných pokusech se mi to podařilo, ale alespoň mi to netrvalo deset minut jako minule. Quil z toho měl děsnou legraci.

No konečně!

Jak jinak, Paulíček byl celý nedočkavý. Už se nemohl dočkat, až uvidí Rachel.

Nech si toho! zavrčel, ale z jeho myšlenek jsem vycítil, že jsem se strefil do černého. Ale než jsem si mohl pomyslet něco hodně peprného, vytratil se.

Už mi to leze krkem, zabručel jsem si sám pro sebe.

To nejsi sám. Hlavou mi prolétla cizí myšlenka.

Embry? Jé, ty tu jsi taky! No jistě, Sam by mne nemohl nechat bez dozoru velkého válečníka.

Vtipné. A pak už mlčel.

To zas bude legrace, povzdechnul jsem si a začal konat svou povinnost.

***

„Jsem doma, rodino!“ zahulákal jsem, když jsem přiběhl domů. Slyšel jsem, jak si Leah v kuchyni otráveně povzdychla.

„Tak se zase vrať, odkud jsi přišel!“ doporučila mi otráveným hlasem.

„Bububububu. Tady má někdo špatnou náladu,“ zasmál jsem a doběhl k mamce a sestře. Popadl jsem jednu topinku a celou si ji nacpal do pusy.

„Prase,“ zamumlala Leah.

„Má láska k tobě je také tak silná,“ poškádlil jsem ji – s plnou pusou. Směsice mých slin a kus rozžvýkané topinky přistála Leah na tričku. Bezva.

„Ty!“ zaburácela a já raději o pár kroků couvnul.

„Promiň!“ vyhrkl jsem. Bohužel se to jen zhoršilo, protože další várka přispěla k „batikovanému“ tričku.

„Sethe!“ zaječela a vrhla se po mně. Ale já už byl ve svém pokoji, zamknutý a vysmátý. „Já tě zbiju tak, že si týden nesedneš!“

Nechal jsem ji, ať si křičí a vyhrožuje. Jen jsem se smál… I dlouho po tom, co odešla.

***

Ráno. V La Push se opět objevilo sluníčko, a dokonce i lehce hřálo. Pocítil jsem chuť se projít, proto jsem si oblékl kraťasy a vyrazil na pláž. A stejně jako předchozí den jsem ji tam potkal, ovšem tentokrát se zdála být očividně v lepší náladě.

„Ahoj?“ pozdravil jsem ji s úsměvem.

Polekaně sebou trhnula a zvedla hlavu. Když mě poznala, tvář se jí rozzářila a roztáhla do úsměvu. „Ahoj, Sethe. Ráda tě vidím.“

„Za chvíli už mne budeš vyhánět,“ zasmál jsem se. „Můžu?“ Bradou jsem ukázal na místo vedle ní, kde seděla.

„Jistě,“ přikývla a znovu se usmála. Srdce mi poskočilo a já si kecnul vedle ní.

„Měla jsi hezké sny?“ vyhrkl jsem najednou, až mě to samotného překvapilo. Měl jsem chuť si nafackovat. Co je mi, sakra, do toho?!

„Nevím,“ přiznala. „Já je velmi rychle zapomenu. Ale myslím, že měla.“

„Já jen jestli jsem tě nestrašil,“ broukl jsem, abych zachránil alespoň zbytky své hrdosti.

Pobaveně se zasmála. „Vůbec ne. Tím jsem si jistá.“

„A nálada se zlepšila?“ změnil jsem téma.

„Mnohem,“ přitakala a pravým ukazováčkem kreslila panáčky do písku. „Ale potřebuji aspoň dva, tři týdny pohov, až potom se teprve vrátím ke svému manželovi…“

Manželovi… V tu chvíli mě píchlo u srdce. A pak jsem si vzpomněl, jak jsem si jednou povídal s Jacobem o jeho sestrách… „Rebecca je vdaná, žije na Havaji se surfařem. Mají hezké manželství, ale často se hádají…“

„To… se určitě srovná,“ vydal jsem ze sebe přidušeně. Stále jsem byl otřesený… Jak jsem, já hlupák, mohl zapomenout na tak důležitou věc? Ona je vdaná, viditelně starší než ty, ale přece je ti sympatická… A i mnohem víc. Dost, nemysli na to, Sethe. Tohle není nic pro tebe. Prostě se seber, rozluč se a už se nevracej. Vyhýbej se jí a zapomeň na všechno. Ale ať jsem se přesvědčoval, jak jsem chtěl, mé tělo mě neposlouchalo. Oči sledovaly, jak obrátila hlavu ke slunci, které začínalo stoupat výš a výš. Ruce se mi cukaly, jak se toužily jemně dotknout její tváře, a zjistit, jestli je opravdu tak hebká, jak se zdá…

„Ano, v to pevně doufám. Ale přála bych si zapomenout. Na všechno… Vykašlat se na každou maličkost a žít naplno. Být volná jako pták, cítit vítr ve vlasech a nebýt svázána ničím. Užívat si život plnými doušky, bez ohledu na to, jaké to bude mít následky.“ V jejích očích se usadila rozhodnost a touha. Vítr, který zavál, jí rozcuchal vlasy. Vypadala jako bohyně.

„Sluší ti to,“ vyhrkl jsem najednou, jak jsem nedokázal zadržet slova, která ze mne vypadla, a vzápětí bych se propadl až do země.

Rebecca otočila hlavu a podívala se mi do očí. Sledoval jsem, jak se na jejích tvářích objevil lehký ruměnec. V očích se jí cosi zatřpytilo, ale slza to nebyla. Pocítil jsem nutkání se k ní přiblížit… A pak jsem ucítil dotek její ruky na své. V tu chvíli pro mě všechno přestalo existovat. Její manžel, Jacob, věkový rozdíl… Naše srdce začala bušit ve stejném rytmu.

A jakýsi plamen uvnitř v mém těle vyšlehl do neuvěřitelné výšky a rozhořel se intenzivněji…

A pak, poháněn instinktem a touhou, jsem ji za bradu něžně přitáhl k sobě a jemně políbil na rty. Všechno ve mně explodovalo, když jsem ucítil tu báječnou chuť a hebkost. A vše se stalo mnohem krásnější, když mi ona polibek oplatila. Poté se lehce odtáhla a opřela své čelo o moje… Cítil jsem její zrychlený dech na tváři…

„Nevím, co to vyvádíme. Možná toho budu později litovat… Kéž mi Bůh odpustí,“ zašeptala.

Místo odpovědi jsem ji znovu políbil… Propadal jsem se hlouběji a hlouběji. Věděl jsem, že jsem právě poznal sladkou chuť lásky.

Ale ta sladká chuť se měla již brzy změnit v trpkou a hořkou…

2. část

Autor: Patt (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek V rytmu čtyř tlap - 1. část: