Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Trošku octa, z vlčka kousek...

Trošku octa, z vlčka kousek... Dlouho zažitá pohádková fráze dostává na frak a společně s ní i Dlouhý, Široký a Bystrozraký! Protože na scénu přicházejí Cullenovic hoši!
Pan Okouzlující, pan Tajemný a pan…

Trošku octa, z vlčka kousek...

„Emmette! Jestli toho hned nenecháš, dnes vůbec nechoď do naší ložnice!“ vyhrožovala mi Rose skrze dveře. Vnímal jsem ji tak na půl ucha, plně jsem se soustředil na lahvičky na stolku přede mnou. Z některých se kouřilo, jiné naopak samovolně pěnily, záleželo na tom, co se v nich nacházelo.

„Emmette Cullene! Poslední šance!“ A jelikož šanci nikdo nevyužil, Rose naštvaně odpochodovala od vchodu do sklepa. Třísknutí dveří od naší ložnice, které následovalo, bylo slyšet snad po celém Forks.

Zase jsem se plně oddal práci. V tuhle chvíli to bylo to hlavní. Na tomhle závisela celá budoucnost, celá moje pověst…

 

O pár hodin později jsem se mírně omámen vypotácel ze sklepa, avšak byl jsem se sebou naprosto spokojen. Konečně se mi podařilo to, o co jsem se snažil poslední týden. Moje mistrovské dílo…

V obýváku jsem narazil na Jaspera s Edwardem. Oba se na mě zvláštně dívali a snažili se vyzvědět, co že jsem to ve sklepě dělal. Neřekl jsem jim to a myšlenky jsem si chránil tak dokonale, že Edward neměl šanci nic zjistit. Však oni se to dozví. Později.

 

Druhý den jsem jim oznámil, že do školy pojedu sám a o něco později. V podstatě na to nereagovali, byli zvyklí na podobné situace. A Rose byla stále ještě hluboce uražena…

Sotva vypadli z domu a já tu zůstal naprosto sám, běžel jsem do sklepa a aplikoval jsem svůj vynález. Za tu dobu, co jsem se snažil o jeho výrobu, zvykl jsem si na různé druhy pachů, takže mě už nic nemohlo překvapit a už vůbec ne odradit.

 

Do školy jsem jel tak rychle, jak to šlo. Chtěl jsem zjistit, jestli to opravdu funguje. Přece jen, byl to můj první vynález, takže jsem byl mírně nervózní, co se z toho nakonec vyklube.

Na školní parkoviště jsem dojel právě včas. Bylo tam hodně lidí, klábosili u svých aut, pomlouvali učitele, upravovali si make-upy u bočních zrcátek, flirtovali se svými vrstevníky. Právě takhle jsem si představoval ideální situaci, ve které bych se mohl vytasit se svým skvostem.

Pomalu jsem otevřel dveře od auta a ještě pomaleji vystoupil. Najednou se takřka veškerá pozornost strhla na mě. Sebevědomě jsem se usmál a koženou bundu, kterou jsem zvolil jako doplněk pro dnešní den, jsem si přehodil přes rameno.

Svým super sluchem jsem mohl slyšet, jak si podstatná většina ženské populace, která byla v tu dobu na parkovišti, zasněně vzdychla. Jak se zdálo, vše funguje tak, jak má…

Pomalým krokem jsem se vydal ke škole. Mohl jsem slyšet, jak se najednou všechno dalo do pohybu. Mohl jsem cítit, jak se na má záda, upřelo v jedné chvíli snad sti různých pohledů.

Spokojeně jsem se zašklebil a pokračoval jsem ve své cestě do školy. Za mnou se jako roj slepic táhlo na tři tucty dívek různého věku.

 

Se sebevědomým úšklebkem na tváři jsem došel ke členům své rodiny, kteří na mě zírali jako na osmý div světa.

„Čau, bando,“ pozdravil jsem je a blýskl jsem zuby v úsměvu. Všichni na mě civěli jako na zjevení.

