Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Ty patříš mně!

Ty patříš mně!Láska, bolest, žárlivost a násilí... To všechno do sebe zapadá a jedno bez druhého nemůže existovat. Bellin manžel je sice na pohled pohledný milý muž, ale co se skrývá za slupkou krásného divocha? Násilí...
Bella je na tom fyzicky a hlavně psychicky velice zle a je jen otázkou, zda jí někdo pomůže od zlého žití. Co se nakonec stane, když se do města přistěhuje doktor Edward Cullen s jeho sourozenci a seznámí se s Bellou a Laurou?
Žárlivost přece nezačíná člověkem a taky jím nekončí. Začíná vzduchem, který milovaný člověk dýchá, a nikdy nekončí. Ani smrtí...
Roxana

Ty patříš mně!

 



Žárlivost přece nezačíná člověkem a taky jím nekončí. Začíná vzduchem, který milovaný člověk dýchá, a nikdy nekončí. Ani smrtí...


Tiskla ji k sobě a snažila se co nejrychleji dostat do čekárny. Na čele se jí třpytily kapky potu a obličej měla pobledlý. Belle se do očí draly slzy vzteku a strachu o svou holčičku.

„Beruško moje, prosím tě, vydrž, už tam budeme,“ šeptala jí do ouška a hladila ji po vláscích, které se jí lepily na spánek. Ztěžka oddechovala a držela Bellinu ruku těsně u sebe. Hlasitě zaklepala na dveře a modlila se za to, aby tu ještě někdo byl. V tak pozdní hodinu by utíkala na pohotovost, ale neměla žádný dopravní prostředek, který by ji odvezl do Seattlu. Musela se spolehnout na nového doktora u nich v La Push.

Srdce jí bilo jako na poplach, když se dveře stále neotevíraly a nikdo se neozýval. Už měla chuť bušit na dveře pěstmi a řvát, ať jí pomůžou, když se z ordinace ozvalo: „Moment, hned tam budu.“ Hlasitě si oddechla a rozplakala se. Ruce jí hořely od malého tělíčka Laury. Posadila se s ní na židli v čekárně a pohupovala ji v náruči.

Náhle se dveře se otevřely a v nich stanul celkem mladý doktor s bronzovým hnízdem na hlavě a s rozepnutou košilí. Bella nevěnovala pozornost jeho kráse, nýbrž své dceři, která se tu svíjela v bolestech a v horečkách. Jeho pohled mířil k Belle a hned k maličké Lauře.

„Sakra,“ zaklel. Aniž by čekal na její slova, která by beztak nezazněla, vzal si Lauru z Belliny náruče a hnal se do ordinace. „Pojďte rychle se mnou,“ nařídil Belle přidušeně. Nečekala a rychle cupitala za nimi. Zavřely se za nimi dveře a doktor Cullen – podle vizitky – už Lauru pokládal na lůžko.

„Maminko, to strašně bolí,“ zahalekala a po tváři se jí spustily slzy. Bella k Lauře rychle doběhla a rychle je setřela, snažila se ji chlácholit. Vzal si do ruky stetoskop, vyhrnul jí tričko a jemně jí přikázal, aby zhluboka dýchala. Laura jej poslechla a s bolestným výrazem se jí začala zvedat drobounká hruď.

„Jak dlouho už má tak vysoké teploty?“ zeptal se.

„Od rá-na… od dnešního rána,“ zakoktala pohotově a objala si hruď. V očích jí štípaly slzy, ale chtěla být statečná a zadržet je v sobě. Nechce, aby ji Laura viděla plakat. Chvíli ji ještě poslouchal a prohmatával bříško. Pak se zvedl a začal pobíhat po bílé místnosti jako fretka. Belly se zmocňovala panika. Nenáviděla doktory a už vůbec ne to jejich mlčení po dobu vyšetřování.

Přiběhl s injekcí a dezinfekčním roztokem. „Otočte ji na sebe, aby mě neviděla. Musím jí urychleně snížit teplotu,“ řekl a pomohl Belle Lauru otočit na její stranu. Sundal jí tepláčky a natočil ji tak, aby měla vyšpulený zadeček. Postříkal čtvereček oranžovým roztokem, potřel jím místo a pak se hrot jehly ztratil v Lauřině kůži. Koutkem očka jí utekla jedna slzička, ale ani nevykřikla.

„Sluníčko, jsi statečná, vydrž, za chvíli ti bude dobře,“ tišila ji a políbila ji na čelíčko. Doktor Cullen pomohl Belle Lauru obléknout a schoval všechno doktorské náčiní. Společně s Bellou ji hladil po vlasech a šeptal jí, že bude za chvíli všechno dobré.

„Prospi se, maličká, až se probudíš, bude ti zas lépe,“ zašeptal. Laura se pokusila o náznak smíchu a pak zavřela těžká víčka. Po chvíli začala pravidelně oddechovat a to už nevydržela Bella. Sesula se na zem, a kdyby ji nechytily studené ruce, povalovala by se na zemi. Byl pohotový. Přisunul lékařské křeslo a Bellu do něj opatrně položil.

„Není vám nic?“ zeptal se vystrašeně a byl tak blízko jejího obličeje, až se Bella zajíkla. Záporně zakroutila hlavou a chtěl se zvednout, ale tvrdá ruka ji přitlačila zpět do křesla a jeho uhrančivý pohled jí jasně nakázal, ať sedí.

„Dojdu vám alespoň pro vodu, počkejte tady,“ nakázal jí a ztratil se. Ačkoli by ráda odporovala, jak měla ráda v povaze, usoudila, že bude opravdu nejlepší, když poslechne. Cítila, že je její tělo slabé a psychika na prahu jámy lvové. Natočila hlavu na stranu, kde ležela její dcera, a v duchu proklínala jejího otce. Namísto toho, aby odvezl svou dceru do nemocnice, kde by se o ni hned postarali, toulal se po nocích v hospodě a nezáleželo mu na jejím zdraví. Proklínala ho. Sic ubližoval i Belle, více ji mrzelo, že neměl ani tolika charakteru, aby se staral o svou dceru.

„Tady to máte,“ vyrušil ji medový hlas blízko jejího ucha. „Vypijte to, bude vám lépe,“ snažil se jí přesvědčit a do ruky jí vložil sklenici se šumící tabletou. Jeho dotek ji tak mírně vyvedl z míry. Chvíli tam seděla a pozorovala jeho až bolestně krásný obličej. Pak se vzpamatoval, neboť jejich intimní chvilku vyrušilo Lauřin kašel. A Bella za to byla jedině ráda. Hltavě se napila, až se divila, jakou měla žízeň.

Doktor Cullen jí skleničku pohotově vzal a posadil se vedle ní na malý bobek.

„Vypadáte o něco líp,“ podotkl s úsměvem. Belle se zamotala hlava, když jí ukázal dvě řady bělostných perliček.

„Cítím se líp,“ zachraptěla. „Chtěla bych vám moc poděkovat, ani nemáte tušení, jak jsem vám vděčná. Bála jsem se o ni a neměla jsem jistotu, zda tu ještě budete, nevím, co bych dělala,“ mlela páté před deváté.

„Nic se neděje, jsem tady od toho a je dobře, že jsem se dnes zdržel, vaše princezna by na tom byla velice špatně,“ podotkla zamyšleně a podíval se na ni. Chvíli ji jen tak pozoroval, přičemž si Bella všimla, že se mu nepatrně povytáhly koutky.

„Proč jste vlastně nejela rovnou na pohotovost do Seatllu?“ zeptal se. Věděla, že se nakonec zeptá a popravdě, nechtěla na takovou otázku odpovídat. Každý druhý soused věděl, že její manžel stojí za velké lejno, a nechtěla své problémy vyprávět všem na potkání, obzvlášť ne doktorovi, který se do La Push přistěhoval nově. Stále mlčela a těkala pohledem mezi podlahou a jeho lakovanými boty.

„Asi o tom nechcete mluvit, já vás tedy nutit nebudu,“ přisvědčil s úsměvem. Podívala se na hodiny a pak na Lauru.

„Myslím, že je na čase, abych už šla,“ zachraptěla. „Je mi lépe a Laura vypadá také o hodně lépe. Za to všechno vděčím jen vám, pane Cullene, moc vám děkuji.“

„Jsem Edward,“ představil se jí neobvyklým způsobem a usmál se. „Odvezu vás, pokud vám to vadit nebude,“ nabídl se a Bella zvažovala jeho nabídku. V zimě by se jen blázen odhodlal s nemocným dítětem pěšky, ale Bella neměla na výběr. A podruhé nechtěla riskovat, že by ještě více podchladla.

„Budete moc hodný,“ zašeptala a chtěla si Lauru vzít do náruče, když ji Edward zastavil a Lauru si vzal on.

„Jste ještě slabá, snad nebude vadit, když ji vezmu já.“ Bella zakývala hlavou a jako první vyšla z ordinace. Společně se vydali do té zimy, kde před klinikou čekal nablýskaný Aston v černé barvě.

Jako gentleman jí otevřel dveře a Laura se uvelebila na zadních sedačkách. Vypadala tak sladce, přímo zapadala do prohloubenin kožené výbavy. Z přemýšlení jí vytrhl zvuk motoru a Edwardův zpytavý pohled. Jejich pohledy se střetly a Bella byla první, kdo ucuknul. Jeho zlatý pohled ji pálil a obličej měla v jednom ohni. Jako by poznal, že nabrala nachovou barvu, usmál se a vyjel z parkoviště.

Celou cestu netknutě seděla a hleděla střídavě na okolní krajinu a na svou berušku. Musela přiznat, že Edward uměl doslova zázraky. Teď vypadala, jako by jí před půl hodinou vůbec nic nebylo.

„Zotaví se brzy, lítá nějaká viróza, nemusíte mít strach,“ odpověděl jí na nevyřčenou otázku. Zastavil se před jejich domem a vypnul motor.

„Myslím, že jsme tady,“ šeptl, aby neprobudil Lauru.

„Jak -“

„Karta pacienta,“ prozradil jí a mrkl na ni. Bella sáhla po klice a než stačila vylézt, už jí otevíral dveře. Opět nabrala červenou barvu a v ten moment nevěděla, jak se zachovat. Sklopila zrak a chtěla si vzít Lauru, ale Edward ji už nesl ke dveřím domu.

„Měla byste otevřít, aby nenastydla,“ poradil jí. Bella začala lovit klíče v kabelce a hbitým pohybem dveře otevřela.

„Běžte dál,“ pobídla Edwarda, „do druhého patra na konci chodby,“ dodala, když se jeho záda ztrácela na schodech. Neobtěžovala se ani zutím bot a napustila si sklenku vody, jejíž obsah se v Belle ztratil jako nic.

„Už spinká.“ Jeho hlas ji vyděsil a Bella se málem zakuckala. „Nestalo se vám nic?“

Zakroutila hlavou, aby se k ní blíž nepřibližoval, když viděla, jak natahuje paže. „Jsem v pořádku, jen jsem se zakuckala, na to se neumírá,“ řekla celá červená od dušení vodou a zkusila se usmát.

„Dobře, já už bych asi měl jít. Kdyby se stalo cokoli, tak mě stačí prozvonit na tohle číslo,“ podal jí svou vizitku, „budu stále na příjmu. A za dva dny bych vás rád viděl.“ Bella si od něj kartičku vzala, schovala ji mezi hrníčky a přikývla na souhlas.

„Budu na to myslet,“ zašeptala. Jeho úsměv jí utvrdil v tom, že poznal, jak to asi chodí v jejich domácnosti, tedy pokud už se to nedozvěděl od sousedů. Otočil se na patě a mířil ke dveřím. Jako vychovaná dívka plula za ním a prohlížela si jeho ladnou chůzi. Jak je možné, že se někdo s tak vekou kupou peněz, krásného vzhledu a s tak dobrým srdce mohl přestěhovat právě sem?

Ani nepostřehla, že už stojí za prahem domu a usmívá se. „Snad se někdy ještě potkáme a budu doufat, že ne za takových podmínek,“ řekl jí a odkráčel do svého auta.  I když byla zima a vtíravý chlad se Belle zařezával do morků kostí, počkala, než jeho černé auto, on a jeho srdcervoucí, zlatý pohled zmizí…

Netrpělivě si třela ruce a postávala u okna, jež se ztrácelo v oparu noční mlhy. Byť nebylo na krok vidět, poznala, když se na příjezdové cestě objevilo jeho auto. Srdce se jí rozběhlo neuvěřitelnou rychlostí a snažilo se vyskočit z hrudě. Pociťovalo strach, stejně tak jako její tělo. Proudil jí od hlavy až po konečky prstů a v ruce nedokázala ani udržet hrnek s černou kávou.

Položila s třesoucíma rukama kávu na stůl a objala si hruď. V duchu spílala a bědovala za svůj tehdejší čin, který jí přinesl tolika utrpení a strachu. Moc dobře věděla, co znamená pozdní příchod jejího manžela, a upřímně se obávala toho, co bude následovat tentokrát.

Potichounku čekala v kuchyni a snažila se vůlí uvést své srdce zpět do původního tempa, ačkoli to byl nadlidský úkol. Když uslyšela klíče, jak se s nimi dobývá do zámku ve dveřích, hrdlo se jí stáhlo, div jím procházel slabý závan kyslíku, a ruce se jí začaly nekontrolovatelně třást.

Laura byla výplod opravdové lásky, která v posledních měsících ztratila pravý význam jejich unáhlené svatby. Její srdce už nežilo pro toho krásného divocha, jehož dotek v ní dokázal vzbudit žár, už nemohla milovat násilnického muže, jenž nedbal na dobro jejich dcery. Už mu ani nevytýkala, že ji trápí, držela jazyk za zuby a nechala si vše líbit, ale fakt, že v tom roste Laura a obden se potýká s jeho agresivními náladami, to nahánělo Belle slzy do očí. Žila jen pro ni.

Hlasité vniknutí ustalo a těžkopádnými kroky se sápal do kuchyně. Slyšela jeho sípavý dech, ze kterého byl cítit silný závan alkoholu a nikotinový odér. Prkna, která pod jeho váhou hlasitě vrzala, málem probudila malou Lauru. Měla nutkání vypálit ráznými kroky proti němu seřvat ho za jeho neohleduplnost a lehkovážnost, ale nemohla, a to ze dvou důvodů.

Jednak se bála jeho unáhlené reakce, neboť nemohla předpokládat, čeho je schopný. A jednak nechtěla, aby dělal ještě větší rámus, Laura potřebovala klid a hlavně hodně spánku, aby se z toho dostala. V duchu odpočítávala jeho kroky a modlila se, aby o něco nezavadil, a tím nevzbudil pozornost všech sousedů, jako to rád dělával. Nikdy jeho skandál nezůstal v diskrétnosti. A jeho násilnické činy nebyla schopná zastavit ani jejich dcera…

Litovala toho dne, okamžiku, kdy mu s úsměvem na rtech řekla své ano, protože v tu chvíli se podepsala ďáblovi vlastní krví. On na ni měl právo, co by zákonitý manžel. Byla jeho majetkem, ačkoli se snažila jejich kdysi krásný vztah z pohádky obnovit, ale měsíc míjel měsíc a Bella se sama přesvědčila, že je jejich láska na samotném prahu ztroskotání.

V kuchyni se čistý, svěží vzduch promíchal s pachem z hospody a Bella se držela zuby nehty, aby nevletěla do pokoje Laury, nevzala ji do náruče, neschovala ji před jejím otcem a neutekla od svého zákonitého manžela, trýznitele vraha, jenž zabil pouto rodiny.

V ten samý moment zvedla oči k jeho osobě, ve kterých zadržovala slzy lítosti a nenávisti v jednom. Zaťala ruce v pěst a držela je podél těla. Musela si skousnout horní ret, aby se na něj nerozkřičela a nedala od plic najevo, co si o něm myslí.

Jeho krásné hnědé oči, ve kterých se topila a které ji u oltáře lapily do sítin vášně, se zdály být z nenadání slizké. Opíral se o dřevená futra, aby nespadl na zem, a hlavou kolébal ze strany na stranu. Rty měl nateklé a oči vykulené, naběhlé žilky svědčily o tom, že si dneska pěkně dal do nosu a udělal si, jak se říká, dobře.

„Čekáš tu na mě?“ zeptal se s pošklebkem a našpulil pusu, jako by Belle chtěl dát polibek. Jako mátonoha se k ní dopotácel, chytil se okraje linky a svým těžkým tělem se na ni nalepil. Měla pocit, jako by železné okovy stlačily plíce a kyslík unikal, aniž by z toho něco měla. Nemohla popadnout dech a z nechutného pižma se jí dělalo zle.

Jeho mohutné ruce se jí omotaly kolem zápěstí a tvrdě ji přirazily na dvířka kuchyňské linky. Bella potlačila bolestné zajíknutí a začala sebou mrskat. Nedělalo mu problém vklínit se mezi její nohy, a tak zastavit její malicherné pokusy zbavit se ho. Byla v pasti a ona to moc dobře věděla.

Nedbaje na okolí se jí po tváři začaly řinout slzy a ona neměla sílu je zastavit. Potřebovala to ze sebe dostat, trápila ji představa, co z něho stalo.

„Neumíš mluvit, ty děvko?“ zařval na ni. Bella odvrátila hlavu na druhou stranu, aby se mu nemusela dívat do obličeje, ale bylo jí to k ničemu. Hrubým stiskem si ji přidržel za bradu a nasměroval si její obličej tak, aby se mu dívala přímo do očí. Zlost, která ji po krůčcích brala pod svá křídla násilím, se jí domáhala.

Palcem přejížděl po tváři a stále těsněji tiskl své tělo na její.

„Alexi, prosím, nech mě být,“ zakuňkala prosebně a podívala se mu do očí. Snažila se najít špetku citu, či pozůstatky jejich lásky, ale přes slzy neviděla vůbec nic. Jen matné obrysy obličeje, který se nebezpečně přibližoval.

„Proč bych tě měl nechat, maličká, jsi moje,“ zašeptal toužebně a při těch slovech ucítila Bella dorážející část jeho těla na své. „Jsi jenom moje! Patří jenom mně!“ řval na ni a jazykem zkoumal vystouplé kosti. Byla slabá, neměla žádnou sílu, moc a ani chuť oponovat jeho domněnkám. Podlomila se jí kolena a klesla na zem.

Alex si ji přidržel u svého těla a s jejím malátným tělem nebyl vůbec spokojen. Hrubě ji uchopil za paže a vyhoupl si ji do náruče. Rostl v něm surový chtíč a jako obvykle ho potřeboval ukojit na něčem nevinném a naprosto čistém, jako byla jeho žena. Neobtěžoval se tichým výstupem, vrazil do dveří jejich ložnice, kopnutím za sebou zavřel a Bellu hodil na postel.

Schoulila se do klubíčka a chtěla se schovat před jeho doteky a technikami ‚mučení‘. V očích se jí jevila hrůza, neboť fakt, že je zavřel do společné ložnice a začal si rychlými pohyby rozepínat pásek, jí znepokojoval a k smrti děsil.

Strhl z ní noční košilku a Bella se před Alexem objevila úplně nahá. Jen pouhý stín noci jí halil bledé, vyhublé tělo, které mělo ukojit jeho vášeň. Trpělo trýzní přesně tak, jako Bellina duše.

