Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Upíři na lyžích? Proč ne? - 3. část

27.02.2010 (18:45) • EdBeJa • FanFiction jednodílné • komentováno 3× • zobrazeno 5330×

Upíři na lyžích? Proč ne?

3. část

Projížďka byla naprosto kouzelná.

Tiskla jsem se k Edwardovi a objímala ho rukama. Ten zvláštní pocit svobody a uspokojení se ke mně zase vrátil. Připomínalo mi to jízdu na motorce. I tam jsem se cítila naprosto svobodná a moje mysl byla šťastná a spokojená.

Světla skútru rozrážela tmu. Přitisknutá k Edwardovi jsem si ukládala do paměti vše krásné, co jsem tento víkend zažila. Každé slovo, každou větu, každý dotek, každý polibek…

I když jsem se snažila si to nepřipouštět, ztratila jsem hlavu. Zamilovala jsem se. Už teď jsem věděla, že mě bude rozloučení bolet. Ale musím být silná. Už od začátku jsem věděla, že pro sebe máme jen víkend. A pak se vše zase vrátí do starých kolejí.

Ani ve snu by mě nenapadlo, co se tento víkend stane. Měl to být „jen“ víkend s holkama. Měly jsme si užít zimních radovánek, zalyžovat si, pobavit se. Ani jedna z nás netušila, koho tu potkáme. Podle toho, co jsem stihla vypozorovat, na tom byly holky podobně jako já. Nebudu sama, koho bude rozloučení bolet. Jak to asi budou brát kluci? Zdálo se to tak opravdové, to co říkali, že se mi nechtělo věřit, že by tohle zkoušeli na každou holku. Chtěla jsem Edwardovi věřit, že je na tom nějak podobně jako já. A možná jsem dělala chybu, ale já jsem mu věřila.

Asi po hodině jsme dorazili k našemu hotelu. Sesedli jsme ze skútru a já jsem si to namířila pomalým krokem do hotelu. Ušla jsem jen kousek a než jsem stačila mrknout, Edward stál přede mnou. Podívala jsem se na něj a zatvářila se nechápavě.

„Promiň, nechtěl jsem tě polekat,“ zašeptal, chytil mě za pas a přitáhl si mě těsně k sobě.

„Nepolekal jsi mě, jen mě udivilo, že ses objevil tak rychle přede mnou,“ vysvětlovala jsem mu.

Edward se usmál, sklonil hlavu a lehce mě políbil. Na moment se mi podíval do očí a pak mě začal naléhavě líbat.

Věděli jsme, co bude následovat, až dorazíme na pokoj. A přesto jsme to chtěli ještě maličko oddálit. Oběma nám bylo jasné, že jakmile k tomu dojde, bude to na rozloučenou. Bude to znamenat konec víkendu. Sice pro sebe budeme mít ještě pár hodin přes den, ale už to nebude takové, jako je to teď.

To kouzlo noci zmizí…

Po chvíli mě přestal líbat a zeptal se: „Není ti zima?“

V téhle jednoduché otázce se skrývalo daleko víc než jen dotaz na to, zda mi není zima.

„Docela jo. Nepůjdeme už na pokoj?“ zeptala jsem se šeptem. Edward se usmál, pustil můj pas, vzal mě za ruku a společně jsme vešli do hotelu.

Chtěla jsem prožít dnešní noc s Edwardem. Cítit jeho blízkost, být jen s ním. A podle toho, jak se tvářil a choval on, chtěl strávit dnešní noc se mnou. Na jednu stranu jsem byla šťastná a na druhou stranu jsem si nedokázala, i když jsem se snažila, vyhnat z hlavy myšlenku na to, že s sebou ponese dnešní noc nahořklou příchuť loučení.

Před pokojem jsem vylovila klíč z bundy a vsunula ho do zámku. Lehce se mi klepala ruka.

Edward si toho všiml. „Bello, nebudeme dělat nic, co bys sama nechtěla. Slibuji,“ pronesl.

Konečně se mi podařilo odemknout. Vešli jsme dovnitř a sundali si bundy.

„Edwarde, já… ti věřím. Vím, že bys mě do ničeho nenutil. Jde o něco jiného. Mám trochu strach… z dnešního dne,“ koktala jsem.

Edward přišel ke mně a pohladil mě po tváři.

„Vím, jak to myslíš,“ řekl a něžně se usmál.

„Co ruka? Ještě působí ten prášek?“ zeptal se z ničeho nic.

„Bolí, ale není to tak strašné,“ řekla jsem po pravdě a sklonila hlavu. Cítila jsem bolest, ale momentálně mě víc bolelo u srdce jak ruka. Znáš ho jen jeden víkend, snažila jsem si pořád dokolečka opakovat. Bezúspěšně. Můj mozek si mlel něco úplně jiného, než cítilo srdce.

Edward vzal můj obličej do dlaní a „donutil“ mě tím zvednout hlavu a podívat se na něj.

Prsty zlehka přejel po mých rtech, pak sklonil hlavu a spojil naše rty ve vášnivý polibek. Zvedla jsem ruce a dala mu je kolem krku. Cukalo mi v pravačce, ale nechtěla jsem na to teď myslet.

Nemohla jsem se nabažit jeho rtů a on mých. Líbali jsme se jako by to mělo být naposled.

Cítila jsem, jak mě hladí po celé délce zad. U pasu se jeho ruce zastavily. Chytil do pěstí moji mikinu a přitáhl si mě ještě blíž k sobě.

Pak se trošku odtáhl, jeho ruce se přesunuly k zipu na mikině a pomalu ho rozepínaly. Když mi ji sundal, jednu ruku mi položil na záda a druhou mě hladil po vlasech.

„Bello, jsi si jistá tím, že to chceš?“ zeptal se mě zcela vážně. Jak se mohl ptát?

„Mlč,“ zašeptala jsem a trošku se usmála.

Místo odpovědi jsem mu začala rozepínat košili. Bojovala jsem s knoflíčky a po chvíli se mi ten boj podařilo vyhrát. Sundala jsem mu ji z ramen, stáhla z rukou a pak ji odhodila. Svléknutí košile mě moc neuspokojilo, protože měl pod ní ještě triko.

Edward na mě chvilku koukal a já mu v očích viděla milion jiskřiček. Pak chytil oběma rukama lem mého trička a jedním rychlým pohybem mi ho sundal. Svlékl si i svoje triko a obě odhodil.

Najednou mě vzal do náruče a nesl mě k posteli.

Opatrně mě na ni položil. Skopala jsem si z nohou boty a posunula se dál na postel. Edward si sundal svoje boty a přilehl si vedle mě. Díval se mi do očí a palcem mi přejížděl po rtech. Cítila jsem, jak se moje touha po něm zvyšuje. Položila jsem mu ruku zezadu na krk a snažila se přitáhnout si jeho rty ke svým. Edward se usmíval, ale jeho hlava se ke mně nepřiblížila ani o centimetr.

„Líbej mě, prosím,“ škemrala jsem. Usmál se ještě víc a pak se přisál na moje rty. Hltavě jsem ho líbala a můj dech se zrychloval.

„Jsi tak krásná,“ šeptal mezi polibky. Jeho ruka mi bloudila po těle a já měla pocit, že už to déle nevydržím. Tiskl se ke mně svou nahou hrudí a jeho studená pokožka mě příjemně chladila.

Ruce jsem měla položené na jeho zádech a snažila se k němu tisknout vší svojí silou. Pořád se mi zdálo, že je to málo.

Ucítila jsem, jak se jeho ruka zastavila u mého pasu. Rozepnul mi knoflíky na riflích a začal mi je stahovat. Prvně na jedné straně pak na druhé. Vždy je stáhl jen o malý kousek a pokaždé se lehce dotkl prsty mojí pokožky.

Líbal mě na tváři, na bradě až se přesunul na krk. Laskal mě svými rty a jazykem a já se snažila zatnout své prsty do jeho zad.

Tak jak mi svlékal kalhoty, tak se posunoval i svými rty stále níž. Bylo to neskutečné. Tak moc jsem ho chtěla.

Dala jsem mu ruku pod bradu a mírným tlakem jsem se mu snažila dát najevo, že tohle už je příliš. Že už nechci, aby mě tak mučil. Zvedl hlavu a já jsem se rukou opřela do jeho hrudi. Usmál se a lehl si na záda. Sedla jsem si a svlékla si kalhoty. Otočila jsem se k němu a rukou mu přejela po břichu. Zastavila jsem se u knoflíku na kalhotách, který se mi podařil hned rozepnout. Zatáhla jsem za zip a pomalu ho rozepínala. Sklonila jsem hlavu až k jeho hrudi a jazykem jsem kroužila kolem jeho bradavky.