Najednou se začal Jasper divně ošívat a čmuchat. Otáčel se dokola, krčil nos a jako by něco hledal. Pak se znovu otočil k nám a opět začmuchal.

„Něco tu smrdí,“ zkonstatoval. Opět jsem se usmál a čekal jsem, co bude dál.

„Jako… Jak to říct… Jako zmoklý pes,“ uvažoval nahlas můj blonďatý bratr. Pak se ke mně znenadání naklonil a přičichl ke mně.

„Emmette… To ty?“ zeptal se mě se zdvihnutým obočím. S rozzářeným výrazem jsem přikývl.

„Ano!“

„A… Co to jako má být? Proč smrdíš jako mrtvé štěně po dešti?“ vyhrkl vyjeveně. Jeho výraz byl k nezaplacení. V duchu jsem si zoufal, proč jsem si dnes nevzal do školy svůj úžasný fotoaparát.

„To je tajemství, ale že jsi to ty, řeknu ti to,“ dodal jsem tajemně a naklonil jsem se k němu. Ignoroval jsem nakrčení jeho nosu a pošeptal jsem mu do ouška:

„Vidíš ty holky, co stojí asi tak metr od nás? Jo? Tak to je všechno díky mé speciální vůni. Můj vlastní vynález. Říkám tomu Vlčí říje,“ oznámil jsem mu důležitě, pořád však šeptem.

„Jakže mu říkáš?!“

„Vlčí říje. Hlavní ingrediencí jsou totiž vlčí chlupy,“ oznámil jsem mu jakoby nic. Mezitím jsem si s naprostou ležérností kontroloval dokonalost své manikúry.

„Počkej! Ty mi chceš říct, že ty… slepice za tebou jdou proto, že jsi na sebe napatlal nějaký sajrajt, do kterého jsi údajně dal chlupy z vlka? A proto tak příšerně smrdíš?!“ vychrlil na mě Jasper proud otázek. Nekrotil přitom hlasitost svého hlasu, tudíž celá chodba mohla slyšet jeho udivený projev.

„Ano. Jestli si ho chceš objednat, dám ti speciální slevu jako svému prvnímu zákazníkovi a svému bratrovi. A pokud by měl zájem ještě někdo, stačí se ozvat. Můj mobil je k dispozici ve dne v noci!“ oznámil jsem všem přítomným, kteří stáli na chodbě zcela zkoprnělí, a sledovali naši velmi inteligentní debatu.

 

Po týdnu jsem měl takřka zahlcenou paměť svého super výkonného mobilu. Každou chvíli mi chodila nová zpráva – buďto další nová objednávka, nebo další stížnost. Těch bylo taky dost…

Totiž, od té doby, co můj vynález spatřil světla obchodu a stala se z něj novinka nynějšího čtvrtletí, příslušnice dámského pohlaví si začaly stěžovat na svou nestálost. Prý se nemohly udržet, aby nešly za jiným, i když byly právě se svým přítelem na romantické schůzce. Prý se jim najednou líbí více kluků naráz, touží po více klucích najednou, ale prý je to obtěžuje. Že jestli bych prý nemohl vymyslet i něco pro ně.

Odpověď byla ano. Parfém pro dámy s názvem Králičí množení byl jako další na seznamu mých skvělých plánů.

Ano, už je to tak. Edward si může být panem Okouzlujícím, Jasper zase panem Tajemným, ale na mě nemají. Já jsem totiž pan Geniální



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Trošku octa, z vlčka kousek... :

 1
01.07.2011 [17:52]

BellaSwan1992Hahaha Emoticon Emoticon Emm je vážně číslo, takový malý nevyzrálý desetiletý kluk, ano přesně tak se podle mě chová... Prý a já jsem geniální, no tímhle jsi to prostě "zabila", Neyi... Vážně geniální povídka, ostatně jako všechny od tebe... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!