Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » V náruči ďábla

V náruči ďábla

Z dívky, jež byla v dětství hýčkána, se stala žena, která touží po svobodě a dobrodružství. V tom jí ale brání dva starší bratři a její dosti známé jméno ve společnosti. Pouhá dohoda Belly a Damiana dokáže převrátit celý život Griffinovic rodiny naruby, a to jen během jedné chvíle, kdy pustíte malé štěně na procházku a ono se zatoulá. Je možné, aby Isabella Griffinová změnila povahu legendárního londýnského prostopášníka svou nevinnou tvářičkou? A co ji to bude stát?


Láska je pocit, kdy jste ochotni zahodit vše, a věnovat zbytek toho, co vám zbylo, tomu druhému…

 

V náruči ďábla

Láska je pocit, kdy jste ochotni zahodit vše, a věnovat zbytek toho, co vám zbylo, tomu druhému…


Svoboda…? Co to slovo znamená? Nikdy jsem jej nepoznala a ani nemám šanci. Dovršením patnáctého roku jsem ztratila všechnu svobodu, od té doby je mi nakázáno žít podle společenských pravidel. Mé dětství bylo sice jako každé jiné; směla jsem na koni jezdit obkročmo, mohla jsem se v rybníku koupat nahá, střílet z luku a honit se po Hyde Parku se svými bratry.

Milovala jsem svůj život. Byla jsem přesvědčena, že až se stanu urozenou lady, stále bude v jádru duše ta malá, uličnická holčička, co miluje své bratry a jejich přítomnost. Ovšem taková představa se rozpadla v nepopíratelné kousíčky, když mí bratři uznali za vhodné, že je na čase, aby mé hrátky neposlušné dívenky skončily. Od té doby jsem byla urozená dáma, která dbá na společenskou etiketu.

Byla jsem poslána do Anglie, abych se zúčastnila sezóny, a do teď jsem nucena svými bratry, abych se provdala za vhodného gentlemana, který bude udržovat mocný rod Griffinů. Nenávidím tenhle rod, nenávidím tuhle časovou díru, ve kterém jsem se zasekla…


Zvedla pohled k hodinám nad krbovou římsou a leknutím nadskočila. Odložila pero, deník zavřela a společně s obálkou, ve kterém se skrýval dopis od rodičů, jej uložila do zásuvky. Zahlédla však roh její nedávno stvrzené dohody, kterou uzavřela se svým nejstarším bratrem. Rozevřela papír a začala číst… Ta slova byla psaná nedávno, ale cítila, jako by z písmen sfoukávala prach, aby na ně viděla. Byla tak vzdálená tomu, co měla znamenat.

 

Já, Isabella Griffinová, tímto prohlašuji následující. Jsem již plnoletá dáma, která by se ráda rozhodovala sama, samozřejmě že jsem si vědoma možných následků ze špatného počínání. Jsem připravena za ně převzít veškerou zodpovědnost.

Dále trvám na tom, aby mi byla poskytnuta svoboda slova. Ráda bych komunikovala s gentlemany, jakéhokoli charakteru, bez ohledu na to, zda to moje rodina schvaluje. Ráda bych tančila s kýmkoli a bez dozoru, jako bych byla stále pětiletá děvečka.

Od této chvíle zprošťuji své bratry Damiana Griffina a Aarona Griffina neustálé hlídky mé osoby. Byla bych ráda, kdybyste mé rozhodnutí akceptovali. Na moji ochranu mohu dodat jen to, že jakmile poruším naši dohodu a skandál mnou provedený bude ohrožovat jméno naší rodiny, všechna svoboda mi bude odepřena.

Lady Isabella Griffinová


Je to vůbec pravda? pomyslela si smutně a schovala jejich dohodu zpět do zásuvky. Pečlivě ji zavřela a porozhlédla se po svém pokoji. Byl tu neskutečný nepořádek – všude se povalovaly šaty a ladící šperky k tomu. Isabella se neuměla rozhodnout, jaké šaty se hodí na dlouho očekávaný ples v celé Anglii.

Chtěla svým bratrům dokázat, že už není ta malá, naivní a hloupá holčička, jež se s červenými tvářičkami honila po Hyde Parku, a vzít si odvážnější šaty. Do této chvíle se nemohla bavit, s kým chtěla, nemohla svoji volnou chvilku věnovat gentlemanům s oslňujícím úsměvem, pokud se dotyčný nelíbíl jejím bratrům. Byla to už ale zkušená a vzdělaná žena, které se nedostávalo svobodného slova, a to jen díky jejímu nejstaršímu bratrovi Damianovi.

Na dveře začal někdo hlučně klepat a Isabella zpanikařila. Podívala se na sebe do zrcadla a spatřila červenající se mladou dámu a upnutým korzetem, který jí svírá dekolt, a bílými podvazky. Chňapla po bílém županu a přehodila si jej přes sebe.

„Lady Isabello, to jsem já, Elis,“ ozval se jemný hlásek její gardedámy. Isabella si viditelně oddychla, ale stále byla jako na jehlách.

„Pojď dál, je otevřeno,“ řekla nakřáplým hlasem a klopy županu si více přitáhla k sobě. Elis stačila kliku dolů a s velkou opatrností vešla dovnitř. Isabella se posadila do křesla potažené brokátem a složila ruce do klína.

„Lord mě poslal, abych vám pomoh-“ V polovině věty se zastavila a hleděla na tu spoušť před sebou. Isabella se nevinně usmála a začala sbírat ramínka do rukou. Jak se tím vším proplétala, zalíbily se jí šaty s hlubokým výstřihem a karmínovou barvou. V očích jí zaplála touha po tom, aby konečně ukázala svému bratrovi, že s ní už nemůže jednat jako s malou holkou. Když si vezme tyto šaty, bude středem pozornosti plesu, a to nejen velmi vnímavých nápadníků mužského osazenstva.

„Slečno, to myslíte vážně?“ zeptala se Elis zděšeně a zavřela za sebou dveře. Bella jakoby nic přikývla a začala šaty z ramínka sundávat. V zrcadle pozorovala vyděšený výraz své služebné a v duchu se tomu musela pousmát. Jak se asi bude tváři její věčně nudný bratr Damian?

„Budeš na mě jen koukat, nebo mi pomůžeš?“ zeptala se zdvořile Isabella Elis a přes rameno na ni pohlédla. Elis v duchu složila modlitbu k Bohu a ihned se vrhla do práce. Lord ji poslal, aby Isabellu připravila co nejdříve, neboť nechce zmeškat slavnostní zahájení, ale jestli ji v tomhle uvidí, pomyslela si Elis, tak mě i slečnu roztrhne vejpůl.

Isabella si všimla, že se Elis ostýchá. Její chvějící se prsty jezdily Isabelle po pokožce s takovou něžností. Poslušně držela a dívala se na svůj odraz v zrcadle, zatímco jí její služebná stahovala korzet. Do kaštanových vlasů připletla červené stužky a přehodila dlouhé vlasy po pás dopředu, aby byly vidět.

Taktně si odkašlala. „Takhle se chcete ukázat před lordem Damianem, mylady?“ zeptala se Elis a odvážila se podívat Isabelle do očí. Ačkoli ji znala od peřinky, kdy ji krmila mlékem a vyměňovala plenky, nikdy by své paní neodporovala. Takovou drzost by si v životě nedovolila. Isabella se na sebe podívala do zrcadla, upravila si neposednou sukni karmínových šatů a nepatrně povytáhla koutky úst.

„Ano,“ odvětila s chvějícím se hlasem, „ale ne teď hned. Jakmile by mě spatřil v těchto šatech před vchodovými dveřmi, okamžitě by mě vykázal do mého pokoje, abych se převlékla,“ dořekla zamračeně. Na všechny případy byla pojištěná. Damian nebude zpod pláště zkoumat, jaké oblečení si jeho sestra vzala, a navíc dneska je to poprvé, co se výstředně oblékla.

Požádala Elis o plášť téže barvy a oblékla si jej. Poslední pohled do zrcadla patřil jejím očím – chtěla se ujistit, že je v nich tolik odvahy, aby v těchto šatech vyšla na veřejnost a hlavně před něj. Už dlouhá léta jej obdivuje, jeho půvab, ladnou, kočičí chůzi a neodolatelný šarm, kterým dokáže všechny ženy odzbrojit. Nadějně doufala, že se s ním na plese setká. Chtěla znát jeho reakci na nový styl oblékání.

„Bello,“ zakřičel Aaron a vletěl do dveří jejího pokoje. Isabella se na něj podívala vražedným pohledem a schovala se více pod plášť. Byla jí vidět jen sukně tkaná červenými nitěmi, což nemohlo vyvolat žádný skandál. Aaron se na ni obdivně podíval a uličnicky mrkl.

„Pořídila mě Naše Výsost, prý nechce přijít pozdě,“ ospravedlňoval se a hodil po mně omluvným pohledem. Pokud byl někdo v mé rodině, komu bych odpustila i za cenu toho, že bych měla ztratit vše, co jsem si silnou vůlí dobyla, byl by to právě Aaron. Můj věrný bratr, který stojí po mém boku vždy, když je to nutné, ačkoli jeho přehnaná ochrana mě často rozčiluje, říkala si Isabella v duchu a povytáhla koutky do smělého úsměvu.

„Odpuštěno,“ zašeptala a chytila se Aaronovy ruky. Ten si ji prohlédl od hlavy až k patě a teprve po tom, co jí složil tucet poklon, mohli sejít schody. Isabella ještě letmo zamávala Elis a mrkla na ni. Dnes večer jsem připravena užít si své svobody naplno, pomyslela si vítězně, ale když viděla Damiana, jak stepuje u schodů a knír se mu netrpělivostí chvěje, úsměv z její tváře se vytratil a myšlenky na zábavný večer potemněly.

Rentgenoval ji pohledem už od schodů. Isabella se cítila hanebně, v jednu chvíli měla dojem, že snad vidí skrz plášť, a okamžitě ji pošle nahoru, aby to ze sebe svlékla, ale po chvilce trápení se pousmál a nabídl Isabelle rámě z druhé strany.

„Můžeme jít,“ zavelel vůdčím hlasem a vedl své sourozence k připravenému kočáru. Pomohl jí nastoupit a poté se usadil naproti ní. Byla vděčná, že má po svém boku alespoň Aarona, který ji neustále obdařoval pozitivním úsměvem. Jakmile mu jej oplatila, koně přešli do cvalu a kočár se rozjel. Ples se konal u Middletonových, což bylo pár bloků od jejich domova, ale i přesto Bella pociťovala, jako by v tom proklatém kočáře jela celou věčnost.

Neustálé pohledy Damiana ji znervózňovaly, po šíji jí stékaly krůpěje potu a dlaně se jí také potily. Střetla se s jeho pohledem a hned uhnula. Tohle bude pekelně dlouhá cesta, pomyslela si zmoženě.

„Doufám, že jsi na naši dohodu nezapomněla, Isabello,“ oslovil ji celým jménem. Šlehla po něm hněvivým pohledem, moc dobře věděl, že toto oslovení od příslušníků rodiny neměla ráda. A také moc dobře věděl, že se jí nelíbilo, když jí před každou akcí připomínal jejich nedávno uzavřenou dohodu.

„Ale jistěže, jak bych mohla zapomenout,“ řekla kysele a na čele se jí objevila nepatrná vráska. Nad hlavou jí visel ortel nechtěného zasnoubení, pokud neuposlechne a zneuctí jméno Griffinových svými náhlými touhami po svobodě. Dohoda zněla jasně; pokud toto pravidlo poruší, Damian se postará o to, aby se zasnoubila s mužem, jehož ambice jsou stejně tak zábavné jako vyšívání při odpoledním čaji. Takový, který by svou poslušností vyhovoval Damianovi a jeho plánům. A to Bella nemohla dopustit.

„Slyšel jsem, že tam bude i Cullen,“ oznámil nám Aaron a moje srdce zaplesalo. Ano, pomyslela si, přesně po tomhle druhu dobrodružství toužím. Bella si uvědomila, že z jeho přítomnosti má až poměrně dosti velkou radost, a tak se ji snažila zamaskovat mračením na Damiana, který očividně přemýšlel, jak ochránit svou sestru od toho sprostého sukničkáře. Nebylo pochyb, že právě on bude Belle dělat dnešní garde, ačkoli on je ten poslední, kdo by mohl hlídat nevinnou dívenku. To je, jako byste nechali vlka, aby se postaral o stádo oveček. Absurdní, pomyslel si a pohlédl z okýnka.

 

Je to tady!