Pomalu jsem vsunula ruku do jeho kalhot a přejížděla po jeho naběhlém mužství. Slušná výbavička, pomyslela jsem si.

Rty a jazykem jsem ho laskala po nahé hrudi a slyšela jsem, jak přerývaně dýchá.

Po chvíli jsem vyndala ruku z kalhot, zase se posadila a svlékla mu je.

Obkročmo jsem si na něj sedla, opřela se rukama o postel u jeho hlavy a sykla jsem bolestí. Tak tohle nepůjde. Ruka mě začínala bolet víc, takže asi přestal působit prášek.

Edward přimhouřil oči, omotal ruce kolem mého těla a přetočil nás tak, že teď ležel nade mnou.

„A co takhle? Je to lepší?“ zeptal se s šibalským úsměvem. Bože, byl tak sladký. Ten jeho úsměv mě naprosto dostával.

„Určitě,“ zašeptala jsem a propletla svoje ruce do jeho vlasů. Sklonil hlavu a políbil mě na čelo, na jedno a pak na druhé oko, na nos, na tvář. Jeho rty byly jen kousíček od mých. Trošku vyplázl jazyk a olízl mi spodní ret. Pootevřela jsem ústa a jeho jazyk se hned snažil najít ten můj. Nemusel hledat dlouho a naše rty se spojily v dráždivý a naléhavý polibek.

Jeho ruka putovala po mém těle a po chvíli jsem si uvědomila, že mi rozepnul podprsenku. Jemně mi ji stáhnul z ramen a já jsem vypletla svoje ruce z jeho vlasů, aby mi ji mohl sundat. Někam ji hodil a opatrně si na mě zase lehl. Moje bradavky pod dotekem jeho studené kůže ztvrdly a tím se mé vzrušení ještě zvýšilo.

Edward mi přejel rty od ucha až k bradě a já jsem se zachvěla. Pouť jeho rtů ještě neskončila, protože mi jimi přejížděl po krku a dekoltu a zastavil se až na prsou. Vzal do úst moji bradavku a dráždil ji jemně jazykem. Zavřela jsem oči a zvedla ruce nad hlavu. Za chvilku věnoval stejnou péči i mému druhému prsu. Vypnula jsem hruď do oblouku a rukama jsem chytila polštář. Au, škublo mi v ruce.

Touha se mi rozlévala po celém těle.

Jeho rty pokračovaly ve svém ochutnávání mého těla a já jsem teď cítila jeho polibky na svém bříšku. Pomalu mi začal stahovat kalhotky.

„Edwarde,“ zašeptala jsem. Nataženou rukou jsem se ho snažila chytit za rameno a přitáhnout si ho ke svým rtům.

„Dej mi pár vteřin,“ šeptal vzrušeně. Sundal mi kalhotky a líbal mě na vnitřní straně stehen. Pomaličku se blížil až k místu, se kterým se mělo tu čest seznámit jen několik vyvolených mužů. Jakoby náhodou přejel jazykem přes můj klitoris a to už na mě bylo moc.

„Edwarde, prosím,“ zoufale jsem zašeptala a zvedla trochu hlavu, abych na něj viděla. Podíval se mi do očí a musel v nich vyčíst touhu, která mě naprosto ovládala.

V rychlosti si sundal boxerky.

Roztáhla jsem nohy a on si na mě opatrně lehl. Vzala jsem jeho obličej do dlaní a přitáhla si ho ke svému. Naše rty se spojily v úžasný polibek. Naše těla se k sobě tiskla, ale pořád to ještě bylo málo. Stále jsme ještě byli dvě bytosti. Vášnivě jsme se líbali a já si říkala, na co čeká. Moje tělo hořelo touhou po něm. Nedokázala jsem myslet na nic jiného jen na to, že ho chci cítit v sobě.

„Na co čekáš?“ zeptala jsem se šeptem mezi polibky. Nechápala jsem to. Copak on mě nechtěl jako já jeho?

„Jsi tak nedočkavá,“ zašeptal a po pár vteřinách do mě vniknul. Zalapala jsem po dechu. Edward mě líbal na krku a pomalu přirážel. Po chvilce zrychlil a moje tělo na to reagovalo tak, že se začalo celé lehce třást. Obtočila jsem nohy kolem jeho hýždí a oddávala se té slasti. Během pár dalších okamžiků jsem cítila, že se blížím k tolik vytouženému vrcholu.

„Edwarde!“ zakřičela jsem v momentě, kdy se moje tělo napjalo a pak se mi po těle rozlila rozkoš tak úžasná, že jsem ani nevěřila, že je něco takového možné zažít.

„Bello!“ vykřikl Edward, když dosáhl vrcholu. Pak se na mě uvolněně položil.

Ještě chvilku jsme leželi jako jedno tělo, a pak si Edward lehl na záda vedle mě. Objala jsem ho okolo pasu a přitiskla si hlavu na jeho hruď. Chtěla jsem slyšet jeho srdce.

Ať jsem se ale snažila poslouchat sebevíc, jeho srdce jsem neslyšela. Jak je to možné? Trochu jsem se odklonila a podívala se mu na hruď, abych zkontrolovala, že pokládám hlavu na místo, kde by mu mělo bít srdce. Nic. To nebylo normální. A v tu chvíli jsem si vzpomněla na Emmetta a jeho větu ‘Nikdo netvrdil, že jsme úplně normální’.

Složila jsem si ruce pod bradu a podívala se na něj.

„Edwarde, jak myslel Emmett to, že nejste úplně normální? Patří k té nenormálnosti i to, že neslyším tvoje srdce?“ ptala jsem se se zájmem. Přemýšlela jsem, co to znamená, když někomu nebije srdce. Napadla mě jen jedna možnost. Mrtvým nebije srdce, ale Edward ani jeho bratři teda rozhodně na mrtvoly nevypadali. Zombíkům asi taky nebilo srdce. Zaměřila jsem svůj pohled na něj. Ne, na zombíka také nevypadal. Musela jsem se tomu zasmát. Asi jsem se po tom úžasném sexu zbláznila. A vlastně mi to vůbec nevadilo. Paráda, jsem blázen, hoďte na mě síť.

„No, po pravdě jsi tohle vůbec neměla zjistit,“ řekl zamyšleně.

„Hmm, ale já to zjistila. Odpovíš mi teda?“ nenechala jsem se odbýt. Edward mě začal hladit po vlasech a stále vypadal zamyšleně. Něco mi tajil. Udivilo mě, že jsem to předtím neviděla.

Podíval se mi do očí a řekl: „Mysli si třeba, že jsem upír.“ Vykulila jsem na něj oči a všimla si, že mu cukají koutky.

„Ha ha ha, takže po mně chceš, abych si myslela, že jsem se právě pomilovala s upírem, jo? Tak to je vážně psina,“ řekla jsem se smíchem. Odmítala jsem si myslet něco takového. Upíři přece existují jen ve filmech. Sice mi přišlo zvláštní, že mu nebilo srdce, ale třeba jsem jen měla zalehlé ucho nebo tak něco.

„Nechme to být. Ono je to vlastně jedno. Stejně se odpoledne rozjedeme každý jinam…“ pronesla jsem přeskakujícím se hlasem. To, v čem spočívala jeho nenormálnost, mi teď bylo celkem jedno. Jedno mi ale nebylo, že se budeme muset rozloučit. Konečně jsem našla někoho, kdo mi dokázal proniknout do mého srdce a dnes o něj přijdu. Už teď to bolelo.

Zívla jsem a Edward si toho všiml.

„Lás… Bello, měla bys teď spát,“ zašeptal. Co mělo znamenat to lás? Lásko? I když mě to zahřálo u srdce, radši bych to neslyšela. Bylo by pro mě trošku snadnější se s ním rozloučit, když bych věděla, že to co mezi námi bylo, ho až tak nezasáhlo. Jenže… On na tom byl asi fakt stejně jako já.

„Ty nebudeš spát?“ zeptala jsem se a znovu zívla. Nechtěla jsem spát, když tu byl se mnou, ale vypadalo to, že mě spánek přemůže.

„Já budu hlídat tvůj klidný spánek,“ pronesl poeticky a mně to moc nedávalo smysl.

Natáhla jsem se k jeho rtům a políbila ho. Pohladil mě po tváři a usmál se.

Přitáhla jsem si polštář a opřela si ho o jeho tělo.

„Dobrou noc, Edwarde,“ řekla jsem šeptem. Ještě chvíli jsem vnímala, že mě hladí po vlasech a zádech a pak už jsem nevnímala nic. Usnula jsem.

Ráno mě vzbudil studený dotek na zádech. Otevřela jsem oči a můj pohled padl na Edwardův obličej. Ležel na boku a usmíval se. Sklouzla jsem pohledem na jeho nahou hruď. Položila jsem mu na ni ruku, jako bych se chtěla přesvědčit, že je skutečný.

„Dobré ráno. Jak ses vyspala?“ zeptal se a hladil mě u toho po rameni.

„Krásně,“ odpověděla jsem s úsměvem. „Škoda, že…“ zasekla jsem se. Co jsem to chtěla říct? Že je škoda, že se takhle nemůžu probouzet každé ráno? Já jsem snad ještě spala. Tohle si můžu myslet, ale ne o tom mluvit.

„Škoda, že?“ opakoval po mně Edward. Sakra, že jsem nemlčela. Co mu mám jako teď říct?

„Škoda, že už dnes jedeme domů,“ řekla jsem a nejistě se usmála. Byla to pravda. Mrzelo a bolelo mě, že se dnes budeme muset rozloučit. A s tím bylo spojeno i to, že jsem se vedle Edwarda nemohla probouzet každé ráno. Bože, to by ty dny po společných nocích v jeho přítomnosti teprve stály za to.

„Také mě to mrzí,“ pronesl. „Víš, já mám pocit… Já jsem se do tebe-“ nedopověděl, protože jsem mu položila ruku na pusu. Tohle mi nemohl říkat. Ne teď, když se musím za chvíli začít balit a opustit ho. Vlastně jsem to vůbec nechtěla slyšet. Už teď jsem cítila, jak se moje srdce začíná rozpadat žalem. Do očí se mi začaly drát slzy.

„Jdu si dát sprchu. Hned budu zpět,“ řekla jsem a zvedla se z postele. Ani jsem se neotočila a zaplula jsem do koupelny. Pustila jsem vodu a vešla do sprchového koutu. Opřela jsem se zády o stěnu a po chvíli se po ní svezla do dřepu. Tekly mi slzy jako hrachy a nedokázala jsem to zastavit. Nechtěla jsem, aby mě takhle viděl. Chtěla jsem být silná. Musela jsem být silná. Utřela jsem si oči a začala se umývat.

Omotala jsem si ručník kolem těla a trochu si vysušila vlasy. Několikrát jsem se zhluboka nadechla a vyšla jsem z koupelny. Edward ležel oblečený na mé posteli a usmíval se.

„Kolik je vůbec hodin? Myslíš, že ostatní ještě spí?“ zeptala jsem se a pořád stála na místě.

„Pojď za mnou,“ vyzval mě Edward. Pomalu jsem šla k posteli.

„Je po deváté. A ostatní už jsou vzhůru. Jasper mi psal, že se všichni za půl hodiny přiřítí sem,“ odpověděl mi a přimhouřil při tom oči. Když jsem došla k posteli, natáhl ke mně ruku a strhl mě na sebe.

Pohladila jsem ho po tváři. Půl hodiny. To bylo sakra málo času.

„Bello, ty jsi plakala?“ zeptal se náhle. Asi si všiml mých červených očí.

„Jen se mi dostal do očí šampon,“ řekla jsem a usmála se. Lepší když si bude myslet, že nejen zakopávám, ale že si ani neumím umýt vlasy, než že jsem brečela. Pořád lepší být nešika, jak uřvaná ženská. Edward si mě měřil pohledem.

„Proč jsi plakala?“ mlel si dál tu svou. Na moje vysvětlení nebral zřetel.

„Edwarde, prosím, neptej se mě,“ řekla jsem a cítila, že se zase moje slzy hlásí o slovo. Kruci. Položila jsem si hlavu na jeho rameno a políbila ho na krk. Snažila jsem se ze všech sil, abych se nerozbrečela. Edward mě držel v náručí a hladil mě po zádech.

„Asi bych se měla obléknout, jestli sem má za chvíli vtrhnout zbytek party,“ zašeptala jsem mu do ramene, políbila ho na něj a pak jsem se zvedla z postele a šla ke skříni.

Vytáhla jsem si volnější rifle, triko a svetr přes hlavu. Pak jsem se sehnula pro prádlo a ponožky. Říkala jsem si, jestli se mám jít obléknout do koupelny, ale po tom, co se stalo v noci, to asi nemělo význam. Donesla jsem si věci k posteli. Natáhla jsem si kaťky, pak jsem si sundala ručník a dooblékla se. Edward mě celou dobu se zájmem sledoval. Vypadal trošku jako mlsný kocour. Chvilku jsem měla dojem, že se přemáhal, aby se na mě nevrhnul.

Klekla jsem si na postel a natáhla se k němu. Posadil se a přitáhl si mě do náruče. Spojil naše rty a já jsem se snažila ukecat, abych se zvedla a šla si vyfénovat vlasy. Když mě začínala ovládat touha, odtrhla jsem se od něj a usmála se.

„Musím si ještě upravit vlasy a oni tu budou každou chvíli. Můžeš mi prosím z tašky vytáhnout prášek?“

Musela jsem trochu zatlačit tělem do jeho rukou, protože mě nechtěl pustit. Pak to ale vzdal a já si šla vyfénovat vlasy a trochu se namalovat.

Jen jsem zapila prášek, uslyšela jsem na chodbě kroky a smích. Po chvilce se ozvalo ťukání. Šla jsem otevřít a všichni vpadli dovnitř.

„Ahojte, jak jste se měli?“ zeptala se Rose. Dívala jsem se do jejich tváří. Všichni vypadali tak šťastně. Proč jen já jsem cítila bolest a smutek?

„Úžasně,“ odpověděl stručně Edward a usmál se na ně.

„Holky, sbalte si věci, skočíme si na snídani a pak bychom ještě mohli všichni společně něco podniknout. Co vy na to?“ navrhl Emmett a všichni jsme souhlasili.

S holkama jsme balily a kluci nás u toho pozorovali.

„Bello, nevíš, kde mám ten béžový svetr?“ zeptala se mě Alice.

„Jak to mám asi tak vědět? Kam sis ho dala, tam ho máš,“ odpověděla jsem jí se smíchem. Alice stála uprostřed místnosti. Jednu ruku měla v bok, druhou měla pod bradou a ukazováčkem si poťukávala o rty. Otáčela hlavu na všechny strany a snažila se najít ten kus hadru. Vypadala docela komicky.

„Ha, mám ho,“ prohlásila a vystřelila ke své posteli. Tak sláva.

Asi po čtyřiceti minutách jsme měly tašky narvané k prasknutí. Nic jsme nenakoupily, ale zdálo se nám, že toho snad vezeme domů víc, než jsme si sem přivezly. Domluvily jsme se s klukama, že nám odnesou tašky do auta, protože už nemělo cenu je nechávat na pokoji. Ještě naposled jsem prohlédla celý pokoj a koupelnu, abych se přesvědčila, že jsme tu něco nezapomněly.

Kluci pobrali naše zavazadla a já jsem se ještě jednou otočila, podívala se na postel, na které jsme se milovali s Edwardem a pak jsem zamknula a doběhla ostatní.

Venku bylo zataženo, takže nebyl problém s tím, aby nám kluci pomohli naskládat věci do auta a připevnit lyže na zahrádku. Pak jsme šli společně do restaurace. Bylo něco po jedenácté, takže už byl čas spíš na oběd, jak na snídani. Vypadalo to, že po cestě domů bude chumelit.

Sedli jsme si k jednomu velkému stolu. Když přišla číšnice, objednali jsme si každý pití a jídlo.

„Co máte v plánu? Venku asi začne co nevidět chumelit,“ zeptala jsem se ostatních. Edward svíral moji ruku ve své a zdál se mi trošku nervózní.

„Mysleli jsme, že bychom se jeli podívat na skútrech někam výš. Ale v tomhle počasí by to bylo asi o hubu,“ vysvětloval mi Jasper. Nápad to byl super, ale realizace se mi nezdála vhodná vzhledem k počasí.