Přetáhla přes sebe deku, aby na ni nemohl nechat jeho špinavý pohled, ale jedním mrštným pohybem to z ní strhl a vztekem se mu ježily vlasy. Strhl ze sebe zbytek oblečení a jako dravá šelma se blížil k jejich posteli. Bella se tiskla co nejvíce k čelu posteli, snažila se s ním splynout a nikdy se v jeho blízkosti neobjevit, ale bylo příliš pozdě.

S drsným úsměvem ji stáhl k sobě a těžké tělo to její úplně zazdila v bílém prostěradle. Užíval si její bezmoc a byl spokojen, když sebou házela. Zaryla mu nehty do ramen a v koutcích zadržovala slzy. Alex se sehnul k jejímu obličeji a setřel je. Vyhledal její rty a drsně se jich zmocnil. Jal se iniciativy a Belle jen bolestí pukalo srdce.

„Prosím, nech mě…“ Její slova byla jako bzučení mouchy v jeho uších, když nechtěl, nevnímal. Když si to nepřál, nedělal to, když to jeho tělo nežádalo, nevyhověl jí. Činil jen to, co dělalo dobře jemu samému. Pod nehty cítila jeho krev, která se mísila s alkoholem.

„Vím, že to chceš,“ šeptal jí do ucha a jemně jej skousl. „Cítím to…“ Nemohla mu oponovat. Její ústa byla uvězněna jeho a nedal jí ani špetku prostoru, aby dala najevo i svou nechuť k jeho počínání. Její potřeby ho nezajímaly.

Ztěžka oddechovala, neboť velké, svalnaté tělo jí bralo dech. Odvrátila hlavu, aby se mu nemusela dívat do očí a aby se mohla nadechnout. Na vnější straně stehen ucítila ohromné ruce a zajíkla se, když jí kolena odtáhl hrubě od sebe. Vzepjal se a díval se na její tělo, které se otřásalo v návalu vzlyků a studu.

„Jsi tak krásná,“ procedil, „a jenom moje!“ S těmito slovy se vklínil mezi její nohy a bolestivě si ji vzal, nedbajíc na bolest, kterou jí tím způsobil. Bella vykřikla a nechala stéct horké slzy po svém obličeji, ruce měla položené na posteli, jako by jí ochrnuly, nemohla jimi hýbat. Celé tělo se rázem stalo nechutnou schránkou, jež měla za úkol uspokojit cizího návštěvníka.

Tlačil ji na pelest postele a po chvíli se jeho tělo chvělo, jako by dostal zimnici. Svalil se vedle ní a pravou rukou objal její pas. Přitáhl si ji blíže k sobě a nos zabořil do kaštanových kadeří. Chvíli rty putoval mezi prameny vlasů, až se zastavil a jeho tělo strnulo. Jako by Bella tušila, že mu přeskočila kolečka v hlavě, začala se od něj sápat, ale jeho pařáty ji nepustily.

Z uspokojivé tváře se rázem stala vzteklá a vražedná maska. Z očí mu šlehaly blesky a ruce měl zaťaté v pěst, až mu klouby zbělely. „Kde jsi dneska byla, Bello?“ zeptal se příkře a měl co dělat, aby zadržel výbuch hněvu. Bella pokrčila rameny. Celé tělo ji bolelo, v klíně jí tepala bolest a nohy měla jako z rosolu. Už jí bylo jedno, že na ni řve, nebo drtí její zápěstí.

„Na něco jsem se tě ptal, ty kurvo,“ zařval, běsnil vzteky. Otevřela víčka, aby se podívala do jeho obličeje, ale nestačila zaregistrovat ani jeho rychlý pohyb. Dostala pořádný políček a svalila se do podušek. Byla slabá, znásilněná a zmlácená, co horšího se jí mohlo stát?

Jako by na její otázku chtěl Alex odpovědět, vytáhl ji z postele, přidržoval ji pod pažemi a nesl ji do špinavé dílny vedle garáže. Venku sněžilo, teplota byla pod nulou, ale Bella se táhla za svým mužem jen v rouše Evině, aby zachránila svou dceru a neriskovala, že ublíží i jí.

Hodil ji do špinavého kouta a zpražil ji nehezkým pohledem. Strachy se schoulila do koutka a obličej složila mezi kolena. Zatímco se Alex přehraboval v bedně plného harampádí, Bella tiše plakala a sledovala trajektorii slz, které opouštěly její oči. Po třech letech plného trápení se divila, že má ještě co plakat, neboť si byla jistá, že uronila víc jak dva litry slz.

Každičké místo na těle jí bolelo a hlava jí třeštila. Trhla sebou, když se vedle ní objevil Alex a nad hlavou jí začal zvučet nějaký přístroj. Zprvu nedokázala určit, co to je, skrz mlžné vidění ani neviděla na ostré rysy svého manžela, ale když se ta věc přibližovala k její hlavě a jeho škodolibý úsměv rostl, zděšením vykulila oči.

Mohla se bránit, jak chtěla, avšak nebylo jí to k ničemu. Alex uchopil její hlavu a trhl s ní. Držel ji za zátylek, takže nebylo žádná šance, že by se mu vytrhla, ledaže by si chtěla zlomit vaz. Nechutné zvučení přístroje se blížilo k jejím kadeřím a Bella v duchu spílala a modlila se, aby to mučení skončilo.

„Já ti dám mi zahýbat. Jsem tvůj manžel! Slyšíš mě? Tvůj manžel a právo na tebe mám jenom já, nikdy jiný!“ plivl jí ta slova do obličeje. Bella zlomeně přikývla a stále držela. Dívala se do jeho rozzuřených očí a snažila se najít alespoň trochu pochopení, avšak marně.

„Alexi, přísahám, že jsem nikde nebyla. Jen u doktora, protože měla naše dcera vysoké teploty, mohla by také umřít, kdybych jen tak seděla doma a nešla s ní za doktorem. Přísahám, že jsem jinde nebyla, neudělala bych nic, co by se ti nelíbilo,“ vzlykala. Věděla, že je Alex žárlivý, ale až tak, že je schopný jí tolik ublížit, to by do něj nikdy neřekla.

Usmál se a jeho stisk na paži zesílil. „Takže jsi viděla toho nového sexmodela, jo? Líbil se ti? Dostal se ti pod sukni? No tak mluv, nevděčnice,“ zasípal. „Kdybych tenkrát ze sebe neudělala blbce a nevzal si tě za ženu, stále bys seděla u sebe doma, u okna v křesle, a brečela bys, že tě nikdo nechce! To jenom já jsem byl tak blbý a vzal si tě za ženu, uvrtal jsem se do chomoutu, jen kvůli tvým rodičům, bylo mi to vůbec platné?!“ To Belle svázalo jazyk. Vždycky si myslela, že ji opravdu miloval, ale on jí teď řekne, že si ji vzal jen z lítosti? Co komu tak špatného provedla, že se proti ní spiknul celý svět?

„Tak sis mě neměl brát, měl jsi jít za nějakou štětkou, která by ti dala jen, když bys chtěl, ne si na krk vázat zátěž, jako jsem já. Nemáš ani špetku citu? Ani pro svou dceru?“ Zakroutil hlavou a přiblížil se k ní blíže.

„Ty ani tvoje dcera mě nezajímáte, už ne.“

Moje? Moje dcera? Pokud vím, Alexi, tak k tomu, abychom měli naši dceru, byli potřeba oba, ne jen já. Nezapomínej, že ses na tom podílel taky, což byl taky důvod, že jsem si tě vzala. Jak můžeš být tak bezcitný a ještě tak zlý, je to tvoje krev!“ křičela na něj přes slané slzy. „Stydím se za tebe, stydím, protože takový jsi nebyl!“ řvala na něj a konečně si dokázala ulevit.

„Nechovám žádné city a už vůbec ne k tobě a tomu bastardovi!“ zařval na ni a chytl do ruky chomáč kaštanových vlasů. Alex zajel strojkem pod hřívu vlasů a vyjel s ním až na temeno hlavy. Bella byla tak otupělá z jeho slov, že nevěnovala pozornosti ani tomu, když jí oholil vlasy. Podívala se na zem, kde se povalovaly prameny hnědých vlasů, a pak si sáhla na hlavu. Zbylo jí tam jen tak málo… Tak málo jako jeho láska k ní a Lauře.

„Už nejsi nic! A teď se můžeš stydět.“ Chytil ji obličej a podíval se jí do očí. „Každý den se budeš dívat do zrcadla a uvidíš, co z tebe teď je. Budu se ti připomínat dennodenně a moje činy tě budou pronásledovat navždy, alespoň do té doby, než neshniješ v černé díře na hřbitově, štětko!“ Pustil ji, vyrval strojek ze zásuvky a odešel. Nechal ji tam samotnou v takové zimě, jen s troškou vlasů na hlavě a odešel. To už byla Belly poslední kapka, do této doby si myslela, že ji miluje, a proto tolik žárlí a bije ji, ale po jeho slovech se zhroutila jako domeček z karet…

„Dopij to mléko, doktor tě dnes bude prohlížet a je potřeba, abys byla zdravá jako rybička, sluníčko,“ domlouvala Bella malé Lauře a vrátila jí hrnek s nedopitým mlékem. Laura se zachmuřila, ale nakonec si hrnek vzala a vypila jej až do dna.

„Vidíš, jak jsi šikulka,“ pochválila ji a políbila na líčko. „Na posteli máš oblečení, tak se oblékni, abychom mohly co nejdříve vyrazit.“ Laura chvíli stála a prohlížela si Bellu rentgenovým pohledem. Chytila ji za ruku a přiložila si ji na obličej.

„Maminko, proč nosíš tu čepici? A proč máš tak barevné očko?“ zeptala se zvědavě Laura a Belle bylo v tu chvíli do pláče. Jak mohla své dceři vysvětlit, že jí zbil a oholil tatínek, když měl jednu ze svých dobrých chvilek. Nemohla jí ani říct, že její pravý otec o ní nejeví zájem a je pro něj jako cizí bastard, kterým ji nazval. Byla mu tak podobná; velká zelená kukadla, vykrojené rty, vystouplé lícní kosti a vlasy barvy černého uhlí. Přesná kopie jejího otce.

„Zlatíčko, teď na to není čas, přeci nechceš, aby na nás pan doktor tak dlouho čekal, že ne?“

„A žekneš mi to někdy?“ zeptala si šišlavě. Utřela si slzu, která unikla z kanálků, a přikývla.

„Jistěže ano, ale až nadejde ta pravá chvíle…“ Vzala ji za ručičku a vedla ji do pokojíčku. Po celou tu dobu ji nesla před sebou, aby neviděla, jak se jí po tváři kutálejí slzy. Když už i Laura všimla, že s ní není něco v pořádku, tak je to velice zlé. A ještě více se obávala dnešního večera; je tomu dva dny, co byl Alex v euforii, a dnešní noc je akorát termín dalšího řádění. Bůh mi pomáhej, abych to přežila, pomodlila se…

 

„Já, já, já, já chci otevřít, plosím,“ zapištěla Laura a natáhla se po klice bílých dveří. Bella se usmála a vzala ji na ruce.

„Dobře, ale musíš zaklepat,“ nabádala ji. Laura se usmála a hlasitě zabušila do dveří. Bella ji přitiskla na sebe a začala se usmívat a zároveň jí hudrovat za tak velké rány na dveře. Ale musela uznat, že to zafungovalo.

Dveře se otevřely a Bella pocítila zvláštní pocit podruhé, když spatřila jeho. Povytáhl koutky, když spatřil Lauru, ale jakmile jeho pohled střelil k Belle, zarazil se.

„Tak to jsi ty, kdo mi tu buší na dveře jako slon? To jsi nám za ty dva dny pořádně nabrala síly, že?“ zeptal se jí s úsměvem a vzal si ji z Belliny náruče. Laura po Edwardovi natáhla ruce a ověsila mu kolem krku. Bella zdráhavě cupitala za nimi a dívala se, jak její beruška září.

„Tak, princezno, jak pak se dnes máme?“ zeptal se jí.

„O hodně líp než minule,“ zachmuřila se.

„To jsem moc rád, to bylo také účelem, zlatíčko,“ usmál se na ni a položil ji na lůžko. Prohmátl ji bříško, podíval se do krku a zkontrolovat dýchání. Zdálo se být vše v naprostém pořádku, neboť do té doby, než se otočil na Bellu, se stále usmíval. Tentokrát se zamračil Edward a posadil se za skleněný stůl, kde začal vyťukávat lékařskou zprávu do počítače.

„Laura se uzdravila opravdu rychle, za což můžeme děkovat injekci, kterou jsem jí podal. Ještě týden by měla polehávat, aby nabrala dostatek sil, i když nepochybuji o její síle,“ mrkl na ni a usmál se. „Předepíšu vám vitamíny, které jí budete podávat, a na kontrolu se můžete přijít ukázat až za týden.“ Bella čekala mnohem více slov a bylo jí líto, když stála s Laurou ve dveřích, a Edward se s ní neoficiálně ani nepozdravil.

Sklonil se, pohladil Lauru po vlasech a do ruky jí vložil lízátko. „To máš za to, jak jsi byla minule statečná. Ani jsi neplakala.“ Belle vyrazilo dech, když se Laura ušklíbla a skočila Edwardovi kolem krku. Držela se ho jako klíště a obličej měla zbořený v důlku jeho krku. Bella se na ni otočila, aby ji odtáhla, ale Laura se nedala a stále chtěla být v objetí Edwarda.

„Sluníčko, už musíme jít,“ napomenula ji taktně Bella a přidržovala si čepici, aby jí nespadla z hlavy. Laura zavrtěla hlavičkou.

„Maminko, já chci, aby s námi pan doktor šel domů,“ zašeptala smutně. Belle se oči zalily slzami. Věděla, že Lauře chybí její vlastní otec, který na ni pořádně už dlouhé tři roky ani nesáhl. Chyběla jí otcovská láska a hlavně někdo, kdo by s ní vyváděl hlouposti. Bella ji zatáhl za rukáv bundy a narovnala jí čepičku.

„Zlatíčko, pan doktor má ještě mnoho nemocných pacientů, nemůžu jít s námi,“ domlouvala jí. Edward byl z celé situace velice překvapen a příjemně zaskočen. Říkalo se, že měl opravdu dobrý vliv na ženy, ale že i na dívky, jejíž věk je ještě batolecí, to by nečekal. Zvedl Lauru ze země, dal si ji za krk a usmál se na ni.

„Když si to přeje moje pacientka, musím to udělat pro její dobro, maminko,“ zašvitořil Edward. „Dneska stejně už nic nemám, takže pokud to vadit nebude, rád se zastavím u tak krásné dámy, jako jsi ty,“ mrkl na Lauru a ta štěstím zatleskala. Oba se podívali na Bellu, čekali na její souhlas. Laura se vytasila se štěněčím pohledem a Edward nemusel vytáhnout nic, on sám byl neodolatelný a Bellu hlavně přesvědčil tím, že si ho Laura oblíbila.

„Pokud opravdu na práci nic nemáte, pak budeme rády, když se u nás stavíte, Edwarde,“ přitakala Bella a Laura začala poskakovat na Edwardově krku. S úsměvem na rtech ji sledovala a říkala si, kdy ji naposledy viděla, jak se tetelí blahem. Snad ještě nikdy. Bella byla také z části šťastná, když její dcera oplývala jen veselím.

Edward zavřel ordinaci a otočil se čelem k Belle i s Laurou. Pobídl ji s úsměvem, aby šli k jeho autu a za cesty se jejich ruce z ničeho nic propletly. Bella byla vyděšená, ale neucukla. Jeho prsty zmáčkla ještě více a podívala se mu do očí. Byly krásné, dokonce hezčí než ty Alexovy. Když si vzpomněla na svého manžela, úsměv na obličeji jí pohasl. Bůh ví, co zase vyvede.

„Neboj, bude to dobré,“ zašuškal Edward Belle do ouška…

 

Černá kola se zastavila na štěrkové cestě. Laura zavýskla radostí a hbitě vylezla z auta. Alex ji nikdy nevzal do auta a už vůbec jí nedovolil, aby si sáhla na volant a mohla si zkusit ‚řídit‘ tak skvělé auto.

„Taková lychlá jízda to byla,“ rozplývala se. Edward se jejímu šišlání jen pousmál a Lauru si vzal na ruce. Pomalu se přibližovala ke dveřím domu a po celou tu dobu Lauru lochtal. Bella se smála jim a byla šťastná. Viděla svou dceru, jak se směje. Pustila je oba do domu a sledovala, jak se rychle nahrnuli do kuchyně.

„Já mám hlad,“ křičela po celém domě.

„A co pak by si naše kráska dala?“ zeptal se zvědavě Edward a dělala, že přemýšlí. Laura našpulila pusinku, sedla si na židličku a dala nohu přes nohu.

„Hm… palačinky!“ Oči jí přímo zasvítily, když si vzpomněla na své oblíbené jídlo.

„Tak se dáme do toho, ne?“ Edward se ujal celého organizování. Bella přispěchala do kuchyně se slovy pomoci, ale byla vykázána jak Edwardem, tak maličkou Laurou. Měla se posadit za stůl a čekat, dokud ti dva kuchtíci neudělají palačinky. Udělala si kafe a s úsměvem je pozorovala.

„Zlato, v poslední šuplíku je zástěra, vezmi si ji,“ napomenula ji Bella. Nedokázala se vynadívat na jejich žíznivé kousky. Edward se v tom všem doslova vyžíval. Když se Lauře nepovedlo pořádně rozšlehat těsto a cákala jím všude okolo, Edward jí pomazal obličej a rázem se z toho stala bitka palačinek. Nakonec se na stole objevil talíř s kolečky trochu připálenými, ale Laura je dlabala, jako by rok nejedla.

„Chutná ti?“ zeptal se Edward a přidal jí nános šlehačky. Laura horlivě přikyvovala, až jí z pusy lítaly drobečky. Ukousla jsem si a musela přiznat, že na chlapa je to dost slušný kuchař.

„Nedáš si taky?“ nabídla jsem Edwardovi. Zakroutil hlavou a taktně odmítl.

„Už bych měl jít, ještě mám objednané pacienty na pozdější dobu,“ omluvil se a stal od stolu. Laura položila palačinku na stůl a Bella zahlédla její skelný pohled.

„A přijdeš ještě někdy, Edwalde?“ zkomolila jeho jméno. Edward se na ni usmál, políbil ji na čelo a slíbil, že se staví. Jako rána do srdce bylo, když mu Laura dala pusu na čelo a se slovy „Opatluj se“ mu udělala křížek na čelo.

„Děkuji, princezno.“ Bella Lauře nakázala, ať si dojí palačinky, zatímco půjde vyprovodit Edwarda. Šla před ním do síně a stále cítila jeho pohled na sobě. Když se otočila, stál nebezpečně blízko. Skoro byla jejich těla natisknutá na sebe.

„Bello, nechceš mi něco říct?“ zeptal se jemně, až to Bellu zahřálo u srdce. Ale pak si uvědomila, na co naráží, když spatřila jeho pohled na své hlavě, a zavrtěla hlavou.

„Ne, nechci,“ opětovala mu šeptem. Edward pokrčil rameny a chytil Bellu za ruce. Opět jí proudilo tak velké jiskření, až se zarděla.

„Pamatuj, že mi můžeš všechno říct, moje číslo máš a já tu bude jako na koni, pokud budeš potřebovat pomoc. Slib mi, že mi dáš vědět,“ naléhal na ni. Chvíli váhala, ale jeho přesvědčovací metody nedokázala předčit.

„Slibuju,“ zakuňkala a pustila jeho ruku. „Už bys měl jít.“ Obávala se toho, že brzy do domu vrazí Alex a bude pěkný kolotoč, jestli je tu najde, jak se drží za ruce v tak těsné blízkosti. Přikývl na souhlas a s pokřikem na Lauru odešel. Bella se sesula k zemi a chvíli si promítala, jak na ni Edward působí. Je to úplně něco jiného než s Alexem. On na ni nikdy nebyl tak jemný a nikdy k ní nebyl ohleduplný.

Do předsíně přišla Laura celá špinavá od palačinek a posadila se vedle Belly. Chvíli mlčela a pak se na Bellu podívala.

„Mamí, líbí se ti Edwald?“ Bella se usmála. Sama si nedokázala odpovědět, takže to nechala vyznít, a pohladila Lauru po tváři. Bella vzala Lauru do náruče a šly spolu do kuchyně, kde na ni čekal pěkný bordel. Obě se tomu smály do té doby, než se otevřely dveře a v nich stanul Alex.

„Čí bylo to zatracené auto?“ zařval na celý dům a Laura se rozvzlykala. Alex stál proti nim a z očí mu šlehaly blesky. Ruce měl zaťaté a zuby o sebe třel. Každý jeho sval byl napnutý a byl připraven k výpalu. Když spatřil bordel v kuchyni a podíval se na Lauru, z pusy mi lezla pěna.

„Takže takhle to je,“ zašeptal přiškrceně. „Ona už si nám i do baráku ta kurva přinesla chlapa. Nestydíš se náhodou?“ zařval. „Vždyť je tu i naše dcera, vidí, jak mi zahýbáš a jak mě podvádíš.“ V Belle rostl vztek. Dokázal ji jen vyděsit a zrovna teď nestála o to, aby jí Laura brečela.

„Teď už je to najednou naše dcera? Já myslela, že jsem si ji udělala jenom já.“ Běsnila vzteky. „Jestli náhodou nevidíš, tak tě s nikým nepodvádím. Doktor Cullen byl tak ochotný a na přání Laury přijel k nám, to je podle tebe zahýbání?“ řvala na něj bez smyslů. Dvěma kroky se k ní přiblížil, až jí byl těsně u těla. Z uší mu čišela pomyslná pára a rty měl pevně semknuté k sobě.

„Ty děvko,“ zařval a napřáhl k ní ruku. Bella už se chystala, že ji uchodí a schovala si obličej do dlaní. Lauřin řev proťal místnost a Bella neměla ani šanci ji zachránit. Strhl Belle čepici z hlavy a Laura vyděšeně vyjekla. Ucítila bolest na obličeji a najednou ležela na zemi. Chtěla před ním ochránit Lauru, aby neviděla, jak její matka trpí.

„Alexi, prosím tě, tady ne, je tu ona…“ šeptala zlomeně, ale Alex na to nekoukal. Vzal ji za krk a hodil s ní o zeď. Laura začala hystericky křičet a Bella spatřila, jak jí po obličeji kanou slzy. Ta bezmoc, kterou cítila, jí drásala hruď a měla chuť si ji rozervat.

„Tatínku, prosím, nech maminku být,“ vzlykala. Alex se otočil na Lauru a zuřivě se na ni podíval. Už se napřahoval, že ji uhodí, ale Bella zahlédla bledou ruku, jak pevně drží tu Alexovu a slyšitelně si oddechla, když spatřila Edwarda a jeho rozzlobený výraz.

„Nebudeš na ně sahat, je ti to jasné?“ křikl na Alexe a hodil s ním o podlahu. Sebrala všechny síly a schovala Lauře obličej. Nechtěla, aby viděla, jak se perou, ale Alexovo vrčení nahánělo i Belle hrůzu.

„Bello, jdi před dům, čeká tam na tebe auto,“ řekl Edward a pomáhal jí na nohy. Bella na jeho obličej neviděla, neboť jí červená krev halila pohled na jeho obličej.

„Edwarde, já nemůžu, co když ti ublíží,“ strachovala se. Zakroutil hlavou a vzal si Bellu do náruče i s maličkou Laurou. Za sebou slyšela Alexovy výkřiky a panika v ní ještě více rostla.

„Vezmi ji domů, do mého pokoje i s Laurou,“ poručil Edward někomu, ale Bella dokázala určit komu. Opět ji položil někomu do studeného objetí a jeho vůně zmizela. Bella sebou začala cukat a řvát.

„Nevracej se tam, ublíží ti.“ Pohladil ji po vlasech.

„Neboj se, brzy se vrátím, spinkej, princezno,“ poručil jí a dal jí polibek na čelo. Bella by dál oponovala, ale hlava jí vypovídala službu a její tělo nebylo schopno žádného pohybu. Ucítila na hlavě krev a z té ryzí vůně se jí dělalo mdlo. Ačkoli odolávala, nakonec ztratila vědomí a doufala, že už se nikdy neprobudí, protože by si neodpustila, kdyby se mu něco stalo…

Těžká víčka držela u sebe a ruce měla podél těla. Myslí jí létaly nereálné představy, až se jí najednou vytasil obrázek, jak se její manžel mlátí s andělem. Křičela, bojovala, plakala… ale ne za svého manžela, nýbrž za anděla s bronzovými vlasy, zlatýma očima a milým chováním. Měla strach, že ho zabije, a už ho nikdy neuvidí, což jí nahánělo hrůzu.

Uslyšela dětský pláč a začala sebou házet. Věděla, že je to Lauřin pláč, trhlo jí srdce, když slyšela, jak prosí svého otce, aby už nikomu neubližoval, aby se už konečně choval jako hlava rodiny. Když viděla, jak k ní přistupuje a chystá se ji uchodit.

„Alexi, ne!“ křikla Bella a otevřela těžká víčka. Dostala se do šoku, když viděla, že leží v bílých poduškách, kolem hlavy má obvaz a vedle ní leží anděl, o kterého se tak bála. Po chvíli si uvědomila, že pláče a křičí jméno svého dítěte.

„Lauro, kde jsi,“ vzlykla. Palcem jí anděl setřel slzy smutku a podíval se na ni.

„Pšt, už je to vše dobré, už se ti nic nestane,“ tišil ji a vzal ji do svého objetí. Cítila se sice bezpečně, když přičichla k jeho košili a vůni poznala, ale chtěla vědět, kde je Laura, kde je její sluníčko.

„Kde je? Kde je moje dcera?“ začala hystericky křičet. Edward ji konejšil, pohupoval s ní jako s dítětem a zpíval jí neznámou melodii, kterou Bella neznala.

„Laura spí ve vedlejší místnosti, je v bezpečí, nemusíš se o ni bát. Obě jste už v bezpečí.“ Úlevně si vydechla a podívala se do jeho topazového pohledu. Najednou, jako by okolo sebe měla železnou barikádu, skrz kterou se nedostane nikdo. Nikdo jí nemůže ublížit, nikdo jí nemůže zbít a nemůže si brát její tělo, kdy se mu zachce.

„Ach, Edwarde…“ rozvzlykala se.

„Bells, prosím, neplač,“ nabádal ji a přitiskl ji více na sebe. „Nechci, abys plakala, trhá mi to srdce.“

„Bojím se, bojím se o Lauru, o sebe a hlavně se bojím o tebe! Co když ti něco udělá, co když se vrátí a ublíží ti? Já bych to potom nepřežila, Edwarde, nemohla bych s tím žít, já -“ Přerušil ji tak, že přitiskl své rty na její a chvíli jen netknutě stál. Když zjistil, že Bella utichla a její ruce přestaly máchat kolem jeho obličeje, pohnul rty a začal jimi pohybovat něžným tempem. Bella byla vyděšeně překvapena a sledovala jeho počínání. Edward se od ní odtáhl, chytil ji za ruce a políbil každé místečko na rukou.

„Nedovolil bych, aby ti ublížil. Sám bych radši umřel, než aby tobě něco provedl, a tak to platí i s Laurou. Už se nemusíš bát, už na tebe a tvou dceru nikdy nesáhne, o to jsem se sám postaral.“ Koukala na něho vyjeveně a nenašla slov. Zmohla se jen na jediné…

„Proč? Proč tohle pro mě děláš?“ zeptala se zlomeně. Přesunul si ji na svůj klín, tak aby jí viděl do obličeje a podepřel ji, aby nespadla.

„Protože jsem zjistil, že to, co jsem celou tu dobu hledat, jsem našel tady. A to úplnou náhodou, za kterou děkuju Lauře. Když jsi vešla tenkrát do ordinace, myslel jsem, že sním, ale tvá dcera mě přesvědčila o opaku. Bells,“ vzal její obličej do dlaní, „zjistil jsem, že bych byl rád, kdybyste bydlely u mě. Mohli bychom se mít dobře, vím, že by byla Laura ráda, a taky vím, že bys byla ráda ty.“ Jeho slova zněla jako z pohádky, ale Bella se musela probrat a čelit realitě.

Setřela si netknutou slzu z oka a propletla prsty s Edwardovými. „Jak by sis mohl uvědomit, že chceš mít doma takovou obludu, jako jsem já? Vždyť se podívej, jak vypadám. Vlasy nemám, obličej mám nateklý, už nejsem ani čistá, jako jsem bývala. Edwarde, jsem použité zboží, které ti není hodno, protože ty si zasloužíš víc.“

Usmíval se a v očích mu zaplály jiskřičky. „Mýlíš se, lásko. Nejsi ošklivá, jen jsi zničená z jeho chování a já ti chci dokázat, že je i světlá stránka života. Budu si tě hýčkat, budu si tě opatrovat a budu zabíjet každého, kdo ti ublíží, byť jen křivým pohledem. Za to, co ti prováděl celé tři roky, jsem mu dal málo ponaučení, ale hlavní je, že už tě nikdy nebude otravovat.“ Měla takový pocit, že slovíčko ‚nikdy‘ hrálo velkou roli, ale byla tak šťastná, že už se nemusí potýkat s násilím, do kterého si uvrtal sňatek s Alexem. Měla šanci začít znovu, s Edwardem a Laurou…

Objala ho kolem pasu a zabořila hlavu do jeho hrudě. „Ani ti nevadí, že Laura není tvá dcera?“ zeptala se nevinně. Zvedl prstem její bradu a políbil ji na špičku nosu.

„Laura je moje dcera, ty jsi moje žena a já jsem váš muž a táta. Obě patříte jenom mně…“ Sklonil se k ní a políbil ji na rty. Nikdy necítila takovou něhu a sílu z jediného polibku, který jí daroval. Stačila pouhá minuta a všechno zlé, co se Belle stalo, se ztratilo v zapomnění. Byla šťastná a byla si jistá, že Laura bude taky.

„To se dělá válet se v posteli, když je tak hezky?“ výskala Laura v náruči ohromného muže a blonďaté ženy. Bella se zarděla a schovala se v Edwardově náruči.

„Strašit mi moji budoucí ženu? Že se nestydíte,“ zažertoval Edward a Bellu objal. Laura se usmála a rozeběhla se k Edwardovi a Belle. Skočila jim do postele a majetnicky objala oba dva. Se slzami v očích se podívala na Edwarda a dala mu pusu na rty.

„Jsem ráda, že mám takového tátu,“ zašeptala a místností se rozlehl sladký povzdech…

 


 

Věnováno celému týmu na Stmivani.eu...

Roxana



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ty patříš mně!:

 1 2 3 4 5 6 7 8 9   Další »
87. Melisa
24.09.2012 [21:13]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon užasné Emoticon

23.08.2012 [1:37]

teresaterka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

03.04.2012 [14:44]

AddyCullenPane jo... To mě totálně vykolejilo! Prostě nádhera, nádhera, nádhera!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

03.04.2012 [0:07]

monokl009ooooo to je dokonale. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

83. arabek
14.11.2011 [18:03]

arabekNádherné... sice nemám moc ráda děti Belly, ale přece jenom... holt má každý jiný vkuz. Nádherné...

27.09.2011 [22:22]

kajka007Nádhera, škoda že ne každý příběh má tak krásný a štastný konec. Emoticon Emoticon

01.09.2011 [20:47]

nicolecullenhaleSakra nemím brečet Emoticon Úplně úžasné

11.08.2011 [17:20]

dcvstwilightJá brečím, brečím, brečím! Emoticon Emoticon Emoticon To je tak krásné, nádherné, úžasné, dokonalé! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11.08.2011 [16:33]

KatarinaCullenTen koniec bol prekrásny Emoticon Emoticon Emoticon Ja som to čítala s otvorenými ústami a bez dychu Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

78. Afrodita_Alice_Cullen
11.08.2011 [15:21]

Bylo to strašný Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon a nádherný Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon . Doufám, že je Alex mrtvej, protože, kdyby přežil, tak na světě neni žádná spravedlnost. Bella je chudák a já vim, jak se cítila. Měla kliku, že to dopadlo, jako pohádka. Emoticon

 1 2 3 4 5 6 7 8 9   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!