Dveře se otevřely a jako první měla z kočáru vyjít dáma. Ovšem než Bella vylezla, Damian ji chytil za ruku a něžně trhl k sobě.

„Nezapomeň na svou čest, Bello, nedělej nic, čeho bys litovala, jen proto, že mi chceš dokázat, jak jsi dospělá,“ zavrčel jí tichým hlasem do ucha a tvářil se přitom neutrálně. Bella se ušklíbla, vytrhla se z jeho sevření a upravila si klopy pláště.

„Nebojte se, Vaše Výsosti, hlavně dodržujte svou část domluvy,“ zašeptala sladce a s úsměvem na rtech vyšla z kočáru.

Čert aby to vzal, zaklel Damian a následoval ji.

 


Zatímco byl příchod Griffinových oficiálně oznámen, Bella se vytratila do šatny, aby ze sebe sundala provokativní plášť. Na malou chvíli ji přepadly pochybnosti, ale hned je zaplašila, jakmile si vzpomněla na striktní rozkazy svého bratra.

Nic mě nezastraší, já to dokážu! dodávala si odvahy a předala plášť dívce, jež stála za pultem.

Za rohem na ni čekal Aaron… Jen co ji spatřil, čelist mu poklesla snad ke kolenům a hleděl na ni snad minutu v kuse, dokud si Bella neodkašlala a nedala mu najevo, že v sále s hosty by jim bylo lépe. Zavěsila se kolem něho a s nervózním úsměvem na tváři spolu vešli do velké místnosti, jež byla osvětlená ohromným lustrem.

Čekala samolibé poznámky na její róbu či poklony, ale nečekala, že se kolem ní objeví kroužek gentlemanů, ať už ženatých, svobodných, či lovců věn. Pozornost jí věnovaly i dámy, ovšem hleděly na ni skrz prsty. Aaron měl co dělat, aby jej páni nezavrhli.

„Můžeš jít, já už si poradím,“ šeptla mu do ucha a mile se usmála na své obdivovatele. Aaron chtěl něco namítnout, ale Bella jej zpražila pohledem, který jasně říkal, ať od ní utíká. Poslechl a vycouval z ohromného kolečka. Bella byla ráda z takové pozornosti, do ouška jí šeptali krásná slovíčka adresovaná na její krásu, ale neviděla jej. Hledala jeho bledý obličej, vykrojené rty a ty krásné, topazové oči, které ji vždy svou hloubkou pohltí. Nenacházela je a to jí vhánělo smutek do srdce.

Co když nepřijde? ptala se sama sebe zklamaně. Přeci jenom je to známý prostopášník, který má určitě zajímavější události než nudný ples uprostřed sezóny.

„Lady Isabello, věnujete mi první čtverylku?“ optal se zdvořile lord Deverill a Isabella nadšeně přikývla. Pocítila tu volnost, kdy na ni bratři nehledí a nediktují jí, co má a nemá dělat. Byla ráda, že její myšlenky kolem lorda Cullena se rozutekly, jakmile se gentlemani začali prát o to, kdo bude mít tu čest být zapsán na tanečním pořádku lady Isabelly.

„Já chci valčík,“ křikl další muž. A Bella hleděla na muže, jehož hlas jí připadal jako štěbetání ptáčků.

„Musím konstatovat, že vás zklamu, lorde Melbourne, valčík mám již zamluvený …“ Cukla sebou. Poznala ten hlas. Bella ztuhla a pomalými pohyby se otáčela čelem k němu. Byl asi o hlavu vyšší než ona, takže stála očima v úrovni jeho rtů, což bylo velice nebezpečné.

„Lord Edward Cullen,“ vydechla omámeně a cítila, jak se jí chvěje spodní ret. Zatnula ruce v pěst, sebrala v sobě zbytek své odhodlanosti a podívala se mu zpříma do očí, což byla chyba. Spatřila v nich pobavené jiskřičky, které ji přesvědčily o tom, že je ještě krásnější, než si ho pamatovala. Beze slov ji uchopil za ruku, přisunul si k sobě její kartičku na taneční pořádek a své jméno naškrábal k prvnímu valčíku. Nebyla schopna slova, chtěla jen jedno – aby všichni zmizeli a ona zůstala s lordem o samotě.

Lord zřejmě vycítil její potřebu, a tak se do toho vložil. „Lady Griffinová by ocenila, kdybyste jí dali trochu volnosti, přeci není med, na který se sesypete jako vosy,“ káral je a vedl ji pryč, ke stolu s občerstvením. Samozřejmě mu neušly nepěkné pohledy mužů, jenž usilovali o trochu pozornosti lady Griffinové. Bella nebyla schopna si ani uvědomit, že ji drží za ruku. Stále byla v šoku z toho, že si sám řekl o první valčík.

„Dáte si punč?“ Civěla na něj neschopna slova. Ve večerní róbě vypadal neodolatelně, vázanku měl pilně naaranžovanou, sako mu padlo na jeho široká ramena a ten neodolatelný úsměv tomu dodal jen lesk dokonalosti. Ach bože, přemítala v duchu, tohle nedopadne dobře. Všimla si vražedných pohledů Damiana a jeho křečovitého úsměvu.

„Dávej si pozor,“ naznačil tiše rty a svůj knír utopil v dávce punče. Odvrátila od něj pohled a soustředila se na Cullena.

„Děkuji,“ pípla, když jí podal sklenku do ruky, a tak se jejich ruce setkaly. Jeho stisk byl elektrizující a nečekaně ledový. Málem ji pustila, kdyby nebyl lord tak pohotový a nechytil ji.

„Omlouvám se,“ zašeptala směle a začervenala se. Rychle se napila, aby zakryla červená líčka, ale lordovi neuniklo, jak její srdce utíká sprintem, div jí nevyletí z hrudě. Ještě oslnivěji se usmál a Bella se začala kuckat. Vzal jí sklenku a něžně ji poplácal po zádech.

„Lepší?“ Celá červená přikývla. Potřebovala trochu čistého vzduchu. Tohle ji jednou zabije – on ji jednou zabije, pomyslela si rozmrzele. Chytil ji za zápěstí a společně vyšli na zahradu, jejíž střed byl zdobený okrasnou fontánou. Šum a hluk z místnosti se za nimi vytrácel a Bella s Edwardem zůstala v zahradě sama.

Hleděla na tryskající vodu z úst okřídleného amora a snažila se nabrat zdravou barvu obličeje. Chtěla na něj zapůsobit, ne se před ním znemožnit, nadávala na sebe v duchu. Nejradši by nahlas zaklela, ale nebyla natolik neslušná, aby vypustila z úst něco takového v přítomnosti gentlemana.

„Ten ruměnec vám sluší,“ zašeptal tajemně a poměrně blízko jejího ucha. Trhla sebou a otočila se čelem k němu. Úplně zapomněla na jeho přítomnost, to se jí obyčejně nestávalo. Obyčejně také neměla šanci zůstat v Cullenově přítomnosti déle jak pět minut. Bella neměla ani šanci podlehnout jeho kouzlu natolik, aby si s ní začal něco víc, neboť její bratři se o vše potřebné postarali. Avšak teď, když má volnost, má šanci sblížit se s ním trochu víc. A možná zažít to pravé dobrodružství, po kterém tolik touží.

„Vám to také dnes sluší, lorde.“ Lhala, jemu to slušelo vždy.

„Edward. Stačí, když mě budete oslovovat Edwarde, mylady.“ Podívala se do jeho zlatých očí a opět cítila, jak se jí pod nohama ztrácí pevná půda. Měla mnoho otázek na jazyku, ale nenašla tolik odvahy, aby je vypustila do světa. Vždyť on byl opakem jí samé. Byl odvážný, prostořeký, náruživý a hlavně požitkářský. Nebyl to typ muže, který by hledal stálý život po boku nějaké urozené ženy.

„Co kdybychom se šli projít, do tance máme spoustu času a rád bych si s vámi popovídal o samotě, popřípadě vám složil nějaký kompliment ohledně vaší róby,“ oznámil jí s úsměvem a Bella si myslela, že je to krásný, vytoužený sen. A pokud ano, tak mě z něj, prosím, neprobouzejte, pomyslela si zasněně a nadšeně přikývla. Nabídl jí rámě a čekal, dokud jej nepřijala. S ostýchavostí a stydlivostí se zavěsila kolem jeho ruky a pocítila to zvláštní chvění po celém těle.

Ach můj bože…

Mlčky kráčeli podél zeleně v zahradě a Bella mlčky obdivovala jeho krásu z profilu. Jakmile po ní střelil pohledem a jejich pohledy se setkaly, zčervenala jako pivoňka a sklopila pohled. V tak trapné situaci nevěděla, jak by se měla chovat. V jeho přítomnosti byla neznalá a nezkušená.

„Mohu mít otázku?“ zeptal se náhle a propaloval ji svým pohledem. Beze slova přikývla a dychtivě čekala, na co tak zajímavého by se zrovna on mohl ptát. Zastavili se u okrasné fontány, přímo pod sochou amora. Nad nimi se vznášela ta opojná vůně vzrušení a sprška vody jí dopadla na odhalený zátylek a Bella vyjekla. Edward se pousmál a svými dlouhými prsty se dotkl jejího zátylku. Jemně jej pohladil, až Belle naskočila husí kůže. Sehnul se blíže k ní, těsně až k uchu.

„Jak je možné, že vaši bratři vám dali takovou volnost,“ optal se s laškovaným tónem a Bella v jeho objetí tála.

„Uzavřela jsem s nimi dohodu,“ procedila skrz zaťaté zuby. Byl tak blízko jejího obličeje a Bella byla nervózní. Mohl je kdokoli vidět. Nejenže by utrpěla její pověst lady a byla by považována za nestoudnou ženu společnosti, ale lord Cullen by byl přistižen s ní a byla si jistá, že by Aaron a Damian usilovali o to, aby se zřekl své mládenecké svobody a jako správný gentleman ve společnosti čelil problému se zdviženou hlavou – učinil ji tak svou ženou.

Ihned zaplašila takové myšlenky. Kdyby jen věděl, na co myslí, utekl by od ní, až by se za ním prášilo.

„Jsem rád za takové soukromí,“ šeptl vroucně, „už dlouhou dobu vás z povzdálí obdivuji a chystám se vás náležitě oslovit. Ale neměl jsem šanci, neboť jste u sebe měla stále své garde,“ pousmál se a Belle poskočilo srdce. Jak je možné, že na ni má takový vliv? Že by jeho osobité kouzlo? říkala si v duchu a začepýřila se.

„Vy jste mě obdivoval?“ vylezlo z ní a podívala se mu do očí. Nedokázala rozpoznat, co se v nich právě odehrávalo, ale jako by v nich plály jiskry vášně a něhy, které ona vždy obdivovala. V jeho objetí cítila křepelí motýlí křidélka v podbřišku a to jí přišlo jako dobrodružství.

„Ano, a mám nesmírnou radost, když vás tu mám jen pro sebe. Nemohl bych totiž učinit tohle…“ Jeho slova už pomalu nevnímala, když jí obličej ovál jeho chladný dech. Zbavoval ji smyslů a on to moc dobře věděl. Jeho rty byly kousek od jejích. Ještě než ji políbil, povytáhl koutky a vdechl jí do úst doušek touhy. Belle se protočily panenky a právě v ten okamžik se dotkl rty jejích. Když jí vdané přítelkyně říkaly o intenzitě polibku, nevěřila jim.

Ale Edward si počínal velice zkušeně. Obkroužil jí spodní ret a jemně jej skousl. Když viděl, že Bella si na jeho nečekaný vpád zvykla, začat rychleji pohybovat rty a jejich polibek se stával vášnivějším. Byla naprosto oddaná jeho kouzlu. Chytila jej pevněji za paže a natiskla se na jeho tělo. Využil té situace, že mírně pootevřela ústa a ukázal jí další lekci v líbání. Zkušeně zkoumal jazykem hedvábnost jejích úst, zatímco mu Bella sténala do úst. Právě když byla na pokraji zhroucení, ucítila na svém podbřišku důkaz mužského vzrušení.

V prvotním okamžiku to pro ni byl šok. Ještě nikdy se jí nepodařilo vzrušit muže. Edward se více vypnul proti jejímu tělu a své ruce přemístil na její záda, aby si ji mohl více přitulit do náruče, ale Bellina mysl byla zaplavena strachem z faktu, že vzrušila Edwarda Cullena. Vzepřela se proti němu a vší silou jej od sebe odstrčila. Edward byl tak uvolněný, že to v první chvíli nečekal a ztratil rovnováhu.

Pustil ji a pozoroval, jak se od sebe vzdalují. Bella odskočila o krok dál a s vykulenýma očima pozorovala, jak Edward padá do fontány. Jakmile dopadl, voda se rozprskla všemi směry. Mírně uskočila, aby na ni nedopadly kapičky vody, a tak zničily její dnešní, pečlivě vybranou, róbu. Ačkoli to byla dáma, nemohla zabránit úsměvu, který se jí dral na rty. Shodila lorda Cullena do vody, jen proto, že ji políbil a dal jí najevo, že po ní coby ženě touží.

„Musím říct, že jsem měl v plánu vykoupat se,“ konstatoval suše a hříšně se na ni usmál. Belle se zatajil dech, když zpozorovala jeho svaly, jak se rýsují pod bílou košilí, která se nasákla vodou. Z bronzových pramenů odkapávaly kapičky vody a celá jeho plesová róba byla zničená.

„Omlouvám se…,“ začervenala se, „neměl jste mě líbat, lorde, nehodí se to pro mladou ženu, jako jsem já,“ vytkla mu na oko nazlobeně.

„A proto jste mě shodila do fontány?“ zeptal se pobaveně. Pročísl si bronzovou záplavu vlasů a zpod dlouhých řas se na ni usmál.

„Chtěla jsem zchladit vaši touhu, Edwarde,“ šeptla mu provokativně a usmála se.

„Jestli si myslíte, Bello, že i studená voda zchladila touhu po vás,“ promnul si čelist a rychlostí blesku opět stál na nohou, „tak mě ještě moc neznáte,“ zavrčel na ni. Belle se zatajil dech. Takovou odpověď nečekala.

 

Hodina, den, týden, měsíc uplynuly a Bella se s pohádkovým lordem sblížila. Strávil s ní každičkou chvíli. Společně se smáli vtipům, historkám a hlavně tomu, jak jej shodila do fontány. Pouto mezi nimi rostlo a Bella byla přesvědčená o jedné věci – Edward je možná v Anglii považován za prostopášníka, ale je to galantní muž. Pevně věřila, že mezi nimi je láska, která později přeroste v žádost o ruku.

Věřila tomu, že se změní a nebude nahánět kdejakou sukni po celém Londýně, neboť v poslední době byla středem jeho zájmu jedině ona, což jí lichotilo. Jako u každého vztahu nastal den, kdy si svěřovali svá tajemství. Bella v tom všem byla nezkušená, ale Edwardovy praktiky ji všemu naučily. Dokázala v tom chodit, ačkoli sem tam klopýtla, on ji vždy pevně zachytil. S úsměvem na tváři dopadla do jeho náruče, ve které ji něžně sevřel, a tak jí dal najevo, že je jen jeho.



Pod schody na ni čekal Damian s předenýma rukama na hrudi a nepřístupným pohledem. V Belle hrklo. Čekala, že to nepůjde bez potíží, aby se vyplížila z domu, ale že se na ni bude koukat s pohledem autoritativního otce, to ji zarazilo a zároveň popudilo k dalšímu divadlu o tom, že ona už není dítě, se kterým by si mohl dělat, co se mu zlíbí.

S lhostejným výrazem došla na poslední schod a zadívala se mu do černých očí. Vždycky obdivovala, s jakým klidem a chladem ji pozoruje. Vždy, když od ní odháněl nápadníky, obhajoval se tím, že ji má moc rád a nechce, aby se provdala za nějaké budižkničemu, který z ní bude ždímat jen peníze. Pravdou ale bylo, že mu šlo především o to, aby uchránil jméno Griffinovic rodiny. Bellu sice podle svých slov miloval, ale bratrskou lásku k ní moc nechoval. Usuzovala z toho, jak se k ní choval.

„Kam máš namířeno?“ zeptal se strohým hlasem a podíval se jí do očí. Belle vyjel mráz od páteře až po chodidla. Celá se zachvěla a našpulila rty.

„Mám schůzku, proč?“ odvětila chladně a snažila se, aby to působilo vyrovnaně, avšak hlas se jí chvěl nervozitou a hněvem, který v sobě držela.

„A s kým, smím-li se zeptat,“ vyrukoval s další otázkou. Bella protočila oči v sloup a obešla jej. Před dveřmi na ni čekala komorná s lehkým svetýrkem a deštníkem. Damian hrál velmi dobrou hru. Věděl, s kým má namířeno na schůzku, před domem stál kočár lorda Cullena, a právě to se mu nelíbilo. Chtěl to slyšet přímo z Belliných úst.

„Víš to, pěkné odpoledne,“ rozloučila se a sáhla na kliku, ale zasekla se v polovině pohybu, když ji Damian chytil pevně kolem zápěstí. Otočila se k němu čelem a nehezky se zatvářila. Měla chuť se ohnat a dát mu políček, ale naštěstí se udržela. Damian byl starší bratr a ona by k němu měla mít úctu.

„Pusť mě, Damiane!“ zasyčela na něj. „Jasně jsme se dohodli, pamatuješ? V dohodě stojí, že si můžu dělat, co chci, bez ohledu na to, zda s tím další členové rodiny souhlasí. Tak mě laskavě pusť a nech mě jít!“ S třením zubů a napjatým pohledem mě pustil a zvednul ruce nad hlavu. Bylo vidět, že šílí vzteky, ale Bella na něj nebrala ohledy. Byl to její život a ona se rozhodla tak, jak se rozhodla. Umanula si, že se nepustí šance sdílet příjemné odpoledne s lordem Cullenem, i kdyby se její bratři stavěli na hlavě – doslovně jen jeden z nich.

„Dobře, nechám tě jít, ale chtěl jsem tě upozornit, Bello, že v sázce je jméno naší rodiny, dávej si pozor na to, s kým se scházíš. Nedržel jsem tě od Cullena pro nic za nic, abys potom všechnu svou nevinnost zahodila,“ domlouval jí a ona pěnila.

„Možná, že si neuvědomuješ, co jsi právě řekl, Damiane, ale já nejsem trofej, o kterou by se bojovalo, jasné? Jsem žena, která má svá práva, a hodlám je využít. A vyprošovala bych si tvůj tón, se kterým se mnou mluvíš.“ Byla dotčena hlavně tím, že se zmínil o její nevinnosti zrovna v tak ošklivém podání. Ani si nevšimla kdy, ale začaly jí po tváři kanout slzy. Ani se na Damiana nepodívala a vyletěla ze dveří.

Skrz mlžné vidění, neviděla na cestu a málem spadla na zem, kdyby nevletěla do Edwardovy náruče. Pevně ji stiskl a motýlími polibky ji chlácholil. Objala jej v pase a zabořil obličej do jeho košile. Nasála jeho vůni a úlevně vydechla. Byla v bezpečí, byla u něj, pomyslela si a ještě více se k němu přivinula.

Na bradě se jí objevily chladné prsty a donutily ji, aby se mu podívala do očí. Spatřila v nich to, co hledala – pochopení. Edward vždy věděl, co v dané situaci potřebuje. Silněji ji objal a vedl ji do svého kočáru. Pomohl jí nastoupit, usadili se těsně vedle sebe, a jakmile se kočár rozjel a oni osaměli, vyhoupl si ji na klín, a tak ji mohl zasypávat polibky.

Po celou cestu se jej pevně držela, v pěstičkách drtila naškrobenou košili a smáčela ji slanými slzami. Lehké pohupování v kočáře ji uspávalo a stejně tak Edwardovy letmé doteky. Slastně přivřela oči a ještě více se schoulila v jeho náruči do klubíčka. Edwardův tichý povzdech Bellu vyrušil a ona se probrala z toho úzkostného transu. S rozmazanýma očima se na něj podívala a přes dlouhé řasy začala rychle mrkat. Hleděl na ni tak dlouho, až jí to přišlo jako věčnost. Krásná, dlouhá a nikdy reálná věčnost, ze které se nechtěla probrat.

„Omlouvám se,“ špitla skoro neslyšně a zarděla se. Malými prsty mu uhladila zmuchlanou, poslzenou košili a sklopila pohled, aby jej neviděla. Edward však nechtěl, aby se před ním schovávala. Chtěl ji vidět takovou, jaká je. Celou. Chytil ji za ruku a přiložil si ji na obličej.

„Nemáš za co, květinko,“ zašeptal jí do ouška, ona se jako na povel zachvěla, „je mi ctí, abych tě mohl v té nejtěžší chvíli tišit. Prospi se, pojedeme na místo, kde nás nikdo nikdy nenajde.“ Jiná dívenka by po těchto slovech zpanikařila a utíkala od muže téhož charakteru pryč, ale Bella byla jiná. Ačkoli její srdce bylo pošlapané slovy Damiana, stále toužila po dobrodružství, které jí mohl nabídnout jen on. S pokusem o úsměv přikývla, a tak si vysloužila letmé otření rtů z Edwardovy strany.

Je jiný, změnil se kvůli mně! říkala si v duchu, zatímco spokojeně usínala v jeho náruči.

 


Ledový závan jí ovál šíji a lehké šimrání na paži ji probudilo ze snění. Když otevřela napuchlé oči, skláněl se nad ní ten nejkrásnější muž. Hříšně se na ni usmíval a prsty jí jezdil po odhalené paži.

„Dobrý večer,“ pozdravil ji zastřeně a políbil ji na čelo. Bella v prvotním okamžiku jen přitakala, ale když si uvědomila časový pojem, vyjekla a posadila se do sedu. Edward ji stále udiveně sledoval a rentgenoval každý její pohyb. V té velké posteli mu připadala tak nevinná a zároveň hříšná. Věděl, že je čistá jako lilie, nepošpiněná a stále oddaná jen své víře, ale toužil po tom okusit ji, ať už to mělo stát cokoli. Výhrou však bylo, že Bella se neostýchala, když se k ní Edward přiblížil, aby ji vášnivě políbil a přitiskl ji k sobě, vyhověla jeho požadavkům a náruživě se zapojila do vášnivé hry plné touhy a vražedného žáru.

„Proč jsi mě nevzbudil?“ zděsila se a objímala jej kolem nahého pasu. Rty putoval po jejím krku a dlaněmi ji hladil v odhaleném dekoltu.

„Nechtěl jsem si kazit pohled na tak nevinnou tvářičku,“ vysvětlil jí, „spala jsi tak sladce.“ Vydechla, když jí přejel jazykem po štíhlém hrdle a něžně jej skousl. Edward ji pažemi podepřel a začal jí uvolňovat šněrování živůtku, když usoudil za vhodné, že mu Bella polibky s vervou oplácí. Hbitými prsty rozvázal stuhu spodničky. Jakmile hebká látka sklouzla dolů, natáhl ruku k jejímu spodnímu prádlu.

„Jsi krásná,“ zamumlal v němém úžasu, když pohlédl na její panenský klín. Bella se v té agónii začervenala, ale nezatrhla Edwardovy pohyby. Její dech se zrychlil a srdce začalo splašeně bít. Cítila jen vlnu vzrušení, která se jí zmocňovala od páteře, až po konečky páteře. Když ji pozoroval déle, Bella se vrátila zpět do reality a začala si zakrývat odhalený klín. Edward nesouhlasně zamručel a zastavil ji v polovině pohybu.

„Neschovávej se přede mnou,“ napomenul ji s pokorou v hlase, „chci tě vidět takovou, jaká jsi.“ Rty se dotkl plochého bříška a obdařil jej sladkými polibky, jejichž intenzita jej nenechávala chladným. „Celou tu dobu, co jsem byl s tebou, jsem toužil po tomto okamžiku. Myslel jsem na tebe, na tvou vůni a chuť tvého těla. Na to, jak tě sevřu ve své náruči, až nebudeš moc popadnout dech, a na to, jak zaryješ své nehty do mé kůže tak, abych cítil tu bolest s tebou.“ Podíval se jí do očí.

Dráždivě ji pohladil po vnitřní straně stehen, načež mu Bella hlasitě zasténala do úst. Edward se v tom lahodném zvuku vyžíval. Ještě nikdy nemusel čekat tak dlouho, aby okusil právem získané ovoce, ale u Belly to chtělo čas a trpělivost. Držel se a hrál si na gentlemana, jen aby se dostal do té pozice, ve které je teď. Ovšem nepočítal s tím, že se něco v jeho plátnu zvrtne. Něco, co doposud neznal a nechtěl znát. Bella byla nevinná dívka, která neznala, co je vášeň, ale pouhý pohled v Edwardovi dokázal probrat živočišné zvíře, co touží po bílé lilii.

Ztuhla a napjala se. Zvědavě se na ni podíval, na čele se mu objevila nepatrná vráska. „Bojím se,“ dodala na vysvětlenou zahanbeně a sklopila zrak. Bylo to zbytečné. Tyčil se nad ní jako vlk, co si hlídá svá mláďata – ji. Lehce se pousmál a prsty jí přejel přes napjatou čelist.

„Nemusíš, vše se naučíš.“ Lehce se dotkl jejích rtů a začal s nimi vášnivý tanec.

„Pochybuji,“ dodala ostýchavě, ale nechala se dál hýčkat v jeho náruči. Nepostřehla ani okamžik, kdy byli oba nazí a těsně přilepení na sobě. Bella tlumeně vyjekla, když ji do bříška tlačil důkaz toho, že z Edwarda opět dokázala udělat muže. Když si vzpomněla na ten okamžik, jak ji jeho vzrušený úd tlačil přes látky mušelínových šatů, zachvěla se. Ale teď to bylo jiné.

Jejich horká těla se o sebe třela a nic jim nebránilo v tom, aby se z Belly stala žena, Edwardova žena. Když vklouzl mezi její štíhlá stehna, jež se třásla jako osika, oba se zachvěli touhou a očekáváním. Edward ani na chvíli nezaváhal a po celou dobu ji hladil po těle. Dotýkal se jejích prsou, líbal každé místečko, kde mu to Bella povolila, přes odhalený dekolt, střed jejího ženství, až po lýtka a kotníky. Ovšem vždy se vrátil tam, kam jej to táhlo nejvíce. Tam, kam Bella nenávratně dávala své paže, aby ji neviděl. Do jejího klína.

Sklonil se k ní blíž, jemně ji pohladil. Chtěl se přesvědčit, že bude vše v pořádku. Jindy by mu nezáleželo na tom, zda to dotyčnou bude bolet, ale u Belly to bylo něco jiného. Byla to jeho povinnost! Cítil to tak. Prsty přejel po citlivém pupenu jejího těla a povytáhl koutky. Bylo to pro něj hotovým peklem, když se musel hlídat. Bella pro něj byla pokušením.

„Jsi připravená,“ pronesl přiškrceně a zaskřípal zuby. Bella zhluboka dýchala a čím více na ni přicházely vlny touhy, tím více zarývala Edwardovi nehty do kůže. Oba byli mučeni. Oba zvažovali pro a proti. Bella zahlédla v jeho pohledu chtíč, o kterém věděla, že je pravým dobrodružstvím. Chtěla cítit, co je to svoboda, a s ním to cítila. On ji nedržel v poutech a nepoučoval ji. Hlavou jí prolétla slova Damiana a jeho zlověstný pohled, který jí dnes ráno daroval.

Na kratičkou chvíli se jí zaleskly oči slzami, ale když spatřila Edwardův překvapený a zároveň vyděšený výraz, zapudila je. Edward je jiný, myslí to se mnou vážně, jinak by se ke mně tahle nechoval, přesvědčovala sama sebe. Jestli se odhodlal k takovému kroku, musí si být jistý tím, že se stane lady Cullenovou, ať už chce, nebo ne.

„Bello, děje se něco?“ zeptal se, když na něj dlouze hleděla a kousala si horní ret. Pohladil ji na boku a zastavil se na stehnech. Opět jí do těla vystřelil ten pocit svrbění, kdy je schopna udělat cokoli, jen proto, aby jej měla u sebe. V lepším případě v sobě.

Zavrtěla hlavou a zhluboka se nadechla. „Chci tě!“ To Edwardovi stačilo. Naposledy se dotkl rty jejích, roztáhl jí něžně stehna a pomaličku spojil jejich těla v jedno. Bella v tu chvíli vydechla, když cítila podivný tlak v podbřišku. Zorničky se jí rozšířily a svaly ztuhly. Edward znehybněl, ale stále ji pozoroval. Spatřil v jejím obličeji náznak bolesti a zamrzelo jej to. Zapřel se dlaní do postele a chtěl její trápení ukončit. Nestálo mu za to, aby hleděl na její obličej zkřivený bolestnou grimasou.

Když už se chystal, že z ní vyklouzne, Bella sebrala veškerou odvahu a přitlačila jej k sobě, čímž jejich těla spojila až na doraz. Oba překvapeně zakřičeli a Edward poznal, že by nedokázal právě teď odejít. Nemohl. Uchopil ji za paže a políbil do vlasů, na čelo, na oči, rty. Jako poslední si nechal krk.

„Slibuji, že budu opatrný…“ Jen co to dořekl, tempo jeho přírazů se začalo zvyšovat. Bella se po chvíli jeho pohybů, přizpůsobila. V hlavě měla jen Edwarda a jeho touhou tepající úd. Byl pro ni vším. Byl pro ni Bohem. Ačkoli si zakázala otevřít bránu srdce každému muži, který se jí bude snažit dostat pod sukni, on to dokázal. Nejenže si získal Bellino srdce, ale i její tělo a vše s ním. Zamilovala se.

Právě když se jí zdálo, že vybuchne slastnou extází, Edward ji políbil a všechny hluboké steny utopil ve vášnivém polibku. Když bylo po všem, Edward se opřel o Bellino čelo a studený dech jí ovál tvář. Vypadala jako omráčená. Bylo to neuvěřitelné. Bella zhluboka dýchala a snažila se přijít na slova, která by ze sebe mohla vydat. Zbytečně.

„Slovy se ta krása vyjádřit nedá,“ řekl za ni, když si lehal vedle ní, a přitáhl si ji do náruče. Pevně ji objal. Chtěl ji cítit u sebe. Přikryl ji dekou a jen tak spolu leželi, v pozadí s praskajícím ohněm, a mysleli jen na druhého. Nechala se objímat a na tváři jí hrál šťastný úsměv. Možná, že donedávna netušila, co je to láska, ale právě tehdy, když ji políbil u té fontány, to poznala. Avšak byla moc unavená, aby nad tím vším přemýšlela. Chtěla usnout v jeho náruči a s jeho polibky ve vlasech.

„Miluji tě, lásko,“ zašeptala a zavřela oči. Edward jako na povel ztuhl.

 

 

Ráno, když sluneční paprsky Belle dávaly vědět o tom, že je již čas vstávat, se s úsměvem na rtech zachumlala do deky až po krk. Když otevřela oči a zahlédla obraz cizí ženy s medovými vlasy, nedokázala si vzpomenout, kde vlastně je. Ale jakmile ji do nosu udeřila jeho vůně, znovu se potutelně usmála a vzpomněla si na chvíli, kdy ji učinil ženou.

Byla si jistá, že je právě teď ta nejšťastnější žena pod sluncem. Měla konečně někoho, koho milovala, a Damian ani Aaron jí nemohli už zabránit v tom, aby se s ním nestýkala. Včerejším činem si Edwarda pojistila tak, že si ji musel vzít za ženu.

Uvědomila si, že v pokoji není sama, a tak se otočila, ale nikoho nenašla. Místo vedle ní bylo prázdné a na zmuchlaném prostěradle ležel dopis s úhledně napsaným jménem. V Belle se v tu ránu objevily pochybnosti.

„Kde je Edward?“ vyřkla svou obavu nahlas. Přičichla k polštáři a jeho vůni stále cítila. Možná jen odešel do kuchyně, aby mě překvapil, napadlo ji, ale to nebylo moc pravděpodobné. Ne na lorda, který má služebnictva jako much. Zaostřila na dopis a přečetla si své jméno. Vzala jej do ruky a nedočkavě začala vyndávat z obálky.

Mohlo mě napadnout, že si musel něco zařídit, a proto odešel, pomyslela si šťastně a začala číst.

 

Je mi líto, jak daleko to mezi námi zašlo. Vím, že jsem to měl utnout v ten moment, kdy jsem ještě mohl, ale nešlo to. Nešlo, protože jsem měl myšlení zamlžené pouze Tvou vůní. Mrzí mě, že jsem si s Tebou tak dlouho hrál, ale já nejsem typ muže, co by se usadil a žil se svou ženou. Jsem požitkář, Bello, a tak to i zůstane. Ovšem nikdy nezapomenu na moment, kdy jsem s Tebou sdílel společné lože. Byl to jeden z mých nejšťastnějších okamžiků v celém svém dlouhém životě. Učinil jsem Tě ženou, ale nejsem připravený na to, abych si Tě vzal. Získal jsem ale jednu Tvou punčochu, která mi při každém pohledu na ni připomenu Tvé krásné tělo a Tvůj oslňující úsměv. Nebudu se Ti omlouvat, poněvadž vím, že ani ta nejhlubší omluva by to nespravila, a proto jen… Užívej si svého života dobře a čiň s rozvahou. Doufám, že najdeš muže, jenž Tě bude doopravdy milovat a uctívat tak krásnou a smyslnou ženu, jako jsi Ty.

Edward


S rozklepanýma rukama dopis držela v ruce a četla jej stále dokola. Nemohla tomu uvěřit. Byla to lež? Nebo jen chabý žert? Nevěděla… a ani to vědět nechtěla. Využil mě, pomyslela si zlomeně a zlostně zároveň.

„Tohle bude mít ještě dohru, lorde Edwarde Cullene!“ zavrčela stísněně a ucítila mokré cestičky na tvářích.


 

Dlouho jsem nepsala, a tak bych byla ráda, kdybyste na mne brali ohled. Těžko se vrací do kolejí, ze kterých jste vyjeli.

Ovšem tato otázka je klíčem; bude to mít dohru?

Záleží jen na Vás...

→ Dohra

(Plamen v srdci; Susanne Enoch)



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek V náruči ďábla :

 1 2 3 4 5   Další »
27.08.2011 [14:14]

WhiteTieRoxynko, díky, že ses o téhle povídce zmínila. Můžu ti říct, že tu sedím a čumím. Hlavou se mi honí spousty nadávek a urážek, které vůbec nejsou pěkné, a kterými bych nejraději Edwarda zahrnula. jak jen jí to mohl udělat? Bella, nevinná, plná nadějí, lásky, a on jí tohle udělá?
Povídka se ti moc povedla. Krásně si popsala veškeré detaily, hezky sis pohrála s dějem. Doufám, že mu to Bella ještě vrátí...!

43. Janča
27.08.2011 [11:26]

pěkné a jsem pro pokračování...

25.08.2011 [17:36]

Evelynka Emoticon Emoticon dufam v pokracovanie Emoticon

41. Roxana
25.08.2011 [10:46]

RoxanaDěkuji Těm, kteří se mě zastaly, je to od Vás pěkné.

Contaester, je hezké vědět, že jsi to hned poznala. Ano, pokračování bude a bude z mé hlavinky, aby nedošlo k nedorozumění.

Arabek, vážím si Tvého názoru. A děkuji.

Pro všechny; dohra bude, ale jiná, než tady někteří myslí. Proto doufám, že se alespoň valná většina, která psala komentáře, přesvědčí, že to Bella dotáhla do konce.
Děkuji...

40. arabek
24.08.2011 [17:38]

arabekJe to nádherné. OPravdu já... já nevím. Nádhera. Pokud by to mělo mít dohru? Ano. Sice to má své kouzlo, které by pominulo, ale kadý čtenář by si přál pokračování. A já nejsem vyjímkou. Tušila jsem, že ji Edward nemiluje tak, jak ona jeho. Já červenou knihovnu moc nečtu, asi by to bylo divné a proto mne tvoje povídky vždy nadchnou. Opravdu je to něco nádherného. Já naprázdno otvírám ústa. Jen tak dál.

39.
Smazat | Upravit | 24.08.2011 [14:28]

Nejdřívě mě naprosto uchvátilo popsání děje. Pak jsem si ale uvědomila, že jsem tohle už jednou četla.
Pár souvětí a slovních spojení mi bylo známo a tak jsem zapátrala ve své červené knihovničce a hledala, co to asi tak může být.
Nevšimla jsem si zdroje pod povídkou. Emoticon
Roxy, pokud budeš pokračovat, tak snad z vlastní hlavinky, protože bych jinak věděla, jak to dopadne. Emoticon Emoticon A já bych ráda překvápko. Emoticon
Hezké, děkuji za zážitek. Emoticon

38. uhlacka27
24.08.2011 [13:57]

Je to skvělé! Ráda bch věděla, jak to dopadne. Určitě pokračuju Emoticon

37. Paes
24.08.2011 [13:12]

Paesmně se to moc líbilo Emoticon a pokračování by bylo úžasné Emoticon Emoticon

36. cullensfamily
24.08.2011 [11:04]

roxy ty si skvela kraaasa opravdu prosím pokračování Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24.08.2011 [10:40]

dcvstwilight Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3 4 5   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!