„Co si takhle zahrát kulec? Tam jsme se seznámili, tak co se rozloučit stylově?“ ptal se nadšeně Emmett. Viděla jsem, jak se obličej všech změnil. I Emmettův, když si uvědomil, co řekl. Jakoby se z nás všech staly sochy. Dobrou minutu se nikdo z nás ani nepohnul. Nikdo nepromluvil. Každý se jen koukal před sebe a chvílemi těkal očima po ostatních. Význam slova rozloučit v nás všech vzbuzoval všechny možné pocity. Teď jsem si uvědomila, že to štěstí, co jsem viděla ve tváři mých kamarádek a jejich kluků v pokoji, byla jen taková maska. Maska, kterou se každý z nich snažil zakrýt to, jak moc se nechce loučit.

„Kulec bychom si zahrát mohli,“ promluvil jako první Jasper. Všichni jsme se na něj podívali. Edward mi stiskl ruku. Otočila jsem k němu hlavu a on mi vtiskl polibek na rty. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno.

Domluvili jsme se, že až se najíme, přesuneme se do společenské místnosti. Dáme si jednu dvě hry kulečníku a pak… Nechtěla jsem na to myslet. Ale stejně jako to tížilo mě, tížilo to i ostatní.

Už mě ani nepřekvapilo, když jsem viděla, že se kluci jídla sotva dotkli. Hodně věcí na nich bylo zvláštních, ale bylo mi to tak nějak jedno.

Bylo po poledni.

Ve společenské místnosti nikdo nebyl a nám to tak vyhovovalo.

Všichni jsme se snažili hrát uvolněně, bavit se uvolněně a na okamžik se nám podařilo zapomenout na to, co nás čekalo. Docela jsme se u hry nasmáli.

Když mířil Emmett, Rose se o něj lehce otřela a on napálil bílou kouli někam úplně jinam, než chtěl. Alice měla na Jaspera jiný fígl. Stoupla si naproti němu, a když se snažil zamířit, odhrnula si tričko a ukázala mu svoje přednosti. Jednou to dokonce vypadalo, že jí skončí bílá koule za výstřihem. No, a když mířil Edward, protáhla jsem se pod jeho rukou a objevila se před ním, takže nemohl mířit.

Kluci ale také nebyli žádní andílci. I oni měli svoje fígle. Emmett házel na Rose ksichty, takže jsme se s holkama smály tak, že jsme měly co dělat, abychom se nepočůraly. Jasper dělal, jakože nic a když už Alice skoro vypálila bílou kouli, trošku do ní žďuchnul, takže jí zkazil šťouch. A Edward, ten stál za mnou, a když jsem mířila, přitiskl se na mě zezadu a začal mě líbat na krku. Samozřejmě, že jsem ztratila koncentraci a ani jsem se nesnažila pálit.

Tu jednu hru jsme hráli dvě hodiny. Nikdo nevyhrál a nikdo neprohrál.

Blížil se čas našeho odjezdu. Klukům letělo letadlo za tři hodiny. My jsme to sice měly domů jen dvě hodiny cesty, ale nemělo cenu to protahovat.

Když jsme vyšli ze společenské místnosti, všimli jsme si, že venku docela hustě chumelilo. Tak to ta cesta domů bude trvat o dost déle.

Oblékli jsme si bundy a čepice a všichni jsme se vydali do vánice. Auto bylo pod stříškou, což bylo super, protože jinak by už bylo zachumelené.

Rose s Emmettem poodešli asi o deset metrů od nás. Alice s Jasperem taktéž, ale na druhou stranu. Ještě jsem zahlédla, jak se k sobě oba páry tisknou. Edward mě chytil v pase a strhl mě na sebe. Začal mě líbat a mně začaly téct po tvářích slzy. Veškerá snaha o to, být silná, byla ta tam. Nešlo to. Bolelo mě u srdce. To co jsem cítila, bylo tak silné. A nepomohlo mi ani přesvědčování sebe sama, že se s Edwardem známe jen jeden víkend.

„Bello, nebreč, prosím,“ zašeptal Edward smutně a prsty mi otíral slzy z obličeje. Pustil mě a sáhl si do kapsy. Vytáhl nějaký papír a tužku. Otočil se ke zdi a něco psal. Pak mi ten papírek podal.

„Napsal jsem ti na sebe e-mail a číslo na mobil,“ řekl šeptem a já si schovala papír do kapsy u kalhot.

„Máš ještě papír?“ zeptala jsem se. Edward se usmál a vytáhl další kousek papíru. Vzala jsem si od něj tužku a otočila se ke zdi. Když jsem začala psát, Edward mě chytil zezadu za pas a položil si hlavu na moje rameno. Klepaly se mi ruce, takže jsem měla strach, jestli to po mně vůbec přečte. Napsala jsem mu e-mail jak do práce, tak domů a také mobilní číslo. Vrátila jsem mu tužku a podala mu papír. Vzal si ho, vtiskl na papír pusu a pak si ho schoval do kapsy u kalhot.

„Děkuji,“ usmál se na mě. Opřela jsem se o zeď. Edward si stoupl přede mě, vzal můj obličej do dlaní a díval se mi do očí.

„Bello, já… jsem se do tebe-“ snažil se mi podruhé říct, že se do mě zamiloval? Slzy mi tekly po tvářích, ale nenechala jsem ho domluvit. Položila jsem prst na jeho rty.

„Edwarde, neříkej to. Bude to pak ještě horší,“ říkala jsem mu mezi vzlyky. Věděla jsem, že se musím uklidnit, protože mě čekala dlouhá cesta v tomhle hnusném počasí, ale nedařilo se mi to. A on mi to neulehčoval.

„Já ti to ale musím říct. Musíš vědět, že pro mě nejsi jen víkendová známost, že pro mě znamenáš mnohem víc, i když se známe jen pár dní,“ snažil se mi něžně vysvětlit. Kdyby mi někdo vyprávěl, že se zabouchl za víkend, myslela bych si o něm, že je blázen. A teď jsem tím bláznem byla sama.

„Budu čekat, jestli se mi ozveš. Edwarde… už musím jít. Je to pro mě hrozně těžké a nerada bych se tu zhroutila,“ říkala jsem stále plačtivě.

Sehnul se a vtiskl mi na rty něžný polibek. To se mi ale zdálo málo. Objala jsem ho rukama kolem krku a přisála se na jeho rty. Líbala jsem ho jako o život. A on mi odpovídal stejně. Když už jsem měla pocit, že se bez okamžitého nadechnutí udusím, přestala jsem ho líbat a objala ho ještě víc. Položila jsem si hlavu na jeho rameno a vší silou jsem ho svírala ve svém objetí. Chtěla jsem ho pustit, ale moje ruce mě neposlouchaly. Po chvíli je ale mozek ukecal a tak jsem ho pohladila po tváři, naposledy ho políbila a otočila se k autu.

„Holky, jedeme,“ křikla jsem zoufale. Ti čtyři na tom byli podobně jako my s Edwardem. Ještě jsem se otočila na Edwarda. Stál opřený o zeď a se smutkem v očích mě sledoval. Holky se blížily pomalým krokem ke mně. Měla jsem ještě pár vteřin. Udělala jsem tři rychlé dlouhé kroky a ještě jsem Edwarda, teď už skutečně naposledy, políbila. Otočila jsem se a šla k autu. Sedla jsem si za volant, Alice si sedla vedle mě a Rose si sedla dozadu. Nastartovala jsem, podívala se na holky, které vypadaly stejně zkroušeně jako já a se slzami v očích jsem se rozjela domů.

Ještě jsem zahlédla kluky ve zpětném zrcátku, jak stojí vedle sebe a sledují, jak odjíždíme a po pár metrech se mi ztratili v záplavě padajícího sněhu.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Já vím, ten konec. Ale věřte mi, že takhle jsem to měla promyšleno, už když jsem začala tuhle povídku psát. Každá máte svoji fantazii, tak si můžete domyslet svoje pokračování. Děkuji vám za to, že jste si našly čas na přečtení tohoto mého výtvoru. Pokud najdete v povídce nějakou chybu, kterou jsem při kontrole přehlédla, tak mi to prosím napište, abych si ji mohla opravit.

Vaše EdBeJa

2. část - Shrnutí - Bonus

Autor: EdBeJa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Upíři na lyžích? Proč ne? - 3. část: