Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Utajená proměna

19.06.2013 (15:15) • Petulinda • FanFiction jednodílné • komentováno 11× • zobrazeno 2277×

Skrytou letní chatou se nese jen zvuk kapání vody, co nejde zastavit. Alice je stejně uzavřená jen do svých myšlenek a do pozorování svého díla.

Je tak krásná, pomyslí si a nechává se dál unášet půvabem nehybné dívky, co leží na dřevěné staré posteli. Za těch pár hodin se tak změnila…

Alice se tolik těší, až přijde poslední nádech a oči novorozené se otevřou. Paprsky slunce houpajícího se nad západem se dotýkají bledých paží položených podél těla. Kůže se už třpytí stejně diamantově jako Alicina.

Svým citlivým sluchem zaznamená poslední vyčerpaný úder lidského srdce, které se právě poddalo Alicinu jedu. Hruď se už nehoupe tolik, jako předtím. Alice už může jen počítat zlomky sekund, než se oči otevřou.

Rudé duhovky náhle spatří svět.

„Bello,“ vydechne Alice nadšeně, ale zároveň se špetkou strachu z její reakce. Neví, proč se její možnost vidět budoucnost rozmazala do nesmyslných čar, už tím ale trpí delší dobu. Teď jí nezbývá, než Belliny reakce pouze odhadovat.

„Alice,“ odpoví Bella, trochu vyděšená náhlou melodičností svého hlasu. Zdvihne se na loktech a spatří blyštivý paprsek na své kůži. „Co se stalo? Nic si nepamatuju,“ vydechne zmateně a dál pozoruje krásu třpytu.

„Spala jsi,“ připustí Alice.

„Spala?“ zopakuje Bella a propojí své krvavě rudé oči s medově zlatavými.

„Hodně jsem přemýšlela. O tom, jak jsi mě několikrát žádala o proměnu, ale já stále doufala, že to udělá Edward,“ začne vysvětlovat, Bella jen pozorně poslouchá. „Mluvila jsem s ním, on tě odmítá proměnit kvůli té své filozofii. Jako by mu byly tvé city ukradené, jako by mu nezáleželo ani na nebezpečí ze strany Volturiů. Já už to nevydržela, Bello. Včera, když odešel na lov, jsem se vloupala k tobě domů a do čaje ti zamíchala pár prášků na spaní, aby ses mi neprobudila v nevhodnou chvíli. Mluvila jsem i s Charliem a Jasperem, oba si myslí, že jsme spolu jely na týden na prázdniny. Jasper to se svojí mocí ovládat nálady vsugeruje ostatním, takže mu uvěří. Nikdo nezná pravdu,“ dopoví a čeká na Bellinu reakci.

Bella ale jen dál sedí na posteli a mlčky pozoruje své tělo. Alice přepadne zvláštní pocit, zmatenost a zklamání.

„Zlobíš se?“ špitne a začíná o svých dobrých úmyslech, náklonnosti k Belle a všemu, co udělala, pochybovat.

„Ne,“ usměje se a pohladí Alicinu paži. „Jsem ti vděčná. Máš tak hřejivou kůži,“ změní téma a zamrká.

„Ve skutečnosti je pořád studená, jen teď máme stejnou tělesnou teplotu,“ oplatí jí úsměv Alice.

Bella se vzepře na pažích a postaví se svýma bosýma nohama na dřevěnou podlahu, která jemně zavrže.

„Chceš… Opatrně!“ vykřikne Alice, když ji Bella nenechá dopovědět a bez kontroly smyslů se přežene po pokoji. Pod její nemotorností spadne obraz na zem. „Uvnitř musíš pomalu. Krůček po krůčku.“ Chytí Bellu za ruce a vede ji. „Opatrně,“ opakuje, zatímco sleduje Bellu, jak se soustředí, rudé rty svírá do úzké škvírky a mhouří oči, aby opět něco nepokazila. Nakonec ji pustí a Bella se už sama pomalu sune pokojem. Po pár krocích se dostane k oknu. Všude kolem jsou tajemné lesy a jejich zvuky, které novému sluchu neujdou.

„Kde to vlastně jsme?“ otočí se na Alici, stojící uprostřed pokoje, a zálibně si ji prohlížející.

„Tři sta mil od Forks. O téhle chatě nikdo neví, ani Jasper. Nevědí, kde jsme. Je tu bezpečno, za těch pár dní se vše naučíš, pomůžu ti.“

„Nebudeme se zdržovat… Mám žízeň,“ usměje se Bella a nemůže se dočkat své první kořisti.

„Dobře, jdeme.“

Jen vyjdou ven před chatu, Bella se horlivě rozhlédne a bez jakéhokoliv upozornění se vrhne do nejtmavší části lesa, kam už paprsky nedosáhnou. Alice se zasměje a hned Bellu dohání. Zatím novorozenou nevede k žádnému konkrétnímu cíli, sama si vzpomíná, jak si užívala běh před prvním lovem. Vše bylo tak nové, ani Belle to teď nebere.

Avšak Bella ví, kam běží. Za zvukem vody, která šumí kdesi v dáli. V chatě nebylo žádné zrcadlo, a tak se teď těší ještě víc, až uvidí svůj odraz. Vždycky jen snila, jak by jako upírka mohla vypadat, ale teď už to je realita.

Jen zahlédne malý vodopád, ještě víc zrychlí. Vrhne se na kolena do měkkého mechu, nehledě na to, že si zašpiní kalhoty. Zírá do jezírka, kde se tvoří jedno velké zrcadlo. Alice se zastaví a jen pozoruje Bellu, jak si užívá svoji novou podobu. Najednou ucítí, jako by jí mrtvé srdce poskočilo a znovu začalo bít. Bella se jí líbila už od první chvíle, co ji spatřila, ale až teď si přiznává, že ji miluje. A to Bella ještě netuší závažnost situace. Alice jí nechce nový život kazit, a tak se zatím rozhodne mlčet. Ví ale předem, že až přijde čas, bude ji to bolet.

S vílí lehkostí přistoupí k Belle a sáhne jí do dlouhých vlasů, které v důsledku proměny nabraly měděný nádech. Zasněně se spolu dívají do vody, i když slunce už zapadlo a v lese začíná být pořádné šero. Upíří oči ale i tak dokážou vidět tu krásu.

„Jsi ta nejkrásnější upírka, kterou jsem kdy viděla,“ vypustí obdivně Alice ze rtů a Bellu obejme. Drží ji v náručí a odmítá pustit. Pak si ale vzpomene na důvod, proč vyrazily do lesa. Bellina žízeň.

„Pojď,“ pobídne Alice Bellu a rychlostí blesku ji vede na zelený palouk, obnažený vrcholek mezi lesy.

S úsměvem shlédne do údolí a prstem ukáže na skupinku srn, chystajících se ke spánku.

„Na večer už neutíkají tak rychle, ale ani jindy není problém si jich pár chytit. Dobrou chuť,“ popřeje s úsměvem Belle, instinktivně se řítící k srnám.

Čistý zásah, první kus Bella skolí bez jakýchkoliv problémů. Nad chutí zvířecí krve raději nepřemýšlí, snaží se svoji žízeň zahnat co nejrychleji. Zbylých pár jedinců se zatím přesunulo jen o pár desítek metrů dál.

Skutečně inteligentní zvířata, probleskne Bellinou hlavou ironicky a už se řítí po dalším vyvoleném zdroji krve.

Alice se s potěšením raduje nad vítězstvím, když se nasycená Bella s trikem od krve vrátí zpět na palouk.

„Šlo ti to skvěle,“ pochválí ji.

V chatě svítí jediná lampa, ale dost silná na to, aby ozářila všechny kouty pokoje. Záclony jsou pečlivě stažené, aby nepropustily tolik světla ven.

„Děláš si jen legraci, že ano?“ zaúpí Bella a vytáhne z kufru minišaty. „Kde jsou moje věci?“

„Neměla jsem čas ti sbalit věci, vše muselo proběhnout rychle, tak jsem ty kufry měla připravené už předem.“ V duchu Alici ale užírá, že tohle je poprvé, co Belle zalhala. Času měla dost, konec konců je nadpřirozeně rychlá. Jenže při tajném probírání Bellina šatníku zjistila, že nevlastní jediný kus svůdného oblečení. A tak to hodlala napravit.

Proto teď Bella vyšiluje nad přehnaně dívčím obsahem svého zavazadla.

„V tomhle tu mám být týden?“

„Náhodou ti to sluší… Jen ty kalhoty se k tomu nenosí,“ napomene Bellu, co si snad myslí, že ty černé minišaty jsou jen dlouhé tričko.

„Ale cítím se v nich líp,“ odporuje, a tak to Alice vzdá.

„Jak to teď vlastně bude?“ zeptá se Bella, když jí po třech dnech, kdy si jen užívala, dojde vážnost věcí. „Co Charlie? Škola? Edward? Jacob?“

Alice jen sklopí hlavu a přisedne si k Belle a dřevěnému stolu.

„Ty se vrátit můžeš. Po těch dnech tady to budeš zvládat, kontaktní čočky ti opatřím. Charliemu jsem řekla, že jedeme na hru ‚přežij v divočině‘, takže se nesmí divit, kdybys přijela maličko jiná. Edward se zlobit nebude, přebere moje místo a dopomůže ti k tomu, abys letos úspěšně dokončila školu. Jacob to zkrátka bude muset přežít,“ říká jí smutně.

Bellina ruka vystřelí k Alicině propleteným prstům na stole. „A co ty? Ty se nevrátíš?“

„Nemůžu. Zůstanu tady nebo změním identitu a zmizím nadobro. Edward mě bude nenávidět, znám ho. Udělala jsem něco, co se jemu příčí ze všeho nejvíc. Takže se vrátit nemůžu. Ale pro tebe je dobrá zpráva, že s Edwardem budeš navěky.“ Poslední věta Alici v hrudi zabolela, vpíchla do ní jed.

Bella jen hypnotizuje desku stolu a chvíli mlčí. Poté se jí rty pohnou a Alice přestává dýchat, v obavách, co uslyší. Stále nemůže vyvolat budoucnost, zamilovanost jí v tom brání. I když tak ráda by viděla, jak tohle všechno skončí.

„Nemůžu,“ zašeptá Bella jediné slovo.

„Co?“ vystřelí Alice, jako by se snad přeslechla.

„Já se nemůžu vrátit bez tebe. Tenhle týden je ten nejkrásnější z mého života. Jsi má stvořitelka, patříš ke mně a já k tobě, nemůžeme se rozdělit.“

Kdybys jen věděla, pomyslí si Alice, ale nezůstane jen u myšlenek. Čekala na ten správný čas… A ten právě přišel.

„Nerada to říkám Bello,“ promluví tajemným polohlasem a zvedne se od stolu, pronásledována krvavým nechápajícím pohledem. „Budeš si muset vybrat. Buď se vrátíš a budeš žít s mužem svých snů, nebo zůstaneš se mnou. Já se nemůžu vrátit, rodina se za mě v tomhle nepostaví, protože jsem nikomu neřekla, co mám v plánu, všichni, i já, víme, jak to bylo podlý. Ale já to udělala kvůli tobě, i když už navždy budu žít sama nebo si najdu nějakou jinou rodinu, která jen těžko bude lepší než ta, co jsem měla doteď.“ Alici by se do očí začaly hrnout slzy, kdyby nějaké měla. Ale brada se jí třese a hlas se chvěje. „Vše to bylo jen kvůli tobě, abys mohla být šťastná, mít to, co jsi chtěla. Vše to bylo kvůli tomu, že tě miluju. Promiň,“ vzlykne nasucho.

Alice si pod tíhou slov, která právě vyřkla, zakryje roztřesená ústa a vyběhne ven z chaty do noci nasvícené úplňkovou září. Poprvé za upírský život brečí, poprvé zjišťuje, jaké to je plakat bez slz. Poprvé se jí chvěje celé tělo pod tlumenými vzlyky. Vběhne do lesa stejným směrem, kterým mířily první Belliny kroky. Nedokáže se naprosto na nic soustředit, a to si myslela, jak dokáže své city a nálady ovládat. Byl to možná jen Jasper, kdo ji v tom vědomí udržoval.

Během pár sekund k jezírku s blyštivou vodou přiběhne Bella a vrhne se Alici kolem krku.

„Alice, teď ti něco řeknu zase já. Dříve jsem si myslela, kdovíjak Edward není dokonalý, jak mužný je, jak se dokáže perfektně ovládat. Až teď, když trávím čas s tebou, zjišťuju, že on vlastně dokonalý není. Ovládá se až moc, jako by nežil, jako by byl jen robot. Vždyť ty se umíš smát, umíš vtipkovat, tancuješ bez ohledu na to, jestli hraje hudba, máš zkrátka city. Alice, ty jsi ta dokonalá. A jak jsem řekla, budu jen s tebou a nehnu se od tebe. Nedokázala bych se vrátit do šedivého světa, když vím, jak krásný to je tady s tebou.

Jen se potřebuju vidět s Charliem, říct, že jsem v pořádku… Nějak to vymyslíme, abych mohla zmizet s tebou, klidně nastoupit na jinou školu a začít znovu, protože teď mě čas už vážně netlačí, a to díky tobě,“ vydechne vděčně Bella a pohladí Alicinu tvář.

„Když se ukážu ve Forks, je tu šance, že to ostatní vycítí. Já s nimi nemůžu přijít do styku, prostě to nejde.“

„Budu tě bránit vlastním tělem. Jestli budou chtít ublížit tobě, budou nejdříve muset ublížit mně. A od toho neustoupím. Jsi pro mě důležitá, Alice. Tak mi dovol tě taky milovat,“ zašeptá a přiblíží se k nevinně vypadající Alicině tváři. Vezme si její hlavu do dlaní a dlouze políbí její rty.

Dojatá Alice v následném objetí zaboří obličej do Belliných bohatých vlasů. Užívá si její doteky a hladí ji. Vážně - jako by se její srdce dalo znovu do pohybu.

Autor: Petulinda, v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Utajená proměna: